Natarská, natarský, NATAŘI.. tato slova přitahovala odnepaměti pozornost všech obyvatel travilandu. Skupiny badatelu, historiků se po mnohá tisíciletí snažily odhalit jejich tajemství. Mnohé nadějné nálezy je zavedly do slepých uliček. Ovšem některé vedly k převratným závěrům. Krom mnoha předmětů se dochovalo i několik písemností. Byl to pro naše lingvisty šok, velký oříšek. Nakonec se však podařilo rozluštit jazyky starodávné. Mezi nejpilnější z překladatelů se řadil sám veliký Google. Níže naleznete jednu z jeho ranných prací... při jejímž porovnání s ostatními je vydět jeho zlepšující se znalost jazyka. Nejlepším a zároveň nejnovějším je zpracování natarské historie překladateli cechu TORNÁDního... Ale již dosti slov, pojďtě i vy nasát atmosféru historie.
1-V zapadlém koutě virtuálního vesmíru, pod laskavými paprsky mírumilovného slunce se vyhřívala jedna planeta. Nebyla nijak výjimečná. Ničím nevybočující z řady těch, co jí jsou jako vejce vejci podobné. Ovšem v něčem se přeci jen od ostatních lišila. Dala vzniknout životu. Životu tak rozmanitému až zrak přecházel. Na jejím povrchu byl pevně usazen pouze jediný kontinent, jemuž historie dala jméno Traviland. Po celé své šíři byl pokryt lesy, skalnatými horami i úrodnými údolími. Hvozdy byly plné zvěře, rostlin, hub a keřů. A nad tím vším se do dech beroucí výše vzpínaly tajuplné stromy, které z dlouhé chvíle vykrajovaly své listy do stovek různých tvarů, kulatých, srdcovitých, ale i špičatých trnů podobných jehlicím.
Bylo by škoda, kdyby jedinými obyvateli tohoto rajského světa byla pouze zvěř a rostliny. Po pláních Travilandu se však pohybovali také drobní, avšak velmi důležití tvorové − lidé. Po mnoho věků se dělili na tři národy, Germány, Galy a nejstarobylejší národ Natarů. Panoval mezi nimi mír, všechny dávné bitvy byly dobojovány a pro nové války se ještě meče nekovaly.
Galové byli pravými syny své země. Jejich pečlivě upravené plnovousy a vlasy spletené do dlouhých copů ostře kontrastovaly s dalším jejich poznávacím znamením, zablácenými botami. Rádi se celé dny věnovali obdělávání svých úrodných polí. Do zlaté barvy dozrávající pšenice osvětlené podvečerním sluncem byli přímo zamilováni. Jejich mlčenlivou povahu ale dokázaly prolomit například vášnivé debaty o desítkách různých druhů hlíny, kterou těžili ve svých hliněných dolech. Vydejte se s Galem do lesa a dozvíte se vše o stromech, jejich plodech či nemocech, lišejnících ale také o sekerách a pilách. Dřevo je totiž pro Galy další ze životních lásek. Z dřeva staví své obranné palisády, galští řezbáři z dřeva vyřezávají hračky pro děti a stovky dalších nezbytností. Z dávné historie se však se jménem Galského národa spojují úctyhodné legendy o hrdinných obráncích, schopných položit život při bránění svých vesnic.
Germáni jsou od přírody většinou světlovlasí, s rozcuchanými vlasy i vousy a jejich roztěkaný mírně nepřítomný pohled neustále mimoděk sleduje celé okolí. Pravou ruku mají povětšinou přilepenu temnou zaschlou krví ke svému meči. To ale neplatí o všech Germánech, neboť někteří mají na meči přilepenou levici. Když potkáte Germána v krčmě, nepřehlédnete ho. Je totiž zdrojem nepřetržitého rámusu, halekání a divných vtipů, kterým se směje jen on sám. Přitom však neustále sleduje sebemenší náznaky urážek a okamžitě vyvolává hádky a potyčky. Jestli máte pocit, že nejhorší je setkání s Germánem v hostinci, tak jste na krutém omylu. Zjistíte to, jakmile Germána potkáte sami v lese. Z takového setkání si odnesete ještě daleko horší pocity, které se většinou točí okolo myšlenky, že těch posledních 15 kopanců jste dostali zbytečně. Zato Germán si z vašeho setkání odnáší vaše peníze, boty a medovinu. Proto také dávné písně a pověsti Germánů vždy opěvovaly dravé útoky, ve kterých jejich dávní předkové obzvláště vynikali. Germánské nájezdy byly v dřívějších dobách hrozbou pro každého pána a jejich útočná síla se mohla skvěle měřit i s proslulými galskými obránci.
Nad oběma národy vládl pevnou rukou nejstarší z národů. Nataři ovládali celý Traviland, v každém koutě světa se projevovala jejich síla ale i krutost a bezohlednost. V těch dávných dobách ovládali prastaré síly, které nebyly doposud překonány. Natarští válečníci používali propracované bojové taktiky, cvičili nejlepší útočné jednotky a budovali nejděsivější válečné stroje, jaké kdy Traviland nosil. Díky tomu také ovládali téměř celé území a ostatní národy jim musely potupně sloužit. Pradávná natarská města byla o mnoho větší, než tehdejší galské a germánské vesnice. Nejen díky své rozloze a propracované infrastruktuře, ale i jejich stavby dosahovaly oproti ostatním národům závratných výšek. Nataři postupně předávali oběma ostatním národům nejlepší dary ze své studnice vědomostí. Přesto, nebo snad právě proto, se po celé dlouhé věky nad natarským národem vznášelo temné proroctví o zkáze a zapomnění. Vše začalo, jak už to tak bývá, velmi nenápadně.
Odněkud ze zapomenutého kraje, či snad z neobjeveného ostrůvku uprostřed oceánu, přišel na pláně Travilandu národ Římanů, a jemu v patách se do kronik sápal i čas velkých změn. Římané byli neuvěřitelně zručnými stavebníky, místy se dokonce zdálo, jakoby dokázali najednou pracovat na stavbách a zároveň obdělávat svá pole, což je ale samozřejmě jasný nesmysl. Rychle si vydobyli mezi ostatními národy své místo a respekt. Ovšem hrdý národ římský nechtěl hrát pouze vedlejší roli a přidat se po bok utiskovaných Galů a Germánů. Jejich velitelé dlouho tajně osnovali pečlivé plány na svržení natarské nadvlády, zatímco římští válečníci pilně studovali všechny natarské dovednosti. Kromě toho Římané mezi sebou živili kastu tajemných Senátorů, jejichž čas měl brzy přijít.
Jakmile Římané dosáhli úrovně Galů a Germánů, rozhodli se otevřeně proti Natarům vystoupit. Ti na něco podobného nebyli vůbec připraveni. Natarský vládce Vil-Enin narychlo svolal Velký Řádný Sněm Natarů, známý pod zkratkou VŘSN. Na něm začali horečnatě rokovat o nové situaci a vymýšlet jak nejlépe Římany uklidnit. Natarští náčelníci, zcela nepřipravení na jakékoli ohrožení svého výsadního postavení, však udělali dvě zásadní chyby. Zaprvé na svůj sněm nepozvali galské ani germánské velitele, kterých se to pochopitelně velmi dotklo. A zadruhé, ve svých narychlo vytvořených plánech počítali s jejich bezmeznou podporou.
Ovšem ve stejnou dobu vyslali Římané za galskými náčelníky a vůdci germánských kmenů své nejzkušenější vyjednávače, Senátory. Tito bělovlasí muži se po dlouhé roky zdokonalovali v tajných římských uměních rétoriky a marketingu a nyní dokázali své znalosti beze zbytku využít. Dříve než Natarští náčelníci dohodli svůj Čtvrtý bleskový akční plán, přidali se Germáni a Galové na stranu Římanů. Vytvořili trojspolek, který měl jako jediný cíl ukončení nadvlády Natarů nad Travilandem.
Byla z toho slavná Půl stoletá válka která všem národům způsobila mnoho ztrát. Římané, Galové a Germáni se díky svým rozdílům dokázali velmi dobře podělit o všechny válečné úkoly. Jejich rekové se vzájemně předháněli v hrdinských činech. Když se Nataři pokusili o útok, číhala na ně skvěle vycvičená galská obrana a zároveň na útočníka okamžitě zle dorážely germánské a římské útočné voje. Postupem času se Nataři se museli čím dál více bránit, protože trojspolek získával drtivou převahu. Mnoho natarských velitelů na vlastní kůži poznalo, že je pozdě začít opevňovat svá sídla, když z dálky již duní dusot útočících koní a ohnivé katapulty se na obzoru ohlašují chuchvalci černého dýmu. Čas určený pro tuto válku se krátil a nevyhnutelné se stalo skutečností. Nataři byli po bezmála půl století válečné vřavy definitivně poraženi, poslední natarská vesnice byla vydrancována a vypálena.
Kameníci byli připraveni tesat na náhrobky nápisy Natar-Hrdina, ale chyběli pozůstalí, kteří by mrtvým tyto náhrobky kupovali. Z bývalé slávy zbylo Natarům jen přístavní Zlaté město, nedobytná námořní pevnost na samém okraji světa, kam i nejrychlejší jezdci putují několik dní a pro katapulty to znamená cestu nejméně přes dvě neděle.
V dobách po ukončení Půl stoleté války bylo málem naplněno temné proroctví o zapomenutí natarského národa. Odlesky bývalé slávy zůstávaly už jen ve strašidelných historkách starých bab, tuláků a správců diskusního fóra. Mezi desítkami pověstí o zkáze Natarů přežíval pouze jediný příběh o naději. Vyprávěl o ruinách třinácti malých vesniček, které jsou roztroušeny po celém Travilandu, jako rohy tajemného obrazce. Tyto ruiny byly podle pověstí ukryty v opuštěných údolích uprostřed těch nejhustějších lesů a pouze ony mohly sloužit pro záhadné stavby, jejichž smysl zůstával skryt pod rouškou mystéria. Zahaleny mlhou, šerem hustých houštin a opředeny prapodivnými kouzly čekají na znovuzrození slavné natarské říše. V těchto ztracených usedlostech žijí prý poslední potomci Natarů ukrývající střípky vědění svého národa. Připravují se na znovupostavení Divu světa a opětovné ovládnutí Travilandu. O této stavbě se dochovalo jen málo skutečných svědectví. V legendách přežívají jen kusé zprávy o ukrytých stavebních plánech, bez nichž nelze o této velkolepé stavbě ani uvažovat.
Vítězné národy po návratu z Půl stoleté války ihned zapomněly, že hlavním důvodem jejich vítězství byla jejich spolupráce. Velmi brzy po slavném vítězství převážily jejich vzájemné rozdíly. V případě Římanů to byla zejména touha po moci a rozšiřování počtu obyvatel jednotlivých impérií. Po jednom z nejvýznamnějších římských velitelů té doby, slavném Popkarionovi, se tento trend dodnes nazývá popkařením. Germáni toužili i nadále válčit, prožívat čisté opojení z pachu čerstvé krve a kochat se délkou svých trofejí, řetězů uřezaných nepřátelských uší. U Galů se naopak projevila touha žít po svém, stranou všeho dění, pěstovat, obchodovat s okolím a pověsit meče a štíty na stěny, kde budou bojovat jen s prachem. Tak byl Traviland po krátké době míru uvržen opět do vřavy desítek malých nikdy nekončících sousedských válek, kdy každé období míru v sobě skrývalo jen čekání na rozbušku k ještě větším potyčkám.
Stalo se však něco, s čím nepočítali ani ti největší stratégové jednotlivých znesvářených stran. Do boje s osudem Travilandu se pustila samotná Matka příroda. Zlé jazyky tvrdí, že následující události zapříčinili Nataři. Prý ve svých chrámech přinášeli živé zápalné oběti svým bohům, zejména všemohoucímu temnému Blackovi a novému vtělení dávného Mul-Tihun-Tera. Tyto rituální obřady měly být jejich posledním zoufalým pokusem ke získání ztracené slávy.
Dnes již nikdo nezjistí, zda se tyto báje zakládají na pravdě, nebo zda následující hrůzy způsobil jeden ze dvou měsíců doposud poklidně obíhajících Travilandskou oblohou. Jednoho poklidného letního večera se mírně nazelenalý měsíc zvaný Zaháj-Ení začal na obloze pozvolna zvětšovat a již za týden bylo jasné, že se nezadržitelně blíží. Jeho dopad na severovýchodní okrajové pláně byl doprovázen pronikavě rudou září, která na chvíli zastínila i samotné sluneční paprsky. Druhý z měsíců, stříbrný Res-Tart, zatím zůstával zlověstně přikován na svém místě a každou noc osvětloval svým chladným světlem plochu Travilandu.
To co následovalo po dopadu Zaháj-Ení překonalo všechny důsledky nedávných válek. Nad Travilandem začala roztahovat svá smrtící chapadla temná obluda. Její jméno je zakleto do pouhých tří písmen. I pouhé tři hlásky však stačí pro vyvolání děsu v očích každého zúčastněného. Její jméno zní totiž Mor. Morová rána zasáhla celou zemi rychlostí bouřícího větru a všude rozsévala smrt, zmar a beznaděj. Během pouhých několika dní vyhubila veškerou lidskou populaci světa.
V této chvíli však zasáhli bohové. Poprvé v historii tohoto světa otevřeli zámky tajemné brány Lo-Gin, kudy okamžitě začali na Traviland proudit noví osadníci a ihned si začali hledat své nové domovy. Brána byla umístěna ve svatyni Mul-Tihun-Tera, takže vlny osadníků začaly proudit nejprve do samotného srdce Travilandu a postupem času se rozlévaly i do vzdálenějších volných údolí. Při osidlování se mezi sebou národy zcela promíchaly a každý osadník začal žít svým životním stylem. Galové se obrátili k půdě. Římané začali stavět své vesnice a obnovovat svá pole takovou rychlostí, že jim trvale chyběly suroviny. Pouze Germáni nedokázali ukojit svou touhu po boji, a proto se mezi nimi velmi brzy objevili první loupeživí rytíři, kteří se svými doprovodnými družinami pravidelně okrádali své sousedy.
Ovšem našli se i takoví vévodové, kteří nezapomněli na hrůzy Půl stoleté války. Uvědomovali si, že přežít v těchto nových podmínkách můžou jen ti nejsilnější a nejprůbojnější. Brzy začaly vznikat pod heslem "Pomáhat a chránit" první tajemné spolky zvané Aliance. Sdružovaly povětšinou vévody všech národností odhodlané bojovat za společnou budoucnost. Nové aliance vznikaly a zase zanikaly při přetahování o své místo v kronikách. Ovšem cesta ke konečnému vítězství bude ještě velmi dlouhá a trnitá. Bude promáčena novou krví. Bez poražených není vítězů. Bez vítězů není mír.
A co Nataři? Pokud pověry nelžou, tak ze svého Zlatého města vše pečlivě sledují a potají se připravují na svůj druhý příchod a převzetí moci. Podaří se jim opět spoutat obyvatele Travilandu?
2-Příběh Natars (Google se činil)
Kdysi, dávno před Římany napadli Travian nyní volné kmeny Galií a Teutony byly otrokem Natars. Natars byl velmi zvláštní kmen který měl by být dlouho zapomenutý, kdyby měly nebyly pro historky ještě být řečeno kojná a staré báby.
Natars jednou ovládaný přes všechno Travian a ve všechny jejich síle a krutost, kterou oni měli obsáhlou znalost o prasílách která by nebudou nebýt nikdy překonaná. Jen málo je známo o tomto kmenu, jen jediná zpráva očitého svědka přežil minulé věky. Tato zpráva popis "zlatého města" říká kdokoli trápení k tomu, aby četla to o skvělém chrámu lokalizovaném ve středu města , podivení světa nepopsatelné značné velikosti a síla. Také jeden říká, že tam jsou tajná a tajemná místa kde tyto chrámy mohou být postavené. Umísťuje kde moudrost a znalost Natars by mohl byl typ písma ještě jednou zotročit Travian.
Natar- ovo plán
Ať tak nebo onak, Natars má plány jejich vlastní a chtěly zotročit volné kmeny sami stavením podivení světa. Ale kdokoli staví podivení světa v jejich místě dosáhne konečného cíle spojující se Travian v světě kusu a jednohlas.
Nakonec jeden vidět zda volní lidi Travian jsou schopni plnit tento smělý a slavný čin. Příběhy budoucnosti, budou oni budou o statečných svazcích nebo tajemný Natars?
Když kmen natars znovu udeřil tak vymřeli kmeny galové a teutoné
3-Kdysi dávno, když se ještě Egypťané rozvíjeli, Nataři nebyli o moc pozadu.Nikdo o nich nic nevěděl, ani Féničané ani Číňané, ale začalo se o nich hodně mluvit ve starověké Evropě. Tenkrát si jich nikdo nevšímal. Co jiní přehlíželi, dvoum říším bylo trnem v oku. Národ výbojných Germánů a říši hospodářsky založených Galů znepokojoval jejich tajemný soused. Národy Evropy se vyčerpaly dlouhými válkami, antický svět upadal. K moci se v tomto údobí dějin dostali Římané. Někdy v těchto zlomových okamžicích dějin Nataři začali útočit na všechny světové strany, až porazili i Římské vojsko. Tím upadl na dlouhou dobu svět do rukou Natarů. Nataři byli silný a tvrdý národ, nikomu bych nepřál, potkat je či dokonce naštvat.
4-Na začátku byli 4 národy Římané, Germáni, Galové a Nataři. Všichni byli sobě rovní, ale každý národ se dal svou cestou. Jednoho dne začali Germáni útočit na Galy a Římany. Galové se schovávali do svých chýší a vynalézali prostředky jak se nejlépe ubránit Germánům, zato Římáné se jenom neschovávali ale dokonce se i pokoušeli na Germány útočit. Tak tyto boje probíhaly stovky let a vypadalo to, že se na tom už nic nezmění. Nikdo nečekal, že se starý národ Natarů ještě objeví. Nataři zatím byli ukrytí a vynalézali dokonalé zbraně, sledovali válku mezi Germány, Galy a Římany. Čekali na vhodný okamžik kdy zaútočit. Tak jednoho dne začali útočit na všechny národy. Nataři byli silní ale nečekali že se Římané, Galové a Germáni spojí aby postavili div světa. Nataři měly své vlastní plány na ovládnutí všech národů. Špehové společenství je odhalily. Nebylo zbytí. Div světa měl být nástrojem na ovládnutí ostatních natary, ale hrdinové doby se rozhodli, že skrz něj zasejí mír do této krví smáčené země. Co víc, skrz něj porazí natary na věky věků. Čím víc rozšiřovali div světa tím větší byly útoky Natarů. Nakonec se jim to podařilo, postavili div světa a prastarý národ Natarů upadl do věčného zapomnění...
5-To že se o na Natarech nic moc neví, není nutné zdůrazňovat. Zde bych však rozvinul studii zakládající se na nedávných vykopávkách u A'k shadidu... Podle nalezených kosterních pozůstatků můžeme soudit, že Nataři byli střední štíhlé postavy, jejich klasickým rysem pak bylo vysoké čelo, výrazné spánkové kosti, kdežto ty lícní lehce z rysů ustupující. V celých vykopávkách zatím nebyly nalezeny žádné větší zbraně či brnění, objeveny byly jen malé dýky z neznámého materiálu a luky z též neznámého materiálu připomínajícího vlastnostmi kov. Můžeme se tedy domnívat, že vesnice buď neměla žádnou vojenskou osádku a nebo ji tvořili jen lučištníci, vyzbrojení pouze těmito zvláštními zbraněmi. Pokud by tomu bylo tak, domníváme se dále Nataři by v tomto případě preferovali boj na větší vzdálenosti a využívali přitom svých technických dovedností zmíněných jinde a nebo by se museli spoléhat na výhradně guerillový styl boje, což nám však připadá jako málo pravděpodobné. Co se týče skladby Natarské vesnice, v době zániku který nastal zřejmě při příchodu velkého množství germánských hord, jelikož poblíž byly nalezeny i známé germánské mohyly stavěné padlým válečníkům, čítala okolo 500 obyvatel, centrum tvořila jakási svatyně, blíže zatím neidentifikovaná. Byla zřejmě velmi významná, a právě okolo ní se musely odehrát nejtěžší boje, jelikož právě zde bylo nalezeno nejvíce koster "lučištníků" a na většině byla patrná poškození, která běžně způsobují tupé zbraně pálkařů. Další budovy ve městě byly těžko identifikovatelné pro svůj kvádrovitý tvar, a tak právě ona svatyně je jediným prvkem vesnice na které bylo použito ozdobných architektonických prvků. A zde se dostáváme k prozatímnímu závěru této práce. Jakou roli mělo náboženství v životě Natarů? Bylo to snad právě náboženství, které hnalo jejich vývoj kupředu a pomohlo jim vybudovat mocnou říši a podrobit si ostatní národy… Nebyl to potom právě náboženský úpadek, co způsobilo mezi nimi rozkoly a vnější oslabení jejich říše?… těžko říct, a proto právě na toto téma by měl být soustředěn další výzkum…
6-Kdysi dávno v období temna travianu byly 3 národy sužované neustálými boji mezi sebou...
Pár odvážných osadníků se rozhodlo založit nový mocný národ. Vydali se do země, na kterou předtím žádná noha Gala, Římana nebo Germána ještě nevkročila. Netušili, že tohle byl začátek konce. Římští vojáci vybudovali mocné a silné impérium jako první, ale to mělo už zanedlouho skončit.Germáni se ukrývali v hlubokých lesích, nepřístupných horách a pořádali nájezdy na Římany. Jako poslední do "nového světa" přišli Galové. Vynikali hlavně svojí jízdou a tak se vydali ještě dál než Řimani a Germáni. 500 špehů se rozneslo po krajině jako hejno much aby prozkoumali nejlepší pozice na založený vesnic....avšak narazili na mocný a prastarý národ Natarú. Jenom jeden špeh se vrátil aby jim sdělil co objevili, bylo však už příliš pozdě. Nataři se probudili ze svého spánku, aby porazili každého cizince který vešel na jejich svatou půdu. Marně se Galové snažili Římanům i Germánům vysvětlit jakou hrozbou jsou Nataři. Neposlouchali je. Ale jednoho dne se to mělo změnit. Germáni a Římané se chystali na biytvu o mnoho vesnic.....Ale prišli Nataři.
Římani se svou 900.000 tisícovou armádou a Gemáni s 1.200.000 muži se už chtěli do sebe pustit ale v tom se země začala třást. Nataři se ukázali v celé svojí hrůzostrašné kráse. 5.000.000 Natarů se vrhlo proti narychlo spojeným armádám Říman a Germánů. Bojovali statečně, ale takové početní převaze Natarů neměli šanci úspěšně vzdorovat. Nataři byli jako obří lavina, chystající se spolknout vše, co jí bude stát v cestě. Když už bylo téměř všechno ztraceno, ukázali se udatní jezdci Galů. 1.300.000 galských jezdců podpořilo Germánské a Římské oddíly v poslední bitvě věků. Ještě nikdy předtím nebojovaly tyhle 3 národy bok po boku. Spojila je až otázka bytí či nebytí, tváří v tvář takto silnému nepříteli. Bitva zuřila ještě 2 dny. Ztráty byly obrovské, ale na úsvitu 3 dne nebyl jeden vítěz, ale bylo jich několik... Římani, Germáni, Galové porazili Natarská vojska jen zázrakem. Po vzájemné dohodě opustili tuhle zemi beze jména a nikdy se sem už nevrátili. Přesto Nataři nebyli úplně poraženi. Zůstává jen otázkou, zda ještě pekelné vojsko Natarú povstane a bude žíznit po krvavé odplatě. To však ukáže jenom čas. Jestli se bude historie opakovat.
7-Před mnoha lety , kdy na území severovýchodu, jihovýchodu a všech ostatních zeměpisných stranách vládla hlavně silná příroda a živelné pohromy, se na tomto miste umístila malá osada Natarů. Na tu dobu měli velice vyspělé pomůcky jak ve vojenství tak ve stavitelství. Vyráběli ostrá kopí a rychlé vozy. Porazili každé male osady natarů v okolí. Když bylo válek mezi znepřátelenými Natary nespočitatelně, rozhodlo se 9 nejvyšších vůdců Nataraských vesnic, že uzavrou mír a spojí se. Tak se stalo, že se všechny natarské vesnice ze všech koutu sesli a spojili své vesnice velkými nedobytnými hradbami, přes které se mnoho dalších let marně pokoušelo probojovat několik odvážných vojevůdců z řad Římanů či Germánů. Vytvořila se Velká Natarská Říše. Čas plynul velmi rychle. Civilizace vzkvétala a stejně tak i rozvoj všech vesnic hodně poposkočil v porovnání s prvními osadami. Jedním z hlavních strážců natarského impéria se stala skvěle trénovaná, kvalitně vybavená armáda. V plné síle neměla konkurenci. Vojáků bylo nespočetně. Natarům bylo jejich zem najednou malá a tak se rozhodli vytěžit ze své vojenské převahy. Jejich zrak se upnul na bohatá území za hranicemi jejich říše. Na řadu tehdy měly přijít tři velké národy, samozřejmě o dost menši než Natarská Říše, které však také toužily po moci. A tak zatímco Natarští vůdci se teprve plánovali, tyto tři malé národy již pracovaly dávno na plánech jak se vymanit ze stínu natarů. Jejich vůdci se tajně spolčili proti nicnetušícím Natarům a v jeden slunečný den, přitáhli se všemi svými vojsky před slavnou Natarskou zeď, kterou překvapivě lehce zdolali a otevřeli si tak vrátka k bohatství a svému vítězství nad Natary. Zeď zdolali bez potíží, ovšem další postup byl o to úmornější a pomalejší. Každý dobytý metr natarské země byl vykoupen těžkými ztrátami. Válka trvala bez přestávky 4 dny. Germáni, Římané, Galové ale i Natarové padli... zbytek natarů se rozprchl po celé zemi, přijali je nové národy za své, aby ušli trestům od tří velkých národů, které neměli s Natary žádné slitování. Padli ale i Římané a Germáni i Galové. Z několika desetitisícové armády se jich vrátilo pár set....byla to velká válka, po které se tři národy vrhli na trůn...Avšak každý z nich toužil po moci, a tak si zemi postupně přivlastňovali dřívější spojenci....dnešní nepřátelé...........Římané, Galové, Germáni.
8-Za dlouhými a širokými lány lesů na samém konci východní Evropy, kde teploty dosahovaly jen pár stupňů celsia se rozprostíral malý, ale zato silný národ: Nataři. Nataři byli původně součástí Tatarů kde plnili spíše podřadnou práci v dolech a jako pěšáci do předních linií ve vojnách. Byli to právě Nataři, kteří byli posíláni do bojů jako první pro jejich sílu, odvahu a odhodlání. Jenomže takto převychovávaní Tataři byli plnokrevnými tatary úplně zanedbáváni a diskriminováni. Pote co byl nejvetší Natarsky vojevůdce popraven před zraky svých mužů za to, že neubránil jedno z tatarských mest s hrstkou vojáku proti stovkám tisícům. Natarská část se vzbouřila a začala verbovat Natara k natarovy až se pro svou sílu odtrhli od Tataru a přesunuli se dále na sever. V dalekém severu dal novy král a vůdce vzpoury Natila postavit město na počest největšího Natarskeho válečníka Agilla : Agilsgrad. Generace po generacích Natarská říše rostla a rostla ,pohlcovala menší říše až dosáhla její velikost do střední Evropy. Po Natilovi nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Nuram ,který byl svým otcem a národem vycvičen tak, že se nebál smrti ani kdejakého boje. Po usednutí na trůn chtěl pokračovat v tom co začal jeho otec. Chtěl dobít celý tehdy známý svět a jako střed světa se tehdy považoval Řím. V Římě seprávě začal stavět na svou dobu DIV SVĚTA. Nuram si umanul, že ŘÍM do roka dobyje a začal vyzbrojovat svojí statečnou armádu. V celé své říši začal verbovat a cvičit stovky tisíc nataru , až z daleké Sibiře nechal svolat všechny své jednotky. Po krátké době měl vojsko, které když pochodovalo tak bořilo města, které když se zastavilo u reky aby se napilo tak z ní zbyla jen malá strouha. A právě tehdy začal dobývat Řím....
Jednotky:
Kopiník
Jejich dlouhá a ostrá kopí tvoří většinou první obrannou linii v boji proti nepříteli. Natarští kopiníci, odvážní a stateční bojovníci, užívají svoje dovednosti nejlepe ke svrhnutí jízdního útočníka z koně a svému následnému vítězství.
Trnový válečník
Ukované, trnům podobné výběžky na jejich helmách a ručních a ramenních chráničích opatřili opatřily trnovým válečníkům jejich jméno. Dobří pěšmo jsou muži, kteří účinkují pro Natary ve slavných bitvách jako trnový válečníci.
Gardista
Od lidu obdivovaní a od nepřátel obávaní. Vystačí si zcela bez nějakého jezdeckého zvířete. Gardista se počítá mezi mnohostranné bojovníky Natarů. Všeobecně platí za skvěle vytrénované válečníky, který spolu se svými ostrými meči nepříteli nenechává téměř žádnou šanci.
Kradoucí pták
Nataři využívají kradoucí ptáky k získávání informací o jejich soupeřích. Jsou prakticky neviditelní, avšak uřvané hejno těchto opeřenců zpozoruje každý obyčejný vesničan.
Sekerní jezdec
Ve vzduchu je cítit smrt a ničení, když se sekerní jezdci chystají do bitvy. Zručně jako rolník seká s kosou pastviny, oni sekají svými mocnými sekerami po nepříteli. Jedna rána většinou stačí k usmrcení protivníka.
Natarský rytíř
Jen nejzručnější a nejsilnější bojovníci Natarů přežijí výcvik natarského rytíře. Můžeme jistě mluvit o drsném bojovém umění, když vidíme natarského rytíře, jak dokonale a nebojácně ovládají svůj meč. I jejich koně patří k nejsilnějším v zemi a jsou, podobně jako natarský rytíř, dobře vybaveni. Rychle se v královstvích a zemích rozkřiklo, že davu natarských rytířů se nemůže postavit skoro nic.
Válečný slon
Nataři dokázali jako jediný národ ovládnout tyto impozantní tvory. Žádný val, žádná hradba a už vůbec žádná palisáda. Je sice pomalý, ale houževnatě a nezadržitelně rozšlape vše, co se mu postaví do cesty.
Ballista
I jakožto inženýři byli Nataři úspěšní. Již dávno před ostatními národy stvořili ohromné, dvouramenné přístroje. K natažení provazu a následnému cílenému odpálení je potřeba mnoho mužů, avšak kde udeří, nezůstane žádný kámen v hradbě a dokonce i silné duby žačínají po úderu pukat.
Natarský císař
Směs čistého strachu, obdivu a úcty projede vesničany, když k nim Natarský císař promluví. Tato dobře vzdělaná a impozantní osoba je schopna se svým ohromným charismatem jen jediným proslovem poddat.
Osadník
Neohrožení muži a stavitelé, plni touhy po velkých činech, s velkou zkušeností při kultivování půdy a budování paláců se vydají vždy tři, pokud chtějí Natarům přivlastnit novou zem.