Několikaměsíční hojnost
♦ Životní cyklus (koloniální lovy)
Tučňáci jsou na moři jako doma, ale aby přivedli na svět novou generaci, musí se moře vzdát a zamířit na souš, kde samičky snesou vejce. Během chovu však velmi zdlouhavě hladoví a i když v moři loví, potrava slouží hlavně pro dychtivá mláďata. Vhodné je také zmínit specifické pelichání, díky kterému stráví i týdny na souši bez potravy. Matka příroda jim tak alespoň trochu požehnala a dovolila jim strávit přibližně tři měsíce na otevřeném moři. Tak se dosyta nakrmí, aniž by se o potravu museli dělit.
Je to tedy období po rozmnožování a odchovu mláďat. Obvykle stihnou tučňáci ještě obměnit peří, ovšem některé druhy mají tendenci pelichat v pozdější době. Je zajímavé pozorovat několika tisícovou kolonii, jak se pomalu stěhuje směrem k moři. Už se nemůžou dočkat, je to jejich osvobození. Na moři se však po delší plavbě rozdělí do menších skupin o 10 až 20 tučňácích, které následně spolu celé měsíce loví. Tato doba hromadného výkrmu trvá od tří do sedmi měsíců, záleží na délce rozmnožovacího cyklu. Tučňáci mohou během této plavby odcestovat i přes 1 000 až 6 000 km daleko. Dá se téměř říci, že se během této doby na moři ocitají na celé jižní polokouli. I když jsou tučňáci svému hnízdišti věrní a vracejí se vždy na stejné místo, může se stát, že některý tučňák zabloudí a objeví se tam, kde vůbec nemá co dělat. Lidé se pak diví, co tady dělá ten velký krásný tučňák s těmi malými, např. tučňák císařský na Novém Zélandu. Tučňáci během těchto cest mohou také vyhledávat různé oblasti, aby si mohli odpočinout od působení na moři. Takže je opět možné, že mohou být viděni tam, kde ve skutečnosti vůbec nehnízdí.
———————————————————————————————————————————————————————
