Jdi na obsah Jdi na menu
 


Takový můj malý čtenářský deník :-)

  

Kytice (Karel Jaromír Erben)

Něco o autorovi:

 Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

 - NO, romantismus

- studoval práva, sekretář Českého muzea (spolupracovník Palackého) a archivář města Prahy, redaktor Pražských novin

- celý život nemocný a neschopen uživit rodinu

- zemřel na tuberkulózu

- další díla: Písně národní v Čechách, Prostonárodní písně a říkadla…

 

Literární druh a žánr:

Lyrickoepický žánr – klasická balada

 

Tematický plán:

Námět: lidová slovesnost

Hlavní téma: mezilidské vztahy – porušení některé hranice mezilidských vztahů je tvrdě potrestána

Vedlejší téma: lidská morálka a determinace lidského osudu

Postavy: neromantické (obyčejní lidé, kteří bez námitek přijímají svůj osud), až na Záhořovo lože jen ženské hrdinky (matky) – není důležité společenské prostředí ani čas + nadpřirozené bytosti

Prostředí: někde detailně popsáno, někde se tím vůbec nezabývá – většinou romantické (lesy, hřbitovy)


 

Jazykový plán:

Často využívá dialogy, personifikaci, metafory, příměry, citoslovce, krátké věty pro větší dramatičnost děje…

Čtivý, nadčasový jazyk – výrazný rým, dokonalý souzvuk a zvukomalba

 

Kompoziční plán:

 13 balad zrcadlově symetricky uspořádaných (12 z nich + Lilie)

 1.   Kytice – úvod – oslava vlasti, odkaz na Slovanství, upomíná na lidovou slovesnost

       Věštkyně – závěr – naráží na pověsti o Libuši – lidová slovesnost

- uvozují sbírku – nejsou to balady

  

2.    Poklad – porušení vztahu matka – dítě (pro bohatství matka zapomene na své dítě) – jen ponaučení, končí dobře

- střídání různých druhů rýmů po sobě: aabb, abab, abba…

Dceřina kletba – porušení vztahu matka – dítě (dcera spáchá sebevraždu, matka nic nenamítá, dcera ji viní ze svého osudu)

- rozhovor mezi matkou a dcerou

- aaab + refrén (matko má, dcero má)

 

3.    Svatební košile – přeměna člověka (milenec se mění v upíra (oživlou mrtvolu) a chce zabít i svou milou) – končí dobře, dívka přežije

- aabb

Vrba – přeměna člověka (žena se v noci stává vrbou – manžel skácí vrbu a tím manželku zabije)

- aa

 

 4.  Polednice – do vztahu vstupuje nadpřirozená bytost, ale matka své dítě zabíjí sama

- abab

       Vodník – do vztahu vstupuje nadpřirozená bytost, která matku trestá tím, že jí zabije dítě

- abab

 

5.    Zlatý kolovrat – vina a trest, končí dobře (pohádkový příběh)

- aabbc

Záhořovo lože – vina a odpuštění (velké pokání), končí dobře

- velké odstavce, střídá rýmy: ababaaabba, abbaaabb…

 

6.    Štědrý den – život, štěstí, láska x smrt

- abab

Holoubek – život, štěstí, láska x smrt (sebevražda)

+ Lilie – zlá tchýně a nelidská snacha

- aabb

  

Bajky (Ezop)

(O psu a o kusu masa)

 Něco o autorovi:  

Ezop (Aisópos) (6. stol. př.n.l.)

- zakladatel řeckých klasických bajek

- pocházel z MA, žil v Athénách a na ostrově Samos

- údajně otrok a mrzák

- předávaly se ústně, první soupis vznikl ve 3. stol. př.n.l. v Římě ve veršované podobě (Demétrios Falerón)

 

Literární druh a žánr:

Malá epika – bajka

 

Tematický plán:

Námět: mezilidské vztahy, chování, vlastnosti

Téma: chamtivost

Postavy: pes, který v odrazu ve vodě vidí psa s kusem masa v hubě (sebe sama) a chce i jeho maso. Svoje upustí, aby sebral jeho, ale maso mu spadne do vody a on nemá nic. (většinou zvířata a rostliny, výjimečně lidé a bohové)

Prostředí: nezáleží na něm (ani na čase) – bajky platí pořád

 

Jazykový plán:

Záleží na vydání. Srovnání: Ezopovy bajky – archaický jazyk, Ezopské bajky – srozumitelný dnešní jazyk, Bajky podle Ezopa – čtivý dnešní jazyk

 

Kompoziční plán:

Krátký příběh + ponaučení z příběhu

 

Velký testament (François Villon)

 (Balada mravoučná)

 Něco o autorovi:

 François Villon (François de Montcorbier) (1431 – po 1463)

 - první prokletý básník

 - studoval na Sorbonně, žil bohémským životem a často unikl trestu jen díky vlivným přátelům

 - 1455 zabil soka v lásce, byl odsouzen ale za rok omilostněn, 1462 odsouzen k oběšení jako nepolepšitelný, trest změněn na 10 let vyhnanství z Paříže a dále o něm nejsou zprávy

 - lyrický básník, tvůrce „villonské sociální balady“

 - další díla: Malý testament aneb Odkaz (1456), Balady v žargonu (psány zlodějskou hantýrkou – „rozluštěny“ až v 50. letech 20. stol.)

 

Literární druh a žánr:

Lyrickoepický žánr – sociální balada

 

Tematický plán:

 Námět: reflexe prostředí a doby – kritika všech vrstev

 Téma: zkaženost společnosti – všechny peníze jdou na neřesti

 

 Postavy: žádné konkrétní (blíže je nespecifikuje) a popisovány jsou pouze psychologicky

 Prostředí: žádné konkrétní, výčepy, ulice, prostředí lůzy

 

Jazykový plán:

Archaický jazyk, zkrácená slova, přehozený slovosled. Je mu typická naprostá jednoduchost vyjádření pocitů, žádná symbolika. Motivy na hranici vulgarity, ironie, výsměch, metafory, refrén

 

Kompoziční plán:

16 balad, dvě písně, tři rondeaux a jeden epitaf = 172 osmiveršových strof

Villonská balada: 4 strofy: 3 strofy 7 – 12 veršů, poslední 4 – 6 veršů (polovina) = poslání, poslední verš = refrén.

5 částí: V první charakterizuje sebe sama, v druhé se ohlíží zpět a hodnotí svoji existenci, ve třetí dominuje motiv smrti, života a jeho pomíjivosti, čtvrtá část je reflexe přátelství a ženské krásy, poslední část je závěť (Modlitba k Panně Marii)


Dekameron (Giovanni Boccaccio)

 (Povídka – den 6., příběh 8.)

 Něco o autorovi:

 Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)

-  italský renesanční novelista a epik

- syn florentského obchodníka (těžké dětství)

- vystudoval práva, ve své pozdější činnosti popisoval právníky jako hlupáky

- psal zábavné příběhy s milostnou tematikou

- odpůrce středověku a mystiky = po celý život se věnoval výhradně pozemským věcem a konkrétnímu světu lidí

- dílo: touha po životě, všech rozkoších a radostech, které může svět poskytnout

- ve stáří začal s kritikou humanismu a k zavržení vlastních uměleckých děl

 

Literární druh a žánr:

Střední epika – novela (krátká, málo postav, náhlý dějový zvrat)

 

Tematický plán:

Námět: úmysl pobavit

Téma: výsměch tehdejší společnosti – poukázání na různé vlastnosti

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo

Fresco – moudrý muž, který se snaží svoji neteř upozornit na to, jaká je

            Ciesca – hezká, namyšlená, skoro až hloupá

 Prostředí: jen letmo načrtnuté – větší it. město, zápach hadrů – chudší čtvrti

 

Jazykový plán:

 Archaický – jiná skladba vět a archaické výrazy, ale hodně čtivý

 

Kompoziční plán:

Rámcová kompozice celého díla – útěk z Florencie a návrat

 

Romeo a Julie (William Shakespeare)

 Něco o autorovi:

 William Shakespeare (1564 – 1616)

 - narodil se v městečku Stratford nad Avonou (teď je tam velký památník)

 - syn rukavičkáře, třetí z osmi dětí (4 sestry a 3 bratři)

 - v osmnácti se oženil s osm let starší Annou Hathawayovou (měli spolu 3 děti)

 - působil jako herec a spisovatel v Londýně, hrál i u dvora Alžběty 1.

 - hrál v novém divadle The Globe, v roce 1613, po tom, co aréna vyhořela, skončila jeho herecká kariéra

 - ve stejný den co Shakespeare zemřel i Miguel Cervantes y Saavedra

 - psal kronikářské historické hry, zápletkové komedie a humanistické tragédie (37 her)

 - další díla: I. období: komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Veselé paničky windsdorské, Mnoho povyku pro nic

                                    Historické hry: Jindřich IV., V., VI., Richard II., III., Julius Caesar

                      II. období: tragédie: Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra

 

Literární druh a žánr:

Drama – tragédie

 

Tematický plán:

Námět: boj lásky a nenávisti – zde láska vítězí až po smrti

Hlavní téma: láska v rámci dvou znepřátelených rodů a důsledek v nevyhnutelné tragédii (inspirace válkou růží)

Vedlejší téma: polemika nad láskou, životem a smrtí…

Postavy: popisuje je nepřímo, postavy se nevyvíjejí (za tři dny na to ani není čas)

Romeo: Montek, miluje Julii, statečný, galantní, naprosto oddaný, nevyrovnaný, přecitlivělý

Julie: Kapuletová, miluje Romea, chytrá, krásná, oddaná Romeovi

Otec Lorenzo: františkánský mnich, přítel Romea, oddá Romea a Julii

Montek a Kapulet: hlavy dvou znepřátelených rodů

Prostředí: Itálie, Verona…víc nic

 

Jazykový plán:

Spousta dlouhých monologů, zbytečných frází, chvílemi zbytečně zdlouhavé, někdy málo srozumitelné (překlad Břetislav Hodek 1980)

 

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice, využívá sbor k ujasnění děje (návrat k antice).

 


 

Lakomec (Moliére)

 Něco o autorovi:

 Moliére (Jean-Baptiste Poquelin) (1622 – 1673)

 - klasicistní dramatik, herec a divadelník

 - otec byl dvorní čalouník a truhlář – syn mu nechtěl dělat ostudu

 - studoval práva, měl být notářem, 1643 však s přáteli zakládá divadlo a vyráží na turné

 - 1655 je do Paříže pozval králův bratr a směli hrát v divadle Petit Bourbon – nakonec byli Ludvíkem XIV. jmenováni Královským souborem

 - soubor se proslavil zvlášť Moliérovými hrami

 - psal ve stylu komedie Dell’arte

 - další díla: Tartuffe, Misantrop, Zdravý nemocný, Škola žen…

 

Literární druh a žánr:

Drama – komedie

 

Tematický plán:

Námět: obraz soudobého života a nešvarů společnosti

Hlavní téma: pokřivení lidské povahy různými úchylkami (zde lakota)

Vedlejší téma: pokřivené vztahy v rodině

Postavy: vůbec se nevyvíjejí, zůstávají stále stejné, jsou popisovány nepřímo tím, jak se chovají

Harpagon: bohatý, ale velmi lakomý člověk na sobě, své rodině i služebnictvu, štěstí je pro něj jen co nejvíce peněz

Kleantés: syn Harpagona, záleží mu na tom, jak vypadá a proto ho trápí otcova lakota

Eliška: miluje Harpagonova tajemníka Valeria, ale nemůže si ho vzít, protože ji otec chce provdat bez věna za velmi bohatého ale starého muže

Valerius: tajemník Harpagona, který mu lichotí, aby si mohl vzít Elišku, i když je chudý. Nakonec se ukáže, že je synem bohatého Anselma, ženicha Elišky

Marianna: krásná chudá dívka, kterou miluje Kleantés, ale chce si ji vzít Harpagon, také Anselmova dcera

Anselm: bohatý člověk, který se ukáže až úplně na závěr a vyřeší ke šťastnému konci celou zápletku

 Prostředí: Paříž, ale autor ho v poznámce nijak nespecifikuje

 

Jazykový plán:

Jazykově odlišuje jednotlivé postavy a jejich postavení ve společnosti. Nijak archaický jazyk, velmi lehce čtivý. – Orbis Praha 1953

 

Kompoziční plán:

Komedie o pěti dějstvích, kronikářská kompozice, jedna dějová linka

Komedie Dell’arte: improvizované barokní divadlo (Itálie) – pouze základní dějová kostra

 

Piková dáma (Alexandr Sergejevič Puškin)

Něco o autorovi 

Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)

- ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury

- sympatizant s hnutím děkabristům, ale umírněný monarchista

- pocházel ze šlechtické rodiny a vystudoval lyceum pro šlechtice

- některá jeho díla vyvolala odpor vlády a Puškin byl poslán za trest dvakrát do vyhnanství, které mu poskytlo látku pro jeho další díla

- zajímal se o historii a ruskou lidovou slovesnost

- Zemřel v necelých 38 letech na následky zranění v souboji se svým švagrem, domnělým nápadníkem své manželky

- psal též literární kritiky, publicistiku a vydával literární časopis Současník

- nejvýznamnější je jeho básnické dílo inklinující k byronovským tematům: Ruslan a Ludmila, Cikáni, Evžen Obětin, Měděný jezdec

- próza: Kapitánská dcerka, Piková dáma

- drama: Boris Godunov

 

Literární druh a žánr:

Střední epika - novela

 

Tematický plán:

Námět: ruská společnost puškinovy doby

Hlavní téma: fanatismus pro jakoukoli věc a cílevědomost dokáže bez výčitek podvádět i zabíjet

Vedlejší témata: mezilidské vztahy, vypočítavost, předstírání, neupřímnost, za zločin přijde trest…

Postavy: postavy charakterizuje přímo i nepřímo, přímo jejich charakter, ale ne vzhled

Hermann: inženýr, syn poruštěného Němce, vypočítavý, sobecký, hledající jen vlastní prospěch (pro ten předstírá lásku k Lizavetě) – romantický rozpolcený hrdina

            Lizaveta Ivanova: chudá schovanka hraběnky, nikdo si jí nevšímá, a proto ji svést nedělá Hermannovi žádné potíže

            Hraběnka Anna Fedotovna: stará, sobecká žena, jako jediná žijící zná vítěznou kombinaci tří karet, ale nechce ji prozradit

 Prostředí: není jasné místo odehrávání příběhu (jen Petrohrad), lehce načrtává místnosti v domě, ale jinak se tím moc nezabývá

 

Jazykový plán:

Kniha je psaná er-formou, to se trochu vymyká romantickému pojetí.

Používá množství francouzských výrazů (Francie byla v Rusku v módě). Často používá ***ská, aby nemusel uvádět jména nebo místa.

 

Kompoziční plán:

Před každou kapitolou je předznamenání (ve verších, část dopisu nebo rozhovoru) nějak se vztahující k ději v kapitole.

Používá kronikářskou kompozici, někdy se vrací v ději zpět o několik dní.

 

Máj (Karel Hynek Mácha)

Něco o autorovi:

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

 - zakladatel české moderní poezie

 - syn mlynářského pomocníka a muzikantky

 - studoval filosofii a práva, pak nastoupil jako advokátní praktikant

 - velký vlastenec, ochotnicky hrál divadlo

 - zemřel těsně před svatbou s Eleonorou Šenkovou

 - další díla:Večer na Bezdězu, Cikáni, Pouť krkonošská, Boleslav, Bratrovrah, Bratři

 

Literární druh a žánr

Lyricko epický žánr – poema?

 

Tematický plán:

Námět: romantický příběh na pozadí přírody – kritika tehdejší společnosti

Téma: uvažování nad životem a smrtí, láskou a pomstou, popisování vlastních pocitů…

Postavy: nepopisuje je vůbec (ani přímo ani nepřímo) – nikdy se nesetkají

Jarmila: svedená dívka, která se po zprávě, že je její milenec zatčen po vraždě jejího svůdce a že bude zítra popraven, dobrovolně vrhá do hlubin

            Vilém: „strašný lesů pán“, loupežník, v mládí zapuzen vlastním otcem, kterého, ač neví, že je to on, později zabíjí. Ve třetím zpěvu ho čeká smrt.

            Hynek: vypravěč, ztotožňuje se s Vilémovým utrpením

 Prostředí: lyricky popsáno pomocí barev, světla i pocitů autora – subjektivnost básně

 

Jazykový plán:

Píše takzvaným „novočeským jambem“ (na konec verše a poloverše klade jednoslabičné slovo – vzestupnost verše). Používá abba abab.

Mění vžitá pojmenování (večerní máj – májový večer) a velký význam mají barvy.

Využívá protiklady a kontrasty: světlo x tma, jarní příroda x poprava…).

Kupí podobně znějící slova (lhal lásky žel). Cíleně zakončuje verše dvojhláskami (zemi krásnou, zemi milovanou…). Někdy opakuje celé odstavce pro větší melodičnost.

Básnické prostředky: přirovnání (co slzy lásky), metafora (bledá tvář luny), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, luny krásná tvář), oxymorón (umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit, zbortělé harfy tón), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), pleonasmus (modrý blankyt), gradace (temná noc, temnější mně nastává), epizeux (bledě jasná, jasně bledá), aliterace (milenka milence), symboly (dívka, anděl padlý).

 

Kompoziční plán:

Dedikace (předzpěv) + 4 zpěvy + 2 intermezza

 

Kulička (Guy de Maupassant)

Něco o autorovi:

Guy de Maupassant (1850 – 1893)

 - francouzský spisovatel, žurnalista a dramatik (realismus a naturalismus)

 - pocházel z venkovské šlechty, studoval práva v Paříži, zúčastnil se prusko-rakouské války

 - skončil jako úředník na ministerstvu námořnictví a kolonií

 - během 11 let napsal více jak 300 povídek, 6 románů, 3 divadelní hry, 3 cestopisy a dále stovky studií, předmluv, novinových článků a kronik

 - umírá na v léčebném ústavu v Passy u Paříže syfilis a tím spojenou duševní chorobu

 - další díla: Miláček + např. povídka Na Silvestra

 

Literární druh a žánr:

Střední epika – povídka

 

Tematický plán:

Námět: povídka vznikla jako literární ztvárnění prusko-francouzské války

Hlavní téma: povrchnost a vypočítavost tehdejší společnosti

Vedlejší téma: vlastenectví

Postavy: popisuje je převážně přímo, částečně vzhled ale hlavně jejich charaktery

Kulička: dobrosrdečná hrdá prostitutka, velká vlastenka, která pod tíhou okolností udělá čin proti své vůli (pro obecné blaho) a za to se jí dostane jen pohrdání

Pán a paní Loiseauovi: bohatí prodavači vína, trochu podvodníci, neumí se chovat

Pan a paní Carré-Lamadon: člen městské rady, vážení majitelé přádelen bavlny, důstojní ale nijak počestní

            Hrabě a hraběnka de Bréville: nejvznešenější jméno v Normandii, namyšlení, mají velmi dobré chování

 Prostředí: detailně popsáno – doba, situace, místo, roční období

 

Jazykový plán:

Moderní jazyk, žádné archaismy, žádné symboly, otevřená pravda

 

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice

 

Revizor (Nikolaj Vasilijevič Gogol)

Něco o autorovi:

Nikolaj Vasilijevič Gogol (1809 – 1852)

- ruský realistický prozaik, dramatik a publicista

- zobrazil ruskou společnost ostře satiricky a se smyslem pro humor

- pocházel z rodiny ukrajinských statkářů

- absolvoval gymnázium, 1928 odešel do Petrohradu a učil na univerzitě všeobecné dějiny

- pobýval v Itálii, Paříži, Římě, podnikl pouť do Jeruzaléma

- v jeho díle se prolíná realismus s romantickými prvky

- Mirgorod – sbírka 4 povídek – Taras Bulba; petrohradské povídky – Plášť, Podobizna… 

- Revizor, Ženitba, Hráči, Mrtvé duše

 

Literární druh a žánr:

Drama – komedie

 

Tematický plán:

Námět: kritika ruské společnosti

Hlavní téma: přetvářka a patolízalství k vysokým úředníkům

Vedlejší téma: mezilidské vztahy v rodině

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo

Chlestakov: namyšlený, hýřivý, ale ztroskotaný úředník z Petěrburku. Využívá omylu direktora a vydává se za revizora.

            Osip: vychytralý sluha Chlestakova

            Policejní direktor: úplatný, nečestný, bojí se revizora

            Jeho žena: má šanci polapit lepšího muže a neváhá manžela podvést

 Prostředí: reálné, ale nepřesně dané

 

Jazykový plán:

Citově zabarvená slova, nespisovný jazyk, citoslovce…

 

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice, 5 aktů

 

Noc na Karlštejně (Jaroslav Vrchlický)

Něco o autorovi:

Jaroslav Vrchlický – Emil Frída (1853 – 1912)

- lumírovec, nejvýraznější představitel kosmopolitního proudu

- lounský rodák z kupecké rodiny, studoval filozofickou fakultu (historie, filozofie, románské jazyky)

- od 1875 vychovatel v hraběcí rodině v Itálii

- na vrcholu slávy byl profesorem srovnávacích dějin literatury na KU

- 1908 – mozková mrtvice – ztráta schopnosti číst a psát, slovní komunikace

- zemřel v Domažlicích

- 144 knih, 98 překladů z 18 národních literatur

- občas mnohomluvnost – nepříliš uměleckosti

- lartpourlartismus (umění pro umění) – neuznává mimoestetické kvality

- Šalda i mladá generace ho neuznávali

- Zlomky epopeje: Duch a svět, Legenda o sv. Prokopovi, Selské balady, Sfinx, Zlomky epopeje, Píseň o Vinetě = epika

- Dojmy a rozmary, Hudba v duši, Okna v bouři = lyrika

- Drahomíra, Bratři, Knížata, Noc na Karlštejně = drama

 

Literární druh a žánr:

Drama – Veselohra (Komedie)

 

Tematický plán:

Námět: historická hra se skutečnými osobnostmi – historicky nepravdivé události využívá k oslovení a pobavení diváka

Hlavní téma: Láska může porušit/zrušit všechny zákazy

Vedlejší téma: za vším hledej ženu

Postavy: charakterizovány nepřímo – tak jak jednají a jak se sebou mluví (všichni mluví s úctou s Karlem IV., pak s Arnoštem, Alžbětou a pak tak rovně)

Karel IV.: moudrý, velice zaneprázdněný vladař, který chce zachránit čest své manželky, i když porušila jeho zákaz

Alžběta: královna, manželka Karla – žárlí, protože je dlouho odloučena od svého muže a chce se s ním vidět i přes zákaz (nebo ho při něčem nachytat)

Arnošt z Pardubic: arcibiskup pražský, který pomáhá císařovně, i když tím klame svého pána

Pešek Hlavně: královský šenk, který se chce stát rytířem, aby se mohl oženit se svou milovanou

Alena: neteř pana Ješka z Wartenberka, purkrabího na Karlštejně, a dívka Peška. Nevěří, že by Pešek mohl kdy získat ostruhy a tak se vsadí se svým otcem, že přečká noc na Karlštejně. Za to si pak může vzít Peška.

Prostředí: detailně popsáno v poznámce (rok 1363)

 

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice, 3 jednání, tři dějové linie

 

Jazykový plán:

Živé dialogy, vtipné zápletky, jazyk charakterizuje postavení osob, archaický jazyk (navození 14. stol.)

 

Krysař (Viktor Dyk)

Něco o autorovi:

 Viktor Dyk (1877 – 1931)

 - český básník, prozaik, dramatik, publicista, nacionalistický politik, anarchistický buřič, symbolista

 - žák Aloise Jiráska, vystudoval práva, působil však jen jako novinář a spisovatel

 - redaktor Lumíra a Národních listů

 - za první sv. v. byl v protirakouském odboji

 - od 1925 byl senátorem, odpůrce politiky Hradu

- zemřel na srdeční mrtvici v Jaderském moři

- další díla: sbírka Buřiči, Devátá vlna, básnická tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok

 

Literární druh a žánr:

Střední epika – novela (s neklasicistními prvky)

 

Tematický plán:

Námět: stará německá legenda, tedy kritika soudobé společnosti

Téma: láska a nenávist, moc nad lidskými osudy, zrada, zkaženost světa

Postavy: popsány spíš nepřímo pomocí jejich chování a jejich okolí

Krysař: romantická postava na okraji společnosti, naprosto čestný a oddaný

Agnes: zranitelná rozpolcená dívka, nemůže si vybrat mezi Krysařem a Kristiánem, nakonec těhotenství s Kristiánem řeší sebevraždou

Kristián: příživník na společnosti – čeká na smrt strýce, aby měl peníze, miluje Agens

Sepp Jörgen: prostoduchý rybář, kterému všechno dojde o den později. Proto se jako jediný zachrání

Prostředí: nejistá doba, německé město Hammeln

 

Jazykový plán:

Krátké věty, nedokončené výpovědi, spousta symbolů…

 

Kompoziční plán:

Dedikace, 26 krátkých kapitol, používá velké množství dialogů na větší dramatizaci.