ING. JAN ZELENKA
zpívá ve Fenixu od března 2010, kde velmi zdatně doplnil basovou sekci. Ačkoliv o sobě s bezelstnou upřímností tvrdí, že bývá bručoun, působí dobrosrdečným a optimistickým dojmem klidného, vyrovnaného člověka, který už ve svém životě leccos zažil a přežil a který se po dvouleté pěvecké odmlce opravdu těší na sborovou práci.
Už jako předškolní dítě krátce zpíval v dětském sboru paní Danešové. Pár let docházel na soukromé hodiny klavíru. Ke sborovému zpěvu se vrátil jako dospělý. Od roku 1982 zpíval v píseckém chrámovém sboru a vypomáhal i v dalších smíšených sborech. Poslední roky působil v chrámovém sboru nejen jako zpěvák, ale také připravoval skladby a notové party. Jiným jeho koníčkem bylo též loutkové divadlo, kterému se pár let věnoval.
Celá jeho rodina (a platí to i o příbuzenstvu) má v oblibě vážnou hudbu; rádi chodí na koncerty, opery i operety. Pokud jde o Honzův osobní vkus, podotýká: „záleží na příležitosti, při jaké se hudba hraje. Snesu hudbu z šedesátých let i dechovku. Techno, rap a jiné moderní hudební odnože poslouchat nedovedu.“
Až na krátké mezidobí se celý život věnuje profesi, kterou vystudoval, a tou je geodézie. V jeho práci často hrozí srážka s úředním šimlem a lidmi rozmanitého stupně inteligence, takže zpěv pro něho znamená udržení rovnováhy a duševního klidu.
Má rád nové věci, zajímá ho všechno technické od počítačů a telefonů po truhlářské stroje. Co naopak rád nemá, je rutina. Považuje se sám za trochu zapomnětlivého, do paměti si prý ukládá jen to, co chce, a ostatní vytěsní. Když se něčím nadchne, dokáže tomu všechno podřídit. Ve volném čase se mění v kutila, který všechno rozebere a většinou i spraví. A podle svědectví manželky dělá údajně nejlepší medovník na světě! On sám jí absolutně všechno a jeho žena si ho za to nedokáže vynachválit. Barvu žádnou zamilovanou nemá, líbí se mu všechny jako celek. Jen růžovou by nemusel…