Další majstrštyk veleještěra Kalouska
Další majstrštyk veleještěra Kalouska
Zazvonili jsme si klíči a konečně svobodně vydechli. Ta radost trvala ale pouze něco přes jeden rok. Poslouchali jsme projevy plné svobody, radosti z vítězství. Byli jsme ujišťováni, že naši nepřátelé nám budou vyhrožovat kapitalismem, nezaměstnaností, snižováním životní úrovně. Byli jsme nabádáni, abychom těmto nepřátelům nenaslouchali.
20. dubna 1991 ale jakýsi pan profesor Klaus založil novou politickou stranu ODS (Odteďka dost srandy). Hned bouchl do stolu a prohlásil: „To by se vám líbilo. Ne, ne, tady bude kapitalismus. A hezky tvrdý. Prvobytně pospolný.“ Obstaral si na to věrného druha – ekonomického génia Tomáše Ježka. Úžasná dvojka. Tento věrný souputník vyplodil geniální myšlenky.
Stát je špatný hospodář, všechno musí někomu patřit. Nejrychleji to půjde, když to necháme rozkrást. A zhasli.
Když se rozsvítilo, byla republika jako tombola na hasičském bále ve Formanově filmu Hoří, má panenko. Tuto situaci začal pan profesor řešit utahováním opasků.
Především těm, kteří i potmě zůstali poctiví, nepochopili správně, proč se zhaslo a nic na ně nezbylo. Pan profesor také usoudil, že občané nemusí bezpodmínečně bydlet. Že mohutně budovaná bytová sídliště, která pomateně stavěl ideologicky vadný komunistický režim je přežitek. Každý občan ať se postará sám o sebe. Stát se nebude s nikým mazat. Statisíce bytů, které vystavěli ti nenávidění komunisti rozprodal, zisk z těchto prodejů nechal vysublimovat, nájemné dereguloval. Na občany vypustil bytové šmelináře. Ti sebrali občanům jejich klíče, aby je nenapadlo zase někdy zvonit. Veliké množství občanů nahnali do hypoték. Tím je doživotně odsoudili k živoření s pohrůžkou exekutora, který je i s dětmi vyhodí pod most. Aspoň budou mít existenční starosti a nebudou myslet na nějaké blbosti.
Když bylo dokonáno, majetek státu rozkraden, uchýlil se pan profesor do ústraní. Vybral si politický vejminek na pražském hradě.
Do hry nastoupila další šumná dvojka. Topolánek s Kalouskem. Topolánek přinesl ruksak, Kalousek ho realizoval. Kalousek měl zkušenosti. Jako vystudovaný chemik v sobě objevil ekonomického génia a bral pouze funkce v oboru financí. Nejprve jako předseda rozpočtového výboru v Parlamentu, a pak jako ministr financí. Jinou funkci by nevzal.
Tito hoši měli ale smůlu. V okamžiku, kdy se dostali k lizu, byl veškerý nemovitý majetek státu fuč. Nezbývalo jim nic jiného, než se zaměřit na majetek sice movitý, ale stále se obnovující, průběžný. Zaměřili se tedy na hromadu státního rozpočtu. To jsou peníze vydřené pomocí zákonů z občanů. Když se tyto peníze soustředí na jedno místo, je to slušná hromada. Tehdy si uvědomili, že zákon, to jsou vlastně oni. Oni přece určují pravidla.
Má to ale háček. Podle Ústavy platí zákony pro všechny občany rovně. Tuto zásadu bylo nutno rozbourat. Přece nemohou dopustit, aby následky jejich tunelů do státního rozpočtu dopadly i na ně. To by přece nemělo cenu krást, kdyby se i oni měli podílet na zaplňování děr po tunelech, které sami způsobili. Bylo tedy nutno zajistit, aby zákonná zásada rovnosti daňové zátěže neplatila pro úzký okruh vyvolených.
Topolánek otevřel ruksak (jenom pro vyvolené. Aby veřejnost neviděla). A hle, hle. Ruksak obsahoval řešení: Rovná daň 15% a „stropy“ sociálního a zdravotního pojištění. Proválcovat to Parlamentem byla hračka. Poslanci přece vůbec nevědí, o čem hlasují. Na hlasování se svolávají zvonkem z rozpočtově dotovaných osvěžoven, odpočíváren a relaxačních prostorů. Vědí pouze, že se bude hlasovat. O čem, je nezajímá. Ano - ne ukáže předseda. Vyvolení s příjmem nad 100.500,-Kč/měsíc se už nemusí s nikým dělit. „Výplatu“ strčí za žebro a státní rozpočet ať naplňují ti méně úspěšní.
To ovšem znamenalo další tunel do státního rozpočtu. Jeho příjmy se dále rapidně snížily. Chemik se zamyslel a zjistil, že když nejsou příjmy, nemohou být výdaje. Nabrousil si tužku a začal škrtat. Výdaje. Zjistil, že nejvíce výdajů jde do sociální oblasti. Důchody a nejrůznější sociální dávky. Tam je nutno škrtat nejvíce. Veřejnosti to odůvodnil tím, že lidský věk se prodlužuje, důchodců přibývá (to je sice zástupný problém, průšvih je jinde, ale budeme-li to opakovat, stane se to pravdou). To je tedy nutno zatrhnout.
Angažovali tedy dalšího „odborníka“ Hegera. Toho dosadili na ministerstvo zdravotnictví. To by v tom byl čert, abychom ty důchodce nevyhubili. Profesor Klaus už je s tím utahováním opasků profláknutý, my jim utáhneme smyčku kolem krku, trochu je přidusíme. Jistě pochopí svou nestydatost žít tak dlouho a vyskáčou z oken, mostů, pod vlaky. Když to nepochopí, omezíme jim zdravotní péči, napálíme poplatky, zdražíme léky aby na ně neměli, zrušíme jim nemocnice, autobusy, aby se jen tak k doktorovi nedostali a zubatá bude pracovat pro nás.
Ještě jim výrazně zvýšíme DPH. Když se budou chtít najíst, ať nám tučně zaplatí. To je donutí jíst jenom zdravotně závadné potravinové náhražky ve slevách. To urychlí jejich nástup do penálu. Přece se nenecháme od nich nestydatě vyjídat. Přece jim nebudeme na jejich důchody přispívat ze svých astronomických platů.
Razantní krok odborníka na fosgen, cyankáli a yperit nic nezměnilo ani to, že mezitím Topolánek splnil úkol, jeho ruksak už byl prázdný, bylo nutno se ho zbavit. Nahradil ho statný jinoch s jasným pohledem do skvělé budoucnosti, vyhrnutými rukávy, typem připomínající odhodlaného kováka vedle sličné družstevnice na totalitní stokoruně. Ten poslušně srazí paty, když stará politická máza vydá rozkaz.
Pomalu chápající veřejnosti, s důkladně soustředěnou mediální masáží vymydlenými mozky začalo docházet, že se tady hraje jakési „bago“. Utahování škrtící smyčky je vždy cíleno na průměrného a bezbranného občana, zatímco „vyvolení“ jsou stále více hájeni.
Začal se ozývat hlas veřejnosti, že i tito vyvolení by měli přispívat ke kýženému vyrovnání státního rozpočtu.
A zde se dostáváme k avizovanému „majstrštyku“ geniálního chemika. Tento dinosaurus, veleještěr, o němž je známo, že měl mozek velikosti vlašského ořechu, opět prokázal, že svého vlašského ořechu dokáže využívat do poslední buňky a i se skořápkou. Především ve prospěch mafiánských bossů. Na ostatní nezbylo. Inu vlašský ořech.
Tento ekonomický učitel národů projevil vstřícnost k hlasu lidu. Připustil, že vláda uvažuje o „druhé sazbě daně z příjmu“ ve výši 30 – 32%. Hned sice svou slabou chvilku poněkud poopravil upřesněním ...“na přechodnou dobu“. Pomiňme, že tato sazba daně zde byla od nepaměti a permanentně, tedy „furt“, až do 31.12.2007. Od 1.1.2008 si politická elita prosadila prebendy z Topolánkova batohu.
Když se ale vyspal, došlo mu, že vláda nějak vyměkla a nechala se nakazit nebezpečným socanským bacilem. Druhá sazba 30-32%? Tak to tedy ne, hošani. A bouchl do stolu. To bychom se připravili o prebendy z Topolánkova ruksaku. To by byl krok zpátky. A hned rétoriku upravil. Připustil, že je nutno nechat dopadnout tíži krize i na vyvolené kmotry a začal prohlašovat, že zvažuje o jakémsi "solidárním" příspěvku bohatých z příjmů nad 100.000,-Kč/měs., ve výši 7%.
Rétorické eso. Hodné tesu do kamene. Sice sdělil, že bohatým neublíží tak, jak se hovořilo "na vládě", ale na formulaci nejvíce upoutá výraz "solidární příspěvek". To nemá chybu. To vyvolá dojem, že ti bohatí pomohou těm chudým.
A veřejnost se zatetelila. Tak přece jenom budou přispívat i ti bohatí. No konečně. On není zas tak zlý. Má sociální cítění. To bude jistě i na valorizace důchodů.
Ovšem pozor!!! Vzdejme čest tomuto mistrovskému triku chemického veleještěra.
Co nám to vlastně řekl?
Veřejnost chápe daně jako to, co je jí strháváno z výplaty. Ale: z výplaty je každému strháváno 1) zdravotní pojištění, 2) sociální pojištění 3) daně.
Abychom dokázali plně pochopit genialitu ekonomického stratéga, musíme si dát dohromady několik jeho výroků.
Přibližně týden předtím než připustil možnost druhé sazby daně z příjmů, se diskutovala otázka valorizace důchodů. Dinosaurus požadoval „zamrazit“. Rozhodně však prohlásil, že na důchody je možno vyplatit pouze tolik, kolik se vybere na sociálním pojistném. Zdánlivě logický a správný argument.
Ale pouze zdánlivě.
§ 2 zákona 589/1992 o pojistném na sociální zabezpečení říká:
Pojistné je příjmem státního rozpočtu. Příjmem státního rozpočtu jsou též penále (§ 20), přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 22) ukládané podle tohoto zákona.
Co to znamená? Když se vybere na sociálním pojistném více, než se vyplatí na důchody (přebytek) stát to rozfofruje ve svém rozpočtu. A nemusí se nikoho ptát.
Když se vybere méně, měl by to stát ze svého rozpočtu dorovnat. To by bylo férové. Veleještěr nás ujistil, že stát nic dorovnávat nebude, důchody se „zamrazí“, nebo je valorizuje pouze symbolicky. Už se připravuje změna valorizačního vzorce.
Že se vybere výrazně méně, je pochopitelné. Tentýž stát stanovil zákonem, že ti nejbohatší, s „platem“ nad 100.548,-Kč/měsíc už z části mzdy nad tuto hranici neodvádějí do fondu sociálního pojištění vůbec nic. Ani jednu korunu. Podle statistického úřadu je takových „platů“ 60.000.
Roční ztráta 9,32 miliard. To, co do vlastní kapsy ušetří bohatí, přesně o stejnou částku se musí utáhnout smyčka kolem krku chudým.
Ekonomický génius už bouchl do stolu: Na důchody pouze to, co se vybere na pojistném. A šmytec. Přes to nejede vlak. Zejména ten regionální. Ty už jsme všechny zrušili. Aby nám přes nic nejezdily. Jeho bouchnutí do stolu je definitivní. Stejně jako „povodňová stovka pro všechny“. Před ním srazí paty i „ostatní členové koalice“. Odteďka Dost Srandy proto, že přece bossové nebudou ze svého přispívat nějakým sockám. Využijeme Veřejnost proto, že si přece nevypustí rybník. Teď Okradem Pracující. 0,9 ze všech. (0,1 jsme my), je v zástupu za svým vůdcem.
Zdravotní pojištění jde zcela mimo státní rozpočet. I v této kapitole si bossové protlačili, že nemusí přispívat na chorobami vyřazené jedince. Když si ti nemocní nepřispěli do pojištění na svou chorobu, mají smůlu. Mají tam Hegera. Ten obyčejným churavým přiškrtí infúzi. Ve výsledku to pomůže vyřešit i důchodový systém. Na tom je přece založena celá důchodová reforma. Bossů se to nedotkne. Ti mají nadstandard. První třídu ve dvoustupňovém zdravotnictví.
Takže co tato sdělení geniálního veleještěra znamenají?
Překlad do hovorové češtiny:
Důchodový systém se nemění. Status quo. Prebendy pro bosse zůstávají, se stropy odvodů se nic neděje. Na důchody nebude ani o korunu víc. Stát ze svého nepřidá ani korunu. Ani z výnosu druhé sazby daně z příjmů. Řešit se bude utažením smyčky kolem krku důchodců. Řešením výdajové stránky státního rozpočtu zvýšením DPH (voliči přece rozhodli, že daně se zvyšovat nebudou) se důchody sice „zamrazí“, za to si důchodci prostřednictvím nákupu pro sebe nezbytných potřeb (bydlení, strava, zdravotní pomoc a léky) budou více přispívat na svůj vlastní důchod. To je přece správné. A logické. Asi tak, jako když někdo přijde ráno později do práce, na oplátku odejde odpoledne o stejný časový úsek dříve domů. Tím se to přece srovná.
Ani zdravotnictví nedostane ani o korunu více. I tady „stropy“ pojistného pro bosse zůstávají nedotknuty. Řešit se bude zrušením nemocnic, omezením přídělu účinných léků a zdravotní péče, vyhrazením kvalitní zdravotní péče pouze pro úzký okruh bohatých bossů, zvýšením poplatků. Cílem je zastavit ekonomicky nesprávné a od starších občanů nezodpovědné prodlužování věku dožití.
Co tedy znamená zavedení druhé sazby daně z příjmů? Zvýšení příjmů státního rozpočtu, aniž by to jakkoli pocítili důchodci a zdravotně postižení.
"Druhá sazba daně z příjmů", zjemněná do výrazu "solidární příspěvek 7%" znamená, že si veleještěr zajistí pouze vyšší příjmy do svého rozpočtu. Aby mohl dokazovat, jak je skvělý. Důchodci z tohoto "solidárního příspěvku" neuvidí ani korunu. Těm musí stačit to, co se vybere na pojištění. Že to existenčně ohrozí miliony občanů, z nichž to velké množství nevydrží a dobrovolně zkrátí nežádoucí růst věku dožití, nevadí. Důležité je pochvalné poklepání po ramenou od stejně pochybných mezinárodních institucí.
Když protestovali lékaři pod vedením profesionálního vůdce stávek Engela, zvolili heslo: Náš exodus (odchod) = váš exitus (smrt). A nabarvili sanitku z jedné strany běžnou barvou se symbolem záchranky, z druhé strany barvou pohřebního vozu, tedy černou s výrazným křížem.
Tím sami sebe deklasovali do úrovně kriminálních živlů – gangsterů. Jejich heslo je zcela adekvátní (synonymum) pro výraz peníze nebo život, které používají nejsprostší zločinci.
Kdyby levou stranu sanitky natřeli libovolnou barvou, rozdílné od černé a vymalovali tam holý zadek, vystrčený směrem k veřejnosti, dopustili by se vulgarity, ale za to by zůstali na úrovni běžné hovorové mluvy. Jejich postoje by to vyjadřovalo naprosto srozumitelně.
Ekonomický šíbr, chytrý veleještěr uchlácholil veřejnost tím, že si zajistil příjmy do svého rozpočtu a na staré, nemocné, handicapované i odkázané na cizí pomoc, vystrčil zadek. Holý, krásně vyvedený.
Veřejnost se raduje a říká: KONEČNĚ. Není úžasné, co zmůže mozek velikosti vlašského ořechu?
Není to velmistr?
Jan Sladký