World of crazy Dreamer

Ahojky, mazlíčci moji.

Po velmi velmi velmi dlouhé době o sobě dávám vědět. Stalo se toho tolik, že ani nevím, kde začít xD. Můj život se razantně změnil, od základů, snad by se dalo říct, že jsem vyrostla,trochu xD. Práce mi toho dávala hodně sežrat a neměla jsem čas vůbec na nic. Od posledního příspěvku :Ztratila jsem zájem číst mangu, číst povídky, nebo knížky, dokonce i Milence od Wardové, mé milované Black Dagger Brotherhood, jsem chvíli nechala ladem, znechucená naprosto vším. Kolikrát jsem jenom čuměla do Wordu, kde blikala ta debilní černá čárka a nenapsala ani tečku- ani k povídkám, ani ke své knize. takže jsem nad psaním zanevřela a ztratila pouto ke svým postavám.

Říkám si, zda nebude těžké k nim opět najít cestu a doufám, že se to podaří, ale nevím, za jak dlouho. Teď mám pro vás jednu obrovskou novinu, která ovlivnila a ovlivní můj život do konce mých dní. Na vánoce, přesně 23. se mi má narodit syn :) Budu maminkou. Když jsem se dozvěděla, že čekám chlapečka, obrečela jsem to. Nechtěla jsem kluka a i jsem k němu byla nevlídná, naštvaná, že je to kluk. Vzhledem k tomu, co mi kluci po celý život dělali, jak mi ubližovali, šikanovali, mě představa, že jednoho nosím pod srdcem, naprosto vyváděla z míry a já se cítila zrazená. Každé jeho kopnutí jsem vnímala jako podraz. Nikdo mi nevěřil, když jsem říkala, že kluka obrečím a nechápaly můj negativní postoj k miminku. Jenže já nejsem jedna z těch, která bude říkat něco a myslet si něco jiného. Jasně že jsem si pomyslela, je zdravý, to je hlavní,ale otevřeně jsem si stála za svým, že jsem kluka prostě nechtěla a nerozhlašovala "To je jedno co to je, hlavně že je v pořádku a zdravé." To spousta lidí nemohla překousnout xD Ale mě všichni mohli políbit pr*el. Tak jako s tím, že těhotenství je nejkrásnější období ženy.... REALLY?? Musím Vám říct, že je to pěkný záhul a ten, kdo tohle řekl, musel být sjetý. Jasně, roste ve vašem lůně život, cítíte, jak se hýbe, že nejste samy, musíte myslet, že to, co uděláte, ovlivní i ten malý živůtek uvnitř vás, ale....zdravotní potíže, hormony...

Od, snad prvního týdne těhotenství, až do 4 měsíce mi bylo každý den na blití. Doslova na blití. Dávila jsem ,ani neměla co. Nesnášela jsem vůni smaženýho masa, vůbec čehokoliv, co se dělalo na pánvi. Moje kontroly na endokrinologii kvuli štítné žláze se zvýšily a to samé kontroly na gyndě a kdesi cosi. Povinné prohlídky, u zubaře, u obvoďáka, ale ty byly naštěstí jednorázové. postupem času se k tomu přidala silná únava, zvyšování dávek léků, zvyšování hladu, častá byla i nespavost = podrážděnost. A to nemluvím o velmi, velmi, velmi častém čůrání a i v noci co 2 hodiny na záchod....Hormony se k tomu všemu pletly ve velikánské míře, takže jeden den tak, druhý zase jinak. Nehledě na naše zkurvené úřady a dávky v pracovní neschopnosti. Abych o miminko nepřišla, musela jsem odejít na rizikové těhotenství a než vám ta zkur*ená sociálka pošle peníze, první tři měsíce jsem je dostávala až druhý měsíc, tak rapidně klesnete do dluhů, pokud váš partner nevydělává 100 000 měsíčně. Takže místo toho, abych si těhotenství první tři měsíce užívala, přemýšlela jsem, jak to přežít a byla jsem v nervech, co budu povídat, stres jak prase. Našetřit peníze na miminko, postýlka, kočárek, lahvičky, monitor dechu, no prostě všechno na miminko je tak nechutně drahé, až se mi chtělo zvracet. Takže jsem se nemohla hodit ani do pohody. Do toho všeho mi v 6 měsíci zjistili těhotenskou cukrovku, takže musím držet diety a píchat se do prstu a měřit se....AU! Prostě mi absolutně nic nevycházelo a  mé "pohodové" těhotenství se propadalo víc a víc do "pohody". Teď jedu 28. týden a přidaly se mi k tomu bolesti zad, jako kdyby mě někdo držel ve svěráku a drtil xD Zuby se mi zkazily ještě víc a vlasy chtějí taky vypovědět službu xD Prostě absolutně si těhotenství neužívám. 

Našeho syna jsme pojmenovali Eliáš Viktor ( Eliáše jsem chtěla já, Viktora tatínek = kompromis) a ten se rozhodl, že bude rugbista. To, co ten mrňous dělá  bříšku je neskutečný a opravdu mě pobaví, když dostane škytavku. Moc hezké je, když k bříšku přijde tatínek, začne na něj mluvit a Eliáš ho pozná. Když přijde ráno z noční a obejme mě, dá mi ruku na bříško, syn ho kopne. To je kouzelné, to, co je spojené s děťátkem přímo, ale ten zbytek. Vůbec. Absolutně nevíte, co vám těhotná vypráví, pokud nejste těhotná vy sama, tohle si každá musí projít sama za sebe. Každá to má jinak a třeba moje druhé těhotenství bude jiné, ale tohle je peklo xD  Na syna už jsem si časem zvykla a teď se na něj těším. Všechno lepší, než ho mít v bříšku xD je to omezující, ale bříško miluju. Strašně jsem se na něj těšila a dlooooouho mi nerostlo. Až teď, v 7 měsíci, mám takové krásné roztomilé a jenom 8 kilo nahoře x) xD aspoň jedna pozitivní věc, není ze mě velryba. I když prdel mi značně narostla. 

Do toho mi vprostřed těhotenství umřela gekončice, kterou jsem měla 7 let. Někteří z vás si jí možná vybaví, Aiji moje milovaná x(...projezdila jsem s ní dlouhou dobu na veterinu, kde mě veterinář předhodil že buď se spraví, nebo ji budu muset nechat utratit. Prdelka moje se snažila, musela jsem ji ručně násilím krmit, cpát do ní černý čaj, do toho moje hormony. Nakonec to beruška moje vyřešila za mě a ve 12 odpoledne odešla do zvířecího nebíčka, za mýma morčičkama Olivií a Rose-Marry. Takže mi zbyla už jenom Jenova, která si z mého velkého břicha dělá šlapací mísu na zelí xDDD

Takže v souhrnu, se půl oku válím doma a nenapsala jsem ani čárku xD Ovšem, teď, před porodem téměř ( jak jinak, pozdě bycha honiti / všechno na poslední chvíli) bych chtěla něco napsat zase. Docela se mi po tom už stýská, byla to velká část mého života.

Pokud jste dočetli až sem, jste moji miláčci. Možná sem něco přibude, koukejte se na stránky, nevím kdy, nic vám upřesňovat nebudu xD znáte mě. xDD

Zatím se mějte a já se zase ozvu xD určitě :))))

Moje bříško x)) 27tt +