Historie Sboru dobrovolných hasičů v Jetenovicích
V Jetenovicích byl Sbor dobrovolných hasičů založen na ustavující valné hromadě 21.dubna 1912.Rozhodla se tak většina místních zemědělců a k jejich rozhodnutí velkou měrou přispěl poslední požár 21.ledna 1912,kdy shořelo stavení Františka Průchy č.p.47 a jen s velkou námahou se podařilo zachránit vedlejší stavení Václava Barnáše.O založení sboru je uchován pamětní list,z něhož pochází citace z jeho úvodní části:
1.Sbor dobrovolných hasičů v Jetenovicích má tuto správu:
Starosta jest přítel František Hůlka
Velitelem přítel Václav Barnáš
Náměstkem velitele přítel Stanislav Hůlka
Jednatelem přítel Tomáš Hůlka
Pokladníkem přítel Václav Makrlík
Dozorcem náčiní přítel František Hatta
Ve výboru zasedají přátelé Rudolf Kába,Josef Ouředník,Václav Makrlík,František Hata
Náhradníky jsou přátelé Ondřej Korbel,Václav Karšík
Revizory účtů přátelé Karel Pihera,Josef Průcha
Dále jsou vyjmenováni činovníci Hasičské župy na českém jihozápadě č.4 ke které měl sbor příslušnost.První stanovy sboru byly uznány výnosem c.k. místodržitelství král. českého dne 18.7.1912.Mezi zakládajícími a přispívajícími členy byli i ,,přespolní,, např.Josef Bayer,nájemce dvora Třebomyslic,hraběcí hajní Václav Karšík a Antonín Nováček,farář velkoborský Václav Janota a další.V roce 1913 byla za 1.767,- K zakoupena hasičská stříkačka,se kterou se 4.12.1913 zúčastnil sbor požáru v Maňovicích.
15.12.1914 uspořádali hasiči svůj první hasičský ples.Tohoto roku vypukla 1.světová válka,která mimo jiné ovlivnila i činnost hasičů,celkem 33 jetenovických občanů bylo povoláno do války.Z nich se šest již nikdy nevrátilo,všichni byli aktivními členy sboru.
V roce 1920 byly pořízeny nové stejnokroje a činnost se rozběhla na plné obrátky.Členové se zúčastňovali všech hasičských slavností v okolí,v Újezdě u Chanovic,Kvášňovicích i župního sjezdu v Komušíně.V roce 1928 vyslal sbor tři členy na Sjezd slovanského hasičstva do Prahy.V září roku 1929 byla uspořádána dožínková slavnost,která se konala v zahradě u Mašků.
V roce 1930 koupil sbor starší jeviště z Defurových Lažan.Vyžádalo hodně oprav,ale mělo pěknou,na plátně malovanou oponu,na které byla Libuše věštící slávu Praze.V dubnu téhož roku bylo sehráno první divadelní představení ´´ Na rodné hroudě´´ hra z vesnického prostředí.
12.července 1931 byl sbor pořadatelem okrskového sjezdu,který se konal na obecní louce proti č.p.19,kde dnes stojí domek č.p.18.Sjezd se velmi vydařil,cvičilo několik sborů,mimo jiné i ženy.V letech 1930-31 do Sboru přistoupilo hodně mladých a v té době byla intenzivní i kulturní činnost.Divadlo se hrálo pravidelně a některý rok byla nacvičena i dvě divadelní představení.Ani o požáry,mnohdy úmyslně založené,nebyla tehdy nouze.Jmenujme například:12.9.1932 požár na velkostatku Josefa Kysely v Lažanech Defurových,17.9.1933 požár hospodářských budov u řezníka Františka Pihery ve Velkém Boru,18.3.1934 oheň u Františka Podlešáka v Jetenovicích čp.25,24.4.1934 hořelo u Kaplánků ve Velkém Boru,9.7.1934 hořelo u Františka Švece v Holkovicích.
V roce 1937 měl sbor 21 činných členů a 40 přispívajících.Když v roce 1938-39 byla stavěna budova kampeličky,rozhodl se sbor k této budově přistavět i novou hasičskou zbrojnici.
Ani za II.světové války činnost neochabla,denně se konaly požární hlídky,častá byla cvičení pochodová,protiletecká apod.V prosinci roku 1947 byla objednána nová hasičská stříkačka,od firmy Ing. Stratílek Vysoké Mýto,která stála téměř 40 tisíc Kč,12.září 1948 se uskutečnila velká dožínková slavnost na louce u čp.9 a čp.26,na které přes 30 krojovaných účastníků předvedlo staročeské dožínky se zpěvy a tanci.Poslední snop byl vezen v průvodu,který procházel obcí.Alegorické vozy znázorňovaly pokrok v zemědělství.Závěrečná scéna se pak odehrála před nově postavenou hospodou u Barnášů.V roce 1949 byla koupena jevištní plátna na Velkém Boru po zrušeném Sdružení katolické mládeže a později bylo zhotoveno podium pro divadelní jeviště.Na tomto jevišti se hrály pěkné divadelní hry-Od mlýna k mlýnu,Charliova teta,Chudák manžel.
Poslední hrou byla Vánice,nic neříkající tendenční hra,kterou členové hráli s nechutí a obecenstvu se nelíbila vůbec.To již byla hra,která kladně prošla cenzurou okresního kulturního referenta a byla to také poslední hra vůbec.Z výtěžku divadelních představení byly pořádány zájezdy do Prahy,jižních Čech i jinam,které byly vždy plně obsazeny.
A jak běžela léta,z hasičů se staly požárníci a z požárníků opět hasiči.Mnoho dobrovolníků se zapojilo do této záslužné práce.Z těch posledních jmenujme alespoň předčasně zesnulého Josefa Lávičku.
Hasičská tradice je silná, a i když dnes při likvidaci požárů mají rozhodující slovo profesionálové vybavení nejmodernější technikou,tato tradice zůstane trvalá i v Jetenovicích.