obléhání Klatov Švédy ....3 díl
Obléhání Klatov Švédy
3.část
Nepřátelské vojsko se velmi rychle blížilo ke Klatovům a cesto pálilo a plenilo vše co jim přišlo do cesty. Kostely, vesnice, ba i posvátná místa. Nezastavili se před ničím. Vyslal jsem zvědy aby zjistili kde se teď Švédové nachází. Čekal jsem téměř dvě hodiny než se moji zvědové vrátili do města. Ptal jsem se jich : Kolik je Švédů, kde jsou a kdo je vede'' ? Mí zvědové mi řekli že Švédů je obrovská síla, možná patnáct nebo šestnáct tisíc. Dále mi sdělili že se patrně chystají na velký útok na Klatovy ale zatím že se zdržují na vypálených a vydrancovaných Příběnicích. Vedl je jejich samotný král Karel Gustav. Vydal jsem rozkaz aby byly strženy domy stojící před hradbami a ještě více prohlouben první příkop. Všchnu hlínu co byla z příkopu vyhrabána jsme použili na postavení vysokého valu ještě před vnějším příkopem. Tím se ještě zvýšila obranyschopnost města. Dále jsem ještě verboval dobrovolníky do městské posádky. Mětská posádka se nakonec rozrostla do velikosti rovných 2000 vojáků. Ale většinou to nebyli vojáci, nýbrž zelenáči ktěří ještě nic takového nezažili. Nu, nicméně to byla také vojenská síla. Uběhl další velmi klidný týden. Pro jistou jsem ale vyslal zvěda na Příbenice aby zjistil zda jsou Švédové ještě tam. Začínal jsem mít podezření že už nejsou Švédové na Příbenicích, protože se zvěd více jak čtyři hodiny nevracel. A opravdu, ani ne za půl hodiny přijel přeživší voják z Domažlic a řekl nám že Švédové dobyli jeho město. A ani ne o pět minut déle přijel náš zvěd a říkal že oprvdu Švédové táhnou na Klatovy. Zeptal jsem se ho kde byl tak dlouho. On mi odpověděl že prozkoumával nepřátelské ležení nedaleko Domažlic. Potom mi ještě řekl kde mají Švédové slabinu. Obrovská slabina švédského vojska byla v zásobování. Jejich zásobovací linie se táhly až od polského Krakova. Tato informace byla klíčem k poražení Švédů. Rozeslal jsem posly se zprávami do oklních měst a psal jsem v nich : Slabinou švédského vojska jsou jejich zásobovací linie. Mezitím jsem na hradě promyslel plán jak zabránit Švédům dobýt město a tím se i vyhnout masakru jak civilního obyvatelstva tak i vojáků. Dal jsem rozkaz aby byly obsazeny lesy okolo města a kontrolovány důležité přístupy k městu. Stalo se tak během dvou dnů. U přístupových cest byly postaveny dřevěné tvrze ze dřeva z okolních lesů a také vysoké pozorovací věže. Tato náročná přípravná operace by nebyla možná, kdyby nebylo v Klatovech tolik odhodlaných vojáků a domoobranců. V každé dřevěné tvrzi bylo kolem čtyřiceti mužů posádky a několik žen jako ošetřovatelek a také jako sřelkyň z kuší nebo z luků a tvrz také disponovala dvěma, třemi nebo dokonce čtyřmi děli. Záleželo na vybavení posádky tvrze, na velikosti a také na tom jak byli jednotliví měšťané vyzbrojeni nebo kolik jim bylo vydáno zbraní. Nejlépe postavená a také vyzbrojená byla tvrz nedaleko severního okraje města. V té byla posádka se šedesáti muži, deseti ženami a také pěti děly. Měla zdi vysoké sice jen tři metry, ale zato byla velice dobře opevněná a také výborně vyzbrojená. Tyto pevnůstky byly také spojeny s městem krytými chodbami v podzemí které jsem tam vykopal předem s mými lidmi. Několik lidí v těchto pracích také zahynulo. Třeba když jsme kopali chodbu od západní tvrze. To se těsně za námi podlomila jedna výztuž a prkno které drželo zeminu spadlo na zem a chodba byla zavalena. Museli jsme ji tedy vykopat znovu. Tím zahynulo celkem čtřicetosm lidí. Někteří se udusili a někteří byli zabiti padajícími kameny. V lesích okolo Klatov také byli ukryti naši měšťané a část vojska. Měli zde rozloženy stany. Některé se zbraněmi a některé pro vojáky a lidi. Klatovy byly po těchto opevňovacích pracích takřka nedobytným městem. O tom se za chvíli měli přesvědčit Švédové. Tyto opevňovací práce trvaly celkem tři dny ale zdaleka ještě nekončily. Mezi pevnůstkami byl také postaven val z hlíny a na něm na nejohroženějších místech palisádová zeď. Z Klatov se nyní stala nedobytná pevnost. Když už byl večer, lidé odešli do svých domovů a já jsem si šel také odpočnout na hrad. Dlouho jsem však nespal, protože jsem se bál zítřka. Opakoval jsem si pořád dokola : .. Klatovy nesmí podlehnout, Klatovy nesmí podlehnout ''. Pořád jsem si to takhle opakoval až jsem únavou usnul. Ráno když jsem se probudil, tak jsem byl v mnohem lepší náladě. Bylo to tím že svítilo slunce a bylo velmi teplo. Vyšel jsem na hradby a rozhlédl se. Vše vypadalo v klidu a v pořádku. Nikde se nic nehýbalo, nikde nic nestřílelo, ptáci zpívali no zkrátka krásný den. Řekl jsem vojákům na hradbách : .. Vystřelte několikrát, mě z toho ticha strašně bolí uši ''. Vojáci tedy nabili dělo a vystřelili. Posádky v pevnostech okolo města vylezli na hradby jejich tvrzí a křičely co se děje . Já jsem na ně zavolal : .. Nebojte se to nejsou nepřátelé my střílíme jen tak ''. Vojáci tedy slezli z hradeb a dále si užívali přívětivého počasí a jarní pohody. Najednou se však nad městem začaly ztahovat mraky a zanedlouho začalo pršet. Já jsem byl ovšem krytý v podsebití na hradbách. Dále jsem se tedy díval střílnou směrem na sever. Po chvilce mě něco ve mně vyrušilo. Pořád se to ve mě opakovalo, asi zřejmě instinkt mě napovídal : .. Podívej se na sever, podívej se na sever ''. Vzal jsem tedy dalekohled a podíval se směrem na sever. A opravdu v dáli, co by okem neviděl, se objevilo několik vlajek neznámé zástavy. Vydal jsem rozkaz : Obsaďte hradby a čekejte na další rozkazy ! Najednou se ze severní pevnosti ozvalo : .. Švédové, Švédové, Švédové ! Já jsem si to ale myslel, že to jsou oni. Dal jsem další rozkaz : .. Palte jak chcete, nepusťte je k hradbám ''. Pevnosti které byly na dostřel zahájily palbu. Město začalo pálit ze všech děl která byla jak v pevnostech tak na městských hradbách. Řekl jsem : .. Nezavírat brány, dokud se nepřiblíží ''. Vojáci tedy nechali otevřené brány. Nyní jsem se osobně ujmul obrany severních hradeb a předešlého velitele severních hradeb jsem pověřil obranou hradu v případě, že by se Švédům podařilo prorazit oba pásy hradeb. Po husté kanonádě nepřátelé ustoupili. Tato akce trvala asi půl hodiny. Za nějakou chvíli později jsem uviděl jezdce z bílým praporem jak jede směrem k nám. Vydal jsem rozkaz : ..Zavřít bránu, připravit k palbě ''. Jezdec se přiblížil. Po chvilce jsem zjistil že je to posel od nepřátel. Zeptal jsem se ho co chce. Odpověděl že Švédský král nabízí dvě alternativy. Buď se město vzdá, nebo lehne popelem. Nenápadně jsem vzal kuši a pomalu ji prostrčil střílnou. Řekl jsem mu ať to zopakuje. On se začal vysmívat až málem spadl z koně. Zmáčkl jsem spušť, střela vyletěla a zasáhla ho do krku. Kůň se splašil a utekl. Za několik minut později se z dálky ozvala dělostřelba. Severní pevnůstka se začala otřásat pod tíhou palby. Museli jsme jednat. Křikl jsem skrz dveře do brány : .. Zvřete bránu, ihned a zvedněte padací most. Když jsme zavřeli bránu, tak jsme v dálce uviděli Švédy. Blížili se k městu. Vydal jsem povel : .. Braňte město a nedopusťte, aby ho dobyli. Zůstal jsem na hradbách a velel jsem obraně jak nejlépe jsem uměl. Švédové se přiblížili a začali město ostřelovat s mušket. My jsme také opětovali palbu a spustu jsme jich zabili. První útok selhal. Ale škody které utrpěla severní pevnůstka byly velice vážné. Lidé a vojáci ji po několika pokusech znovu opravili a byla opět bojeschopná. V pravé poledne zrovna když jsem obědval přiběhl jeden voják z hradeb a hlásil že Švédové opět útočí ze severu. Bouchl jsem do stolu a přitom naštvaně řekl : .. Ani člověka nenechají v klidu najíst ''. Vzal jsem meč a vydal se na hradby. Švédové už začali dorážet na bránu a skoro už ji prolomili ale zastavila je prudká palba našich vojáků a domoobranců. Nakonec nepřátelé ustoupili. To už byl druhý útok co Klatovy odrazily. Konec 3. části