Horory z časopisů
Příspěvky
Prokletý dům od Kristen Stewart-Stupeň trapasu 2
15. 4. 2010
Vždycky jsem měla pocit, že existuje něco mezi nebem a zemí, ale od té doby, co jsem zažila něco hodně podivného, o tom už vůbec nepochybuju. Když jsem chodila asi do třetí třídy, jela jsem se svou nejlepší kámoškou a jejími rodiči k nim na chatu. Teda on to byl starý patrový dům, který byl sám o sobě dost strašidelný. Dodnes si pamatuju, jak jsme spaly v ložnici v dolním patře a slyšely nad sebou podivné kroky, jako by tam někdo chodil. Občas se odtamtut ozýval i křik! Kamarádčini rodiče přitom spali dole ve vedlejší místnostia nahoře vůbec nikdo nebyl! Ustrašeně jsme se jich ptaly, co to je, ale vždycky to nějak zamluvili. Když jsme byly starší, prozradili nám, že se tam před lety oběsila mladá žena. Brr, dnes už bych tam nespala ani za nic.
Zlá předtucha-Stupeň strachu 2
15. 4. 2010
Měla jsem jet ke kamarádceMartině, protože se jí narodil bratříček Matyáš, a proto jsem se na něj chtěla jako správná ,,tetička"podívat. Kámoška bydlí ve vedlejším městě, a tak jsem jelaautobusem. Měla jsem být u ní na víkend. Jela jsem večerním spojem a padla na mě strašná únava. Po chvíly jsem usnula. Zdál se mi příšerný sen! Viděla jsem kolébku a v ní malé dítě. Děťátko bylo přikryté peřinkou, na které bylo vyšito jméno Matyášek. Pak se sen změnil a já viděla kámoščiny rodiče v černém pláčíci nad malou rakví. V tom jsem se s hrůzou probudila! Hned jsem volala Martině, jestli je malý v pořádku, a ona se smíchem řekla, že spí jako dudek. Za hodinku jsem dorazila na nádraží, ale Martinu jsem nikde neviděla. Zavolala jsem jí, jestli se nezdržela, ale to, co řekla, mě šokovalo: ,,Ahoj, promiň, ale něco je s Matyáškem, jsme v nemocnici. Mrzí mé, že jsi musela jet takhle zbytečně, čekáme, co nám doktoři řeknou."Po několika dnech mi volala celá ubrečená. Její bráška zemřel.
Veronikha
Dům hrůzy- stupeň hororu 2
14. 10. 2009
Jednou v úterý jsem přemluvila kámošku, aby k nám šla spát. Sbalila si tedy své věci a mohlo se jít. Nejdříve jsme se postupně osprchovaly a potom jsme zasedly k počítači. Pouštěly jsme si různé písničky, hlavně nejnovější hity, včetně mé oblíbené skupiny Simple Plan. Najednou nám začaly reproduktory strašlivě škvrčet. Vyděsila jsem se a stiskla jsem kámoščinu ruku. Ona nade mnou jen pobaveně zakroutila hlavou. Vystrašeně jsem pohledem bloudila po místnosti, když jsem spatřila nějaký stín za oknem. Potichu jsem přišla k oknu, ale nikdo tam nebyl, přitom stín pořád přetrvával. Za chvíli mi spadl reproduktor u počítače, jen tak, zničehonic. Teď už mi i kamarádka uvěřila, že se tady něco děje. Od té doby, když spím doma sama, se přímo klepu hrůzou, co se zase stane. Od té doby chodím všude s rodiči, ale i někdy mě nechají doma samotnou.