Lakely Dorton: Zápis dvacátý druhý
Zápis dvacátý druhý: Hvězdná místnost
Výprava na konec vesmíru (501 PIE) – Někdy také nazývaná jako projekt Osud. Snaha dosáhnout stále vzdálenějších končin vesmíru vedla v polovině minulého tisíciletí k uskutečnění projektu Osud.
Nejednalo se o výpravu na bájný konec vesmíru, který byl vždy pouhým metaforickým vyjádřením nepředstavitelné vzdálenosti. Zde šlo především o dosažení galaxie Taranis. I když bylo cestování mezi hvězdami galaxie díky hyperprostorové technologii zvládnuto a nepředstavovalo žádný problém, cestování mezi galaxiemi byl nadále nemožné, neustále naráželo na stejnou překážku – nedostatek energie. Už dávno se přišlo na to, že energetické nároky na cestování hyperprostorem samozřejmě rostou úměrně se vzdáleností.
Výkonnostně je naše technologie schopna zvládnout skok z jednoho konce galaxie na druhý, ale to vyžaduje skutečně krajní využití všech prostředků. Když si představíme, že vzdálenosti mezi galaxiemi jsou několikanásobné oproti průměrům naší galaxie, dostáváme se k nepřekonatelnému problému.
Cestu do galaxie Taranis však mnoho lidí považovalo za jediný možný krok, jak se vyhnout Kerenům, jejichž postup naší galaxií se zdál nezastavitelný. Přistoupilo se proto ke generační cestě.
V praxi to znamená, že se postaví skutečně velká loď, umožňující samostatný život po mnoho generací. Musí být samozřejmě energeticky a zdrojově soběstačná. Je to ale pouze teoretický model. V praxi to znamenalo velice finančně náročné a dlouhodobé problémy, s kterými se stavitelé jen těžce vyrovnávali. To jak celý projekt dopadl, je všeobecně známé a patří mezi největší tragédie od dobytí Atoméru Kereny.
Lakelyho nepřestávala udivovat megalomanská a luxusní architektura vnitřních struktur stanice. Na podobné výjevy byl zvyklý z císařského paláce na Anotrepii, který taktéž pamatoval doby staré Říše a byl stavěn ve velkolepém duchu. Představit si však něco podobného na vesmírné lodi vyžadovalo velkou fantazii.
Nepředstavitelné plýtvání prostorem při stavbě podobných chodeb, kterou právě kráčeli, se dalo dnes jen stěží pochopit. Všeobecně se lodě stavěly co nejmenší, aby se ušetřilo na náročnosti konstrukce a udržování životních podmínek. Výjimku samozřejmě tvořily lodi obchodní a některé bitevní křižníky a mateřské lodi, ale i tyto lodi byly proti této stanici jen rybářskými čluny vedle zaoceánského luxusního korábu.
Admirál zabočil do další chodby. Lakelyho ho následoval a za ním i Balérie s generálem Sarenem. Jejich doprovod uzavírali dva staniční vojáci. Pokud minulá chodba představovala vrchol luxusního plýtvání, tak tato si ještě přidala přehnanou okázalost. Její výška opět zcela zbytečně narostla. Na jedné straně byla lemována vysokými sloupy, které vypadaly, že jsou postaveny z mramoru a na druhé straně byla velkoplošná okna s výhledem na jedno staniční rameno a miliony hvězd vesmíru.
Lakely měl co dělat, aby nezastavil a ohromen nepozoroval tento výjev. Po prvotním šoku ho okamžitě napadlo, že tohle musí být strašně riskantní, vzhledem k tomu, že je to i bitevní stanice, tohle je přímo díra do stanice. Nicméně admirál pokračoval dál.
Došli přibližně do poloviny chodby, která mohla mít na délku tak tři sta metrů a nyní se zastavili před vysokými ocelovými dveřmi, nad kterými byl velký nápis v ozdobnou formou galaktického písma říkající: Hvězdná místnost.
Admirál mávl rukou před zámkem dveří, který krátce pípl a otevřel dveře. Následovali admirála a vstoupili do místnosti nabité displeji, nyní působící poměrně stísněně po tom, co přišli z rozlehlé chodby. Za počítačovými terminály sedělo několik techniků. Admirál bez povšimnutí prošel tímto prostorem do dalších dveří. Pouze technici za terminály zasalutovali a opět se posadili ke svým strojům.
Admirál, za ním Lakely, Balérie a Saren, následování dvěma vojáky, kteří se postavili na stráž u dveří, vstoupili do dalších dveří. První, co však pocítili po vstupu, byla velká dezorientace. Chvilku trvalo, než si Lakely uvědomil, jaký má místnost vůbec tvar. Bylo to dáno jednak tím, že byla panensky bílá a nikde nebylo nic jiného než pronikavý jas bílé barvy, ten místy narušovali postavy lidí. Vesměs těch, co Lakely viděl na poradě před několika hodinami, včetně generála Mortna. Avšak Lakely nevnímal zvědavé pohledy přítomných ani nenávistný pohled generála, nýbrž polohu, kde se osoby nalézaly. Nyní už zjistil, že tvarově je tato místnost rozměrná koule v jejichž útrobách snad neplatí gravitace. Lidé totiž postávali různě po plášti koule a klidně debatovali ve skupinkách. Nikde nebylo dno a nikde nebyl strop. Nebyl tu ani stav beztíže, což by bylo ještě celkem normální, ale gravitace byla zřejmě rovnoměrně působící po celém plášti.
Lakely se samozřejmě zastavil, stejně jako Balérie a generál Saren, všichni museli vstřebat tuto poněkud nečekanou perspektivu.
Admirál se zastavil a zkoumavě se na ně podíval. Chvilku se tvářil, že netuší, proč jsou tak ohromeni, ale nakonec je jen pobídl, aby šli za ním.
Lakely opatrně vykročil za admirálem, který bez jakéhokoli rozmýšlení vykročil za jedním technikem, který si cosi vyprávěl těsně pod stropem s jiným technikem. Tedy pod stropem z perspektivy Lakelyho. Lakely zjistil, že vyšlápnout si to ke stropu není vůbec odlišné od chůze po klasické podlaze, nebylo vůbec poznat, že by měnili polohu směrem k podlaze.
Došli za admirálem, který už se bavil s technikem.
„Výpočty jsou hotové,“ odmlčel se a netrpělivě se podíval na příchozí, obzvláště zkoumal Balérii. Lakely zjistil, že proti němu pocítil zcela neopodstatněnou zášť. „No, vy rozumíte hvězdné obloze velice dobře, uvidíte sám. Ukážeme vám pohyb hvězd a přibližný odhad roku.“ Při poslední větě už technik mluvil způsobem, kdy se zdálo, že ani on sám nevěří tomu, co říká.
„Dobře,“ řekl váhavě admirál, „jděte, můžeme tedy začít.“
Technik odešel do řídící místnosti a admirál mu věnoval poněkud zamyšlený pohled. Následně ukázal Lakelymu, Balérii a generálovi Sorenovi aby se postavili za něj.
„Věnujte mi pozornost prosím,“ řekl admirál zvučným hlasem a šum v místnosti se utišil, „výpočty jsou už hotové, takže se podíváme, co z nich vyšlo. Rád bych jen ještě vysvětlil, jak to bude probíhat. Nejdříve se ukáže předpokládaná poloha hvězd v naší aktuální pozici, dle našeho data a předpokladu galaktických map. Následně bude promítnuta aktuální mapa hvězdné oblohy, tak jak ji zaznamenaly naše senzory přibližně před hodinou. Jen bych rád upozornil, že tato metoda je takřka neomylná. Pohyb hvězd je jasně dán a není moc prostoru, kde se splést. Pokud budou nějaké nesrovnalosti, bude ukázán i přibližný dopočet roku, který dle hvězdné oblohy právě je.“
Admirál skončil a generál Mortn si pohrdavě odfrkl a zakroutil hlavou.
Lakely čekal, co se bude dít. Nejprve pomalu pohasly stěny koule a rozhostila se úplná tma. O několik okamžiků později byl Lakely a s ním i jeho společníci za krátkou chvíli už podruhé naprosto dezorientován. Všude kolem nich se rozzářily malé tečky. Tečky zářily různými barvami, od bílé po rudou i modrou. Chvilku trvalo, než si Lakely uvědomil, že se právě dívá na holografickou projekci vesmíru. Iluze byla tak dokonalá, že se skutečně zdálo, že ani není na pevné půdě, připadal si, jakoby se skutečně vznášel ve vesmíru.
O chvilku později se kdesi pod ním vykreslil známý obrys vesmírné obchodní stanice, na které právě pobývali. Vedle stanice se objevil otáčející se nápis:
Sektor Anotrepie ZZ 15-b1, předpokládaný rok: 9061 I.
Admirál šeptem promluvil Lakelymu, který v iluzi, že si pluje sám vesmírem, trošku poskočil.
„Naše cesta sem trvala přibližně rok. Tedy, dle našeho času.“ Poslední dovětek řekl poněkud nepřesvědčivě.
Následně celý prostor opět pohasl do úplné tmy. Následně se objevil velký nápis:
Probíhá zpracování aktuální polohy hvězd dle senzorů.
Nyní probíhala animace poněkud jinak. Nejdříve se objevila stanice s opětným nápisem aktuální polohy. Následně se promítla opět hvězdná obloha. Co mohl Lakely soudit, stejná, jako byla ta předchozí. Tyto hvězdy však všechny nabyly světle fialové barvy a staly se poněkud nevýraznými.
Po další krátké chvíli se promítla jiná hvězdná obloha. Hvězdy se opět zbarvily do svých klasických barev a s porovnání s těmi, které byly fialové, spočívaly nyní na úplně jiných místech. V místnosti to zašumělo. K celkovému pochopení a jasné demonstraci posunu se mezi všemi hvězdami naznačily modré čárkované linky, propojující vždy dvě hvězdy. Bylo jasné, že tyto linky ukazují posun hvězd. U některých hvězd byl červený křížek. Byly to zřejmě hvězdy, které nyní už zanikly.
Šum v místnosti narostl. Lakely pocítil trochu strach, jestli by se neměl obávat těch lidí, kteří právě tento výsledek nechtěli slyšet. Následně se v projekci objevil další nápis.
Probíhá propočítávání přibližného data.
Bylo to možná pět sekund, než se údaj objevil, ale pro Lakelyho to bylo skutečně hodně dlouhých pět sekund. Sám chvíli pochyboval, zda si je jistý současným rokem. Ve chvíli kdy se datum objevil, v místnosti propukl šum, ze kterého byl poznat nádech zmatení. Ovšem byl zmaten i Lakely a předpokládal, že i Balérie a generál, než mu došlo, co za rok se to vlastně ukazuje. V temnotě, mezi hvězdami zářil velký bílý nápis.
Propočet data: Rok 10093 IE
Ta chvíle kdy Lakely koukal na podivný datum a nebyl si jistý, co ukazuje, nebyla nikterak dlouhá. Ale dříve než si stačil plně uvědomit, co datum ukazuje, pocítil, jak něco těžkého prudce narazilo do jeho těla a on spadl na černou podlahu. Následně ucítil něco tvrdého, jak se mu hrubě zabořilo do žaludku. Místnost ozářil zelený záblesk a tělem mu projela intenzivní bolest. Cítil, jak rychle ztrácí vědomí. Z velké dálky uslyšel výkřik Balérie a to bylo poslední co vnímal.
Autor: Lakely
Korektura: Alissa