Živelné propětí
11. 2. 2016
Sokol zrakem nivu hlídá,
hraje s větry symfonie.
Mezi proudy bystře zvídá,
zda-li jídlo nechybuje.
U dna štika dlouho číhá,
slitování v plánu nemá,
malé rybce čas ubíhá,
sežrala by klidně Nema.
Liščí oheň spatřen v dáli,
celý les je v plamenech.
To lištičky si spolu hráli,
další myš však měla pech.
I kdejakého hada teplo svede
na kamenech, v dutých stromech.
Rozeklaný jazyk ho listím vede,
nečeká jej neúspěch.
Slunce září, jak se daří
energii pouští žilou
a já s tváří na polštáři
v louce se svou milou.