Vsacký Cáb
Na Cáb jsme se chystali už delší dobu, ale vždycky to nějak nevyšlo. Předposlední listopadovou neděli se ale udělalo krásné počasí, a bylo ho třeba tedy využít. Poděs bohužel zůstal doma, protože jeho brm brm nebrzdí, a potřebovalo opravdu. Kocurkovi na mě počkali u mostu v Bratřejůvce a kolem deváté jsme vyrazili směr Ochmelov. Po červené jsme šli kolem Krošenků až na Cáb, kde jsme potkali další koňskou výpravu, a to paní Borovičkovou a spol z Růžďky. Dali jsme si kyselicu (byla připálená) a mně vypadl pod stůl mobil. Naštěstí tam seděli dva šikovní dědulové, kteří měli oči na šťopkách a poctivé srdce. Takže jsem zase nokiamobilní. Cestou zpátky jsme to střihli zase na Ochmelov, ale tentokrát přes kopečky, které jsem neznala. Cesta to byla super, pohodová, bez šutrů a nervů.
Dandy se choval velmi slušně až na to, že neustále někam čučel a motal se sem tam, jako by měl upito. Hlavně se mu líbilo na krajích cest, pod kterými zely docela hluboké strže, takže jsem ho sem tam musela ostruhou upozornit, že bych se nerada válela na dně.
S Kocurkovýma se mi jelo bezva, žádné divočení, hlavně ohleduplnost ke koním a nejslabšímu jezdci. Na zpátek jsme s Janou dělaly fotky, takže jsme si i zacválaly. Koníci to měli směrem domů, tak se s chutí protáhli.
Naprosto úžasný zážitek bylo pozorovat frontu oblaků ze západu, které vítr foukal směrem do údolí. Připadala jsem si jako v Tatrách. Škoda, že baterky do foťáku nevydržely, byly by to úžasné záběry, jak se mlha - mraky valí přes nás dál směrem na Karlovice.