Jdi na obsah Jdi na menu
 


moje knihy 2

Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque)

 

Něco o autorovi:

Erich Maria Remarque ( 1898 – 1970)

 

         Německý spisovatel a dramatik se narodil v Osnabrűcku, v rodině knihvazače. V osmnácti letech (ihned po ukončení školy v roce 1916) narukoval jako dobrovolník do armády, kde byl v roce 1918 (několikrát) zraněn. Nejen díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v 'kolébce fašismu', popisuje ho jako "rakovinu tohoto století".

         Po demobilizaci vystřídal řadu různých povolání, například působil jako redaktor v berlínském plátku "Sport im Bild", pracoval jako učitel, agent firmy s náhrobními kameny, účetní, obchodní příručí, automobilový závodník, reklamní agent a v neposlední řadě se stal světoznámým spisovatelem.

         V roce 1925 se oženil s Jeanne Zambonovou (Jutta Zambona). Jejich manželství však trvalo pouze do roku 1932, kdy emigroval do Švýcarska. Po nástupu nacismu v r. 1933 byly jeho knihy vyhlášeny za "zvrhlé umění" a veřejně páleny, o­n sám byl vroce 1938 zbaven německého občanství. V roce 1939 emigroval do USA a v následujících letech žil střídavě v Americe a ve Švýcarsku. Po 2.světové válce se vrátil do Švýcarska a usadil se v Porto Roncu na jezeře Maggiore. V roce 1958 se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina.

         Po vydání svého románu Na západní frontě klid se rázem stal jedním z nejčtenějších autorů 20. století (jen tak pro zajímavost se během 3 let prodalo 3.5 milionů výtisků). Kniha se již rok po jejím vydání dočkala filmového zpracování režisérem Lewisem Milestonem.

         I jeho další romány o Německu, emigraci a 2. světové válce tuto oblibu ještě vystupňovaly, ale už nedokázaly překonat stín jeho prvního a přece veleúspěšného díla. Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla, nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupu triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě.

 

Literární druh a žánr:

Velká epika – válečný román

 

Tematický plán:

Námět: 1. sv.v.

Hlavní téma: myšlenky a názory „ztracené generace“

Vedlejší téma: kamarádství, nejistota, strach ze smrti…

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo, vyvíjejí se

Pavel Bäumer - vypravěč a hlavní postava

Albert Kropp - bývalý spolužák Pavla, jeho nejlepší kamarád

Leer - bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech

Tjaden - největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů

Stanislav Katczinsky - nejstarší, hlava jejich skupiny, Pavlův nejlepší přítel

Himmelstoss - desátník, velitel výcviku (v civilu listonoš), šikanuje, ale je zbabělec

Prostředí: západní fronta (Francie)

Jazykový plán:

Ich-forma, trochu reportáž, vulgární výrazy zvětšují napětí, naturalistické, autobiografické, používá přirovnání, gradaci, kontrast

 

Kompoziční plán:

Kronikářská kompozice s prvky retrospektivy


1984 (George Orwell)

 

Něco o autorovi:

Georgie Orwell (1903 – 1950)

 

-          britský novinář, esejista a spisovatel

-          považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů

-          témata politická, sociální, komentuje život své doby

-          v ČS na seznamu zakázaných autorů – v češtině vycházel v exilu

-          alegorické utopické romány: Farma zvířat (1945) – formou bajky, 1984 (1949)

-          vyrůstal v Oxfordshiru; podle místní říčky Orwell pseudonym (rodina nižší vyšší střední třídy)

-          vystudoval prestižní Eton; na studia si vydělával u Indické imperiální policie v Barmě

-  počátky nenávisti k imperialismu, příklon k levicové politice

-  prvotina: román Barmské dny (1934) – prvky ztracené generace

-          po návratu do Anglie pracoval jako novinář

-          žil na ulici jako tulák v nejchudších vrstvách Paříže a Londýna

-          velmi se ho dotýkají politické a sociální události v Evropě

-  stává se vášnivým socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí, prosazuje rovnost

-          1936 se jako dobrovolník zapojuje do španělské občanské války (těžce raněn)

-  bojuje v legiích španělského socialistického hnutí

-  odchází zklamán španělskou socialistickou doktrínou

-          odmítá kapitalismus své doby, ale také sovětskou ideologii

-          ve 30. letech má zlou předtuchu z rozmáhajícího se nacistického Německa

-  prezentoval v románu Nadechnout se

-          II. světové války se nezúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze

-  začal s obavami sledovat komunistickou Čínu a Rusko, které pod praporem míru a osvobození, upevňovali svoji moc nad svobodným lidem

-  začal formovat obraz temného a nepřirozeného světa

-          zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let

 

 

-          psal knihy o diktaturách komunistického typu, ale sám se cítil být socialistou

 

Literární druh a žánr:

Velká epika – antiutopický román

 

Tematický plán:

Námět: vznikající totalitní systémy (např. stalinistické Rusko)
Hlavní téma: manipulace, kritika totalitních systémů
Vedlejší téma: katastrofální stav ekonomiky po válce, hrozná životní situace lidí, udavačství, ničení lidského myšlení, záměrné falšování historie
Postavy: popisuje je převážně přímo (vzhled), ale hlavně se věnuje myšlenkovým pochodům, hierarchicky rozdělená

a)      členové Vnitřní Strany

a.       Velký bratr – v čele Strany, vládne velmi tvrdou diktaturou Oceánii, nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu, není jisté zda existuje

                                                              i.      Angsoc - oficiální ideologie (anglický socialismus)

                                                            ii.      hesla – Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla

                                                          iii.      Strana – Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost; kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.

b.      Ideopolicie – vládní aparát, obviňuje z ideožločinu, sledování obyvatel obrazovkami na každém kroku a odposlechy, povinné manifestace pro členy Strany, výchova dětí podle Angsocu (udávají své rodiče z ideozločinu)

c.       Emanuel Goldstein (Bratrstvo) – odpůrce režimu, kniha Teorie a praxe oligarchického kolektivismu (z ní se Winston dozví jak svět funguje, ale ne PROČ – zůstává nezodpovězeno v celém románu)

                                                              i.      promyšlené dílo Strany – past ideopolicie (odstranění myslících lidí)

d.      soudruh O´Brien – údajný vyzvědač Bratrstva ve Vnitřní Straně, předá Winstonovi Goldsteinovu knihu, poté ho vyslýchá a mučí

b)      členové Vnější Strany – dále soudruzi Syme a Parsons (obviněn vlastní dcerou)

a.       soudruh Winston Smith – 40 let, pracuje na Ministerstvu pravdy (manipulování minulosti a úprava dokumentů), upravuje stará čísla novin, nedokáže se ubránit myšlenkám na minulost (co bylo před vládou Strany), jediný kdo neztratil rozum (fakt jsou fakta – 2+2=4), nevzdává se myšlenek na aktivní odboj

b.      soudružka Julie – mladá členka Antisexuální ligy, tvoří mileneckou dvojici s Winstonem, „umí v tom chodit“- přístup k zásobám Vnitřní Strany, prosazuje trvalou přetvářku

oba si uvědomují, že jsou mrtvý; zatčeni a mučeni (vymývání mozků) – zradí se navzájem, pokořeni, obrátí své smýšlení o 180 stupňů, propuštěni a milují a ctí Velkého bratra, nemyslí!

c)      Proletariát (85 %) – proléti= méněcenní, chudé poměry, život=sex, pivo, státní loterie

Prostředí: detailně popsáno – r. 1984; Londýn - Oceánie

 

Jazykový plán

-          používá jednoduchý jazyk (umocněn sugestivním vyprávěním)

-          používá metajazykovou rovinu – spojitost jazyka a lidského myšlení

-          zkráceniny – zjednodušení jazyka

-          neologismy - umělý jazyk Newspeak – děsivé je, že podobné jazykové systémy fungují už dnešním mediálním světě  

-          kontrast - klasická angličtina (oldspeak)

 

 -          naturalistické popisování trestu a nápravy obou provinilců

Kompoziční plán

-         jednoduchá kompozice – kapitoly, kronikářská s retrospektivními prvky

-         er-forma + ich-forma (Winston)

-         vyprávění proloženo textovými vsuvkami dokumentů (Winston je čte)

-         dále zápisky z Winstonova deníku (přesná datace)

-         dále pasážemi komentujícími a vysvětlujícími způsob života v Oceánii

-         některé reálie odkazují k autentickému světu, některé ho hyperbolizují, jiné jsou zcela fiktivní

 

principy Orwellova světa:

-         totalitní systémy potřebují efektivně měnit minulost (dokumenty + vzpomínky)

-         k manipulaci slouží aparát Ministerstva pravdy

o   zpětně změna a vymazání údajů

o   vaporizace nepohodlné osoby (vymazání existence)

o   př.: přepisování všech novin, kde padla zmínka o nepohodlné věci / osobě

-         potřeba vymazat i nehmotné vzpomínky, zmanipulovat myšlenky

-         ke kontrole kolektivního myšlení existuje v Oceánii doublethink

o   schopnost udržovat pohromadě 2 zcela protikladné infor. a zároveň jim věřit

o   musí to být vědomě (vyžaduje inteligenci) a nevědomě (lež není přípustná – Strana nelže)

o   př.: každý ví, že v prostorách Min. lásky (Lamini) jsou cely a mučírny pro pol. vězně, Min. pravdy (Pramini) se programově zabývá lhaním, ekonomika Min. hojnosti (Hojmini) vede k hladomoru, Min. míru (Mírmini) řídí válku;
Strana říká, že Eurasie je úhlavní nepřítel Oceánie, pak jím byla odjakživa bez ohledu na klamnou vzpomínku, že ještě před 10 min. byla spojencem

o   člověk cvičený v doublethinku v tom nevidí spor (př.: vnitřně přesvědčen, že vaporizovaná osoba nikdy neexistovala i kdyby šlo o jeho vlastní matku)

-         od řadového obyvatelstva Oceánie se vyžaduje, aby upřímně jásalo nad prací Strany a ze srdce nenávidělo její nepřátele a zároveň o ničem nepřemýšlelo

-         veškeré lidské emoce,city a potřeby jsou programově přesměrovány na jiné cíle v souladu s ideologií (vymýcení lásky, orgasmu, manželství – umělé oplodnění)

-         newspeak – k upevnění pravověrného myšlení (uměle vytvořený jazyk)

o   má nahradit angličtinu (oldspeak)

o   zjednodušení jazyka natolik, aby ideologicky závadné myšlenky nebylo možné ani slovně vyjádřit, případně aby působily absurdně, už na první dojem

o   vedlejší významy slov potlačeny, slovní zásoba redukována na nezbytné minimum, citově zabarvené jen výrazy podporující Angsoc a odsuzující nepřátele

o   uvědomuje si, že gramotnost ob. je třeba, ale stačí v omezeném množství

-         ideozločin – zločin jenž může být spáchán nejenom slovy či skutky, ale též myšlením nebo v podobě myšlenky (= jakýkoli zločin proti Straně; trestán ideopolicií)

o   podobně jako newspeak omezuje manévrovací prostor pro vyjádření závadných myšlenek (tedy i myšlenek na samostatný zločin)

o   uváděny zde v praxi praktiky smiřující k vymýcení ideozločinu
„… brzy v Oceánii nebude možné ideozločin spáchat.“

-         udržovací válka – není vedena proto, aby byla vyhrána, ale aby byla udržována

o   aby obyvatelé nebohatli a neměli čas přemýšlet

o   jen tak lze udržet hierarchickou společnost

o   udržuje obyvatele ve strachu, v nedostatku a chudobě, odrazuje je od emocí

o   je motorem Min. míru a Strany (pro všechny 3 mocnosti) – udržují status quo


Proměna (Franz Kafka)

 

Něco o autorovi:

Franz Kafka (1883 – 1924)

 

Narodil se a žil v Praze v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové, měl dva bratry, Georga a Heinricha, oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, všechny později zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky.

Studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. Stal se doktorem práv, byl zaměstnán v pojišťovně jako koncipient, později jako tajemník. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl rád; přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu. Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt.

Kafkův vztah k ženám byl více než komplikovaný. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben, ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Po ní měl ještě několik přítelkyň, žádnou si ale nikdy nevzal.

Kafka byl depresivní, nešťastný, nenápadný a slabý. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli Max Brod, Franz Werfel a několik dalších německo-židovských intelektuálů.

Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku. Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově v pražských Strašnicích.

Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxi Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, ale jeho přítel Brod závěť nerespektoval a dílo vydal.

 

Literární druh a žánr:

Střední epika - povídka

 

 Tematický plán:

Námět: proměna chování příbuzných k nemocnému členu rodiny, který byl před nemocí nepostradatelný (hyperbola – nemoc = proměna v brouka)

Hlavní téma: zanedbávání neužitečného člena domácnosti vedoucí až k jeho smrti

Vedlejší téma: dospění mladší sestry z mladé dívky v dospělou ženu pod tlakem okolností ve velmi krátké době

 

Hlavní postavy:

               Řehoř Samsa – obchodní cestující, který živí rodinu a splácí dluhy rodičů, jednoho dne zaspí a zjistí, že se proměnil v obrovského brouka. Nejdříve v něm zůstává vše lidské, později se mění v brouka i po duševní stránce.

Pan Samsa – otec rodiny, kterému zkrachoval obchod a který se velmi zadlužil. Zlobí se na Řehoře, že se změnil v brouka, je k němu nelítostný až krutý.

Paní Samsová – chce jít za svým synem, protože to stále její syn je, ale manžel ani dcera ji k němu nechtějí pustit.

Markéta Samsová – sestra Řehoře, která se o něj stará. Zprvu velmi pečlivě ho krmí a uklízí mu, později se však její postoj vůči němu mění, zanedbává ho a bere ho jen za obtížný hmyz. Navrhuje, aby se ho zbavili, Řehoř však ten samý den umírá.

Prostředí: autor dlouze, pečlivě a detailně popisuje situaci v rodině, navozuje stálé napětí a temno. Prostředí děje (byt, ve kterém se vše odehrává, město, okolí domu) autor nepopisuje. Zmíní se o obývacím pokoji, zamčených dveřích, psacím stole nebo obraze na zdi, ale nepopisuje nic určitého.

Jazykový plán:

         Jazykem od sebe odlišuje postavení svých postav ve společnosti – celá rodina hovoří spisovně, úsečně a citově chladně, zatímco služka mluví nespisovně (ale ne v nářečí) a naivně. Kafka nepoužívá citově zabarvená slova, hovorové výrazy ani archaismy. Objektivně popisuje situaci a pojmenovává vše přímo bez příměr nebo obrazů.

         K vyprávění používá er-formu, ale není v pozici vševědoucího vypravěče – autor ví pouze to, co ví hlavní hrdina a věci vidí a slyší pouze když to vidí a slyší  hlavní hrdina.  

         Autor využívá přímou, nepřímou řeč i vnitřní monology, ale nijak dlouhé – hrdina si udílí pokyny, co má dělat a jak se chovat. 

 

Kompoziční plán:

Autor používá kronikářskou kompozici, ale zachází s ní velice zvláštně. Přichází doprostřed děje ve zlomovém okamžiku a teprve později podává vysvětlení o poměrech v rodině a o tom, proč se rodina chová právě tímto způsobem.

Vybírá děj tří dnů během asi půl roku a popisuje pouze je (proměna, smrtelné zranění, smrt). O ostatních dnech se prakticky nezmiňuje.


Filmového zpracování se toto dílo nedočkalo, pravděpodobně by to bylo příliš náročné.


Těžká hodina (Jiří Wolker)

 

Něco o autorovi:

Jiří Wolker (1900 – 1924)

 

-          narodil se v Prostějově v dobře situované rodině

-          studoval gymnázium (literární, výtvarné i hudební nadání)

-          již na gymnáziu začal publikovat ve studentských časopisech

-          po absolvování gymnázia studoval na přání otce práva v Praze, zároveň navštěvoval Šaldovy přednášky na filozofické fakultě

-          krátce byl členem brněnské Literární skupiny a pražského Devětsilu

-          ve 24 letech zemřel na TBC

-          autorem 2 básnických sbírek:

Host do domu - chlapecké verše, hledá krásu v každodenním životě, součástí i

                           lyricko-epická skladba Svatý kopeček – polytematická báseň,

                           autobiografické rysy, zážitky z dětství, vliv Apollinairova

                           Pásma

Těžká hodina

-          básně z období nemoci: Na nemocniční postel padá svět, Rekonvalescent, Umírající, U roentgenu, Balada o námořníku

-          próza: pohádky – O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce

-          Proletářské umění - zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru

-          Epitaf

-          Wolkerovo dílo bylo nadšeně přijato mladou generací, po smrti byl ale obviňován z toho, že se příliš podbízí lidovému čtenáři

 

 

 

proletářská poezie (1920 – 1924)

            - vznik počátkem 20. let (ovlivnil i výtvarné umění a hudbu)

            - výrazný vliv ruské poezie (např. Majakovskij)

            - představitelé byli zastánci myšlenky socialistické revoluce (kolektivní vzpoury)

            - hrdinové z dělnického prostředí

            - měla být optimistická a přístupná lidovému čtenáři

            - Neumann – Kniha lesů, vod a strání, Wolker, Hora, Hořejší, částečně i Seifert

            - byl jí ovlivněn spolek Devětsil (založen r. 1920)

 

Literární druh a žánr:

Lyricko-epický žánr – sociální balada

 

Tematický plán:

Námět: proletářská filosofie, strach z dospění a budoucnosti

Téma: bída a utrpení proletariátu a zároveň výzva k boji za uskutečnění spravedlivějšího společenského řádu, dělník se stává hrdinou, autor oslavuje hodnotu dělníkovy práce (Balada o očích topičových), věří v jeho sen o lepším životě (Balada o snu), často motiv smrti (Muž)

Postavy: obyčejní lidé, dělníci, často milenci, vyšší vrstva (kritizována)

Prostředí: většinou nepopsáno, pokud ano, tak je městské


Jazykový plán:

-          metafory (chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším)

-          personifikace (milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova,…dnes při mně stůjte)

-          přirovnání (nejhlubší moře lidské oči jsou)

-          aliterace (z rozkazu božího živý s živými žít budu ji, živou otázku vaši, − ó mrtví ze všech front světa)

-          epifora (černé oči měla, mladé srdce měla)

-          anafora (z železa ruce měl, z železa nohy měl)

-          přímá řeč (Balada o očích topičových)

-          archaické výrazy (odejela)

-          často se odkazuje na milenky (má milá, sladká milenko)

 

Kompoziční plán:

-     22 básní, z toho 3 balady - Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích

      topičových (zhruba na začátku, uprostřed a na konci)

-     používá různé druhy rýmů (sdružený, střídavý…)

-     sloky nemívají stejný počet rýmů

 

Rozmarné léto (Vladislav Vančura)

 

Něco o autorovi:

Vladislav Vančura (1891 – 1942)

 

- nar. se v Háji u Opavy, otec byl správcem cukrovaru, měl 4 sestry, jeho příbuzným byl Jiří Mahen

- studoval gymnázium, UMPRUM, učil se knihkupcem, pokoušel se o přijetí na AMU, 1 semestr studoval práva, pak přestoupil na lékařskou fakultu, lékařskou praxi však vykonával jen krátce

- byl jedním z iniciátorů Devětsilu, byl jeho prvním předsedou

- od roku 1921 byl členem KSČ, v roce 1929 byl vyloučen

- věnoval se také filmové režii (film Před maturitou)

- v květnu 1942 byl zatčen a 1. 6. 1942 popraven

Vančurův styl: je velmi osobitý

                       - výrazné je postavení vypravěče

                       - používá bohatý slovník (archaismy, argotické výrazy, lidová rčení ...)

                       - zvláštní stavba vět (tzv. humanistické periody - složité větné celky)

                       - časté jazykové experimenty (syntéza moderního a tradičního)

                        - typické postavy: mírní lidé, renesanční typy a rebelanti

Avantgardní próza: průkopnická, levicově orientovaná, proti měšťáctví a sociální nespravedlnosti.

Charakteristická je nesourodost a roztříštěnost, místo historických témat spíše válečná a průmyslová témata. Vliv francouzské literatury (iracionální lit.), americké (pragmatismus) a ruské.

- Díla: : Pekař Jan Marhoul, Markéta Lazarová, Konec starých časů, Tři řeky, Koně a vůz a dramata Josefína a Jezero Ukereve

 

Literární druh a žánr:

Střední epika – humoreska (ovlivněná poetismem)

 

Tematický plán:

Námět: Ironická až satirická kritika maloměšťáckého života

Hlavní téma: Poklidná idyla malého města narušená příjezdem cizích lidí (kouzelníka a jeho asistentka)

Vedlejší téma: Vztahy mezi lidmi ve městě, pomluvy, konflikty a podezřívavost

Postavy: charakteristika především nepřímá (částečně také popsána jinými postavami)

               Antonín Důra: majitel lázni; stará se především o své tělo a zdraví, ziskuchtivý

               Kanovník Roch: knihomol, mluví o svých zásadách, ale nakonec je kvůli Anně ochoten je porušit

               Major Hugo: bojechtivý, rázný muž

               Kateřina: podezřívavá vypočítavá žena, Antonínova manželka

               Arnoštek: Zpustlý kouzelník, podle Kateřiny velmi roztomilý, na závěr překvapí svou rázností

               Anna: Krásná asistentka, která okouzlí všechny tři usedlíky

 Prostředí: Krokovy Vary, během června (3 dny). Málo popsané, spíše řečeno v dialogu.

 

Jazykový plán:

Velmi archaické výrazy, vznešená slova a starší gramatika (předložka S místo Z), velmi charakteristický hyperkorektní jazyk; jazyková hravost – spojení archaismů s hovorovými prostředky, upravená lidová rčení, přechodníky, většina knihy psána dialogem, používá ironii, satiru, parodii.

Er-forma.

 

Kompoziční plán:

Chronologický kronikářský děj

Kniha je členěna do malých (půl strany) kapitolek s nadpisem popisujícím, co s v ní odehrává

Začátek i konec jsou podobné, probíhá zde debata tří usedlíků. Mezitím je zápletka, která vyruší klidný život v městečku, ale vše se vrací do starých kolejí.



Povídky z jedné kapsy (Karel Čapek)

(Rekord)

 

Něco o autorovi:

Karel Čapek (1890 – 1938)

 

- narodil se v Podkrkonoší, v Malých Svatoňovicích, na formování jeho osobnosti se uplatňovaly zejména 3 základní vlivy:

1. vliv otce - jeho otec byl venkovský lékař, který byl však velmi aktivní i mimo své povolání (hrával ochotnicky divadlo, přednášel o lékařství, národopisu a sociologii), byl velký čtenář, a proto své tři děti (Josefa, Helenu a Karla) vedl ke čtení

2. vliv babičky - veselá milá žena, která dětem často vyprávěla pohádky

3. vliv vzdělání - gymn. v Hradci Králové, Brně a Praze

                                      - FF KU, studia v Berlíně a Paříži

                                     - v roce 1915 získal doktorát z filozofie

- po ukončení studia krátce působil jako knihovník

- v letech 1916 - 1917 byl vychovatelem syna hraběte Lažanského

- 1917 - 1920 pracoval v redakci Národních listů

- od roku 1921 až do konce svého života pracoval v redakci Lidových novin

- v letech 1921 - 1923 pracoval jako dramaturg Vinohradského divadla

- podnikl řadu cest do zahraničí (Itálie, Anglie, Španělsko, Holandsko, Švédsko, Dánsko)

- v prvních letech republiky uzavřel přátelství s T. G. Masarykem, byl proto označován za oficiálního autora

- v roce 1935 se po patnáctileté známosti oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou

- zemřel o Vánocích roku 1938

- Povídky z jedné (zbytek) a druhé kapsy (Sbírka známek) – 1929

- další díla – Boží muka, Trapné povídky

20. léta – romány: Továrna na absolutno, Krakatit, Povídky z jedné a druhé kapsy,

30. léta – noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Válka s mloky, cestopisy, Hovory s T. G. M., Zahradníkův rok, Marsyas čili na okraj literatury, Kniha apokryfů, pro děti Devatero pohádek, dramata: R.U.R., Ze života hmyzu, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka

 

Literární druh a žánr:

Střední epika – povídka

 

Tematický plán:

Námět: pragmatická filosofie, hledání pravdy

Hlavní téma: detektivní povídky, odhalování trestného činu, paradox

Vedlejší téma: nátlak k přiznání, rekord

Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo

četník Hejda – strážník na vesnici, vyšetřuje ublížení na zdraví statkáře Pudila, ale víc než zločin ho zajímá, aby našel toho, kdo tím udělal světový rekord

okresní soudce Tuček – stejně jako četník by rád získal rekord pro Čechy, po zklamání dává viníku vyšší trest

Václav Lysický - cihlářský dělník, který chtěl bránit cizího kluka před bitím, zranil Pudila a udělal světový rekord, který už nezopakoval (jen když se naštve, tak má sílu J)

František Pudil – statkář, už ho taky vyšetřovala policie, záporná postava, i když oběť

 

Obvykle hlavními postavami policejní úředníci, popis mezilidských vztahů (vražedný útok), morálky

Prostředí: okolí Sázavy někdy na počátku 20. století, ale nic bližšího, popisuje prostředí pouze, kde došlo k útoku, víc ho nezajímá

 

Jazykový plán:

- přímá řeč i nepřímá řeč, nevlastní přímá řeč (vypuštění uvozovek)

- spisovný jazyk, označování provinilců (holomek, švindléř, trulant), hovorové výrazy, archaismy

- nedokončené odpovědi, krátké věty

- er-forma

- postavy mnohdy odlišeny jazykem

 

Kompoziční plán:

- povídky, v každé kapse kolem 20

- kronikářská kompozice i retrospektivní prvky (vyprávění příběhů)

- rychlý dějový spád, napětí

 

Šlépěje

první povídka, původně v díle Boží muka – dva lidé se potkají na ulici a uvidí stopu, řeší co ji mohlo způsobit. Shodnou se na boží bytosti. Pokračování v povídce Elegie (Šlépěje II) – filosofický klub, neznámý muž tvrdí, že je bratr jednoho z mužů

 

Vražedný útok

Pan rada sedí u okna, když někdo u jeho hlavy prostřelí okno. Policie se ho ptá, jestli ho nechtěl někdo zabít, on nejprve popírá, že by měl nepřátele, ale potom si vzpomene na drobná příkoří, která lidem způsobil a případ nechá plavat.

 

Sbírka známek

Malý kluk se kamarádí s jiným klukem a spolu tajně sbírají známky, ukládají si je na půdu do truhly a je to jejich největší poklad. Ovšem jednou onemocní spálou a někdo mu je z půdy vezme. Sám si myslí, že to byl jeho kamarád a je hrozně nešťastný. Vyroste a s nikým se nebaví, jen pracuje, učí se a žije sám pro sebe, protože se zklamal v kamarádovi a otec ho také nechápe. Jednou mu však zemře žena a on se podívá do starých památek

a objeví tam tu sbírku známek, kterou tolik postrádal. Uvědomí si, že hrozně křivdil svému kamarádovi a je mu to moc líto.

 

Básník (ironie)

Mladý policejní vyšetřovatel dr. Mejzlík řeší případ, kdy starou paní přejede ve 4 hodiny ráno rychle jedoucí neznámé auto. Žádný ze svědků mu k tomu víc však neřekne, protože si nevšimli ani značky ani barvy auta. Jeden z nich mu však řekne ještě o dalším svědkovi. Dr. Mejzlík se za ním vypraví a dozví se, že je básník. On si však také značku či barvu auta nepamatuje, ale vzpomene si, že o tom napsal báseň. V ní spolu s vyšetřovatelem objeví zašifrovanou značku auta, aniž by to sám věděl a tím pomůže vyřešit případ.