Hotel Opal je vlastně komplex několika hotelů poskládaných do velkého "krystalu". Každá část krystalu se jmenuje jinak, ale v podstatě je to jeden ohromný hotel s několika vchody. V přízemí jsme měli jídelnu a malý bar. V případě, že jste byli kamarádi s barmany, tak bylo pití i s ledem. My naštěstí byli. Bydleli jsme v osmém patře. V hotelu jezdil i rychlovýtah, který se vyznačoval tím, že jste chtěli dolů-výtah byl plný lidí- a najednou jste jeli nahoru, protože si vás někdo přivolal. Pak zastavil-rozjely se dveře-chvíli jsme na sebe hloupě čučeli-dveře se zavřely a my jeli zase dolů. Pokud si nás cestou opět někdo nepřivolal. Někdy to byla docela švanda-pokud nespěcháte. Jelikož se zrovna v době naší dovolené konalo mistrovství světa ve fotbale a rumuni mají čutanou rádi, tak v některých mezipatrech stála TV a tlupa fanoušků tam povykovala. Nevím, co v televizi viděli, protože většina "strojů" byla s černobílou obrazovkou, která už před lety dosloužila. Takže se asi řídili sluchem. Po obrazovce pobíhaly jen jakési stíny.V restauraci vařili velice chutně. Jediná chyba je, že v Rumunsku zřejmě milují kopr a tak ho přidávají téměř do každého jídla. Bohužel nesnáším koprovku :-) Ale člověk si zvykne na všechno a za chvíli už jsem ten kopr ani nevnímal. Do baru jsme zamířili hned první večer. Znalecky jsme s Nanukem obhlédli skromný sortiment a objednali si dvakrát dvě deci Martini. Ještěže ne celou láhev, protože ty dvě skleničky nás vyšly na 250,- korun! Rázem jsem přišli na chuť místnímu vínu "Murfatlar" podávanému s "Apa minerala". Jeden litr nás vyšel asi na třicet korun. A to se vyplatí!
Co se televize týče, tak jí asi mají rumuni rádi. Každý nám totiž nabízel výměnu českých korun z Leie s tím, že si do Čech pojede koupit barevnou televizi. To byla úplná mánie! Ostatně kšeftíky měli všichni rumuni velice v oblibě. Sotva jsme první den vyrazili na menší procházku, už se k nám přitočil mladík s dotazem:" Kolik je hodin?" Než jsme se zmohli na odpověď, tak spiklenecky zašeptal: "Mýdlo, šumáky, koruny, slipy..." Čuměli jsme jako puci...tak nám ještě musel objasnit, že to rozhodně není heslo, ale že shání COKOLI z Čech k nákupu. Později, když nám došli korunky, tak naše kufry byly při odjezdu hodně lehčí. Spoustu věcí jsme zakšeftovali za víno a cigarety.
Pokračování příště....poslední update 9.3..2006
xxx
(lucius, 13. 6. 2010 11:15)