Římskokatolická farnost Švihov

I. …, který byl pokřtěn v Jordáně

Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království.

Počátky křesťanské Evropy jsou v evangelizaci, kterou vykonali sv. Petr a Pavel. Rybář z Betsaidy a Gamalielův učedník jsou nosnými sloupy evropských dějin. Oba podstoupili mučednictví v Římě a vydali tak svědectví před mocnými. Před jejich hrobkami se každý den zastavují a přemýšlejí poutníci ze všech světových stran. Mnozí hledají nové důvody pro svoji víru.

V evropských dějinách najdeme ještě mnoho dalších mužů a žen, kteří svědčili o víře v Ježíše Krista svými postoji, svými skutky i mučednictvím. Evropa je kontinentem, kde se křesťanské hodnoty jako je stejná lidská důstojnost mužů i žen, lidí různých ras, kultur a společenského postavení, milosrdenství, svoboda svědomí nebo solidarita staly běžnou součástí života jednotlivců i společnosti.

Evropský morální základ je zakotven v křesťanské tradici, která do sebe shrnula též židovské tradice a filozofické myšlení řecko-římské. Kdyby křesťané z Evropy vymizeli, ta základní přesvědčení by se po letech začala postupně rozpadat, jak již dnes můžeme vidět například v Rusku.

Pane, děkujeme Ti, že můžeme oslavovat Tvou velkou dobrotivost, kterou jsi projevil v celých dějinách Evropy, protože činíš velké věci, jsi mocný a svaté je Tvoje jméno. 

II. …, který zjevil v Káně svou božskou moc

V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Nebylo to při lidském trápení, ale při radosti – na svatbě. Kdo miluje lidi, ten miluje jejich radost, napsal ruský spisovatel. F. M. Dostojevský. Ježíš miloval radost velmi chudých lidí, kterým docházelo na svatbě víno – symbol radosti.

Jaký je poměr mezi radostmi a starostmi dnešních evropských rodin? Statistiky o počtech rozvodů a dětí, kterým bylo zabráněno se narodit, příliš nesvědčí o křesťanských kořenech Evropy, a to ani v tradičně katolických státech. Radostí rodin není ani větší počet dětí. V katolické Itálii připadá 1,2 dítěte na jednu ženu schopnou být matkou. Starší lidé se pak bojí stáří, bojí se umírání v samotě. Zdá se, že evropským rodinám dochází víno, že jsou chudé na radost.

Prosme Pannu Marii o přímluvu za evropské rodiny, aby poznali, že Ježíš a jeho evangelium je zdrojem pravé radosti, pravého rodinného štěstí..  

III. …, který kázal Boží království  a vyzýval k obrácení

Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo.

Přesto, že považujeme náš kontinent za křesťanský, jsou zde místa, která potřebují hlásání evangelia podobně jako se evangelizuje mezi národy, které ještě nic o Kristu neslyšely. Takovými místy je Albánie a dále tzv. nové aeropágy – to jsou komunity lidí žijících na okraji společnosti ve vyspělých evropských zemích. Albánie je zemí s krásnou přírodou a divokou zvěří. Na stráních rostou pomeranče a olivy, ale lidé jsou velmi chudí. Každé třetí dítě zde hladoví.

Technické vybavení farem i řemeslníků ve městech je velmi zastaralé. Nemocnice mají málo moderního vybavení a málo lékařů. Ústavy pro sirotky jsou zaplněné, protože mnoho lidí má velké rodiny a nemohou si dovolit uživit všechny děti. V těchto ústavech je málo zaměstnanců, kteří se o děti starají. A tak zůstávají nemluvňátka celý den v postýlkách a větší děti se tísní v přeplněných místnostech bez hraček a her. To vše je následkem vlády komunistického režimu od roku 1944. Komunistický diktátor Hoxha oddělil Albánii od okolního světa. Křesťanské a muslimské knihy, setkání a dokonce i jména byla zakázána. Modlit se bylo proti zákonu. Dnes se jen velmi obtížně daří pomáhat a přinášet radostnou zvěst evangelia těm nejpostiženějším. Jednou z obtíží je také to, že se muslimové z jiných zemí velice snaží, aby se tato země stala opět muslimskou.

Na druhé straně právě z této země pochází světově proslulá misionářka Matka Tereza, jejíž působení ve světě přineslo radost Božího království do duší mnoha trpících lidí.

Pane, tak jako Tvá matka inspirovala mnohé ženy rozdávat lásku, a tak šířit Tvé království, prosíme Tě, aby Evropa nikdy netrpěla nedostatkem statečných lidí, kteří pro ni budou znamením živé víry. Pomoz naší slabé víře. 

IV. …, který na hoře Proměnění zjevil svou slávu

Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také však jim říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě.

V dějinách světa, stejně jako v historii našeho kontinentu, prožilo lidstvo mnoho situací, kdy neslo následky zla ve světě, podobně jako Pán Ježíš nesl kříž obtěžkaný vinami světa. Našli bychom ale také mnoho příkladů, jak jednotlivci nebo celá společenství dokázali na základě své víry v Kristovu moc proměňovat své okolí a ovlivňovat různé události.

I dnes bychom našli řadu iniciativ na proměňování světa k ideálu Božího království, ke kterým se můžeme připojit alespoň v modlitbě. Jde o křesťanský přístup v ochraně dětí, o znovuobjevení lidského rozměru práce; o doprovázení seniorů, budování sociálního bydlení, integrování handicapovaných, aktivní účast v dobrovolnické či civilní službě, o přijímání cizinců, úsilí o demokratizaci Evropy, podporu trvale udržitelného rozvoje, o odpor k likvidování či násilnému ukončování lidského života.

Samozřejmě by bylo naivní tvrdit, že všechny zásluhy o zútulnění a polidštění světa mají na svém kontě křesťané. To jistě ne! Naopak měli bychom být připraveni ke spolupráci se všemi lidmi dobré vůle s vědomím, že Boží království se děje právě tam, kde jsme ochotni dát prostor Božím zájmům a spolupracovat s Ním.

Pane, učiň nás vnímavými k potřebám lidí kolem nás a tvořivými v hledání cest k proměňování našeho světa k obrazu Božího království. 

V. …, který ustanovil eucharistii

Eucharistie je symbolem jednoty. Chléb se peče z mouky, na jejímž počátku jsou jednotlivá zrníčka obilí. Eucharistický chléb je symbolem zpracování, spojení těchto zrníček, který se stává pokrmem – symbolem Božího života v nás.

Chápání eucharistie jako živého Těla Kristova se stalo znamením rozkolu mezi křesťany v době reformace v 16. století. Tehdy z katolické církve vystoupilo na 5 miliónů pokřtěných. V následujících staletích, během rekatolizace, byla podporována víra věřících v eucharistii a také v úctě k Panně Marii. Na eucharistii a ochraně Panny Marie vystavěl své dílo i v době počátků industrializace svatý Jan Bosco.

Dnes prožívá křesťanská Evropa trpělivý ekumenický dialog, jehož cílem je obnovení viditelné jednoty Kristovy církve.

Prosme Pána, aby i naše misijní úsilí napomáhalo jednotě církve, aby byla pro lidi jasným znamením záchrany ze všech těžkostí, které naše doba prožívá.

Zde byly použité texty:
Internetové stránky Řk farnosti Čáslav;
Internetové stránky www.modlitba.cz;
Internetové stránky www.fatym.com; P. Jan Peňáz;
Misie do tretieho tisícročia, Josef Tomko, Lúč Bratislava 2000
Můžeš změnit svět, Jill Johnstone, Om Publishing,  České Budějovice 1997;
Biblické meditace k tajemství růžence Světla, P. Vojtěch Brož;