Římskokatolická farnost Švihov

I. …, který byl pokřtěn v Jordáně

Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království.

O prvním pokřtěném Afričanovi je zmínka ve Skutcích apoštolských. Byl jím eunuch a velmož etiopské královny Kandaky. První církevní obec v Africe založil podle tradice evangelista Marek. Bylo to v Egyptě. Světové církvi dala během prvního století našeho letopočtu mnohé otce a světce. V dalších stoletích se zde však prosadilo násilí a evangelizace byla zastavena. 

První domorodý africký biskup černé pleti byl vysvěcen v Římě roku 1518. Pocházel z Angoly, kde působili portugalští misionáři. Bylo to v dobách první portugalské kolonizace Afriky, kdy docházelo ze strany kolonizátorů ke krutým masakrům původního obyvatelstva nebo k jeho prodávání do otroctví, odvážení do Střední Ameriky, kde pracovali jako levná a výkonná pracovní síla, odolnější než původní indiánské obyvatelstvo.

K systematické evangelizaci Afriky došlo až v posledních stech letech. Růst církve na tomto kontinentě hraničí se zázrakem. Zatímco se počet obyvatel znásobil od roku 1900 celkem sedmkrát, počet lidí, kteří přijali křest v katolické církvi, vzrostl padesátkrát. Tvoří církev, která je hospodářsky chudá, ale je bohatá na hodnoty a vzácné vlastnosti, které může nabídnout ostatním církvím i celému lidstvu.

Pane, děkujeme Ti, že můžeme oslavovat Tvou velkou dobrotivost, protože činíš velké věci, jsi mocný a svaté je Tvoje jméno. 

II. …, který zjevil v Káně svou božskou moc

V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Pomohl tak na přímluvu Panny Marie novomanželům, kterým došlo na svatbě víno.

Církev si velmi váží, brání a podporuje smysl pro rodinu a úctu k životu. To jsou hodnoty, kterými jsou Afričané velmi bohatí. Je zde velmi zažitý systém početné rodiny, ve které panuje duch spolupatřičnosti, pohostinnosti, křesťanské solidarity a schopnosti řešit problém sirotků, starých a osamocených lidí. Tento duch je dobrým základem konkrétního prožívání společenství církve jako Boží rodiny. Avšak díky rychlým změnám ve společnosti, díky válkám, ze kterých se stali z mnoha rodin utečenci, ohrožuje i africké rodiny rozklad, rozplývají se tradiční africké hodnoty, mezi kterými byla vždy nejsilnější radost. Jedním ze symbolů radosti je právě víno, které došlo na svatbě v Káně galilejské.

Prosme, aby se Panna Maria podobně jako v Káně přimlouvala za africké národy, aby se z jejich rodin nikdy nevytratila radost, která jim pomáhá zvládnout jejich bídu a strádání.

III. …, který kázal Boží království a vyzýval k obrácení

Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo.

Proti těmto snahám církve působí stále se zhoršující kvalita života Afričanů. Jedním z nejhorších jevů je rychlá výstavba měst. Lidé, kteří opouštějí vesnice a odcházejí do měst, jsou vykořeněni a ztrácejí kontakt s tradičními hodnotami. Vytrácí se u nich tradiční smysl pro posvátnost života a smysl pro hřích. Více než setkávání s těmito hodnotami je postihuje prostituce, kriminalita mládeže, nelidské životní podmínky, diktátorské režimy.

Prosme za církev v Africe, aby nalezla odpovídající pastorační péči pro tyto lidi, aby se jim Boží království stalo domovem, aby své touhy a naděje obraceli ke Kristu a spolu s ním zvládali těžkosti svého života. 

IV. …, který na hoře Proměnění zjevil svou slávu

Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také však jim říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě.

Africké národy procházely a procházejí mnoha kříži. Nejprve to byla často krutá a vyhlazovací kolonizace. V poslední době jsou to kmenové války podporované a rozdmýchávané novodobými ekonomickými kolonizátory, kterým jde o vlastní zisky. Afrika je stále jednou z nejchudobnějších oblastí světa, mnohé její země zápasí s hladem, válkami, rasovými a kmenovými napětími, politickou nestabilitou a porušováním lidských práv.

Za církev v Africe trpělo mnoho blahoslavených, svatých a mučedníků – Afričanů i misionářů. Často je nespravedlivě ztotožňovali s kolonizátory. Oni však bojovali proti diktátu a násilí kolonizátorů, proti zákazům evangelizovat, proti rozdělování na vymezené zóny přidělené jednotlivým náboženstvím, proti otevírání se misionářům jen z jedné země, proti svévoli a neřestem cizích i místních vládců. Obětovali své životy, zemřeli jako oběti nemocí, smrtonosného podnebí a námahy.

A nyní již sama Afrika začíná dávat misionáře a misionářky, kteří vracejí do lidských srdcí vědomí lidské důstojnosti, nenarušitelného práva každého člověka na existenci a život. Prosme, aby se jim dařilo rozmnožovat zkušenost vzájemného odpuštění a obrácení srdcí ke Kristu. Protože v tom je jediná naděje Afriky na proměnu jejího života.  

V. …, který ustanovil eucharistii

Eucharistická slavnost je novou „paschou“, novým přechodem Ježíše k Otci skrze jeho smrt a zmrtvýchvstání a předjímá závěrečný přechod církve do slávy nebeského království. Církevní společenství slaví eucharistii v čele s knězem – zprostředkovatelem Božích milostí, které nám v Eucharistii dává. Ona je vrcholem a středem činnosti církve.

Dnes působí v Africe více než 24 000 kněží. Z toho již je asi 70% domorodých. Na jednoho kněze připadá 4.500 katolíků. Jejich příležitosti slavit společně eucharistii tedy nejsou tak četné, jako máme my. Nemohou se ani tolik spoléhat na přítomnost kněze. O to více nabývá na významu život v křesťanském společenství, který je v mnohých afrických zemích velmi dobře zorganizovaný. Eucharistie je svátostí pro společenství, které si je vědomo spolupatřičnosti a jednoty, které prokazuje solidaritu. Afričané mají hluboký smysl pro společenství a také pro společenství se všeobecnou církví a s jejím centrem. Duše Afričanů je přirozeně katolická.

Prosme Pána aby nás všechny eucharistie spojovala, vedla nás k pochopení opravdové jednoty a k projevům solidarity. 

Zde byly použité texty:
Internetové stránky Řk farnosti Čáslav;
Internetové stránky www.modlitba.cz;
Internetové stránky www.fatym.com; P. Jan Peňáz;
Misie do tretieho tisícročia, Josef Tomko, Lúč Bratislava 2000
Můžeš změnit svět, Jill Johnstone, Om Publishing,  České Budějovice 1997;
Biblické meditace k tajemství růžence Světla, P. Vojtěch Brož;