Hejbni kostrou

Chodský víkend 2011

S Chodským psem do Krakonošova

Věděli jsme, že připravit chodský víkend ve specifickém horském prostředí nebude jednoduché. Proto jsme s jeho přípravou začali už na podzim a do léta ještě všechno několikrát upravovali. Byli jsme tedy trochu zklamáni, že z lákavých cílů a očekávaných výhledů jsme toho moc neviděli a výsledek nebyl adekvátní vynaloženému úsilí.Přesto se povedlo aspoň Bílé Labe a závěrečné Benecko bylo nádhernou tečkou za naším mokrým putováním.

Setkání se zúčastnili 4 psi, 5 fen a poslední den přibyli ještě od každého po jednom. Jak se ukázalo, předpokládaná náročnost se zvýšila díky špatnému počasí. Dva výlety se tak staly záležitostí pro opravdové "drsoně" a ani přes některá připravená náhradní řešení jsme se neobešli bez improvizací. Sešli jsme se v kempu Lisčí farma u Vrchlabí už v pátek 1.7.. Chatky byly trochu těsné, zvláště pokud měly pojmout 4 osoby. Ostatní bylo v phodě. Večerní brífingy jsme od druhého dne museli přesunout pod stříšku u baru, kam jsme většinou chodili i na jídlo. Restaurace v hotelu měla trochu skromný jídelníček ve vyšších cenových relacíh, které jsme přikládali použitým domácím surovinám. Na první "nejnáročnější" výlet jsme k výstupu na Sněžku zvolili cestu Obřím dolem.

Sobota 2.7. - Sněžka (16 km) Vyrážíme v 10.00 hod.. Dole v Peci je slunečno, na hřebenech mraky. Údolím Úpy, až ke kapličce v Obřím dole, se šlo dobře. Zapotili jsme se až ve středním úseku stoupání (mezi kovárnou a vodárnou) do sedla pod Sněžkou. Čím jsme výš, tím víc fouká a začíná mžít. Nahoře je rušno, rčení "o lidech jako na Václaváku" sedí stoprocentně. Obloha se zlověstně mračí a blíží se mlha. Neváháme a útočíme na vrchol. V půli cesty nám Slezká bouda pod námi mizí z očí, vrchol jakbysmet. Fičí a drobně prší, že by "psa nevyhnal". Konečně jsme nahoře a hrneme se i se psy do polského "létajícího talíře". Uvnitř je narváno, ale příjemně. Volíme lavici u protější stěny a přemýšlíme, čím se posilnit. Je libo párek v rohlíku za pětapadesát? Po svačině se procpeme opět ven a tam je ještě hůř, než když jsme přišli. Mlha, 2 stupně C a vichr - no prostě "Sibiř". Slibovaný výborný rozhled se omezuje na okolní stavby v okruhu 20 m a kamení pod nohama. Na sestupu se k tomu všemu přidává ještě silný déšť. V Obřím dole vítr slábne, ale voda shůry nás provází až na parkoviště v Peci p. Sněžkou. Uvažovanou zastávku cestou zpět v Janských lázních, už nikdo nepovažuje za dobrý nápad.

Neděle 3.7. Od rána prší a hory se topí v mlze. Je jasné, že des to nemá cenu. Improvizujeme, pondělní volno přesouváme na dnešek a jedeme na Mísečky přeobjednat autobus na zítra. Řidiči sedící v budce u závory parkoviště s tím nemají problém - nahlásí změnu, žádné strachy. Na parkovišti se ještě setkáváme s choďandou Kety (Princess z Gipova). Její majitelka není žádná bábovka, když přijela v takovém nečase. Bohužel s námi zítra nepůjde, odpoledne odjíždí. Škoda.

Pondělí 4.7. - Zlaté návrší (6 km) Vyjíždíme z kempu v 9.00 hod. a vypadá to slibně. Na Horních Mísečkách je však sychravo, prší, Zlaté návrší pro mlhu není vidět. Co teď, pojedeme nahoru? Jasně, kde je ten autobus? V budce u závory však nikdo nic neví - to nám to dnes pěkně začíná! Po dohodě s řidiči nastupujeme do jednoho z autobusů a jedeme k Vrbatově boudě. Tam opět řešíme otázku, zda pokračovat, nebo se vrátit, dokud stojíme vedle autobusu. Duch kolektivu je však silný - jdeme. Máme na to dvě hodiny. Prší, fouká vítr a mlha všude kolem. Vlevo nad námi se matně rýsuje mohyla Hanče a Vrbaty. Cesta pozvolna klesá kolem bunkru řopíku. Před námi je slyšet hukot Pančavského vodopádu, jehož voda padá kamsi do Labského dolu. Jdeme dál k Labské boudě a sestupujeme níž k Labskému vodopádu. Pak se vracíme zpět na rozcestí a pozvolna stoupáme k prameni Labe. Přituhuje. Přestal nás chránit hřbet návrší a pohybujeme se volnou krajinou, napospas větru a dešti. U pramene se tedy dlou nezdržujeme a pokračujeme zpět. Jede nám to za 50 minut. Vracíme se přes Pančavskou louku, okolo jen trochu kosodřeviny, prší a fičí. Přesto ani tady nejsme sami. Nezbláznili se ty lidi? Psi mají uši položené na zádech, ale ocasy nahoru - dobrý. Ještě společné foto u mohyly a honem do autobusu. Dole v Jilemnici a ve Vrchlabí je slunečno a teplo, ba přímo hic. Než se projdeme po městě a slečna ve stánku nám upeče dva trdelníky, jsme skoro suší. Až na boty. V kempu to vypadá jako v sušárně a známý ženský problém "Co si zítra vezmu na sebe" řeší všichni výletníci. Ostatní chodí v kraťasech a děti se koupou v bazénu. Že by konenčně léto?

Úterý 5.7. - Jezera Wielki a Maly Staw Ráno jako malované. Naše pohledy, po zkušenostech z minulých dní, zkoumají vrcholy hor. Až do Špindlerova mlýna to vypadá dobře a cestou na hřebeny taky. S ústupem vegetace nahoře však začíná mlha, která by se u Špindlerovy boudy dala házet lopatou. Dnes jezera neuvidíme. Sestupujeme asi o kilometr níž, kde je viditelnost dobrá, a traverzem se dostáváme k Čertově strouze a boudě U Bílého Labe. Po svačině jdeme, po svařující se asfaltce, podél řeky a obdivujeme její peřeje a kaskády. Dole ve Špindlu si uděláme radost zmrzlinou. Dnes to bylo necelých 10 km. Ve Vrchlabí je horko a předpověď počasí slibná. Na zítřek tipujeme kraťasy a trička.

Středa 6.7. - Benecko (6 km) Obloha je "vymetená", dnes si jistě spravíme náladu. Na Benecku na nás už čekají Bóra (Antoanetta Regenia Bohemia) a Sid (Satan Sid Bryvilsár). Výhled do podhůří je krásný - Ještěd, Ralsko, Jilemnice, Trosky..... Předobjednáváme si oběd v hotelu a vyrážíme. Stoupáme po široké cestě k rozhledně Přední Žalý. Z jejího ochozu vidíme to, proč jsme se jeli. Nádherný výhled na hřebeny Krkonoš a v podhůří až k Řípu. Konečně jsme se dočkali! Seběhneme zpět dolů, do Benecka, kde v salonku horského hotelu Kubát končí naše toulání po horách. Sedíme pak dlouho na svahu před hotelem, vyhlížíme do kraje a povídáme si s příteli.

Závěrem bychom chtěli poděkovat, Autokempu Liščí farma a horskému hotelu Kubát za vytvořené zázemí pro naši akci, a hlavně všem výletníkům za to, že jim po celou dobu vydržela dobrá nálada, odhodlání nevzdat se a třeba překonat i sebe sama. S tím, že nás naši chlupáči budou následovat se jaksi samozřejmě počítalo a všichni to zvládali bez problémů. Oceňujeme všechny, kteří byli ochotni opustit na pár dní pohodlí svých domovů a účastí na našem setkání tak udělat něco nejen pro svého psa, ale i pro sebe. Jak pravil Aleš: Jsem tu, abych si "vyčistil hlavu" a to se podařilo. Doufáme tedy, že i přes nepřízeň počasí, si všichni odvezli z Vrchlabí zajímavé zážitky. Místa a výhledy, které nám díky mlze zůstaly skryty, jsou pro všechny tipem k individuálním výletům. Pokud se někdy do hor vypravíte a bude pěkné počasí, neváhejte, nenechte si je ujít. Stojí to za trochu námahy.

Na příští rok nic podobného nechystáme. Budeme se věnovat nižším polohám a vyrazíme mezi Labské pískovce do České-saského Švýcarska. Do té doby se jistě uvidíme na některém z výletů během sezony.

Účastníci setkání