Pehtův letecký den
6. 2. 2010
Hola, hola, tam e-mailta Pehta!
Bo někteří z Vás projevili starost o mé zdraví a jiní krvelační jedinci
chtějí znát podrobnosti sobotních událostí, rozhodl jsem se vydat
následující komuniké:
Jsem zdráv, akorát mě trošku bolí některé části těla. Pokud jde o
lezení, pokud půjdete lézt zítra beze mne nebudu se zlobit, ve čtvrtek
bych se možná přidal, bo mě už trošku otrnulo.
Pokud jde o sobotní události, to bylo tak:
Zvoní budík - je tma, zima a peru se speřinou. Otevírám oko a koukám že
je půl pátý ráno. Pokračuji v souboji s peřinou.
Vyhrávám boj s peřinou vařím čaj do termosky a oblékám se. Vyrážím na
bus MHD. Blížím se k zastávce, bus také. Běžím. Zrychluji co to jde.
Řidič počkal a tak se zchvácenej skládám na sedadlo. V hloubětíně
přesedám na metro směr Černý Most. Na Černém mostě nasedám do žlutého
busu a krátce po sedmé, poté co se bus rozjíždí usínám.
Probouzím se a okénkem poznávám liberecké centrum Babylon. Krátce na to
vystupuji z busu a jdu na zastávku tramvaje. Po 15 minutách nasedám do
tramvaje č.3 a jedu na konečnou do Lidových sadů.
S lyžema přes rameno vyrážím po červené TZ směr Maliník. Kontroluji kudy
večer pojedu dolů a s radostí zjišťuji že připadlo asi půl metru sněhu.
Stopa je projetá už od České chalupy a tak se převlékám a nasazuji lyže
už tam. Míjím Maliník, a pokračuji zadem k přehradě a na Závory. Stopa
je čerstvě projetá, je kolem nuly a skvěle to jede. Míjím Island a přes
Bílou kychyni dorážím na Hřebínek. Lidí je tu jako sraček, takže
nestavím a pokračuji dále. Krásnou Máří tentokrát míjím, aniž bych šel
na vyhlídku - viditelnost je sice dobrá, ale je pod mrakem a nesvítí
sluníčko, takže fotky by nebyly nic moc. Na Čihadlech porovnávám výši
sněhu vůči oplocence - skutečně tu musí teď být apoň o půl metru
udusaného sněhu víc než před 14 dny. Na Knajpě je lidí podobně jako na
Hřebínku, stavět jsem tu stejně chtěl až cestou zpátky. Sjezd na Smědavu
je super jako vždy, až na debila stojícího napříč závěrečnou zatáčkou.
Těsně ho míjím, švihám ho hůlkou přez stehno a hlasitě ho posílám do
píči. NN2mecky na mě pořvává cosi jako že se šuldigenuje (nebo chtěl
abych se šuldigenoval já?). Za Smědavou odbočuji a vyrážím kolem
Plochého vrchu s tím že bych se mohl následně kouknout na Pytlácké
kameny. Na odpočívadle u udbočky na Paličník si dávám tatranku a čaj z
vlastních zásob. Odbočka u zeleného kamene se mě moc nelíbí - vypadá to
že tudy šel maximálně jeden či dva lidé a tak plán na návštěvu
Pytláckých kamenů přehodnocuji - na Jizerku pojedu spodem, klasicky přes
rašeliniště Jizerky. Pešákovna je narvaná, stejně jsem dnes chtěl
poobědvat v Jizerce. V Jizerce jsem jediným hostem. Dávám si česnečku a
dvě piva, pak pokračuji přes parkoviště pod Bukovcem k Bunkru. Stoupám
na Vlašský hřeben a nahoře chvíli koukám dolů do údolí na soušskou
přehradu. Vracím se směrem k Smědavě a následně po Kasárenské stoupám
zpět na Knajpu. Lidí už moc není, dávám si nějakej multivitamínovej hnus
a další tatranky. Před Čihadlama odbočuji vlevo a stoupám úbočím Černé
hory. Následuje super sjezd na Kristiánov. Dost mě to dneska jde, sněhu
je konečně dost a tak si to prodlužuji ještě odbočkou k Josefodolské
přehradě a podél ní pak na Novou louku. U Šámalky kontroluji čas - je to
super, ještě bych si mohl něco přidat... Nakonec však volím cestu rovnou
do Liberce s tím že se aspoň někde u v Liberci navečeřím. Na vládní
kontroluji boty - vše pořád drží, zdá se že jsem to zalepil fakt dobře.
Kousek před Maliníkem nasazuji čelovku - sice je ještě trochu vidět, ale
až pojedu dolu, zatáhne se víc a hlavně když budu svítit já, všimnou si
mě případní chodci v protisměru. Sjíždím z Maliníku na Českou chalupu -
přituhuje a jede to super, GPS ukazuje rychlost kolem 50 km/h. Přecházím
silnici a nastupuji na závěrečnou etapu do Liberce. Tma už je taková že
vidím jen pár metrů před sebe, kam dosvítí čelovka, ale to nevadí cestu
dobře znám a některé z úseku jsem kontroloval ráno cestou nahoru - jenom
aby v horní části nebyla cesta moc rozprasená od dřevařů. Začínám
sjíždět. Je to zmrzlé jak prase a docela to sviští. Dvakrát málem padám
na mírnechj muldách, ale nakonec to ustojím. Míjím Strážní buk a říkám
si "už jen jeden prudkej sešup a je to v pohodě. Objíždím závoru a
nastává finální sešup zledovatělým korytem. Hned od začátku široce
plužím, přesto nabírám rychlost - no co na konci je skoro rovinka - sice
je tam zavřená závora, ale to stihnuubrzdit a nebo si lehnu bokem do
měkkého. Řítím se dolů a ve svitu čelovky kontroluji cestu před sebou.
DO PRDELE ! Napříč cesty si haranti co sem choděj přes den bobovat
postavili asi metr vysokej skokánek. Zastavit nemám šanci. Přestávám
plužit abych na skok najel rovně a přemýšlím zda se po dopadu radši
zkácet vpravo nebo vlevo - na obou stranách jsou sice stromy, ale vpravo
je protisvah a zdá se mě tam měkčí sníh. Jsem na skokánku. Letím. KURVA,
DOPRDELE, CHLEBA NAMAZANEJ ČÍM CHCETE - ve svitu čelovky se ze tmy v
místě předpokládaného dopadu objevuje ležící člověk. Dyť toho debila
zabiju bleskne mě hlavou. Ihned po dopadu strhávám lyže vpravo ve snaze
zabránit střetu. Vjíždím do křoví, protisvah koryta mě vymršťuje špičky
lyží nahoru, větve mě šlehají do obličeje. Cosi s ohromnou ránou praská,
padám nekontrolovaně na záda. Rána do hlavy, jiskry před očima, sníh
všude, nemůžu se nadechnout. Otáčím se na bok a snažím se praštit do zad
a nahodit si dech. Začínám dejchat. Plivu krev - něco jsem prokous v
puse, naštěstí to neni jazyk. Krev mě teče i z nosu, cpu si do něj sníh.
Zjištuji že mám přervané poutko u hůlky a bota to už nerozdejchá nikdy -
připlepená podrážka se opět natrhla, ale hlavně se vyrvala ta kovovou
hrazdička co pomocí ní drží bota ve vázání. Pak se jdu podívat na toho
mamrda kvůli kterému jsem se takhle neplánovaně rychle kouknul do křoví.
Nadávky mě docela rychle přecházejí - je to taky běžkař, který sjížděl
někdy přede mnou, ale neměl čelovku a tak ho skokánek překvapil víc než
mě. Chroptí bolestí, slzí, něco polosrozumitelně mrmlá, je od mrazu
lehce promodralej, a pravou nohu v lýtku má "ohlou" skoro o 90 stupňů do
boku - krev okolo není, tak to vyhodnocuji jako "obyčejnou zlomeninu".
Volám na 155, přikrejvám člověka vším náhradním oblečením co mám u sebe
a dávám mu zbytek svého čaje. Dispečink naštěstí zajišťuje aby přijela
horská se skůtrem, sanitkou odspoda by se tam nedostali. Po zhruba 15
minutách přijíždí skůtr, člověka nakládají, balí do termofólie a
nakládají na sáně. Doráží policie. Horská s člověkem odjíždí. Policie
chce abych s nima šel sepsat co se stalo. Vysvětluji jim že mě za hoďku
a půl jede poslední autobus do Prahy. Nakonec se dohodneme že jim cestou
dolů do Lidovejch sadů kde mají auto vykládám co se stalo, opisují si
mou občaku a mobil. Slibuji že kdyby bylo potřeba něco podepsat, ať
zavolají a já se zastavím v sobotu po ránu až zase pojedu lyžovat. U
zoologické zahrady na lavičce se převlékám. Čas na večeři už nemám a tak
zbylých 30 minut strávím na vlakovém nádraží. Nastupuji na žlutý
autobus. Usínám. Budím se v Praze. Píši stručné info na Pandoru a jedu
domů. V noci moc nespím a přemítám co se stalo a jaké jsem měl vlastně
štěstí.
Tož takové to tedy bylo
Hola, hola