Jdi na obsah Jdi na menu
 


Marie Kvíčalová z Lovčic, kurýrka Maffie

17. 11. 2018

             I zásluhou žen kurýrek mohlo vzniknout Československo.

                                   Marie Kvíčalová z Klatovska

                 byla kurýrkou českého protihabsburského odboje.

 

         Vyhlášení Republiky Československé 28. října 1918 předcházelo mnohaleté úsilí vybrané části české inteligence o sebeurčení českého národa a jeho osamostatnění od zkostnatělé rakousko-uherské monarchie. Po začátku od ní vyprovokované 1. světové války v roce 1914 se vůdčí osobností protihabsburského odboje stal profesor Tomáš Masaryk a ke konci roku 1914 odešel pro českou otázku pracovat do exilu. Potřeboval však zajistit neustálé spojení s odbojem v Čechách a jeho financování. V roce 1915 byla c. k. úřady zakázána činnost České obce sokolské, a protože Sokolové byli vlastenecky zaměření, tehdejší její starosta, JUDr. Josef Scheiner,  zapojený do odbojové organizace zvané Maffie, která z domova udržovala kontakt s politiky v zahraničí, převedl na činnost zahraničního odboje značné finanční částky patřící Sokolu, i své vlastní, pro potřeby zahraničního odboje.  Další pomoc poskytli naši krajané, i ti v zahraničních sokolských jednotách. Tím byla činnost odboje a pozdější vznik nové republiky financována z vlastních národních zdrojů, naši odbojáři nebyli finančně podporováni z prostředků jiných států.

          Masaryk v Americe využil již dříve navázané přátelství s českým vlastencem Emanuelem Voskou žijícím v USA, rakouským politickým emigrantem z roku 1894. Ten zde poté, se svou dcerou Villou, začal organizovat mezi dalšími Čechoameričany finanční sbírky a další pomoc na podporu českých zájmů. Zároveň mezi zde žijícími Čechy, navštěvujícími častěji starou vlast, vytvářel kurýrní službu, zajišťující styk mezi zahraničním a domácím odbojem a síť informátorů, získávajících důležité informace o úmyslech Rakouska a Německa vůči ostatním zemím. V tom spolupracoval s agenty britské rozvědky v Americe, kterým zprávy předával. „To mělo též zvyšovat prestiž Čechů v očích Velké Británie a dalších států Dohody a současně přesvědčovat americké občany o nepřátelských aktivitách Centrálních evropských mocností vůči Spojeným státům americkým, rozvíjených i prostřednictvím dřívějších vystěhovalců z Německa a Rakouska a usazených v USA“, uvádí současný známý publicista Karel Pacner, rodák z Janovic nad Úhlavou. Americké úřady však dosud kvůli neutralitě své země nepodnikaly protiopatření ani zatím nesledovaly cizí agenty na svém území. To se změnilo až v dubnu 1917, kdy USA vstoupily do války.

        Také Vojtěch Beneš, bratr Edvarda Beneše, v USA na svých přednáškách působil na tamní naše krajany, aby je získal pro myšlenku vytvoření budoucího nového svobodného státu ve střední Evropě. Zapojoval je tak do spolupráce s T. Masarykem v Londýně a E. Benešem v Paříži předáváním zpráv pomocí kurýrů. Ti potřebovali pro tuto službu spolehlivé osoby, které by do Prahy propašovaly důležité tajné informace o svých pokračujících plánech na odtržení českých zemí od Rakouska-Uherska. Těmi, kdo se zhostily nelehkého a nebezpečného úkolu, byly odvážné mladé ženy, pobývající především ve Spojených státech a také manželky činovníků krajanských spolků v USA, s pasy na svá dívčí jména. Sedmnáct českých žen a dívek tak riskovalo své životy, působily jako špionky-kurýrky a pendlovaly mezi Prahou a světem s důležitými informacemi. Ty se obvykle učily nazpaměť nebo je zašifrované zašívaly do svých korzetů. V případě jejich nalezení to mohlo být pokládáno za velezradu, zemězradu a byly za to vysoké tresty až smrt. V Praze tyto kurýrky předávaly zprávy a pokyny místnímu odboji, soustředěnému v již zmíněné tajné organizaci zvané „Maffie“. Ta působila hlavně mezi českými poslanci Říšské rady a na jejich postoje v tzv. „české otázce“: Buď vznikne samostatný český stát, nebo budou mít české země samosprávu. Masaryk, za pomoci vlivných Čechů usazených ve Spojených státech amerických o tom dokázal přesvědčit americkou vládu a prezidenta Wilsona. Bez těchto českých špionek by se český odboj nedozvěděl, že Masaryk s přáteli chystá vznik demokratické republiky s názvem Československo. Zpět přivážely zprávy o situaci a náladách doma.

     Nejriskantnější špionskou cestu vykonala sedmnáctiletá Čechoameričanka Villa Vosková, která dlela na počátku války v Čechách. Se svým otcem Emanuelem Voskou převážela z Čech do Anglie pro tamní ministerstvo branné moci utajené materiály státního vojenského tajemství. Při osobní prohlídce policie lístek s přesnými údaji o početním stavu rakouské armády, stočený v korzetu nenašla. Další, devatenáctiletá Masarykova špionka Anna Chaloupková, díky své duchapřítomnosti nevzbudila na německo-rakouských hranicích podezření celních a vojenských orgánů a v Praze předala úspěšné své poselství. Historickým paradoxem je, že A. Chaloupková zemřela rok a půl po velké válce v úplném zapomnění a bez prostředků na léčení zápalu plic. Jako kurýrka působila i velká česká operní pěvkyně Ema Destinová, měla povolení vystupovat v newyorské Metropolitní opeře. Když měla jet zpátky do Rakouska, nabídla se sama E. Voskovi, jestli potřebuje poslat nějakou zprávu. Jako oblíbenkyně německého císaře Viléma cestovala přes německé území pod jeho ochranou, rakouské úřady ji však na hranicích zatkly a od trestu smrti, jako občance Rakouska-Uherska, ji zachránilo, že byla příliš známou světovou osobností. Odebraly jí aspoň pas a internovaly na jejím zámku ve Stráži nad Nežárkou. Nemohla se tak již vrátit zpět.

            Úspěšně se vedlo slečně Marii Kvíčalové z Lovčic u Klatov čp. 19. Zde se narodila dne 19. 4. 1890 a jako sotva dospělá dívka odjela do Ameriky na službu a vyučila se tam švadlenou. Tam se dostala do styku s krajany a před svým návratem do vlasti byla požádána o předání tajné zprávy T. G. Masarykovi v Londýně a odbojářům v Čechách.  S poselstvím vyplula z New Yorku dne 20. července 1916 na skandinávské lodi. Podle předchozí domluvy ji Britové v přístavu zatkli a odvezli do Londýna k Masarykovi. Po sdělení zprávy pokračovala vlakem přes Kodaň a Berlín do Prahy. Zde se dostala až k vedoucímu „Maffie“ Přemyslu Šámalovi, kterému také odříkala naučený tajný vzkaz.

         Její vnučka Blanka Jeřábková (+ 9. 10. 2016) zveřejnila později babiččiny psané osobní vzpomínky, v nichž mimo jiné uvedla: „Když mne oslovil pan Kolář, který spolupracoval s panem Vozkou, tak jsem neváhala a souhlasila s cestou do Čech. Počítala jsem s návratem a sbalila si věci jenom na šest týdnů. Doktor Beneš mně předal vzkaz, který jsem si měla zapamatovat. Bylo to dvacet stránek blokového papíru a tak jsem to udělala jako dřív ve škole, když jsem se měla něco naučit. Pročetla jsem si to několikrát, než jsem šla spát a ráno se zavřenýma očima jsem se snažila si všechno zopakovat“. Vzkaz obsahoval informaci, že italský ministr zahraničí Sidney Sonnino souhlasí s rozbitím Rakouska-Uherska a s osamostatněním českých zemí. Také že v zahraničí vzniká české vojsko. Nakonec přidala zprávy z front. Zpět do Ameriky se už nevrátila, vdala se a narodily se jí děti: Marie, provdaná Častová (+ 12. 4. 2001), Jan (+1941 na tuberkulozu), Anna (+ 1940 na otravu od zubu). Další její žijící vnučky jsou Jana Novotná v Mariánských Lázních a Eva Pohanková v Plánici.

           Po vzniku Republiky Československé dostala jako vděk za odvážnou službu republice, od nového státu darem pozemek do svého manželství, uzavřeného s panem Janem Stichenwirthem (1890 – 1982), mlynářem v Bližanovech čp. 38.  Z USA stále dostávala dopisy s pozváním i pro rodinu ale pak přišla nová válka a po roce 1948 už to nebylo možné. S manželem pracovali v JZD a žili skromně. Poslední roky života trávila u dcery a překládala z angličtiny, aby ještě využila znalost tohoto jazyka.

            Paní Marie Kvíčalová – Stichenwirthová zemřela dne 11. 6. 1965 a je pochována v rodinném hrobě na hřbitově v Neurazech. 

                                                       Josef Suda, Přátelé české historie, z. s.

 

Článek byl publikován (redakčně zkrácen) na titulní straně Klatovského deníku dne 27. 10. 2018.

 

Prameny:

Osobní vyprávění a archiv rodinných příbuzných M. Kvíčalové

Diplomová práce Hany Majdové, Brno 2010

Publicistický pořad „Reportéři ČT“ ze dne 24. 10. 2011

Seriál Č. televize „Československo ve zvláštních službách“, díl věnovaný Marii Kvíčalové

Historická literatura, historické časopisy (History revue 9/2013, autor Milan Urban) 

Internet (iDNES.cz)