Fráze ve smyslu nesmyslů
18. 4. 2012
Srdce mi chladne,
dušička vadne,
pohyby ladné,
tělo mé slábne.
Bolest mě neskolí,
udělám cokoli.
Chci mít zrak sokolí
a hledět do dáli.
Všechno léčí čas,
zlomil mi něco zas.
zlatý jemný vlas,
co je krása krás??
Síly mi dochází,
vzpomínky z nesnází,
schovávám do frází,
jak vodu do hrází.
Před vším rád utíkám,
je už jedno kam,
povím to osikám,
nechci být sám.
Prořezat trubičky,
ta krása za víčky,
počítat hvězdičky,
odejít celičký.
Co se to děje,
každý se směje,
rozum můj tleje,
praporek vlaje.
Honem do práce,
co je to flotace,
nejsem si poradce,
zde není žalobce.
Nebudu soudit,
u kolen loudit,
nemůžu koupit,
jak snadno neprohlopit.
Smutný jsi hochu,
zabil jsem mouchu.
Jsem z prázdného fochu,
miluji děvče a ne trochu.
Seřadit do řady,
nemějte nápady,
plánuju náhody,
neplavce? do vody!!
Ovládat deprese,
baroko, secese,
problém zas nese se,
hrob už snad kope se.
Pro člověka bez lásky,
s čelem však bez vrásky,
utáhni provázky,
umírám na hlásky.
Myslím, že skáču,
radostí pláču,
rozbil jsem káču,
naděje hráčů.
Prosím, na mě zapomeň,
řízl jsem se o oheň,
tak tu smrt už popožeň
zmohl jsem se na báseň.