Imaginární rozhovor redaktorky bulvárního plátku s jedním z autorů.
Redaktorka = R
Jeden z autorů = J
R : Dobrý den , pane Nešplech. Tohle jméno je zcela jistě pseudonym, ale proč tak neobvyklý ? Proč jste si nevybral něco obvyklejšího ? Třeba Novák...
J : No, to máte pravdu. Takový Novák je vcelku anonymní, sám to jméno často a rád používám. Ale teď si představte, když bych to vylepšil ještě tak křestním jménem Josef nebo třeba Petr, kolik chlapů by se dostalo u svých manželek do silného podezření ? A kolik je u nás těch Nešplechů ?
R : Aha. Evženie Zavilá tedy bude podobný případ.
J : Přesně tak. Já jsem jí navrhoval původně křestní jméno Otýlie. Jako aby si jí lidi představovali jako tlustou bábu. Ale to se jí nelíbilo, že prý s otylostí bojuje celý život.
R : Skutečně je ta dáma otylá ?
J : No, myslel jsem, že se budeme bavit o té knížce, ale když vás to tak zajímá, tak snad si to ani tak nějak nemyslím. Ale Twiggy to není, to zase ne.
R : V úvodu se přiznáváte, že jste ženatý a vaše spoluatorka vdaná. Spolupráce jistě vyžadovala častý kontakt, nedělalo vám to doma problémy ? Řídili jste se radami z vaší knihy ?
J : Á, myslím, že jsme se zase nějak zvláště často nepotkávali, takže jsme vlastní rady nevyužívali.
R : A jak jste tedy spolupracovali ?
J : Tak různě, třeba po mailu nebo SMS.
R : Vaše spoluatorka je vaše kolegyně, spolužačka, kamarádka vaší ženy nebo je k vám v jiném vztahu ? V úvodu zmiňujete, že se znáte velmi dlouho.
J : Už na základce jsem měl hodně spolužaček, na střední škole zrovna tak, i na vejšce. Na vojně převažovali chlapi, ale tam jsem byl jen krátce. A od prvního zaměstnání převažovaly kolem mně ženy. Taky manželka má spoustu kamarádek a jsme spolu strašně dlouho. Takže tak nějak.
R : To jste to moc neosvětlil.
J : Ale už jsem vám toho řekl až dost, už je podle toho vystopovatelná.
R : To nevím, ale pojďme dál. V knížce rozvádíte svou bohatou fantazii nebo bohaté zkušenosti ?
J : Fantazii máme oba vcelku bohatou. A taky hodně známých se spoustou zkušeností. Jen to bylo třeba zkompilovat.
R : Tedy žádné vlastní zkušenosti ?
J : Podívejte, ty vaše noviny čte moje manželka vcelku pravidelně, tak schválně jakou odpověď byste očekávala ?
R : Pravdivou.
J : Jsou tam posbírané jednotlivé zkušenosti spousty lidí. Některá místa vznikala taky přesně opačně. Třeba chlupy na sedadle v autě. Manželka si jich všimla, mělo to však prozaické vysvětlení. Nicméně tím vznikl nápad, co by mohlo, kdyby....
R : A kdo tedy pouštěl chlupy ?
J : Á, jedna paní. Jedna z těch, které se v tom autě objevit mohly a díky kterým mohu žít tak, jak žiji.
R : Mohl byste to konkretizovat ?
J :Jen okruh. Maminka, babička, tchýně, mzdová účetní....
R : Manželka s vámi tedy při přípravě spolupracovala.
J : No, tak nějak ano. Jsou tam i její nápady.
R : Jak se dívala ona na zpracovávané téma ?
J : No, ona spolupracovala tak nějak nevědomě.
R : Prosím ?
J : Tak nějak nevěděla, že přispívá do knížky.
R : Její pozornosti ale přeci nemohlo uniknout, že doma něco píšete.
J : Já to tak nějak ani doma nepsal. Spíš v práci.
R : Jaký vliv na váš další život bude mít vydání knihy ?
J : No, asi dost zásadní. Budu muset omezit některé koníčky a zájmy a tak. Ostatně jako spousta dalších lidí v tomhle státě, až si jejich partneři přečtou tuhle publikaci. A na celém světě, kdyby se to náhodou někdy přeložilo do cizí řeči.
R : Takže přece jen černé svědomí ?
J : Spíš prevence. Když by teď mohlo být podezření, že se věci dějou jinak, než by měly.
R : Pokud by se čas dal vrátit zpátky, s ohledem na následky, vznikla by tahle knížka znovu ?
J : To budu vědět, až bude jasné, jaké ty následky budou.
R : A vaše spoluatorka ?
J : Jó, ta má taky stažené obě půlky obavou.
R : U ní jde o černé svědomí ?
J : Já myslím, že ne. Je to slušná holka a máma od rodiny. Ale taky má spoustu zájmů a koníčků, kde by mohla být nějakým způsobem omezena.
R : Napíšete tedy společně nějakou další knihu ?
J : No, to nějak zatím ani nevím. Jednak s tou komunikací to od teď bude trošku komplikovanější a jednak bychom museli přijít na nějaké prima téma. Tohle se psalo vcelku dobře.
R : Už jste někdy něco napsal ?
J : Jistěže. Pořád něco píšu. Živí mě to.
R : Jakého zaměření je vaše tvorba ?
J : Denně napíši hromady objednávek, čas od času nějakou poptávku a takovým mým literárním vrcholem byl svého času provozní řád o třiceti stranách.
R : Kniha je místy velmi humorná, vy ale přesto působíte takovým suchým dojmem. To jsou ta nejzábavnější místa výhradně výsledkem práce vaší spoluatorky ?
J : No, to snad ani ne. Já myslím, že to bude tak půl na půl. Ale pravda je, že co to vyšlo, tak nám moc není do smíchu ani jednomu. A spoustě dalších lidí taky.
R : Skutečně si myslíte, že je manželská nevěra tak rozšířená ?
J : No, to tak nějak těžko mohu posoudit konkrétněji, ale co jsem komunikoval s lidma při přípravě, tak asi jo.
R : Pod jakým jménem si mě uložíte do telefonního seznamu v mobilu ?
J : Když já nevím, mám tam spoustu čísel, těžko se v tom jsem schopen orientovat. Ale jestli jo, tak určitě pod tím vaším jménem, že jo. Dyť tak se lidi do seznamu ukládají.
R : Aha, zkusím to jinak. Vaší spoluatorku máte uloženou jak ?
J : No normálně. Má taky nějaký reálný jméno, který vám teda skutečně neřeknu, tak pod ním.
R : Nezlobte se, ale když tak s vámi chvíli hovořím, působí to, jako bych mluvila s někým, kdo snad ani nemůže být autorem největšího bestselleru poslední doby .
J : Možná s ním skutečně nemluvíte.
R : Nejste tedy moc sdílný, obávám se, že během našeho rozhovoru jsem se toho moc nedozvěděla.
J : Já si zase myslím, že jsme vám toho řekl možná víc, než bylo třeba.