Proč tučňáci neumí létat?
Tučňáci mají křídla, ale nepoužívají je k létání, nýbrž k plavání. Jsou to jedni z nejlepších plavců a potápěčů, mezi ptáky doslova nejlepší na světě. Přesto existují jiní ptáci, jako například kormoráni, kteří zvládají obojí. Proč tohle nedokážou tučňáci?
Odpověď je jednoduchá: létání by tučňáky vysilovalo mnohem více než jakéhokoli jiného živočicha s křídly. Pro shánění potravy a přemisťování je pro ně zkrátka výhodnější umět dobře plavat, nežli být průměrným letcem. Tučňáci tuto schopnost údajně kdysi měli, ale neměla pro ně využití a proto ji během evoluce ztratili.
V některém případě by se jim určitě hodila. Až stokilometrovou vzdálenost po souši by jistě raději přeletěli, pěšky ji ujdou za desítky hodin. Zkrátka ale není možné, aby uměli výborně plavat a zároveň létat. Tučňáci si prostě museli vybrat. V případě větších druhů by létání vyžadovalo mnohem více energie, nežli plavání. Zejména tučňáci žijící v drsných podmínkách v oblasti Antarktidy (např. tučňák císařský) si rozhodně nemohou dovolit vynaložit zbytečně mnoho sil.
Přepišme encyklopedie, tučňáci létají! Ale kdepak, jedná se o žertovný snímek stanice BBC
Bližším okem
Létaví ptáci mají extrémně lehké kosti, trubkovité a duté, které snižují jejich hmotnost, což je nezbytné pro létání. Pro zajímavost: maximální hmotností limit pro možnost vzletu je cca 15 kg - největší létající druhy mají totiž okolo 15 kg a nad touto hranicí již žádní dokonalí letci v současnosti známí nejsou. Nicméně drop velký (Otis tarda), který může vážit až 18 kg (případně dokonce 21 kg), je také schopen vzlétnout.
Kromě toho mají létající ptáci důmyslný systém vzduchových vaků, které snižují specifickou hmotnost těla a umožňují změnu jeho těžiště, což je důležité pro létání a stabilizaci. Zmenšují také mezisvalové tření.
Ačkoli má létání své výhody v hledání potravy a útěku před predátory, i jeho ztráta a přizpůsobení se k plavání má mnoho kladů. Možnost hlubokých ponorů (až přes půl kilometru), kdy se o potravu s jinými ptáky nemusí dělit, je jedna z největších výhod. Tučňáci tedy nevládnou obloze, ale oceánům.
Porovnáme-li kostru, kosti tučňáků nejsou naplněné vzduchem a tím tak extrémně lehké, ale naopak těžké a vyplněné dření. Kromě toho mají jinak uzpůsobený systém vzduchových vaků, takže se mohou vykrmit potravou až do 1/3 hmotnosti. To je pro tučňáky nezbytné, pokud vezmete v úvahu, že několik druhů tučňáků dlouze hladový a potřebují rezervy. Tělo tučňáků se tak tíhou pohybuje pod vodou, nikoliv nad vodou jako třeba u labutí. Pouze hlava a nepatrná zadní část vyčnívá nad hladinu. Labuť se kvůli přizpůsobení pro let potopit jednoduše nemůže.
Létaví ptáci potřebují k vzletu a přistávání rovnováhu a silnou podpěru v nohách, proto jsou jejich křídla a ocas ve vodorovné poloze a nohy kolmo k zemi. Nohy jsou zároveň umístěné na samotném těžišti (ve středu) těla, čímž jsou také vhodné k pádlování ve vodě.
Tučňáci mají nohy posunuté dozadu. Nohy a ocas jim slouží pouze jako kormidlo. Často tak končí při pádu z výběžků (u tučňáků žijících na skalách) nebo výskoku z vody nejdříve na břiše a až poté se postaví na nohy. K pohonu vpřed jim slouží křídla, která se ve vodě promění na veslovité ploutve. Jsou rovněž lehce opeřená pro snazší pádlování v husté vodě. O tučňácích se doslova říká, že ve vodě létají.
———————————————————————————————————————————————————————
