Tučňáci

♦ Životní cyklus (koloniální lovy)

Někteří tučňáci, hlavně z rodu Spheniscus hromadné lovy nepodnikají. Nejsou tedy stěhovavými tučňáky, což je myšleno tak, že se během celého roku nevzdalují daleko od pobřeží svého hnízdiště. Hnízdí tedy celoročně a snůšku tak mohou vychovávat dvakrát za rok. Podobné vykrmení se u nich provádí před dobou pelichání, kdy jsou asi necelý měsíc na moři a loví potravu. Poté se vrátí na souš přepelichat, posléze ještě vykrmit a opět započít rozmnožování. Nakrmení se po odchovu snůšky a před pelichající dobou vykonává většina druhů. 

Tito tučňáci tedy nebývají víc jak 10 - 50 km od pobřeží a to celoročně. Může se však stát, že si občas cestu prodlouží jako ostatní druhy. Důvodem může být to, že nemusí být dobré podmínky pro chov druhé snůšky a tak se tučňáci zdrží více na moři než obvykle. Toto může způsobit například jev ENSO (El Niňo Southern Oscillation). Je to klimatický jev, který do chovné sezóny přinese nedostatek potravy. Chladné vody bohaté na živiny, které se obvykle vlévají na sever podél pobřeží Chile a Peru, se stanou taženými teplejší na živiny chudé vody z centrálního Pacifiku. Tento proces ovlivňuje celý potravní řetězec. Plankton a tím i ryby a kril, se stěhuje dále na jih k chladnějším vodám. Tučňáci tak na moři musí lovit o delších trasách než obvykle, a proto je malá šance, že by se úspěšný odchov snůšky mohl podařit. Časová prodleva při krmení potomků by se totiž značně zvýšila, a nebylo by to dobré ani pro samotné rodiče, jež by se museli téměř strhat, aby stíhali nachytat dost potravy a vrátit se včas nakrmit mladé. Pokud voda překročí asi 22 °C, je nepravděpodobné, že by se pokusili zahnízdit. Každý z rodičů by se mohl s krmnou dávkou opozdit oproti normálu jednou tolik (např. tučňák Humboldtův loví v mírných vodách asi 12 hodin při relativně dobré hojnosti potravy. V případě změny mořského klima, by lovil třeba o 20 hodin více, tedy celkem 32 hodin než by se dostal k mladým).

Ovšem nejen tento jev ENSO, který se objevuje téměř každých 15 let, ovlivňuje tyto situace. Hlavně lidská negativní činnost napomáhá těmto smutným výsledkům. Rozsah komerčních rybolovů zachází příliš daleko. Díky nezbytné potravě musejí tučňáci déle hledat a déle lovit. Leckterý člověk namítne; těch ryb je v moři přeci tolik, že je to nemůže ohrozit. Zapomínáme ale, že veškerý potravní zdroj v moři živí mnohem více živočichů než pouze tučňáky (např. velryba spořádá denně 4 - 5 tun krilu). Připočítáme-li k tomu hromadné rybolovy nebo přírodní neštěstí (např. právě jev ENSO), jsou vyhlídky místy katastrofální. Moře je potravou nevyvážené a hůře se vzpamatovává.

Naštěstí se některé lodní trasy oddalují nebo mění tak, aby se příroda dokázala vzpamatovat. Všechny druhy tučňáků jsou dnes pod ochranou. Odborníci tak neprodleně zkoumávají vliv rybolovů u obzvlášť kritických oblastí. Využívá se k tomu právě doba hromadných lovů, kdy si odborníci počkají na tučňáky až se dostaví na pobřeží, a ihned je začnou vážit. Jak to dělají? Stačí jim k tomu pytel na uchycení tučňáka a klasická pružinová váha, kterou nad ním zavěsí (viz obrázek vpravo). Z tabulek porovnají, jaké množství potravy by měl v přijatelných podmínkách nalovit aby přežil rozmnožování - hnízdění, což by mělo odpovídat jeho váze. Jakmile se u většiny zkoumaných tučňáků ukáže značná podváha, je něco jistě v nepořádku. Modernější a mnohem jednodušší způsob pro sledování hmotnosti je ohrazený průchod (viz schéma a obrázek dole). Ohrada zatarasí tučňákům cestu ke kolonii a umožní jím projít pouze přes otevřenou branku ve které je položený můstek, v níž je zabudovaná váha. Ta zaznamená každého tučňáka, který jí projde. Praktické je to rovněž proto, že se dá hmotnost sledovat po celou dobu hnízdění. Vědci zkoumají jakých hmotností dosahují tučňáci při hladovění nebo o kolik tučňáci přibírají, když se starají o mláďata. 

———————————————————————————————————————————————————————