filmová recenze Steven Seagal - Bestie
BESTIE (BELLY OF THE BEAST)
akční film, hl. role Steven Seagal, 2003, 86 minut, režie Siu-Tung Ching
Na úvod chci napsat, že Stevena Seagala si moc vážím jako mistra v aikidu (má 7. dan, to skutečně nemá kdekdo) i jako velkého znalce jiných bojových umění (judo, karate, kendo…). A vážím si ho i jako herce (a dále např. i jako hudebníka nebo člověka orientujícího se v celosvětové politice): jeho první filmy až do roku 2002 mám hodně rád. Jsou to dnes legendární drsné akčňáky (zejména období let 1988-1996) a Seagalovy neprotahované (což ho ihned odlišilo od většiny ostatních „filmových rváčů-neumětelů“) souboje (mimochodem do rolí ponořený Steven se vůbec netváří, že to, co prožívá, není skutečné) jsou v nich naprosto výjimečné svou realističností a účinností zároveň. A možná že jsou tím vůbec nejúchvatnějším, co kdy bylo filmovou akční kamerou zachyceno… A k tomu ještě připočtěte Seagalovo sálající charisma + fakt, a upozorňuju, že jsem na ženský, že Steven byl ve své době fakt pěknej chlap ;-)…
Chvíle, kdy jsem se s tátou nadšeně díval, oba s rozbušenými srdci, na VHSce na x-tou kopii (tehdy v podstatě novinek) Muže s cejchem smrti nebo Nemilosrdné spravedlnosti, se mně téměř láskyplně vryly do paměti. Nicméně přeci jen to mělo i jednu nevýhodu – Seagalovy souboje byly tak dobré, že mě od té doby znechutily koukání se na jakékoli souboje kohokoli jiného, protože v porovnání s velkým Stevenem vypadaly/vypadají všechny tak amatérsky, vypadají tak očividně, že jsou „jenom jako“ :-).
Pokusím se být raději stručný. Od roku 2003 po dnešek (2017) natočil Steven Seagal kolem třiceti pěti (!!!) filmů a jeden televizní seriál, ale mě osobně se líbily/líbí jen čtyři (!!!) – film Poslední mise z roku 2004, Země krvavého slunce z roku 2005, Stíny minulosti z roku 2006 a Smrtící zbraň z roku 2007… No, poněkud málo…
Mimochodem všechny čtyři zmíněné filmy spojuje to, že režiséři výjimečně sehnali kameramany a střihače netrpící epileptickými záchvaty a gay tendencemi ve stylu „budu tě snímat tak, že budu nalepený maximálně, maximálně na dva centimetry od tvého hmm bojujícího těla“…
Tak se tedy vrhněme na tu Bestii…
Zajímavé je nicméně už jen to, že na to, jaké podle „všech“ točí Steven shity už od roku 1997, je s podivem, že nestačí přijímat nabídky… Tento moderní akčňák - o záchraně v Thajsku unesené dcery bývalého agenta Jakea Hoppera (Steven Seagal) - po dlouhé době nesklízí jen posměch. Seagal si kromě hlavní role nenáročný příběh i sám napsal (což není poprvé)…
Bohužel zde musím napsat něco, v co jsem doufal, že nikdy nenapíšu a v devadesátých letech by mě něco takového také ani ve snu nenapadlo: Steven Seagal se vždy odlišoval od většiny ostatních akčních hrdinů Realisticky vypadajícími souboji, Realistickým bojem a vynikající choreografií… V tomto filmu na asi dva zásobníky pistole (nebo revolveru) vystřílí celou thajskou armádu (sice s lépe ozbrojeným kolegou, ale stejně…), čítající desítky mužů ozbrojených samopaly a kulomety… Takovou blbost by dnes nenatočil ani Stallone, ani Schwarznegger. Podobně trapná a nudná scéna se odehrávala i v odstavených vagónech - všichni střílí na Seagala, ale nikdo ho samozřejmě nezasáhne, zato Seagal kosí pistolkou (z leže na nějakém povoze pomalu jedoucím po kolejích a aniž by se nějak kryl!) jednoho protivníka za druhým (a samozřejmě opět vítězí jeden revolver nad stádem kulometů)… a každý umírá padaje s hlavou na stranu, aby nespadl obličejem do louže :-)… O soubojích ani nemluvím (i když ten na policejní stanici byl moc pěkný), Seagal se často hrbí, navíc je opravdu tlustý a nemotorný, asi v 70% očividně dublovaný hyper-akčními, štíhlými dubléry, aikido-souboje téměř žádné, spíš se jedná o všehochuť stylů, do kterých je aikido občas (a spíš výjimečně) přimícháno… Ale hlavně - pokud tu souboje jsou, tak za a - jsou udělané technikou zrychlování/zpomalování záběrů, aby měl divák co nejvíce znesnadněné koukání, za b - jsou často, ba bohužel většinou založené na nerealistické, stupidní a opravdu ujeté technice, kdy Seagal pouhým úderem/dotekem odmršťuje lidi deset, patnáct metrů od sebe… Ach jo, až člověka napadne - zlaté rané oldschoolové drsné „seagalovky“, kdy např. Steven nikdy nikoho neudeřil dvacetkrát do ne a ne poničeného obličeje… A to nemluvím o klišoidních buddhistických motivech a vodoo magii… Už Jim Carrey (a nebyl první) si ve Zvířecím detektivovi II. dělal srandu z poldů, kteří znechuceni prací utečou meditovat do kláštera… I Jean-Claude Van Damme v roce 2003 natočil výborné akční drama Peklo a jeho filmy plus mínus od té doby mají (s převahou nad nepovedenými) kvalitativně vzestupnou tendenci – velice nerad jsem svědkem toho, že u Seagala, který se kdysi se svým Rybackem dostal mezi akční TOP smetánku prvotřídní kvality a v podstatě neměl sobě rovnou konkurenci, tomu je naopak…
Abych ale skončil přece jen pozitivněji - ve filmu je jedna výborná Stevenova hláška - když se podívá na protivníka (chovajícího se nevybíravě vůči jedné dívce) a zahlásí: „Jak tak koukám, čím tě tvůj otec udělal, tak tím jsi taky zůstal, viď?“ ;-))
Jan Říha, 2008-2017