Cesta na letiště a bouřlivé loučení
Taaakže začínám psát první příspěvěk.
Prvně omluvte chyby, interpunkci a všelijaké gramatické překlepy, protože čeština není moje silná stránka a nebaví me to po sobě číst a opravovat tak jako me nebavi upravovat fotky, ktere jsou vzhuru nohama:) Takže kdo se s tímto nesmíří, at to nečte.)
Odjez bžyl naplanovaný na 22.10. 11:00, můj kamarad který nas vezl na letiště byl na jeho poměry až nadmíru přesný, takže vše klapalo podle plánu, cesta probíhala dobře atmosféra byla velmi ponurá, ale já se zatím stále velmi bavil. Cesta plynula plynula a plynula a najednou se před námá objevilo letiště Ruzyně a terminál číslo 1:) Bylo jasné, že teďka už se prostě nedá nic vrátit. To už bylo teda jasné dřív ale mojí mamince to nechtělo dojít:D Byli jsme tam o hodně dřív takže jsme zewlovali na letišti, jedly hamburgery, hranolky a další velmi zdravé věci. Zrychlím to................konečně jsem po týdnu viděl svoji přítelkyni, které to opět jako vždy velmi slušelo, pomohl jsem ji zabalit batoh a šli jsme konečne na odbavování, to proběhlo bez problémů, potom nastala hodina velkeho loučení, objímání a nářku. Tak a je to tady!!! stojíme před vstupní bránou k letadlům, tady je ten okamžik kdy se se svými bližními rozdělíme na taaaak dlouhou dobu, někteří to nezvládají a padají do kolen, já už mám taky na mále tak je čas rychle projít...pan za okýnkem se z nás evidentně dobře pobavil:) Takže poslední slzy a jde se.....v letadle se setkáváme s kamarádama Tondou a Vojtou, kteří nám, a my jim budeme dělat minimálně rok společnost....Cestu v letadle přeskočím, protože kromě jedné hezké letušky není opravdu o co stát, ale je se na co těšit!!!!:)
Přílet do Soulu byl normální, pilot s tím trošku pro pobavení diváku zamával na ranveji a mii jsme si to po několika minutách maširovali do příletové haly nebo jak to nazvat. Celkem nás překvapilo, že hodně lidí zde nosí roušku...možná nás to i hodne znervoznilo. Ale co jde se dal. Trošku jsme si zdřímli na velmi pohodlné letištní korejské lavečce a za tři hodiny už nastupovali do dalšího aeroplánu, toto ero už nebylo zdaleka tak moderni jako to předhozí. po televizy ani stopa a o nejakém joypadu jako v předchozím není ani řeč. nedá se no....let byl opravdu opět nudný a unavny....ale to už se před náma objevi Auckland. je to opravdu obrovské město, drahé, velké, ale čisté a všichni jhsou příjemní, když teda přejdete to, že vás na hamburgru a cole vždycky natáhnou, protože jste turista:) Ale zpět k letišti, kde se nám stala jedna zatím z nejvtipnějších přihod. Po pohovoru z emigračním uredníkem, který v mém příadě spočíval v: ehmmm, yes thank you, Im very tired.........ticho.......pak pochopil že další konverzace je zbytečná a radši me pustil. jsem se ocitl u našich batohu. Psi kteří meli udajne chodit po letišti a všechno očichavat tady nebyli a vubec vše bylo nejake takove povolnejsi...nyní nastava okamžik, kdy jdete na tzv. bioněco kontrolu, kde se vás ptají jeslti máte boty od blata, použité stany, spacaky, načež to Vendulka řekla, že má v batohu ŽÁBY...což jak jistě pochopíte uředníka, který hlída aby se do země nedostal ani kamínek a tedka na neho vybafnete že vezete zvířata a ještě k tomu žáby dost udivilo...a tedka přislo na radu vysvetlovani co to vlastne ty ,,frogs,, jsou....takže jsou to boty mezi prsty, boty do vany, boty na plaž, boty když je léto...nic...nechtěl pochopit, že frogs jsou naše žabky:D...nakonec to ale dobre dopadlo a mi jsme byli tady!!! Jsme na Novém Zélandu. Je to úžasný pocit.