Leonardo da Vinci
15.4.1452 – 2.5.1519
Jeden z největších umělců italské renesance, symbol nadčasového génia, ideál univerzálně nadaného člověka … italský malíř, sochař, architekt, inženýr, stavitel pevností, hudebník, zpěvák, básník a vědec.
Leonardo se narodil poblíž Florencie v malebném toskánském městečku Vinci. Jeho otec ser Piero byl notářem. Když bylo Leonardovi čtrnáct, přesídlila rodina do Florencie, která tehdy byla duchovním i uměleckým centrem Itálie. Chlapec byl roku 1469 přijat jako učeň do dílny slavného florentského malíře a sochaře Andrey Verrocchia. Zde pracoval devět let, než se stal samostatným umělcem. Tehdy bylo zvykem, že malíři pracovali na zakázku. Leonardo měl pro klášter San Donato ve Florencii vytvořit obraz Klanění králů. Tento obraz však umělec nikdy nedokončil a nedokončena zůstala i většina jeho dalších děl. Leonardo byl totiž umělcem, který toužil po absolutní dokonalosti, a proto na svých obrazech pracoval celá léta, v duchu je promýšlel, obměňoval a téměř nikdy s nimi nebyl spokojen.
V roce 1482 vstoupil Leonardo do služeb milánského vévody Lodovika Sforzy, kde se uplatnil ve zcela jiné oblasti. Stavěl pro něj lodě, katapulty a válečné stroje, byl jeho prvním inženýrem a architektem a vedle toho tesal z mramoru, odléval z bronzu a hnětl z hlíny umělecká díla. Z tohoto období pochází jeho slavný obraz Madona v jeskyni a jeho vůbec nejúžasnější dílo, velkolepá freska Večeře páně (1495-1497). Třebaže dnes je tato malba z velké části poškozena, protože Leonardo maloval temperami na kámen a nijak malbu nekonzervoval. Leonardo je od Giottových dob prvním umělcem, který dokázal vdechnout svým dílům prchavou atmosféru smutku a nikdy nevyslovených citů. Během svého pobytu v Miláně Leonardo vytvořil množství kreseb, z nichž se však většina zratila. Roku 1502 přešel do služeb Césara Borgii. V letech 1503-1506 vytvořil nejslavnější obraz všech dob Monu Lisu, zvanou též La Gioconda. Obraz je dnes umístěn v Louvru v Paříži. Jeho malba je dokonale promyšleným celkem a umělecovládal všechny tehdy dostupné technické postupy, především takzvané sfumato, což jsou nepatrné přechody mezi jednotlivými barvami, jež právě vytvářejí onu zamlženost tajuplného úsměvu Mony Lisy, a pak techniku chiaroscuro, která k vyjádření plasticity v obraze využívá pouze světla a stínu. Leonardo měl k tomuto obrazu pravděpodobně zvláštní vztah, neboť jej vozil na všech cestách s sebou. Později sloužil na dvorech několika mecenášů, nějaký čas pobýval na dvoře papeže Lva X. v Římě a roku 1516 odcestoval do Francie, kde také zemřel.
Zkoumáním přírody předčil své současníky o celá desetiletí, ne-li staletí, o čemž svědčí jeho náčrty mechanických přístrojů, výzkum proudění a především studie ptačího letu, Leonardo byl levák a své poznámky si psal zrcadlově převráceným písmem. Skrývaly se v nich geniální poznatky o zákonech mechaniky a pohybu, které však Leonardo nikdy nepublikoval. Byl skvělým znalcem anatomie lidského těla (pitval více než třicet mrtvol). Pouhou intuicí odhalil množství meteorologických a geomorfologických jevů, objevil působení Měsíce na mořský příliv a odliv a navrhl i smělé teorie o vzniku kontinentů a povaze zkamenělin. Neodmyslitelnou součástí Leonardova díla jsou skvělé aforismy, filozofické hádanky a bajky.