World of crazy Dreamer

Rudý sporťák se prohnal městem, nechávajíc za sebou policejní auta. Jeho řidič nebral ohledy na nic a na nikoho. Vztek z něj ještě nevyprchal, ale i tak v něm "vytlučené" informace zanechaly stopu hřejivého pocitu. Pocitu, že někomu na něm záleží, že mu není lhostejný. I tak bylo nepřipustitelné to, co udělal. A že k tomu ještě využil toho zpropadenýho nadrženýho buzeranta Katsu. Nevrle zavrčel. Prokličkoval mezi domy, prosmýkl se úzkými uličkami, že se tam auto sotva vešlo a zastavil v soukromém přístavu, kam podle jeho informací měla během pár minut dorazit jachta z Karibiku. Jen počkej, já ti ukážu co to je, zahrávat si s Taiem Nelsonem, pomyslel si s morbidním úsměvem, vystoupil, zkontroloval zbraně a suverénně se opřel o kapotu svého nablýskaného ferrari. Chvíli jen tak stál, ale to ho přestalo bavit, tak zkontroloval čas a s nelibostí zjistil, že je tam o dost dřív. Znechuceně si odplivl, vytáhl si cigaretu a zapálil si. Labužnicky do sebe vtáhl kouř a ještě spokojeněji ho vydechl. Jachta se na obzoru objevila právě ve chvíli, kdy si potřetí potáhl. A vida, koho to tu máme, usmál se v duchu. Ovšem nehnul se ani o píď. Poklidně vyčkával, až jachta zakotví a na palubě se objeví ten, kvůli kterému tohle všechno podstupoval. Teď si trochu užijeme, pomyslel si. Zahodil cigaretu a doprovázen Ravenovým překvapeným pohledem, který nedokázal skrýt, se odlepil od svého auta a vykročil směrem k němu. To štěně, které se mu drželo v patách jako věrnej pes ignoroval.

„Dal sis pěkně na čas, Zephyre," oslovil ho schválně jeho pravým jménem, které tolik nesnášel. Provokoval ho. Ano, provokoval a nesmírně si užíval jeho výraz ve tváři, který se z překvapeného změnil na kamenný. Ty si to ještě vypiješ, takhle se mnou zacházet. Já ti ukážu, kdo je Tai Nelson, říkal si v duchu pobaveně. Na Taiově rtech se objevil neidentifikovatelný úsměv. Úsměv, ze kterého běhal mráz po zádech - úsměv vraha. Olíznul si rty a přistoupil na pár centimetrů k černovlasému hitmanovi. V očích se Ravenovi odrážel chlad, když se otočil na svého učně.

„Přivaž lano, Teruki." mladík jenom kývnul a opatrně obešel toho muže, kterého absolutně neznal. Možná ani znát nechtěl. Raven si strčil ruce do kapes kožených kalhot a s předstíraným pohrdáním se díval na svého přítele. „Co tu chceš?"

„Co tu chci?" zeptal se ho otázkou na otázku a podíval se mu zhluboka do očí. „Tak ty nevíš?!" Jeho hlas chytil tak nebezpečnou barvu, až z toho Terukimu, který právě plnil Ravenův rozkaz, přejel mráz po zádech. Raven, i když moc dobře věděl, proč tu je, se rozhodl dál zapírat. Mohlo se stát, že oba myslí jinou věc, ale znal Taie. Byl chytrý, až moc mu to pálilo. Upřímně, litoval Katsu, musel teď prožívat hrozná muka. Blízkost mužova těla, těla, které obzvlášť patřilo zrovna Taiovi, začínala být opojná. Díky všem čertům, že jsem se vyspal s Teruki... asi bych se teď neudržel. Dál na sobě nedával nic znát a tvářil se stále chladně. Profíka jen tak z rovnováhy nevyvedeš, Tai.

„To opravdu nevím. Projížďku?" rukou mávnul na svojí velkou jachtu, kterou teď obskakoval Teruki.

„Hmm...lákavá nabídka," podotkl Tai jen tak mimochodem s pohledem upřeným směrem k jachtě. Ovšem pozoroval toho mladýho nezkušenýho cucáka, který se tam ometal jakoby tam ani nebyli. Moc dobře věděl, že je poslouchá a z toho pachu, který oba dva doprovázel, se mu zvedl adrenalin. Začínal mít zase vztek. Když Teruki zachytil jeho pohled, zastavil se a podíval se jejich směrem. Tai se morbidně usmál a obrátil svou pozornost zpátky na Ravena, který před ním, ač neúmyslně, nervózně stál.  

„Lhaní ti nikdy moc nešlo, Rave." Zablýsklo se mu v očích a chytil Ravena pod krkem. „Nehraj si se mnou, ty parchante," syčel mu do obličeje. Terukiho, který se rozhodl zasáhnout, stále ignoroval.

„Nepleť se do toho, Teruki!" Jenže jeho varování už neregistroval. Když zpozoroval mladíkovu prudkou reakci, chtěl ho nějak zastavit. Moc dobře věděl, že jestli se dostane s Taiem do křížku, stoprocentně odejde s hlavou skloněnou. Nejen s hlavou skloněnou, ale se zlámanými kostmi a bolestivými ranami. Nemůže nad ním vyhrát. I on sám s tím míval potíže, natož někdo tak nezkušený jako Teruki. Chtěl se trochu pohnout, ale stisk ruky se jenom zpevnil. Pevně se zadíval Taiovi do očí, němě říkajíc, ať ho nechá na pokoji, ale Tai se jenom dravě usmál. V očích se mu blýskalo očekáváním, až se Teruki dostane blíž. „Nech ho." zasyčel potichu, ale na to už bylo pozdě. Teruki se dotkl Taiova ramene. Na to čekal. Prudce odstrčil Ravena, chytil Terukiho za ruku, kterou se ho opovážil dotknout a vrazil mu takovou pěstí, až mladík "odletěl" o pár metrů dál. V té rychlosti mu Tai stihl vzít i jeho katanu, která se mu houpala u pasu. Teruki s bolestivým vyheknutím dopadl na zem a než se stačil vzpamatovat, už ho na krku studila čepel jeho meče. Zvedl hlavu a střetnul se s vražedným šedým pohledem zabijáka.

„Ty asi nevíš, kdo já jsem, štěně!" Čepelí mu zvedl hlavu výš. Jeho chladný hlas se Terukimu zařízl do uší jako nůž. „Nesnáším takové malé nezkušené cucáky, jako jsi ty," pohrdlivě si odfrknul. Ostrou čepelí mu přejel po tváři, na které se utvořila úzká dlouhá červená rána. V dalším okamžiku Tai zvedl ruku s katanou a aniž se otočil, vykryl Ravenův útok. Čepel se zaklesla do čepele, jak se dvě katany zkřížily. „Opravdu nevím, co na něm vidíš, Rave," otočil se pomalu ke svému dlouholetému příteli. „Myslíš, že nepoznám, že jste spolu před chvílí šukali?" prsknul na něj jako vzteklá kočka a aniž si uvědomil, že dal právě najevo svou žárlivost, začal Ravena zasypávat útoky.  

„Co na něm vidím?! Něco víc, než ty jsi viděl na Katsuovi," odpověděl mu, když Taie udeřil pěstí do žeber. „Mnohem víc," sklonil se a uhnul tak vzteklé pěsti, která bez pochyb mířila přímo jemu do obličeje. Chtěl ho naštvat. Naštvaný assassin ztrácí koncentraci, nesoustředí se. Po očku, když měl možnost, zkontroloval Terukiho, který ležel na dřevěném mole a nehýbal se. Poznal ale, že se mu zvedá hruď a uklidnil se. Avšak tohle malé ohlédnutí, tahle malá nepozornost, ho stála pořádnou ránu, po které začal krvácet nos. A nejen nos. Z rvačky se mu znovu otevřely rány od Greina, takže na Taiovi ulpěla i Ravenova krev. Tai byl tak naštvaný, že ho nezajímala krev, linoucí se z těla jeho přítele. Chtěl mu ublížit, tak moc mu chtěl ublížit za to, co udělal a nejvíc za ty jeho kecy. Moc dobře věděl, že se ho snaží vyprovokovat, a k jeho nelibosti se mu to dařilo.

„Nepovídej," prsknul vztekle a ohnal se po něm katanou. Raven otupělý ještě předchozí ránou nestačil pořádně uhnout, takže katana rozřízla jeho triko jako máslo. Taiovi se tak naskytl pohled na krví nasáklé obvazy po celé jeho hrudi. „Ale, co se ti stalo? Popral ses se žralokem?" neodpustil si sarkastickou poznámku. Raven se na něj vztekle mračil, zhluboka dýchal a ostražitě si přítele prohlížel. Hodnotil šance jich obou. Tai vzteky bez sebe, sotva příčetný, on zraněný a unavený. Jejich šance? Padesát na padesát. Docela slušné šance na přežití, i když, tady se nejednalo tak moc o zabití, jako spíš o pořádné rozbití držky. O satisfakci. O pomstu. Kdyby Tai přišel normálně… řekněme, kdyby nezaútočil a nezranil Teruki, nechal by se přirazit ke zdi a prostřelit bok. Nechal by se zmlátit, nebo zlomit ruku. Pro něj by udělal všechno, pokud by se mu ulevilo. Zkušenost s Katsu musela být příšerná, i když on osobně by si jí asi užil. Jenže Tai ne. Takhle rozčileného ho viděl před několika lety, když spolu byly na akademii… Tenkrát ho za to brutálně potrestali. Přinutil se nemyslet na minulost a plně se věnovat svému soupeři. Zranil mu Teruki, to tolerovat nehodlal. Jeho žák za nic nemohl, bránil učitele. Tai musel dobře vědět, že mladý muž proti němu nic nezmůže, že není hrozba. Dobře, udělal to, co Tai nesnášel, ale to nedávalo mladému assassinovi právo, přenášet svůj vztek, jež byl určen jemu, na chlapce, co absolutně nevěděl, která bije.

„Ne, to jen Teruki byl tak vášnivý!“ pronesl svůdně s rozkošnicky přivřenýma očima a jazykem si obkreslil rty. Nevěděl proč, ale jeho assassinská stránka poznala, že zmínky o Terukim Taie štvou a jeho narážka na sex s ním…hm… co je to s tebou, Tai?

„Ne, vážně? A já si myslel, že je to jen malá nezkušená děvka. Kdes ho sebral? U Morettiho v bordelu?!" urážel Terukiho dál. Nemohl si pomoct, ale i když toho kluka neznal a viděl ho poprvé v životě, přepadla ho vůči němu taková nenávist, že by byl schopný mu na místě prohnat kulku hlavou. Bezděky sepnul ruce v pěst a probodl Ravena nevraživým pohledem. Jak jsem mohl bejt tak blbej a jen na chvilku si myslet, že mu na mě záleží, když se kurví s kde kym a ještě navíc s takovym...takovym...ani nenacházel ta správná slova, jak byl vytočený a zaslepený. Žárlivost? Blbost! okřikl sám sebe v duchu a nekompromisně si přikázal soustředit se na to stvoření před sebou. "Přestaň mě vytáčet, Rave. Ty víš, čeho já jsem schopný," vrčel výhružně a sevřel rukojeť katany pevněji, až kožené pletení zaskřípalo.

"Proč tě tak zajímá Teruki, hm?" narovnal se Raven z útočného postoje. Zahlodala v něm zvědavost. Proč, proč takhle reaguje? Určitě ho bolí zadek a on mu dělá žárlivou scénu kvůli Terukimu? "Viděl jsi snad mladíčky v klubu a nažhavilo tě to tak, až to nejde vydržet? Ale bohužel pro tebe on patří mě," nakročil nohou před sebe a udělal tak krok dopředu. Naklonil hlavu na stranu s výsměšným úsměvem. "Kvůli tomuhle se tak ročiluješ?" Tai vztekle zavrčel. Pohybem nepostřehnutelným necvičeným lidským okem chytil Ravena za flígr a hrubě si ho přitáhl k sobě tak, že se jejich obličeje nebezpečně přiblížily.

„Nenech se mýlit, Zephyre!" vyštěkl jeho pravé jméno. Chtěl ho vytočit, tak neskutečně ho chtěl vytočit. Aby věděl co to je, mít takový vztek, že by vraždil všechno, co mu přijde pod ruku. „Z pohledu na ty malý cucáky, který si vyšukávaj mozek v tom zavšivenym klubu, se mi chtělo zvracet," uvedl věci na pravou míru. "Stejně jako z tohodle," kývnul hlavou směrem k ležícímu mladíkovi a pokračoval. „Čekal jsem od tebe víc...příteli...Je mi z tebe na nic!" odfrknul si a vrazil Ravenovi neočekávanou pěstí do tváře, až o pár kroků ustoupil. Aby hitmana utvrdil v tom, co mu právě řekl, zhnuseně si odplivl. Raven nechal tvář otočenou na stranu, přesně tak, jak ji usadila Taiova ruka. S přivřenýma očima sledoval rudé kapky, jež mu ladně vyklouzávaly z úst a padaly na dřevěné, věkem sešlé molo. Usmíval se. I přesto, že byl jeho přítel rozzuřený za věc, kterou musel, ač se špatným svědomím, udělat, když si ho přitáhnul, cítil se šťastný. Je mu na blízku, stojí před ním po tolika letech, to žádná rána pěstí nezmění. Ale... je zabiják. Oni oba. Jako zabiják má svou čest a hrdost, přítel, nebo nepřítel. S úsměvem se otočil na Taie.

„Já čekal taky víc. Skuhrat kvůli rozervanýmu zadku...To si říkáš assassin, příteli?“ Tai nevěřil vlastním uším. Díval se na Ravena skrz netečnou masku chladného zabijáka, za kterou děkoval bohu, že se jí naučil tak mistrně ovládat. Uvnitř byl ale plný rozporuplných pocitů, které mu div nerozervaly srdce na miliony kousků. Vztek...smutek...žárlivost...zklamání...nenávist...a k jeho překvapení i láska. Ano, nenáviděl a miloval toho zatracenýho parchanta, který stál naproti němu a vysmíval se mu do ksichtu.

„Už ti někdy někdo proti tvojí vůli narval bez přípravy ptáka do prdele, Rave?" zeptal se ho jakoby nic, aniž se mu pohnul jediný sval v obličeji. „Ale na co se to ptám, já blbec. Ty šukáš s kde kým, takže si už určitě někomu dělal děvku na jednu noc. Že mi to nedošlo dřív!" plácnul se do čela, aby dal najevo, jaký je "hlupák".  

„Jak ty víš, kdo mi ho tam rval a kdo ne?" založil si ruce v bok. „Nebo koho jsem obtáhnul a koho ne?" Nenechal na sebe útočit jen tak. Ovšem fascinovaly ho Taiovi oči. Vždycky v nich byla směsice citů, které dělaly zabijáka zajímavějším a víc mystičtějším než on sám o sobě byl. Málo kdo se mu do nich vydržel dívat víc jak několik sekund. Kdo jiný by to ale měl zvládnout, než Raven. Nejraději by se utopil, nechal se pohltit hloubkou Taiových očí. Sakra, tohle je tak debilní situace. Ale to by nebyl Raven, kdyby z toho vývoje situace neměl poťouchlou radost. Alespoň malinkatou... „Pověz mi, Shark, jaký to vlastně je, když ti ho někdo, bez přípravy narve do prdele?" Tohle už bylo i na tak zkušeného a za každých okolností ledově klidného zabijáka moc. Zaskřípal zuby a stiskl rukojeť katany tak silně, až mu zbělaly klouby.

„Řekni, Zephyre..." Jeho hlas přešel do tak klidného a ledově chladného tónu, že by se z něj jeden strachy podělal. Oči však z Ravena nespouštěl. „Čeho si tím dosáhl, hm?! Bavil ses dobře?" ptal se ho s naprostým nezájmem. „Tak abys věděl, příteli..." Při tom oslovení si dal záležet, aby z jeho hlasu číšela ironie. "...nenávidím tě! Z celého svého srdce tě nenávidím!" dokončil to, co chtěl říct a pozvedl ruku s katanou. "Chcípni ty svině!" vykřikl s velkou bolestí v hlase a vrhnul se na něj. Raven sotva vykryl Taiův přímý útok. Pravidlo: vztek zmenšuje sílu, tak to u Taie asi absolutně neplatilo. Naopak. Jeho silný úder Ravena odhodil na bok jachty, kde se nabodl o malý výstupek, jež držel lana. Dopadl na nohy, předklonil se a zhluboka dýchal. Pořád se ale usmíval. Nepřestal se usmívat ani ve chvíli, kdy se na něj Tai podíval s takovou nenávistí, až si začal klást otázku, jestli to nepřehnal. Myslel si, že to Tai zvládne, vypořádá se s tím. I když to od něj asi bylo hloupé, myslet si to. Prakticky ho nechal znásilnit teploušem, který byl navíc bratr jeho bývalého zaměstnavatele. Ale byl si jistý, že Katsuovi říkal jemně! Jenom jemně!...Nu, možná se to vymklo kontrole. Pak potom...

„Chceš vědět, čeho sem tím dosáhl?" zachraptěl, když si otíral neustále proudící krev z jeho úst. „Jsi tady," propíchnul ho pohledem a úder mu vrátil. Taie ta dvě poslední slova tak vykolejila, že se zapomněl krýt, takže Ravenovu pěst schytal rovnou do žeber a hned na to přišel i o Terukiho katanu, kterou mu Raven pohotově vyrazil z ruky. Doprdele, zaklel v duchu vztekle. Byl naprosto bezbranný. Vyhýbal se Ravenovým útokům a snažil se moc nepřibližovat čepeli jeho katany. Přemýšlel, čím by se mohl bránit, když si vzpomněl, že má u pasu svoje dvě nejspolehlivější kamarádky. Jak jsem na ně mohl zapomenout?! ptal se nevěřícně sám sebe. Pohotově je vytasil a dal se do ofenzívy. Ravenovi ne nadarmo říkali mistr katany. Čepelí své lásky, kterou si odnesl jako památku z akademie, a jež patřila jeho druhému mistrovi, kterého zabil, vykryl všechny kulky, které na něj Tai vypálil a ty se se žblunknutím vrhaly do moře. Kdepak, Taii, nenechám se zabít, i když by se ti ulevilo. Takovou radost ti neudělám, Shark. Zuřivost mladého zabijáka ho prapodivně hřála u srdce. Jako za starých časů. Očima vyhledal Terukiho, který byl naštěstí vycvičen tak, že vycítil, kdy ho pán potřeboval. Střetli se očima a Raven lehce kývnul. Teruki mrknul očima a nastavil Taiovi nohu. Ten byl tak soustředěný na svůj cíl a svojí pomstu, že si nastavené nohy nevšiml a přirozeně o ní zakopl. Ovšem jak padal, tak instinktivně zmáčkl spoušť a vystřelil. Jako zázrakem kulka zasáhla meč těsně u rukojeti, cože způsobilo nepříjemné brnění a následné upuštění katany ze strany Ravena. Meč s duněním dopadl na dřevěné molo. Mezitím Tai vztekle uhodil Terukiho za jeho opovážlivost pažbou zbraně do spánku, takže ztratil vědomí. Hned na to však znovu vystřelil po Ravenovi, který se zrovna shýbal pro svou katanu. Kulka se zaryla do dřeva těsně vedle jeho ruky, takže mu nedal ani možnost se meče dotknout. Zavalil ho salvou kulek, kterýma ho "doprovázel" až na palubu lodi. Než se však za ním vydal, ještě si kopnul do bezvládného těla mladíka.

Rychle přehopsal všechny překážky, jež ho oddělovaly od náhradních zbraní, které měl schované ve skrytém boxu. Sice neměl rád střelné zbraně, pro něj to byl hrubý nástroj k zabíjení, co postrádal svojí vznešenost, a který neměl vůbec žádnou historii, ale za léta zkušeností se mu osvědčilo mít páreček nenáviděných věcí, schovaných na dosah ruky. Ušklíbnul se, když zadával rychle číselný kód a za pár chvilek s nimi mířil na Taie, jež se konečně dostal na palubu. Raven lehce zavětřil, neunikl mu pach nové dávky krve. Teruki, blesklo mu hlavou a do očí se mu dostal vztek. Neměl Terukiho rád víc, než Taie, ale sakra! To ne.

„Co tě přitahuje na tom, mi mého učně takhle rasit? Nestačím ti já?" opřel se boky o hranu lodi, protože zranění se hlásila o pozornost. V hlavě mu rezonovala Terukiho slova o jeho rychlé regeneraci. Asi měl pravdu, protože jeho milá schopnost nestíhala pobrat všechna zranění. Doprdele, tak tohle bude zajímavé, pomyslel si, když ho píchlo v boku tak, až se mu rozklepaly ruce. Tai si jasně všímal jeho bolestivě stahujících se svalů v obličeji, ač se je snažil zakrýt. Měl nutkání ho podepřít a ošetřit mu rány, přesto však své zbraně nesklonil a s klidnýma rukama mu mířil obě hlavně mezi oči.   

„Ale ale, snad ještě nemáš dost? Myslel jsem, že máš větší výdrž, na assassina. Co já vím, tak si vydržel i horší zranění, než jsou tahle," vysmíval se mu do očí. Na okamžik taky šlehnul pohledem k bezvládnému tělu na mole. "Hmm, učně říkáš?! A co ho učíš? Jak ti má pod co nejlepšim úhlem nastavit prdel?" obrátil svou pozornost zpátky na Ravena. Ten jak se zdálo sotva stál. "Nebo jak ti má nejlíp vykouřit ptáka?" pokračoval v rozehrané hře. Černovlasý muž přivíral bolestí oči, dokonce z části neslyšel, co mu Tai řekl.  Proto se chvíli soustředil jen na jeho rty a odezíral slova. Vrtěním hlavy se to snažil zahnat. No tak! Teď ne! Teď ne! Opřel se ještě o něco víc, takže prakticky seděl na hraně, ale ruce držel dál natažené před sebou, i když by si je nejradši opřel o boky, což by asi taky bolelo. Očima, unavenýma očima, které si chtěl promnout, se zavrtal do těch Taiových.

„Neboj se....mám síly víc než dost," syknul, sotva zadržujíc sten. Tohle pro něj vůbec nevypadalo dobře. Otázkou teď bylo, jestliže mu selže tělo a on nebude schopný se bránit, bude Tai schopný ho zabít? Udělá to, proč je původně tady? No, to se asi brzy dozvím, lehce poklesnul v pravém koleni. „Co se týče Terukiho..." sebral se, stoupnul si a jen tak z legrace mu střelil do paluby přímo pod nohy. „Nežárli na něj."

"Odkdy si dobrovolně ničíš majetek?" zeptal se ho Tai naprosto nevzrušeně. "A co se týče toho štěněte...na co bych měl podle tebe jako žárlit? Zase si tolik nefandi!" uzemnil ho nekompromisně a zamračil se. Měřili se pohledy a snažili si navzájem číst z očí, což jim nedávalo tak zabrat, jak si mysleli. Bylo to kupodivu velice lehké. Tai nikdy nebyl na takové emočně vypjaté situace. Taky proto celé ty dlouhé roky své city skrýval před světem, než ho ten zatracenej buzerant přefiknul. A to si myslel, že vydrží všechno.

„Od té doby, cos ho poskvrnil svojí přítomností," zavrčel se zuby bolestně zatnutými. "Nefandím si…vlastně…Byl Katsu tvůj tip? podle mě je to docela výstavní kousek, a ten zadek…hmmm, bááseň," dál ho propaloval očima, byl jimi přitahován. Taiovýma očima se prolévalo tolik emocí, až to zasáhlo i jeho assassinské srdce. Celá tahle věc, co musel udělat, aby tohle v Taiovi probudil... Mrzelo ho to. Strašně ho to mrzelo a ať si to Tai připouštěl nebo ne, bolelo ho pomyšlení na to, že to není on, kdo mu to udělal. On by se postaral o to, aby si to užil, ale nemohl to udělat. Za prvé byl daleko, za druhé se rozešli ve zlém a za třetí...Dost. Už dost. Odhodil zbraň k přítelovým nohám. "Vyrovnaný souboj, co ty na to?" vyzýval ho očima, potemnělýma smutkem. Tai ho pozoroval pátravým pohledem. Chvíli jen tak stál, mířil na něj svými zbraněmi, ale nakonec se jen lehce morbidně usmál, odložil pistole na sedačku a prokřupnul si krk.

„Výborně, to je slovo do pranice," přijal nepřímo Ravenův návrh a postavil se do bojové pozice. „Jen doufám, že nebudeš tak lehkej cíl jako ten tvůj mazlík," konstatoval nevzrušeně a stále si Ravena měřil pronikavým pohledem. Hodnou chvíli se nic nedělo, jen si hleděli do očí a zvažovali svoje možnosti. Svým způsobem Tai dával Ravenovi chvilku na odpočinek, chtěl, aby byl ten souboj fér. Nakonec se ale do sebe pustili. Nekompromisně, bez zábran, šli do sebe hlava nehlava, jako psi. Rána míjela ránu. Chvíli vedl Raven, druhou chvíli Tai. Jelikož byl ale Raven indisponovaný, Tai mu dával pěkně do těla. A to doslova. Žebra mu promasíroval tak důkladně, že si v jednu chvíli Raven říkal, jestli je tam ještě vůbec má. Ovšem nehodlal se jen tak dát a bránil se, seč mohl. Tai dokonce skončil odhozený na malém stolku, který se pod tíhou jeho těla a silou dopadu rozpadl jako domeček z karet. Snažil se nevšímat si bolesti v zádech a zadek, znovu se hlásící o pozornost. Morfium, které si ráno vpíchnul do stehna, přestalo účinkovat, a tak si teď musel zkousnout spodní ret, aby přes tu bolest vůbec mohl pokračovat v boji. Myslí mu probleskla Ravenova poznámka o tom, že jeho loď poskvrnil svojí přítomností, což ho dokázalo znovu vytočit natolik, že se na Ravena vrhl jako šelma na svou kořist. Začal ho mlátit jako boxovací pytel, nehledě na to, že mu na rukách zůstávala jeho krev, která se ve stříkancích dostala i na jeho polo odhalenou hruď a tvář. Vypadal jako masový vrah, ale to ho absolutně nezajímalo. Vztek mu zatemnil mozek. Do jedné rány dokonce vložil takovou sílu a všechnu svou frustraci, že Raven odletěl o pár metrů dál a s bolestivým vyheknutím zůstal ležet na zemi. Naprosto bez hnutí. Jen zaslechnul lehké vyheknutí při dopadu a pak nic. Ticho. Šepot vln se roznášel po celém přístavu a občasné žblunknutí nějaké ryby přerušilo klidné odpoledne. Klidné...no, v rámci možností. Pokud se za klidné považovali dva assassini co si vyřizovali účty, pak ano, bylo to velmi klidné odpoledne. Tai stál chvíli na místě, zhluboka dýchal a čekal, kdy se Raven zvedne. Jenže on se nezvedal. Čekal od něj nějakou lest, nehodlal mu jen tak skočit na špek. Uběhlo pět minut, deset, patnáct...ale mladý černovlásek zůstával pořád na zemi, ve stejné pozici. Začalo ho hlodat svědomí, jestli to nepřehnal, jestli to pro raněného assassina nebylo moc...Nebylo, jenže to Tai nevěděl. Zafungoval v něm instinkt přítele, a když se takovou dobu nehýbal, vrhnul se k němu. Kleknu si vedle a chytnul ho za rameno.

„Ravene?" nepochopil ani jak, ale ocitnul se v záklonu s Ravenovým obličejem natisknutým na svém a jeho rukou v pevném stisku kolem pravého zápěstí. Úsměv.

„A mám tě," Škubnul rukou, kterou ho svíral kolem zápěstí a tím trhnutím je oba prohodil dveřmi od podpalubí. Oba se kutáleli ze schodů jako pytle hrušek, přičemž svým rozplácnutím rozbily drahocenný starožitný nábytek, kterého si Raven cenil. Ovšem necenil si ho víc, než Taiova života. Dopadli vedle sebe s hlučným zaduněním a celá jachta se začala lehce houpat. Raven byl sotva schopný pohybu, ale po chvilce, co se válel na zemi a snažil se vzpamatovat z pádu, který byl pro obě těla náročný, se znovu vrhnul na přítele, který sílu nabral rychleji. Raven se na něj nepřestával culit, což vypadalo i děsivě, protože mu z koutku úst vytékal pramínek krve. Avšak ani Tai nezůstal bez zranění. Pád ze schodů a následný dopad na skleněnou vitrínu, mu poškodil nohy. Přesněji řečeno mu pořezal obě stehna, která si řekla, že budou krvácet. Tak krvácela. Blonďák se ve stísněném prostoru snažil pohybovat tak, aby se mohl vyhýbat Ravenovým útokům a zároveň mu je vracet. Ovšem bolavý zadek, naražená záda, "namasírovaná" žebra, pořezaná stehna a malý prostor podpalubí byl moc velký handicap. Kdyby nebyl špičkovým hitmanem, byl by lidově řečeno v prdeli. Ale když už v tom podpalubí byl, rozhodl se využít všeho, co měl po ruce. V jednu chvíli sebral vázu ze stolku a v té druhé ji mrštil po Ravenovi. Krev, linoucí se mu nepřetržitě ze stehen a rukou, které si pořezal, když vstával ze země, ignoroval. Raven se letící váze vyhnul a ta se s ohlušující ránou roztříštila o stěnu jachty na miliony kousků. Tím Tai ovšem nekončil. Hned se na Ravena zase vrhnul a uštědřil mu pár dalších dobře mířených ran.

„Za tu vázu se ti omlouvat nebudu, stejně bys ji zničil sám, když jsem ji POSKVRNIL svojí přítomností," konstatoval naprosto nevzrušeně. Hned na to ale schytal jednu "do zubů", až si z toho prokousl ret. Obdařil Ravena vražedným pohledem a setřel si pramínek krve, stékající mu z pravého koutku úst. „Tak? Odpovíš mi konečně?" promluvil po chvíli a ztěžka dýchal. Dost se přemáhal, aby nevnímal tu všudypřítomnou bolest. „Proč?" zeptal se ho přímo. Stále v něm ještě vřel vztek.

Ve chvíli, kdy Tai po Ravenovi hodil vázu, kterou dostal od jednoho klanu, zvažoval, jestli ji má chytit, nebo se jí vyhnout. Nakonec jí však nechal padnout na zem, což mu bylo líto. Byla to opravdu krásná a vzácná váza, s hodnotou několika tisíc. Kdyby to Tai věděl, nejspíš by ji raději vyhodil z lodě ven a ve vodě si jí pak vylovil. Místo toho ji nerozmyšleně hodil po něm. Důkaz toho, jak moc mu chtěl něco udělat. Oba dva, jak vidno docela slušně krváceli. Návod na spolehlivé vykrvácení: vymlátit si duši v podpalubí. Sarkasticky se usmál. Den už blbě začal, tak bude i blbě končit. Smrtí? Kdo ví. Tai jim oběma na chvilku němě určil přestávku. Raven jí s radostí vítal. Jenže přestávka, kdy si nedávali do držky, znamenala otázky, na které nechtěl odpovídat. Když vzápětí jedna přišla, byl v pokušení zmučeně zasténat. Co mu na to měl odpovědět? Pravdu, jistě, ale za tu pravdu ho Tai zabije, při nejmenším. Takže pravda nepřichází v úvahu. Společensky přijatelná odpověď? To by Tai nesežral. Tak co tedy??

„Vlastně ani nevím, proč jsem to udělal." Rukou se opřel vedle hlavy o šatní skříň, když se loď nečekaně začala houpat. S rozbité hlavy mu krev stékala přes pravé oko, ze rtů taky, no vypadal naprosto úchvatně...oni oba. "Nejspíš jsem to udělal proto, že jsi mi chyběl." Pohodil hlavou, aby si upravil vlasy, co mu padali do obličeje.

Tai se musel zhluboka nadechnout, aby nevypěnil a znovu po něm neskočil. S největší pravděpodobností by byl schopný ho i zabít. Tělem mu v tu chvíli projela taková bolest, až si myslel, že se na místě složí. Dvěma pohyby hlavy prudce vpravo a prudce vlevo si prokřupnul krk, aby se navrátil zpátky do rovnováhy a obrátil pohled zpátky ke svému příteli z dětství.

„Nedělej ze mě kreténa, Rave!" osočil se na něj hlasem tak chladným, že by mohl z fleku dělat kostky ledu do drinků. „Tvoje lži na mě nikdy neplatily...chci pravdu!" Raven si povzdechnul.

„Známe se tak dlouho, Tai, to mi nevěříš?"

„Známe se dost dlouho na to, abych věděl, že mi lžeš!"

„Ale taky dost dlouho, abys věděl, že všechno co dělám, má své důvody." mluvil klidně, vyrovnaně, bez stresu. Proč taky. Všechno už pomalu vyplouvalo na povrch a byla jen otázka času, než se to tam dostane. Během dnešní noci se Tai dozví pravý důvod. Buď mu ho získá, nebo naopak odradí.

„Hmm, vážně? To je opravdu zajímavý," podotkl s takovou ironií v hlase, že by to odradilo i tu nejotravnější mouchu. „Co za důvod může člověk mít, že nechá svýho přítele, HETEROSEXUÁLA, zdrogovat a znásilnit buzerantem?!" vyštěkl vztekle.

„Fascinující, že to bereš zrovna takhle," odtrhnul se od skříně a pomalu, co mu to rány dovolovaly, se přibližoval ke krvácejícímu příteli. Oči, ztmavlé bolestí, vztekem a jistou rezignací, se zařezávaly do temně bouřkových. Zanechával za sebou krvavé stopy mezi rozbitými a poházenými věcmi. Štěstí, že to byl soukromí přístav a nejezdila tam vodní policie. Měli by průšvih. Stanul od něj pouhé dva kroky. „Lidé se mění, s nimi i cíle, kterých chtějí dosáhnout. Přiznávám, měl jsem zvolit jemnější přístup, ale ke stupni tvého assassinství jsem si myslel, že to zvládneš," otřel si rty. „Moje chyba." Tai bedlivě pozoroval každý jeho pohyb, až se zastavil téměř u něho.

„Zvládnu hm?! Zvládnu?!" opakoval naprosto bezbarvým hlasem. „Řekni, Rave..." narovnal se, obličej přiblížil na centimetr od toho Ravenova a zblízka se mu zadíval do očí. „...být v mojí kůži, heterosexuál, kterého připoutají zdrogovaného k posteli a naprosto bez ohledů a bez přípravy mu vrazí ptáka do prdele, skákal bys štěstím do stropu?" Onou opojnou blízkostí černovlásek nenechal vyvést z míry. S pozvednutou hlavou, jelikož byl Tai o pár centimetrů vyšší, mu beze strachu tiše vzdoroval. Těkal mezi jeho očima, v hlavě mu zněl melodický hlas plný vzteku a do nosu ho škádlila Taiova osobní vůně. Chtěl se ho dotknout, omluvit se, sám nevěděl, jak z toho vybruslit. Za to, co udělal, musel nést následky, ale všechny emoce, které se odrážely příteli v očích dokazovaly, že Grein neměl pravdu… neměl.

„Nejspíš ne..." pohodil hlavou. „Vůbec bych neskákal radostí do stropu, Tai. Ale...jsi si jistý, že sis to ve skrytu duše neužíval? Pokud vím, Katsu tě musel nadrogovat, aby tě dokázal ojet. A to by nebyl náš zrzek, kdyby ti nedal drogu, pod kterou by sis to i ty sám užíval."

Taiovi zatrnulo při vzpomínce na včerejší noc, kdy z něj Katsu strhal veškeré oblečení a naprosto bez servítek ho ojel. Samozřejmě, že se mu to nelíbilo. Bolelo to jako čert. Hůř než jakékoli zranění, které doposud utržil. Chytil Ravena pod krkem s naprosto netečným výrazem.

„Tu otázku myslíš vážně, nebo si ze mě jenom děláš prdel?" zasyčel mu do obličeje. Raven se nechal chytit pod krkem. Nijak se nebránil. Za prvé na to neměl už sílu a za druhé by to bylo zbytečné.

„Kdybych řekl, že to myslím vážně, co bys udělal?" Tai přimhouřil oči a těkal pohledem z jednoho Ravenova modrého oka do druhého. Vždycky ho fascinovaly. Nevěděl, jestli si to Rav uvědomoval nebo ne, ale pravé měl o jeden odstín tmavší než to levé.

„Kdybych ti já řekl, že to bylo naprosto příšerný. Že to bolelo víc než jakékoliv střelné nebo bodné zranění, že jsem si přál, aby přestal, aby mě radši zabil...ovšem, dokud mě ta bolest nedonutila k pláči a on nepřestal. Naprosto bez varování změnil svůj přístup a já si doteď kladu otázku proč? Hned na to samozřejmě začalo to zasraný GHB pořádně účinkovat, takže si dokážeš domyslet, jak moje tělo reagovalo..." nechal větu nedokončenou a sledoval změny v Ravenově obličeji. Ten tiše poslouchal, co mu říkal Taiův klidný hlas. Slova, která nenesla skoro žádný cit jen nenávist, ho bolela, protože za ně mohl on. Jeho plán způsobil únik slaných slz, které opouštěly bouřkové oči, jindy tak chladné, nepřístupné okolnímu světu a jeho vlivům. Bezcitné...Lehce se pousmál.

„Ty jsi... brečel?" Ravenův úsměv vyvolal v Taiovi další vlnu vzteku.

"Jsem ti k smíchu?" zeptal se hlasem, postrádajícím jakékoli emoce a nepatrně zvýšil stisk kolem jeho krku.

"Nikdy si nebyl..." rukou mu nečekaně prohrábnul rozcuchané pískové vlasy. "...k smíchu." Tai nevěděl proč, ale tohle gesto ho naprosto odrovnalo. No tak, Tai, co se to s tebou děje? Nikdy jsi na něj takhle nereagoval, vedl sám se sebou vnitřní rozhovor.

"Pak tedy proč...?" zopakoval otázku, která už několikrát předtím zůstala nezodpovězená. Nemusel ji dokončovat, věděl, že Raven ví, na co se ho ptá. Co chce vědět. Ten pohledem sledoval svoji ruku, jak se probírá vlasy občas slepenými od krve. Na krku cítil pevný stisk, který ovšem po jeho slovech povolil a už nebyl tak jistý... tak vražedný. Skoro se mu znovu podlomila kolena, ale nehodlal se jen tak odporoučet k zemi. To neměl v popisu práce. Válet se zmučeně na podlaze, aniž by to byl záměr. Úsměv se stal něžnějším, než ty ostatní před tím.

"Myslel jsem, že tě tím zachráním, my Shark..." šeptal sotva postřehnutelným hlasem slova, která vypalovala cejch. Tai měl sto chutí blažeností přivřít oči a začít vrnět, jak mu to vískání ve vlasech bylo příjemné. Také by si nejradši sednul, protože bolest si už vybírala svou daň. Ovšem udržel se.

„Zachráníš před čím?“ pokračoval v otázkách. Chtěl to vědět. Chtěl vědět, proč to udělal. I kdyby se měl dozvědět, že to bylo jen ze srandy. Raven přestal v dosavadní činnosti a ruku dal zpět, vedle svého boku. Na chvíli zavřel oči a udělal něco, co Tai nečekal. Trhnul hlavou vzad, čímž se osvobodil z tisku a skočil po něm. Teď to byl on, kdo měl svou ruku pod přítelovým krkem a Tai byl nalepený na stěně jachty.

"Před tím, co se z tebe stalo... před tím, co se z nás stalo..." opřel se krvavým čelem vedle jeho hlavy. Teplý vzduch mu dýchal do ucha, při každém slově. "Nechtěl jsem, abys dopadl, jako On...zklamal jsem..." svěsil hlavu, takže se opíral o Taiovo pevné rameno. Ten při nárazu na stěnu bolestivě zaskučel, jak se ozvala naražená záda. Ravenův dech na jeho uchu mu způsobil mrazení a naskočení husí kůže. Ty parchante, co to se mnou děláš?

„Vážně si to myslíš?“ Dnes už těch otázek bylo dost, ale nějak si nemohl pomoct. Musel se ptát, aby zjistil pravdu. Aby zjistil, jestli byl celý ten čas, co se s Ravenem znají hluchý a slepý ke svým i jeho citům. V ústech se mu nahromadily sliny. Musel polknout i proto, že celou dobu cítil v puse železitou pachuť svojí krve. „Vážně sis myslel, že jsem jako On? To mě tak málo znáš, Rave?“ Zvedl ruku, chytil přítele za vlasy na temeni a trhnutím mu zaklonil hlavu, aby ho donutil se na něj podívat. Ravena škubnutí za vlasy bolelo, ale držel jazyk za zuby. Z dnešních surovostí bolelo tohle nejméně. Otevřel unavené oči a donutil se na něj podívat. Hleděli si zblízka do očí, ale bylo to jiné, než do teď. V očích ani jednomu nezářila nenávist, nebo pohrdání. Raven nedokázal určit, co se teď odehrává za očima přítele, ale věděl, co se odehrává v těch jeho. Lehce pokrčil rameny.

"Sám nevím." šeptal vysíleně. Cítil se vysíleněji, než byl. "Myslel jsem si, že jeho výuku zvládneš, že nepodlehneš tak jako Alec...ale když si...to je fuk..." polknul nahlas, ale i to pouhé polknutí ho bolelo. "Asi tě neznám tak hluboce, jak bych chtěl," smutně se na něj usmíval, vědom si krve, co mu vytékala z úst. Taie ten pohled naprosto zlomil. Při pohledu na zmlácené a zakrvácené tělo přítele mu najednou došlo, jak mu ublížil. Oba tu stáli zmlácení do krve jen kvůli jejich tvrdohlavosti a vysokému egu. Přitom oba celou dobu chtěli to samé, aniž si to uvědomovali. Jen to prostě nedokázali dát pořádně najevo. Tohle všechno se klidně mohlo obejít bez jakéhokoliv zranění. I když zmlácení toho malýho nezkušenýho štěněte mu dávalo jistou satisfakci za to, že se Ravena dotýkal a on nemohl. Teď si teprve dokázal přiznat, že na to škvrně žárlí. Pobaveně se pousmál nad tím zjištěním. Mírně se sklonil nad Ravenův obličej a znovu se mu zahleděl do očí.

"A co mě tedy poznat líp...tak, jak bys chtěl." Nepřímo mu tím dal nabídku, kterou jen tak někomu nedával. Taiův smích byl balzám na raněné uši, které za den slyšely už tolik, že chtěly být aspoň chvíli v tichu. Zároveň ho pohladil na duši, ujišťoval ho, že ten smích není výplodem jeho fantazie a tón té úžasné melodie ho ujišťoval o upřímnosti. Žádná stopa po ironii, nic. Čistý nefalšovaný tichý smích. Tisk ve vlasech trochu zesílil, když se k němu Tai naklonil blíž. Skoro se rty dotýkali, což bylo pro zabijáka moc.

"To je výzva?" avšak nečekal na odpověď a hladově se mu vrhnul na rty. Krev nekrev, strčil mu jazyk do pusy a vychutnával si chuť jeho úst. S krví, s krví obou, jeho ústa dostaly nezapomenutelnou chuť, kterou cítil poprvé v životě. Chuť, která mu zamotala hlavu natolik, že se "zhroutil" na Taie. Ten ho sotva chytnul kolem pasu, přičemž když ho chytal, vychýlili se z dráhy, jež jim zabezpečovala dopad na pevnou zeď a padali tak do prázdna. Díky Taiově manévrování jejich pád dokázal nasměrovat do postele. Rukama Taiovi stisknul ramena, když se od něj odtrhnul. Pohled na něj, byl fascinující. Rtěnku, kterou krev vytvořila, by nevymyslela ani firma Max faktor. Raven se tomu pohledu tiše zasmál. "V tom případě jí přijímám," tentokrát se k němu sklonil pomaleji. Tai už po několikáté za dnešní den prožil srdeční zástavu. Ten polibek v něm vyvolal takové nepopsatelné pocity, až se sám divil, že je dokázal nasměrovat do měkké postele. Železitá pachuť jejich krve, blízkost jejich těl a to, jak se od něj Raven odtáhl, aby se k němu zase pomalu sklonil, to na něj bylo trochu moc.

„Moc mluvíš,“ informoval ho s lišáckým úsměvem, za flígr si ho přitáhl k sobě a vrazil mu naprosto ukázkového francouzáka. Raven se nechal strhnout polibkem, který mu znovu popletl hlavu a rukama začal šátrat po snadno sundatelných kusech Taiova oblečení. Prsty šikovně rozeply moc hezký pásek, po něm okamžitě následoval knoflík a zip. Nepokusil se je však stáhnout, nebo do nich vsunout ruku. Nechal je jen rozepnuté a namátkou, jak si pamatoval, obkresloval složité tetování, jež měl přítel na hrudi. Zdmi kajuty procházelo lehké funění, steny a občasná slova, která se nakonec změnila znovu ve sten. Při potřebě kyslíku se od něj odtáhnul a jazykem zabloudil za ucho. Pokračoval směrem dolů, přes šíji, kde měl krvavý šrám, až ke klíční kosti, kde se přisál jako pijavice. Ač byl Tai ve velké euforii, nemohl si nevšimnout Ravenových obvazů, nasáklých krví skrz naskrz. Chytil hitmana za ramena, přetočil ho pod sebe a posadil se mu na klín, nehledě na svá stále krvácející stehna. Zvláštním nic neříkajícím pohledem si prohlížel překvapeného přítele od hlavy až po pas, jakoby hodnotil nejkvalitnější zboží na černém trhu. Dlaněmi jemně přejel z jeho hrudi na břicho, přičemž sledoval, jak se Ravenovi stahují svaly v obličeji. Byl si vědom toho, že to muselo bolet. A on ho do něj ještě mlátil, jako do boxovacího pytle. Přepadl ho pocit viny. Chytil Ravena za obě ruce a zvedl je do výše svých prsou.

„To ti udělal On?“ zeptal se s jistou dávkou nenávisti v hlase. Koukal na něj, jako sůva z nudlí. Změna polohy mu nijak nevadila, tíha Taiova těla mu byla příjemná, za to otázka, kterou mu položil už ne. Chtěl se mu vyškubnout, ale držel mu ruce pevně. Slabý, tak slabý, nedokázal se mu ani vytrhnout. Nechal své snahy o osvobození a natočil hlavu na druhou stranu, aby se mu nemusel dívat do očí. Cítil se trapně, potupně... Jeho ruce, břicho, celé jeho tělo bylo důkazem, že se mu nedokázal postavit. Že zklamal. Měl by být silnější… jako Tai. Ano, ten mu určitě mohl konkurovat, ne já, hlodalo to uvnitř něj, když ho na obličeji zašimraly vlasy. Avšak odmítal se na něj podívat. Nemohl. Tai chvíli čekal. Věděl, co se mu muselo teď honit hlavou. Byl slabý, nedokázal se ubránit. To ale nebyla pravda. Po chvíli čekání už to nevydržel a prostě mu rukou hlavu otočil tak, aby se mu díval do očí.

„Byl to On, že jo?!“ Nebyla to otázka ale konstatování. Pohladil Ravena po zraněném břiše, chytil ho znovu za ruce a pomalu ho políbil do obou dlaní. „Je mi to líto, Rave. Musel jsi trpět a já tě do něj ještě mlátil.“ Z jeho slov čišela upřímnost. To co řekl, myslel smrtelně vážně. Zadíval se černovláskovi znovu do očí a pohladil ho po tváři. „Přísahám, že ho zabiju. Zaplatí za to, co ti udělal!“ Ležící muž nesouhlasně zavrtěl hlavou.  

"Ublíží ti." olíznul si rty, na jazyku známou chuť krve. "Nech to být..." žádal ho pevným hlasem, jaký byl za dané situace schopný vytvořit. Pozvednul hlavu a políbil mladého assassina na nos. "Radši se věnuj mě... ne jemu," vytrhnul mu ruce ze sevření a pevně ho objal kolem krku. Díky tomu se na něj namáčknul, zanechávajíc na pevné, vypracované hrudi a bříšku, další tetování. Rudá barva na Taiově těle vypadala báječně, ale ten fakt, že to byla krev...Slíbával novou a novou krev v koutku zabijákových úst a poprvé se rukou odvážil zabloudit ke kalhotám. Sám s radostí přijímal vzrušující doteky, které ho pomalu ale jistě vynášely do výšin. Přesně takhle to chtěl...ovšem, co všechno museli podstoupit, aby se tohle stalo. Tai už to nemohl vydržet. Ravenovy dotyky ho přiváděly k šílenství. Když se pak dotkl jeho slabin, myslel, že jeho tělo exploduje. Natiskl se víc na přítelovo tělo, a ač neúmyslně, zasténal mu hlasitě do ucha.  

„Chceš…mě mučit?“ zašeptal zastřeným hlasem a olízl mu ušní lalůček. Z Ravenových úst se vydral hluboký smích. Dlaní sjel po tříslech za lem boxerek, kde si začal následovně úpěnlivě hrát.

"To je to, co dělám strašně rád," zašeptal mu a za oplátku ožužlávání ucha se začal věnovat jeho chloubě. Steny, které vydávaly sladké rty, stále poskvrněné krví jich obou, se mladému vrahovi náramně zamlouvaly. Chtěl jich slyšet víc a víc. S vypočítavým úsměvem na rtech zmáčkl Taiova varlata a prstem zakroužil po jeho otvoru. To mělo za následek, že se na něj Brit natiskl ještě víc a neplánovaně skousl jeho ušní lalůček, ze kterého se spustil úzký pramínek krve. Raven přitom trhnul hlavou, jak ho to zabolelo. Tai se nahnul nad jeho obličej.  

„To sis udělal sám,“ upozornil ho s ještě vypočítavějším úsměvem, než měl předtím Rav a pomalu z poraněného ucha rudou tekutinu slízl. Ovšem nepolkl. Dokud ji měl ještě na jazyku, vrátil se k přítelovým rtům a dal mu ochutnat jeho vlastní krev. Raven od něj nečekal takový sexuální apetit. Celé tohle bylo tak…tak nemyslitelné, až se začínal ptát sám sebe, jestli to je opravdu možné. Jestli je možné, aby mu Tai jazykem, na kterém měl jeho vlastní krev, rejdil v puse jako šílený maniak, nebo taky to, že měl jeden prsty v přítelových útrobách. Díky citlivému hmatu poznal, jak moc je odřený...Jestli bude souhlasit s pokračováním, možná pro ně oba bude lepší, když to bude Tai, kdo bude ten nahoře. Nejenže bude moct udávat tempo a nebude se cítit jako v pasti, ale dá i odpočinout zraněnému pozadí, které přetrpělo hrubý vpád. Ovšem, kdyby i přesto chtěl být dole, dokázal by, jak moc mu věří. Ale co, teď je teď, budou se řídit pocity a chtíčem. Tai zasténal Ravenovi do úst, když začal prstem pohybovat. Bolestí i vzrušením. Zadek ho příšerně bolel ještě ze včerejší noci a s největší pravděpodobností se ještě ani nestačil zahojit, ale zároveň už byl tak silně vzrušený, že mu to svým způsobem přinášelo i slast. Nevěděl, co chtěl. Jestli to, aby Raven prst vyndal a nechal jeho zubožený konečník odpočinout nebo aby pokračoval. Nevyznal se ve svých pocitech. Nakonec se ale rozhodl nechat to tak. Jazykem plenil přítelova ústa a rukou šátral po jeho zraněném vypracovaném těle. Zatím to tak strašné nebylo, ovšem dokud Raven nepřidal ještě druhý prst. Bolestí zkřivil obličej, odtrhl svá ústa od těch jeho a zmučeně mu zasténal do ucha.

„P…přestaň, prosím,“ žádal ho s bolestivě semknutými rty. Na přítelovu zoufalou žádost Raven okamžitě zastavil svůj pohyb rukou a prsty hned vyndal. Cítil, jak se napjaté tělo pár sekund po vyndání úlevou uvolnilo. Rukama si posunul Taie na stehna a zvednul se. Tím byly skoro ve stejné výšce, oba vzrušení, ale Raven mu nechtěl ublížit. Přestal by, i kdyby měl prasknout. Rukou v zakrváceném obvaze mu přejel po čele a zajel do vlasů. Políbil ho na čelo, kde zanechal krvavý otisk svých rtů.

"Udělej to ty," šeptal se rty přilepenými na čele. Levou rukou ho chytil za zápěstí a pomalu vedl ke svým kalhotám. "Udělej to."  Tai na něj překvapeně vytřeštil oči, když mu položil ruku do svého rozkroku. Zalapal po dechu a s představou, jak mu strká prsty do konečníku, urputně zakroutil hlavou.  

„Já to ale ještě nikdy…ne s mužem,“ upozornil ho zoufale s pohledem upřeným do Ravenových očí. Stále měl v mysli tu scénu u sebe v ložnici, kdy ho Katsu znásilnil, živě si pamatoval tu bolest. Nechtěl Ravenovi ublížit. „Nechci ti ublížit, to už jsem dneska udělal dost,“ vyřkl své obavy nahlas. Nějak si nedokázal přestavit, že by ho tam Ravenovi strčil, aniž by mu ublížil. Připadal si v tomhle ohledu jako panic.  Černovlásek se usmál, chápajíc mužovi obavy. Bez důkladné přípravy to skutečně bolelo, už vícekrát to zažil. Ovšem je něco jiného, když to děláte dobrovolně a ne z donucení, nebo, jako v Taiove případě, při znásilnění. Ohleduplnost, kterou měl profesionální vrah v očích, ho pobavila, ale i těšila. Polibkem na rty, mu chtěl dodat odvahu.

„Nic to není," jazykem obkroužil konturu rudých úst a slíbával zbylou krev. „Je to stejné jako se ženou," znovu ho něžně, skoro letmo políbil „Jako se ženou..a navíc.." chytil mu tvář do dlaní a pevně mu zavrtal modré oči do šedých. „Věřím ti." Tai na sucho polkl, zavřel oči a zhluboka se nadechl, ovšem proti tomu zaprotestovala jeho záda i žebra. Bolestivě zaskučel a nahrbil se, aby si trochu ulevil. Na Ravenův tázavě starostlivý pohled se jen pousmál a zakroutil hlavou.

„Jsem v cajku, to nic není,“ ujišťoval ho. Na důkaz svých slov se opět vrhl na černovláskovy rty a opatrně ho položil zpátky do měkkých peřin. Co na tom, že už byly celé od krve. Vůbec celá postel vypadala, jakoby jí navštívil řezník, i když řezník se s dvěma, odevšad krvácejícím, vrahům nemohl rovnat. Mezitím, co Tai znovu plenil Ravenova ústa, jednou rukou mu rozepnul poklopec od kalhot a bravurně mu je stáhl z nohou, což ani on sám nevěděl, jak dokázal. Hned na to mu zajel rukou za boxerky, odtáhnul se od vzrušeného přítele a zadíval se mu lišácky do očí.

„V tom případě doufám, že máš aspoň lubrikant,“ konstatoval naprosto nevzrušeně. Ležící muž se temně zasmál.

„Jediný lubrikant, který mám,“ prohnul se proti ruce, která se mu začala starat o penis. “Ugh…Je moje krev.“ Sledoval pozdvižené Taiovo obočí s pobaveným výrazem. Na důkaz svých slov zajel jednou Taiovou rukou pod sebe, kde bylo skoro tratoliště krve. Divné, že ještě nevykrváceli, možná že byly terminátoři a ani o tom nevěděli. Ale ne, takhle krváceli běžně, navíc s jejich výcvikem u svého mistra, bylo tohle na denním pořádku. Extrémní odolnost a vytrvalost. Co na tom, že se ráno nebudou moct vůbec postavit, sotva rozlepí oči, nebudou se moci nijak pohnout, takže Teruki je bude muset obskakovat. Už viděl, jak se Teruki stará o Taie a málem vzteky zasténal. To nedopadne dobře, ale tím se teď přeci nebude zabývat, ne?! Hlavní bylo, že jsou teď oba nabytí touhou jeden po druhém a potřebují ji uvolnit. Musí se soustředit jen na sebe, žádné zbytečné řeči ani myšlenky.  Vytáhnul silnou ruku zpod svých zad a zkontroloval zda-li je tam dostatečné množství krve. Rave, jsi úchyl. Ušklíbnul se a navedl přítelovy prsty ke svému konečníku. Tai celé jeho počínání mírně šokovaně sledoval. Dělá si ze mě prdel? Nevěřil vlastním uším.

„To není dvakrát moc hygienický, nemyslíš?!“ Neptal se, konstatoval. Znovu se nad Ravena nahnul a nechal ho, aby mu navedl prsty ke svému konečníku, do kterého je následně pomalu vsunul. I když krev rychle zasychala, i tak docela dobře posloužila. Vážně to bylo jako se ženou, jen trochu těsnější. Ve stejnou chvíli, kdy začal prsty pohybovat, přisál se černovláskovi na krk, který začal opečovávat jazykem. Cítil, jak se Raven pod jeho péčí třese a jak se mu stahují svaly v celém těle. Mírně se nad tím usmál. Vážně jsem byl tak slepý, pomyslel si hořce. Raven nechal jeho poznámku o hygieně být a plně se soustředil na to, aby se neudělal už jenom při průniku Taiových prstů. Zatnul mu ruce do ramen a se slastně stahujícími se svaly si užíval teplé, vlhké rty na svém krku. Vnímal povrch jeho jazyka, jak přejíždí po zběsile pulzující tepně, vnímal pevnost těla, které se na něj tisklo vzrušeným klínem, ostře vnímal něžné prsty, kterým napomáhal při vstupu tím, že lehce hýbal boky vstříc. Ach bože, ach bože, vzdychal si pro sebe, ale možná by měl vzdychat i pro Taie.

„Tai…“ Jeho vzrušený hlas se Taiovi zařízl do uší jako nůž. Potěšeně se usmál a s vypočítavými jiskřičkami v očích se podíval Ravenovi do tváře.  

„Ano? Copak bys chtěl, Rave?“ ptal se ho smyslným hlasem a mučivě pomalu vklouzával prsty dovnitř a ven. V jednu chvíli dokonce nahmatal něco, co mu přišlo velice zajímavé. Jistý bod v Ravenově těle, podle anatomie lidského těla, kterou bravurně ovládal, si domyslel, že to s největší pravděpodobností bude prostata. Obdaroval vzdychajícího přítele smyslně vychcaným úsměvem a ten bod zmáčkl. Mladý vrah, ležící pod ním, mu silně zatnul prsty do ramen, zvrátil hlavu a z pusy se mu vydral rozvášněný sten, ne-li výkřik. Celé tělo se mu v tu chvíli napjalo, jak do něj vlna slasti narazila. Teda, to bylo něco. Myslel, že ho příval slasti po zmáčknutí jeho prostaty snad úplně převálcuje, pohltí ho do svých hlubin a nikdy už mu nedovolí se vynořit. I když, nebyl by proti, kdyby se v něm mohl utopit. Jenže tu bylo něco jiného, co pro něj bylo přitažlivější. A to stvoření, s prsty hluboko v útrobách zraněného těla a jazykem v krční jamce, kam směřoval svůj hříšný smích.

„Sa-kra…“ vydal ze sebe, nedokázal se soustředit na mluvení, když ho Tai dráždil neustálými dotyky v onom bodě. Cítil se naprosto bezmocný, ale bylo mu to úplně jedno. „Přestaň… Si hrát… A kurva dělej!“ zaštěkal na něj s rudými tvářemi. Taiův úsměv se ještě rozšířil. Neuvěřitelně se bavil tím, že ho mohl takhle mučit. Užíval si ten pocit moci, který nad Ravenem získal. Mohl si s ním dělat, co chtěl, a to ho neskutečně vzrušovalo. Rozhodl se ho trápit ještě trošku víc. Svou volnou rukou přejel po zakrvácených obvazech na jeho hrudi, přes břicho až do rozkroku, kde uchopil přítelův nadmíru vzrušený úd. Pomalu téměř hlemýždí rychlostí začal přejíždět po celé jeho délce, avšak prsty druhé ruky pokračoval v činnosti.

„Nač ten spěch, Corax,“ oslovil ho smyslně jeho přezdívkou a olízl mu ušní lalůček. Ten vypočítavej, zákeřnej parch-…

„..áááá,“ vykřikl prudce. Bezmocně zatínal ruce všude, kam mohl. Jedno, že to občas bylo povlečení, nebo rozpálená zakrvácená kůže muže, co si s ním hrál jako s loutkou. Měl dojem, že mu to dělá naschvál. Snad by stokrát radši přijal mučení v podobě nože, kulky, čehokoli, než pomalé slastné mučení, co páchal na jeho těle. Nevědomky začal boky přirážet do Taiovy ruky s cílem ho konečně přimět, aby to konečně udělal! Otevřel dosud zavřené oči. Jediný pohled na Taie a bylo mu jasné, že ho bude týrat dost dlouho. Ani omylem. Sebral poslední zbytky energie, ruce neruce ve svém zadku, čapnul ho za ramena a rychle ho překulil na záda. Koukal jako tele na nový vrata, čemuž se musel hlasitě zasmát. Smích ho přešel, když Tai provokativně znovu zapohyboval rukou v jeho rozkroku, nýbrž prsty v jeho zadnici se během překulení vysunuly ven. Sklonil se nad ním, šimrajíc ušmudlanou, nádhernou tvář svými havraními vlasy. „Na to ti neskočím.“ Sáhnul dolů a pro změnu to byl teď on, kdo se dal do slastného mučení, jež mělo vést k tak očekávanému zasunutí. Taie trošku překvapil Ravenův "protiútok". Jeho mučení bylo bohužel přerušeno. S provokativním úsměvem se na přítele podíval.

„Ale copak? Já myslel, že vydržíš všechno," rýpnul si do něj a zpochybnil tím tak jeho výdrž. Děsně se vyžíval v jeho provokování. Ovšem Ravenův náhlý útok ho překvapil. Sotva stačil zadržet sten, jak se přítelova nenechavá ruka vrhla na jeho vzrušené mužství. Zkušenými pohyby ho opečovával a dováděl tak na hranici vnímání. „Bože, Ravene..." vydechl ztěžka. Myslel si, že tohle je největší možné vzrušení, které z něj Raven dokáže dostat, bohužel se spletl. Ve chvíli, kdy si hitman nasměroval Taiův penis ke svému konečníku a dosedl, myslel, že vyletí z kůže. Chytil Ravena za paži a zaryl mu nehty do rozpálené kůže. „Ne-nehýbej se nebo bouchnu," varoval svého přítele zastřeným hlasem. Černovlásek se jemně zasmál. Sice ho bolelo, když to udělal, ale výraz v Taiově tváři stál za to. Na chvilku ustal v pohybu, aby si zvykl na výplň ve svém zadku. Jak moc to pro Taie muselo být provokující, když mu řekl, aby se nehýbal. Rozhodnut jeho přání splnit se jenom sklonil a vtisknul mu žhavý polibek. Svýma rukama vyhledal ty jeho a propletl s ním prsty. Nechal svou tvář blízko té jeho, která těžce oddechovala, ale místo na rty mu dal další polibek na rozedřená zápěstí. Tai trochu zasténal, kdo ví, jestli slastí nebo bolestí, ale byla to právě bolest, která oba dva v tomhle spojení vzrušovala. Jazykem opečovával poraněnou kůži, vsál jí mezi rty a zuby ještě víc rozedíral. Tai zasténal slastí i bolestí zároveň. Sotva se mu ta zápěstí zahojila, už mu z nich tekla nová krev, jak si Raven hrál. Bože to bylo tak provokativní.

„Bavíš se...dobře?" zašeptal Ravenovi do ucha a kousnul ho do lalůčku. Zároveň s tím se mírně pohnul v pánvi. „Je čas si hrát," usmál se provokativně a znovu se pohnul. Assassin, hlasitě vyheknul do zraněného zápěstí, které ještě pevněji skousnul. Schválně se ještě víc vystavil, aby Tai vyděl všechno, co mu teď patřilo. Do pusy mu natekla krev, která však dostala novou chuť. Prohnul se v zádech, se rty stále na přítelově zápěstí a druhou rukou vjel Taiovi do vlasů.

„Rád si…hraju,“ podíval se mu do očí a stáhnul pánevní svaly. S povděkem sledoval toužebné oči, jak se schovaly za víčky ve slastném návalu. Trochu se nadzvedl a zase klesl do přítelových slabin. Nikdy, nikdy v životě by si tohle nepředstavil. Sice se mu to do snů několikrát vloudilo, ale tohle bylo daleko lepší, než to, co se mu zdávalo. Teplo Taiova těla, jejich společné vzdechy, krev mísící se dohromady. To snad ani neni možný...to je...

„Ugh..." Když se Raven začal pohybovat, s Taiem to málem seklo. Nedokázal zformulovat jednu jedinou kloudnou větu. Byl na pokraji svého sebeovládání. Tohle bylo něco naprosto jiného než s tím prašivým zrzkem. V tuhle chvíli pro něj sedmé nebe bylo málo. Byl si vědom toho, že co nevidět vyvrcholí, ale nechtěl v tom být sám. Malátnou rukou uchopil Ravenův vztyčený úd a věnoval se mu se stejnou péčí jako Raven předtím jemu. I když byl heterosexuál - minimálně do dnešního rána, tak v tom měl dost velkou praxi. Zkušenou rukou přivedl Ravena k vrcholu dřív, než on jeho. Jenže nepočítal s tím, že se Ravenovi stáhnou svaly, což mělo samozřejmě za následek jeho kolosální "prohru". Jeho tělo už tolik vzrušení nevydrželo. Tohle byla poslední kapka, která ho posunula až za hranici vnímání. Vyvrcholil téměř ve stejnou chvíli jako Raven a úplně mimo svůj rozum vyřkl nahlas ta dvě osudová slova.

„Miluju tě." Raven na něj nevěřícně vykulil oči. Co… proč…Eh? Měl dojem, že se přeslechl. Opravdu, opravdu to řekl? Nevnímal doznívající vlnu rozkoše, ani pevné tělo pod sebou, natož společnou krev. Vnímal jenom ty dvě slova, která mu zněla v uších. Ne… to.. Nevěděl, co by měl říct, co by měl udělat. Představoval si, jak spolu spí, milují se vášnivě se vší tou spalující touhou, ale tohle? To byl přídavek, ve který ani nedoufal. Hlava se snažila cokoliv vymyslet, ale na nic nepřicházela. Snažil se mrknout, zda se mu to nezdá, ale když oči otevřel, hleděl do těch přítelových nedočkavých. Možná bys neměl myslet hlavou, Rave, pomyslel si v duchu, když se tak na něj díval a srdce mu rychle tlouklo. Sklonil se k němu, pořád na něm seděl, takže jejich spojení nadále trvalo. Vzal mu tvář do dlaní a těkal z jednoho nádherného oka k druhému. Nakonec se mu podíval na rty, které tak moc žádaly o polibek, že to udělal. Než se však dostal jazykem do Taiových rtů, odpověděl mu.

„Já miluju tebe, my Shark.“ A pak už mu nic nebránilo ve vášnivém polibku, který Tai s radostí opětoval. Ztrácel se ve víru vášně, až z toho jediného polibku málem "ztratil" hlavu. Nemohl uvěřit tomu, že si celou dobu nechával tohle ujít mezi prsty. Celou dobu si jenom něco nalhával a málem kvůli svojí horkokrevné hlavě a uražené ješitnosti ztratil to nejcennější, co ve svém životě měl. Svého přítele, rádce, partnera a to nejhorší...svou životní lásku. Bože já jsem takový idiot! Aniž to stihl zastavit, z očí se mu rozkutálely slzy.

"Promiň...promiň mi to," odtáhl se od Ravena, zabořil mu hlavu do ramene a rozvzlykal se. "Promiň...Já jsem takovej kretén....promiň," omlouval se v jednom kuse. Nemohl přestat, nemohl si pomoct. Muselo to ven. A Raven to chápal. S něžným úsměvem, sledoval slzy, jak se vpíjí do bílého, vlastně červeného prostěradla a když udělal ono štěněcí přítulné gesto, přitisknul si ho k sobě. Pevně mu sevřel záda a donutil ho, aby si sedl. Sám na něm seděl obkročmo, opatrně, leč pevně ho svíral kolem silného, mužného těla a nechal si vzlykat do ramene.

„Ššššš, tiše, jen tiše.“ Jemně se s ním kolébal, uklidňujícími tahy ho hladil po zádech a svou hlavu natisknul k té jeho. „To se k tobě nehodí, my assassin.“ Rozhodl se přímo neodpovídat na to, co řekl. Pro zabijáka jejich kvalit, byla tohle potupná situace a jim se tohle nemělo stávat. Zmínka o tom, by byla jen víc potupná, než se Tai teď cítil. Nepotřeboval v tom ujišťovat, i když s ním Raven souhlasil. Sám však na tom nesl vinu, protože mohl vybrat jiný způsob, jak ho k tomuhle přimět a nemuseli se porvat málem k smrti. Byla to jen ukázka jeho slabosti, neschopnosti říct nejlepšímu příteli, aby se nechoval jako bezcitný kretén a pomiloval se s ním.

„Asi jsme ztratili moc krve, měli bychom se ošetřit,“ zašeptal mu jemně do ucha. Tai byl za ta gesta nesmírně rád. Raven měl pravdu. Nehodilo se to k němu, ale on věděl, že to co se tu teď stalo, zůstane pořád jenom mezi stěnami této jachty. Koneckonců, ty slzy patřily jen Ravenovi. Objal ho kolem zad a přitiskl se k němu ještě víc. Jeho poslední poznámka ho natolik vykolejila, že se začal smát. Nemělo to s nastalou situací absolutně co dělat, ale Raven si vždycky uměl vybrat okamžik, kdy použít tu správnou poznámku. To na něm měl rád. Ať byl v dětství jakkoliv smutný, on ho dokázal rozesmát už pouhou hloupou poznámkou. Odtáhl se od něj a se zasychajícími slzami na tvářích a úsměvem na rtech se Ravenovi zahleděl do očí.  

„Někdy dokážeš plácnout takovou kravinu," smál se s ještě doznívajícími vzlyky. „A proto tě tak miluju," řekl šťastně a na důkaz svých slov Ravena vášnivě políbil. Hned na to se ale odtáhl a kritickým okem přejel celou postel. „Myslím, že to povlečení můžeš rovnou vyhodit," prohodil jen tak mimochodem. Oba se na sebe podívali a začali se nekontrolovatelně smát.

„V tom případě, mi na něj dáš, protože jsi ho stejně zničil ty!“ píchnul ho prstem do hrudníku a rychle z něj slezl. Tai po něm chtěl chňapnout, ale Raven se smíchem uskočil. Pobaveně se před něj postavil, tak jak byl, se zaschlou krví, rudými obvazy a nahý. V očích mu jiskřilo jako malému děcku a dostal nehorázné roupy. Jednu ruku si dal v bok a tu druhou před sebe. Zakýval na rozesmátého blondýna prstem. „Jen pojď, ty moje bestie, půjdeme tě vykoupat.“ Vytáhnul ho za paže na nohy a na chvíli se na něj nalepil. Stoupnul si na špičky a olíznul mu zakrvácený krk. „Hmmm, to je to nejlepší jídlo, jaké jsem dneska mohl dostat,“ zavtipkoval a pak už ho jen táhl do útrob koupelny, která je oba měla trochu zcivilizovat. To by to ale nebyl Raven, kdyby neznesvětil i samotnou koupelnu. Jakmile se otevřely dveře od luxusní koupelny, nechal se Taiem přirazit ke chladné stěně. Zasténal, ale vjel mu rukama do vlasů a zatáhnul. Větší muž ho obdařil zavrčením a následným vášnivým polibkem. Koleno mu vsunul mezi nohy a opřel se  o něj. „ Tak..“ ozval se po minutě zadýchaný Raven. „Bude to sprcha, nebo vana,“ dal mu na výběr, zatímco sjel z vlasů, přes hrudník, až na pevný zadek, jenž stisknul. Koleno se naopak víc zvedlo a dotklo se jeho chlouby, která se začínala opět probouzet k životu. Ano, po včerejšku a dnešku, byl ochoten se přirovnat k Shiegovi. Možná jsem ještě horší, pomyslel si pobaveně, když mu Tai stisknul ruce a udělal mu parádní cucflek na krku. Spokojeně zavrčel do citlivé kůže a provokativně olízl poraněné místečko.

„Hmm...myslím, že vana by nebyla vzhledem k našemu stavu nejvhodnější řešení," olízl mu krk až k uchu, do kterého mu šeptal vzrušeným provokativním hlasem. „Pokud se tedy nechceš přirovnávat k Čachtické paní," dořekl, co měl na mysli a zkousl mu ušní lalůček. Kolenem se přitom otřel o jeho rozkrok. „Jdu do sprchy," oznámil mu jen tak mimochodem a s vypočítavým úsměvem se odebral do sprchového koutu, nechávajíc vzrušeného Ravena opřeného o zeď, naprosto neuspokojeného. „Budeš tam jen tak stát nebo se přidáš?" mrknul se na něj přes rameno, jakoby to byla samozřejmost. Bože, jak mě baví tě provokovat, to si ani nedokážeš představit, pomyslel si s lišáckým výrazem ve tváři. Raven neváhal už ani minutu. Odlepil se od stěny, kde zanechal krvavé fleky a okamžitě se nakvartýroval k urostlému tělu do malého, téměř stísněného prostoru. O to líp, skoro se nemohli hýbat, což bylo velmi vynikající. Museli se třít jeden o druhé při každém pohybu. Tai pustil teplou vodu. Vzhledem k tomu, že byl míň zraněný než Raven, tahle teplota mu nevadila. Jakmile se však dotkla Ravenova těla, mladý zabiják hlasitě bolestně zasténal. Shark chtěl vodu přetočit na studenější, ale Raven ho chytil za ruku.

„Nech-nech to tak, my Shark,“ opřel se mu o hruď. „Místo toho...“ jazykem přejel po napjatých prsních svalech. „Mě umyj,“ vypláznul na něj jazyk, i když měl stále tělo tak trochu napjaté, díky teplé vodě. Bude chvilku trvat, než se přizpůsobí, ale bolest z vody a Taiovo tělo, jež se na něj namáčklo a začalo ho laskat… Bože ano!! Tai si velice užíval blízkost přítelova pevného a krásně vypracovaného těla. Přejížděl rukama všude, kam jen dosáhl a laskal svými prsty jeho zraněnou pokožku. Voda se při styku s jejich těly okamžitě měnila z průzračně čisté na červenou. Tai se rty přisál na přítelovu šíji, laskal jeho pokožku a zároveň pomalu odmotával již nepoužitelné obvazy. Naskytl se mu tak pohled na naprosto ošklivá zranění. Hluboké řezné silně krvácející rány, byly pro jeho oči jako červená pro býka. Okamžitě změnil teplotu vody na přijatelnou pro Ravenovu citlivou kůži a jal se ho celého od hlavy až k patě prohlédnout.

„Ten bastard," zavrčel vztekle. „Za tohle zaplatí," řekl zamračeně, až se mu na čele objevila vráska. Raven sice nechtěl, aby měnil teplotu vody, ale byl mu za to vděčný. Sado-masochistické pudy si tu bolest svým způsobem užívaly, ale držel jazyk za zuby. Nic se nemělo přehánět a logicky, kdyby nechal vodu téct dál, rozproudila by se mu krev a mohl by omdlít, ne-li umřít, na velké množství ztráty krve. Nelíbilo se mu, že se Tai rozčiloval nad jeho bratrancem. Nad jejich mistrem. Ani jeden neměl dostatek sil se mu postavit, takže rozčilovat se nad tím, co mu udělal, bylo naprosto zbytečné.

„Nech toho, Tai,“ poprosil ho a trochu se pod přítelovým drobnohledem zatřásl. Proč? Netušil. Možná se pořád za svá zranění styděl, ale…  Natáhnul ruku a snažil se mu onu vrásku prsty smazat. Jenže nedařilo se. On se pořád mračil, čímž klesala Ravenova nálada. „Jestli se budeš dál mračit, půjdu za Terukim. Odmítám se milovat s kaktusem,“ oznámil mu s naprosto vážnou tváří. Tai se nad přítelovými posledními slovy zamračil ještě víc. Zmínka o Terukim mu rozproudila krev v žilách natolik, že by přísahal, že se mu zpěnila.

„Ještě jednou přede mnou zmíníš toho usmrkance..." zavrčel nebezpečně a přiblížil svůj obličej k tomu Ravenovo. „...tak ti neručím za to, že se ještě probudí." Nikdy by do sebe neřekl, že bude žárlit. A navíc na takové nezkušené štěně, jakým Teruki bez pochyby byl. „Jsi můj a s nikým se o tebe nehodlám dělit," zavrčel mu majetnicky do ucha a olízl mu ušní lalůček. Nenechavou rukou mu přitom začal šmejdit v rozbouřeném klíně. Trochu zasténal a zatnul mu prsty do rukou.

„Ale ale, přece bys nežárlil,“ posmíval se mu Raven, leč byl v pokušení se něžně usmát. On opravdu žárlil na Terukiho. Na to mládě, co ještě pořád muselo ležet na mole v bezvědomí, nebo mělo tolik rozumu a radši se mezi ně nepletlo. Nechal se hýčkat teplejší vodou, laskat nenechavými prsty a jazykem a přemýšlel, kam celé tohle povede. Vyspí se spolu, řeknou si, že se milují a pak už se neuvidí? Nebo spolu zůstanou, ale v tom případě bude muset Tai skousnout Terukiho, což bude problém. Nastavil mu krk a Tai toho patřičně využil.  

„S nikým...rozumíš?" mumlal mu do kůže na krku. Chvilku tam zůstal a jazykem kreslil kroužky, hned na to se však narovnal a zpříma se podíval vzrušenému Ravenovi do slastně přivřených očí. "Ani s ním," dodal vzápětí a vrhnul se na přítelovy zvoucí rty. Ani ho nenechal odpovědět. Tohle téma pro něj bylo uzavřené. Bral ho za vyřešené a už se o něm nehodlal dál bavit. Teď měl před sebou mnohem zajímavější věc na řešení. Například jak uspokojit krvácejícího Ravena ve stísněném prostoru sprchového koutu co nejrychleji, aby se mohli jít ošetřit, ale zároveň, aby to nebylo považováno jen za nějaké těžkopádné šup sem šup tam. Raven zvednul jednu nohu a omotal mu jí kolem boku. Dlaní mu při tom přejel přes záda k pasu.

„Ach, tak majetnický,“ zavrněl mu blaženě do ucha a nechal ho, aby se svým penisem třel o ten jeho. Blaženě přivíral oči, hlasitě dával najevo, jak se mu to líbí a nepokrytě vystavoval své tělo příteli na odiv. Bez výčitek zabořil zuby do Taiova ramene, zanechávajíc na něm otisky svých zubů. Následně na to byl brutálně přiražen ke zdi a vyzvednut do výšky. Musel tak i druhou nohu omotat kolem přítelova vzrušeného rozpáleného těla. Rázem byl o něco větší než Tai, což se mu samozřejmě líbilo. Hleděl na něj z výšky a nic nedělal. Jen se na něj boky tisknul, říkajíc tím, že to chce. V očích mu vyzývavě jiskřilo. Taie to pobavilo. Držel Ravena za půlky opřeného o zeď, aby mu nesklouzl dolů a na rtech se mu objevil vypočítavý úsměv, který nevěštil nic dobrého. Jen malá satisfakce za to rameno, pomyslel si, a kdyby mohl, začal by se ďábelsky smát.

"Máš rád bolest, Corax...?" provokativně mu olízl bradu s očima stále upřenýma do těch jeho. Aniž ho na to nějak připravil nebo ho varoval, spustil ho o trochu níž, přímo na svůj vztyčený úd. Raven zvrátil hlavu nazad a bolestně i vzrušeně zároveň vykřikl. Jeho pozadí, které nikdo na takový vpád nepřipravil, se ostře hlásilo o bolestné, ale zároveň mu to přineslo neskutečnou rozkoš. Skousnul si spodní ret, vypnul hruď a nohama přítele víc stisknul. Tak tohle… bylo… Oh, do prdele. Jeho sado-maso já přímo křičelo slastí, jak si to užívalo.

„Ach…ty… ano!“ vrátil hlavu na své původní místo a čelem se opřel o Taiovo. Svaly měl napnuté k prasknutí, ale to bylo ono. To potřeboval. Netvrdil, že sex s Terukim si neužil. Ale tohle se s tím nedalo srovnávat. Tai, i když do včerejška heterosexuál, ho dokázal překvapit tak, až mu to doslova vyrazilo dech. Za jedinou společnou chvíli se naučil znát Ravenovo tělo, jako místo, kde měl někoho zabít a málem ho svými pohyby připravil o rozum.

„Vidím, že ten malej sadista, se kterým...jsem si jako dítě hrál, se v tobě nezapře," rýpnul si do něj v návalu rozkoše a přirážel čím dál tím rychleji. Už se chtěl osvobodit od toho mučivého vzrušení. Zároveň chtěl taky uspokojit Ravena, aby se konečně mohli ošetřit, což měli původně v plánu. Už se nemohl dál dívat na ty rozšklebené řezné rány po celém jeho těle, i když to svým způsobem bylo dost iritující. Jeho pozornost upoutaly dva narůžovělé hrbolky na hrudi. I když chtěl oba uspokojit co nejrychleji, dostal opět chuť si hrát. S ďábelským leskem v očích se sehnul k přítelově hrudi a obemknul rty pravou bradavku. Chvilku ji sál a pak zkousl, díky čemuž si od Ravena vysloužil další hlasitý sten. Bože já jsem tak multifunkční člověk, pomyslel si pobaveně, když si uvědomil, že vlastně dělá tři věci najednou. Hrál si s přítelovými bradavkami, přirážel do jeho konečníku a jednou rukou opečovával jeho penis. Tahle kombinace byla pro Ravena konečnou. I když se považoval za velice vytrvalého v oblasti sexu, tohle na něj bylo moc. S výkřikem se udělal na Taiovu hruď. Ten se udělal nedlouho po něm přímo do jeho těla. Zadýchaný si opřel hlavu o Ravenova prsa a zrychleně oddychoval. Zatímco Taiovo sperma zůstávalo dál v hitmanově těle, to Ravenovo hned smyla voda, dopadající na jejich pomalu chladnoucí zraněná těla. Tai, vzpamatuje se z doznívajícího orgasmu, přítele nadzvedl, aby z něj mohl vyklouznout a umýt. Na nic se ho neptal. Vypnul vodu a suverénně vykráčel z koupelny zpátky do ložnice s Ravenovýma nohama stále obtočenýma kolem jeho boků. Ten se ho odmítal pustit. Nechtěl se vzdát té hradby svalů, u které si mohl v klidu odpočinout a zažít doslova pomatení smyslů. Nechtěl odejít od té nádherné Taiovo osobní vůně, co ho tahala za čichové buňky a hebké dlouhé vlasy, které ho lechtaly na obličeji. Držel se ho jako klíště do doby, než se Tai zastavil. Dlouhou dobu se nedíval, a jelikož mu začínala být zima, vzhlédnul. V tu chvíli se mu na tváři rozlil úsměv. Kajuta byla uklizená, srovnaná, na posteli bylo čisté povlečení a otevřené okno dovnitř pouštělo čerstvý vzduch. Na speciálním stolku bylo dokonce připraveno všechno, co mohli potřebovat k ošetření zranění. Pootočil hlavu, a když zaregistroval Taiův překvapený pohled, zasmál se už nahlas.

„Velmi svědomité štěně, co?“ rýpnul si a konečně z něj slezl. Přešel k čerstvě povlečené posteli a chvíli se na ni zamyšleně díval. Jestliže si na ni teď sednou, znovu ji ušpiní. Všimnul si, že mu Teruki připravil i velký chlupatý ručník. Výborně, pomyslel si, když ho rozkládal na postel. Kdyby Tai nebyl natolik hrdý, aby si přiznal, že se možná spletl, uznale by hvízdnul. To štěně má vážně potenciál, pomyslel si. I když nahlas by to nikdy neřekl. Za tohle měl u něj malé bezvýznamné plus, ale to nezměnilo nic na tom, že k němu stále choval dost velké antipatie. Prostě mu to nedalo a musel si rýpnout.

"Hmm, tak mě napadlo..." dělal, že se hluboce zamýšlí. "...mohl bys mi ho pučit. Po Katsuově návštěvě mám doma pěknej bordel a to škvrně se koukám, dost osvědčilo jako uklízečka," dokončil svou myšlenku s jiskřičkami v očích. Pobaveně sledoval Ravenovy reakce a zároveň přešel ke stolku s lékařským vybavením. Přesunul ho blíž k posteli a jal se konečně ošetřit Ravenova zranění nehledě na ta svá, která se už značně hlásila o pozornost.

„To chceš jako říct, že jsem vycvičil dokonalou uklízečku?!“ syčel vztekle a chytil ho za zápěstí, ve kterém držel desinfekci. Blýskalo se mu v očích a trochu se mračil. Tak tohle ne. Nikdo, ani Tai, nebude znehodnocovat Terukiho, jakožto jeho učně. On si dával dost velkou práci a námahu, aby z něj udělal svého špičkového nástupce, nebo možná i soupeře. Dřeli na tom oba dva a Tai mu teď řekne, že se osvědčil jako uklízečka?! To snad nemyslí vážně! „Neser mě, Tai! Víš, že tyhle kecy nemám rád!“ prskal dál, protože ho tohle opravdu rozčílilo. Neměl právo se Terukimu takhle vysmívat. Co je na tom, že jim připravil věci a uklidil? To snad dobrý zabiják nemůže umět? Má žít v bordelu a v použitých obvazech, jako nějaký dobytek? Opravdu se naštval. Teruki dělal, co uměl a to bylo z velké části starost o něj, jako o svého mistra a udělat vše proto, aby se cítil dobře. Tím si pak zajistil klidné soužití a velmi dobrý výcvik. Ale tohle… Mračil se na něj, rty našpulené. Tai se na přítele chvíli díval, v obličeji masku netečnosti. Dlouho to ale nevydržel a začal se nehorázně smát.

„Promiň, příteli...ale odkdy se ty chytáš každýho slova jako hovno košile?" ptal se ho pobaveně. „Nevěděl jsem, že sis za ty čtyři roky co jsme se neviděli, odvyknul na můj smysl pro humor." Ravenova reakce ho pobavila, ale zároveň ho děsně štvalo, že už nerozeznal, kdy do něj jen rejpe a kdy to myslí vážně. „A teď mě pust, ať ti můžu konečně ošetřit ty rány nebo to tvoje štěně bude muset znovu uklízet. Ten ručník moc krve totiž neudrží," informoval ho, vytrhnul mu ruku ze sevření a dal se do ošetřování. Tai, zatraceně, co to s tebou je? Nikdy jsi na nikoho nežárlil, ani jsi nemusel a teď je tu to škvrně a ty bys ho nejraději odklidil z cesty, mluvil sám k sobě v duchu. No, ne nadarmo se řiká: žárlivost zabila kočku...ona to sice byla zvědavost, ale to je jenom malej detail, ty pako...Sklapni! V mysli se hádal se svým vlastním já a rukama přitom vykonával automatické pohyby. Už to dělal tolikrát, že se ani nemusel soustředit na to, co dělá. Zasraně! zaklel sprostě v duchu. Najednou ho přepadl vztek vůči Terukimu, který měl k Ravenovi blíž než on sám. Vůči Ravenovi, že to štěně tak brání i přesto, že ví, že žárlí. A taky vůči sobě, že nedokázal udržet svoje emoce na uzdě. Černovlasý assassin se raději otočil od Taie alespoň tváří, když tělem nemohl. Byl na něj naštvaný. Možná že nerozeznal, kdy si z něj dělá srandu, ale na Terukiho prostě nikdo útočit nebude. On nedopadne, jako Trojice. Ne, to nikdy nedovolí. Terukimu se dostane pevné ruky a dobrého výcviku. Neskončí jako…jako… Jako co, Rave? Jako ty? Jako Tai, nebo jako Alec, hm? Zamračil se ještě víc. Neselže v Terukiho výcviku tak, jako Grein selhal u toho jejich. Nikdy to nedovolí. Trhnul s sebou, když se Tai nevybíravě dotknul zranění na hrudi. Co to s ním je? Choval se jako idiot. Očima by nejradši propálil díru do stěny, jak byl vzteklý. Úplně mu to zkazilo náladu. Nakonec sám nad sebou vzdychnul. Rave, Rave… chováš se jako těhotná ženská. Tai s nepřítomným pohledem ošetřil a ovázal nejhorší zranění, ty méně závažné omyl, namazal a zalepil. Při pohledu na kompletně ošetřené Ravenovo tělo, se neubránil myšlence na mumii. Když zalepil poslední zraněné místečko, chvíli zůstal jen tak klečet.

"No...hotovo," poznamenal naprosto zbytečně a zvedl se s úmyslem se obléknout a odejít. Nebude tady zaclánět, když je tu očividně navíc. Nikdy se nikomu nevnucoval, nebude to dělat ani teď. Tomu skrčkovi se určitě taky uleví, až vypadne. Ironicky se pousmál. Samozřejmě, pomyslel si hořce. Jak se ale tak prudce postavil, zamotala se mu z bolesti hlava, sotva udělal pár kroků. To mělo za následek zakopnutí. V tvrdém dopadu na zem mu ale zabránily dvě hřejivě teplé ruce.

„Dávej pozor.“ Zašeptal mu do ucha, když ho držel blízko u sebe a daleko od tvrdé země. Pomalu, tak jak mu to zranění dovolovala, ho zvednul a postavil. Nepodíval se na něj. Nějak se mu nechtělo, dívat se mu do očí. Sám nad sebou se zamyslel a asi to přehnal. Teď děkoval peklu, že je menší. Chytil ho kolem zápěstí a bez řečí ho dovedl zpět k posteli. Tam ho posadil a tak, jako on, mu šel ošetřit zranění, která udělal on sám. Ty, které udělal Katsu, doufal, že už ošetřil... svojí přítomností. Natáhnul se po potřebných věcech a jemně přejel prsty po zraněných nohách. Tak ošklivé, pomyslel si, když napouštěl bílou buničinu oranžovou desinfekcí. „Bude to bolet,“ upozornil ho a pak na nic nečekal. Opatrně, i když to bolelo, přejel buničinou po ráně. Viděl, jak se Taiovi nohy bolestně napjaly. Dělal to rychle, tak, aby to měl brzo za sebou. Proč mu prodlužovat už tak velké utrpení z bolesti. Potřebují si oba odpočinout, ne se hodiny ošetřovat. Tai seděl bez hnutí a trpělivě snášel štiplavou bolest desinfekce. Vydržel už i horší věci, nějaká desinfekce ho neporazí. I přesto se však jeho svaly bolestivě stáhly kdykoliv se Raven dotkl jeho zranění. Nemluvil. Nějak vycítil, že je to stejně zbytečné. Stejně...slova, která předtím vyřkl, nehodlal brát zpátky, ať se mezi nimi stalo nebo stane cokoliv. Řekl je a tak je taky myslel a nic a nikdo je nezpochybní. Na tváři cítil pohled levandulových očí, které kdyby mohly, tak mu do ní propálí díru. Podívejme na zvědavý štěně, pousmál se hořce. Musel by být úplně blbej, aby si nevšiml, že je pozoruje zpoza futer. Má se ještě hodně co učit, pomyslel si. Raven taky vycítil Terukiho přítomnost, ale nechal to být. Jednou nebo později se budou muset s Taiem snést, pokud ho ovšem Tai nebude chtít nadobro opustit. Ustal ve veškeré své činnosti. Uvědomil si, že to by pro něj byl konec, i přesto, že by s ním byl Teruki. Potřebuje toho idiota, kterého ošetřoval. Potřebuje ho cítit vedle sebe a chce ho tam taky cítit. Takhle teda ne. Postavil všechno na zem a zvednul se. Šlehnul po Taiovi pohledem a pak se otočil ke dveřím.

„Teruki,“ stačilo jenom jeho jméno a mladík vplul do místnosti. S pokorně svěšenou hlavou přešel k Ravenovi. Na těle měl stále stopy po Taiově útoku, ale nic neřekl. Poslouchal svého pána. Ten se k němu naklonil. „Ode dneška chci, abys ctil Taiovu přítomnost. Chci, aby ses k němu choval slušně, i kdyby mi nějak ubližoval. Nechci od tebe slyšet jediné slovo nesouhlasu, dokud si ho od tebe já sám nevyžádám. Ber Taie jako velmi vzácného hosta, o kterého nechce tvůj pán přijít, je to dost jasné?“ Mladík, se stále sklopenou hlavou přikývnul na souhlas. Pokud to Raven chce a ví, že je pro něj Taiova přítomnost velmi potřebná, pak je samozřejmost, že se k němu bude chovat slušně. „Dobře, teď jdi. Později tě ošetřím.“ Poslal ho pryč a otočil se zpátky na Taie. „Pokud chceš, můžeš jít.“ Zůstal na místě a vpíjel se do něj očima. V duchu ho prosil, aby neodcházel. Tai tu scénu sledoval s maskou netečnosti. V jeho obličeji se nepohnul jediný sval a nedaly se z něj vyčíst žádné emoce. Díval se na pokorně skloněnou hlavu mladíka, kterého ze vzteku málem zabil. Nesnášel, když si nějakej nezkušenej zajíček myslel, že mu může konkurovat. Jistě, nejspíš nevěděl, s kým má tu čest, ale to byl jeho problém. Nevědomost neomlouvá. V první řadě měl být opatrnější, copak ho Raven nic nenaučil? O tom pochyboval. Ten bral výcvik smrtelně vážně, tak co ho to kurva popadlo? Při pohledu na poslušně odcházejícího mladíka si vybavil sám sebe, jak plní do puntíku všechny rozkazy od Greina. Až se mu z toho udělalo zle. Byl by si i odplivnul, kdyby to nebylo víc než neetické. Po tom, co ho Raven oslovil, zůstal chvíli sedět. Zamyšleně se podíval na své ošetřené nohy a zápěstí a pak se zvedl. Beze slova prošel kolem Ravena směrem k místu za jeho zády, kde měl svoje věci. Všimnul si přítelova zatrnutí. Bylo to dost patrné. Mírně se pousmál.

„Copak jsi neposlouchal, co jsem ti předtím říkal?" zašeptal mu zezadu do ucha a sevřel ho v pevném objetí svých paží. „A navíc...myslim, že štěně potřebuje pevnou ruku. Dvě jsou málo, čtyři budou akorát...pomůžu ti s jeho výcvikem," olízl mu provokativně ucho a než se Raven stačil nadát, už letěl vzduchem do postele. "Teď se ale bude spát, my honey," přikázal nekompromisně, lehnul si vedle vykuleného zabijáka a přikryl je oba dekou. Raven se k němu otočil čelem. V očích se mu střídala celá škála pocitů. Považoval by se za slabocha, ale tohle prostě musel říct.

„Slib - slib mi Tai, že zůstaneš se mnou.“ Taiovi ta jediná věta vykouzlila na tváři zářivý úsměv. Políbil svého přítele z dětství na nos a jednou rukou si ho přivinul blíž k sobě.

„Když ten slib nedodržím, s radostí nechám štěně, aby mi podřízl krk," odpověděl s vážnou tváří. „Koneckonců...jak jsme si to řekli u toho všiváka? V životě i ve smrti?!"

„V podsvětí i na zemi.“ Dokončil s úsměvem jejich slib, který si dali, když oba skončili v nemocnici po neuposlechnutí rozkazu. S klidnějším výrazem na tváři si opřel hlavu o jeho hruď. Chvíli Taie zamyšleně hladil po tetování, než ho to přestalo bavit. Po nekonečně dlouhé době se cítil šťastný. Tak šťastný, že kdyby neměl závazky k jiným, pověsil by práci assassina na hřebík, dokončil by Terukiho výcvik a odešel by s Taiem někam hodně daleko. Až tohle všechno skončí, odjedou, ne, oni odplují na téhle jachtě, směr nový začátek. Směr nová budoucnost, která je čekala. Úsměv se mu trošičku uvolnil, když se propadl do hlubokého klidného spánku.