Římskokatolická farnost Švihov

Z knihy: Františka Zemana - Kniha o Švihově a okolí;

sepsal František Teplý, archivář.

Rok vydaní: 1927. 

Kostel sv. Václava 

Náleží mezi staré kostely v zemi. Zajisté, že brzy po ukrutné smrti začali Čechové ctíti knížete Václava za svatého, čehož kněžstvo proti pohansky smýšlejícím starověrcům použito k čestným stavbám kostelů do ochrany milého světce – tak i ve Švihově, zapadlém koutě pod Šumavou, kde se pohanství déle udržovalo než v kraji. Když mohli původní kostelík zvětšiti, učinili to ve slohu gotickém ve XIV. stol., jak z rytiny Willenbergrovy r.1602 dobře patrno. Aspoň znalci – architekti se vyjádřili, že má starší ráz než zámecký sv. Marka, jež pochází prý ze začátku 15 stol. Budova uvádí se jako farní s vlastním plebánem r. 1356 a 1384. Za tolik věků postihla jej mnohá změna. Už r.1602 nemá původní gotické věže, ale než zvonici s helmovou střechou. Té se mu nedostalo ani později, poněvadž, když dne 15. října 1744 shořel i s věží, zpráva jmenovitě oznamuje, že věž byla dřevěná, tedy stará zvonice. Po ohni zůstali neporušeny zdi a byly tak pevný, že se kostelní loď na nich mohla překlenouti, což dříve nebylo. Stalo se tak na návrh vrchního z Chudenic Ondřeje Josefa Brettschneidera. Náklad šel z měšce patrona Prokopa Vojt. Černína, materiál dováželi a dělnickou práci vykonali přifaření poddaní. Stavbu dokončili až r. 1747, což podnes hlásá letopis na vítězném oblouku: EXVsta eX Černin traXI hVnC renoVata DeCoreM t.j. shořev od Černína dostal jsem obnovou tuto okrasu. Od té doby má stále touž podobu:má vnitřní délky 27 m 40 cm, výšky 8m, šířku v lodi 8 m  20 cm, šířka v presbytáři 5 m 20 cm.

V polovici září r. 1746 stavba hotova, o sv. Václavu kostel benedikován. Oheň zničil v kostele kde co; i značky svědčící, že byl konsekrován, jak o několik roků později napsal farář Stumpf. Ecclesia s. Weneceslai erast ab antiquitus consecrata, cuicus consecrationis sigra per icendium deleta sunt (kostel sv. Václava od pradávna byl posvěcen, kteréžto konsekrace známky /kříže/ požár zahladil). Nyní místo rovného dřevěného (taflovaného) stropu vyzdvihli v lodi obloukovité a v presbyteriu špičaté a žebrovité klenutí slohu gotického.

Dvéře do svatině vedou troje: hlavní na západní straně pod věží. Jimi vejde se do klenutého podvěží či chrámové předsíně. Tu vpravo stojí Boží hrob, r.1880 sbírkou za 335 zl. zakoupený, předním socha P. Marie Lourdské se skládací jeskyní (aby mohla ve sv. týdnu býti odstraněna) r. 1894 od ctitelů Matky Boží za 127 zl. zřízená. Na levé straně předsíně vystupuje se po schodech na kůr. Na konci předsíně nade dveřmi do lodi třpytí se nápis:Dům můj dům modlitby jest. Luk. 19,46. Druhé dveře najdeme uprostřed lodi na straně jižní a třetí do sakristie. V lodi jest 5 velkých oken: 3 k jihu, 2 na sever, v presbytáři rovněž 5: 2 k jihu, 3 k východu. Na zakriští postavili r. 1830 nevkusné oratorium pro pohodlí vrchnostenských úředníků. Budova pokryta taškou, oratorium břidlou; kamenná podlaha přišla z Plzně r. 1843. Pod kněžištěm čtyřhranným kamenem přikryty schody do hrobky. Nezachovalo se, kdo v ní pochován. Poslední r. 1824 roční synek Eugena Černína – Zdeněk Černín z Chudenic.

Varhany na kůru pocházejí z r. 1748. Dělal je za 200 zl. nákladem faráře Stella (150 zl. dal sám) varhanář Jan Adam Pleyer z Lokti, jenž na píšťali vymínil si jednu cínovou rakev z krypty.

Oltáře: hlavní, pseudogotický, udělaný za 300 zl. r. 1894 od Petra Dirlama, uměleckého mistra truhlářského v Plzni. Nátěr a pozlacení obstaral Frydrych Ženíšek za 300 zl., obraz sv. Václava namaloval J. Herzog, akademický malíř za 100 zl., oba rovněž z Plzně. Sochy sv.Petra a Pavla pocházejí z řezbářské školy v Grödenu u sv. Oldřicha v Tyrolsku za 134 zl. Na oltáři jsou ostatky sv. Feliciana a Innocencie mučedníků, které od r. 1751 vloženy do starého oltáře, když týž jako nový posvětil při generalní visitaci světící biskup Jan Ondřej Kayser.

Poboční oltáře jako jinde i u nás se měnili. R. 1754 nákladem 110 zl. postaven oltář P. Marie (po pravé) a sv. Jana Nepomuckého a sv. Ondřeje (po levé straně). Ostatky k P. Marii vložil 1764 týž biskup Keyser. R. 1772 inventář uvádí tyto oltáře: P. Marie a sv. Anny, Jana Nepomuckého a apoštola Ondřeje, nově zřízený sv. Martina; r. 1792 místo posledního oltář sv. Jana Miláčka Páně. Nyní máme dva: P. Marie Loretánské u kazatelny. Na něm sochy:sv. Josefa, sv. Terezie, nahoře sv. Voršily; v něm ostatky sv. Fabiana a Sebastiana.

Druhý postraní oltář sv. Jana Nep. naproti předešlému má nad tit. obrazem sochu sv. Ondřeje. V mense ostatky sv. Amadea a Benigny. Dříve stával uprostřed lodi na straně evangelia třetí poboční oltář sv. Martina, v 18. věku zřízený péčí klatovských Dominikánů. R. 1788 ustoupil jinému sv. Jana Miláčka, jenž sem přenesen z téhož zrušeného kláštera klatovského. Pro získání většího prostoru r. 1901 tento zrušen a na jeho místě postavena socha Naší Paní nejsv. Srdce, koupená za 169 zl. od selského výměnkáře Tomáše Maška ze Slavošovic, t. č. u svého bratrance v Kokšíně.

Slušná kazatelna hned při dveřích sakristie nese ráz 18. stol. Má polovypuklé řezbářské vyobrazení Proměnění Ježíšovo na hoře Tábor. Anděl s každé strany drží desku přikázání Božích – dále vpravo: obraz rozsévače v evangeliu. Dole pod kazatelnou býval velký orel; nahoře pod stříškou mezi paprsky Duch sv. a na stříšce kolem čtvero evangelistů se svými symbolickými odznaky, nejvýše anděl se závitkem v pravici, levici s troubou, což patrně znamenati má slova apoštola Pavla k Římanům (10,18): Po veškeré zemi rozešel se zvuk jejich a do končin okršku země slova jejich.

Věčná lampa pochází též z XVIII. stol. K udržování jejímu založila slečna Barbora Říčanka r. 1763 kapitálem 400 zl. fundaci „věčného světa“. Z legatu Fr. Trnky, obchodníka ve Švihově, r. 1898 byla pozlacena.

Křížovou cestu maloval r. 1843 akad. malíř Fr. Wedlich z Kotkovic u Boru za 112 zl., rámy stáli 38 zl.

Křtitelnice nová, z hořického pískovce, částečně pozlacená, koupená z kamenické školy z Hořic.

Kostel častěji opravovali i upravovali: r. 1843 nákladem 350 zl., 1874 nákladem 1660 zl., včetmo nový hlavní oltář; r. 1901 oprava i s méně dobrou malbou přišla na 3608 K.

Věž a zvony. Dřevěná zvonice shořela r. 1744 do základů, v ní zahynuli zvony: shledali z nich 45 centů čisté zvonoviny. Nad presbytářem v sanktusníku se 2 zvonky sice neroztavily, ale pádem dolů tak se porouchaly, že je museli přelíti. Po ohni sice počali stavěti novou zděnou věz, ale z neznámých příčin ustali a až r. 1771 v říjnu dostavěli. Nebylo asi peněz, poněvadž na dostavbu musilo přispěti záduší černínských patronátů v Petrohradě a Krásném dvoře obnosem 5000 zlatých.

Práce na věži trvala od 23.-VII. do 23.- X.; při tom dospraveny některé předměty v kostele, hlavně kamené venýře nové kameník dodal za 32½ zl. U vchodu ke hřbitovu připomínají účty jakousi kapličku se mříži.

Do věže pověsili potom 4 zvony, jež mezitím pořízeny, houpaly se na provizorním lešení se stříškou před hlavním vchodem, čehož použila všetečná mládež “a tak sme měli často hluchý alarm“. Největší sv. Václav váží 16 centů. Nad obrazem světcovým polokruhem šel letopisný nápis (chronistikon): O Patrone pIe BoheMIae DeCVs nos protege CLIentes (1759), pod obrazem: Sono festIVa et Canora(!) opeM Dante spIrltaLI reCtore (1579) Christiano Joanne Buta, authoritate pontificali S.S.Theologiae doctore, protonotario Apostolico, urbis Schwihowiensis actuali parocho. Na druhé straně byl znak Černínů a pod ním letopis Me refunDi FeCIt LIbertas aC  gratI a (1759) ilustrissimi d.d. Procopii Adalberti S. R. I. Comitis Cžernin de et in Chudenitz et Neuhas, Suae sacrae Caesareae regiaeque Majestatis consiliarii actualis, supremi Judicii provincialis assesoris nec non haereditarii in Regno Bohemiae pocilatoris. Dole na okraji se četlo: Johannes Georgius Kühner fecit me Pragae (1759). Roku 1848 v den Nanebevstoupení urazilo srdce u zvonu 2 kusy, každý asi 30 liber těžký. Roku 1883 13.-I. žádá teprve farní úřad, aby zvon z odkazu faráře Palečka obnoven, k čemuž i došlo dle nápisu: Tento zvon byl přelit nákladem zemřelého velebného kněze a faráře v Bezděkově Josefa Palečka, rodáka Švihovského. Na druhé straně nad obrazem sv. Václava vinul se obloukovitě poctivý výkřik české duše: Nedej zahynouti nám i budoucím! Vážil bez srdce 917 kg, výška (mimo korunu) 87cm, základní ton hlasu e, písmena 2cm vysoké 1,5-2 cm široké; průměr zvonu 116cm.

Druhý (prostřední) menší průměru 96 cm výšky 76½ cm, vážil 9 centů či 522,5 kg, základní ton g. Nad obrazy sv. Jana a Pavla v polokruhu letopis: A peste faMe beLLo Igne et granDIne protegIte nos sanCte Ioannes et PaVLe (1759) t.j. od moru hladu, války a krupobití ochraňte nás sv. Jene a Pavle! Dole druhý nápis jako na velkém Václavu. Měl skutečně krásný hlas a dle vypravování měštanů, že do něho přišlo všechno stříbro, které po městě naň vybral Matěj Kouřík. Posledně zvolil Jan Pavel  22. listopadu 1916 hodinku starému císaři – a zároveň i sobě.

Třetí zvon “malí nebo poledník” ve váze 4 centů = 190 kg, průměru 70 cm,výšce 50 cm, základní ton c ke cti Neposkvrněného početí nápisem ohlašoval, že má býti vlastně umíráčkem: In horae artICVLo InterCeDe o MarIa (1759); česky:V hodince smrti oroduj (za nás) Maria.

Nejmenší zvon věžní. Váhy 60 kg, průměru 46 cm, výšky 35 cm, základního tonu a (hořejší a) přišel se ze zrušeného kostela sv. Jana Ev. Do špitálu přišel r.1504.