O tom, že v Prakšicích stávávala kdysi zemanská tvrz, není pochyb. Že však v Prakšicích existovaly i tajné chodby, je už tvrzení hodně spekulativní. Následující článek rozebírá a mapuje to, co je uvedeno v kronikách a také i to, o čem se mezi občany Prakšic jen povídá.
Údajně z místa, kde až mnohem později stávala tzv. „Záhorovská hospoda a Hubáčkova kovárna“ vedla tajná chodba ( viz ilustrační foto č.1). Oba vzpomínané objekty tu dnes již také nestojí a prostor po nich zůstal nezastavěný. Stopu po tajné chodbě ve vzpomínkách a povědomí občanů našel a potvrdil i bývalý pašovský kronikář Jakub Zajíc. Traduje se, že z uvedených míst vedly dokonce chodby dvě. Jedna směrem na jihozápad, do kopce směrem k současnému zemědělskému družstvu a druhá směrem na severovýchod, rovně do doliny za dnešním domem č. 199 paní Ludmily Hubáčkové.
Existenci chodby směrem ke družstvu podporuje fakt, že když v 60. letech stavěl svůj dům Vojtěch Man ( 1932 ) č.p. 67, tak se při hloubení základů našly stopy obezděného prostoru tímto směrem. Existence obezděných neznámých prostor byla zjištěna i při stavbě
Záhorovské hospody. Tu postavil po první světové válce Jan Záhorovský (1887), rodák z Řetechova, se svou ženou Barborou- roz. Jahodovou, původem z prakšických Vinohradů. K ní přistavěl řeznický krám, lednici,porážku dobytka, dvě dílny, chlév, kuželnu a tři obývací místnosti. Podobně jako pan Vojtěch Man, tak i pan hospodský Jan Záhorovský nechal nalezené prostory rychle zasypat, aby se tam “nevrtali“ archeologové a nebrzdili tak stavbu. Další argument pro existenci této chodby je rovněž tvrzení p. Františka Juráka (1946 ), který může ukázat místo, kde chodba v současném zemědělském družstvu údajně ústila na povrch a to ve sklepě pro ovoce,vedle bývalé kovárny.
Pokud tedy existovala vzpomínaná tajná chodba, jaký by měla účel....?
Vše souvisí právě s prakšickou zemanskou tvrzí a přilehlým dvorem. První zmínka o ní je už z 12. stol. Bydleli v ní lenní páni spravující biskupské léno, jímž Prakšice byly. Tvrz však stávala v historii obce na dvou místech.
Původní nejstarší tvrz stávala v centru vesnice, obklopena usedlostmi poddaných. Jedná se o prostory bývalé Záhorovské hospody a Hubáčkovy kovárny. Zpočátku to byla asi malá tvrzka-větší dřevěný dům. Asi přízemní, nanejvýš o jednom poschodí. Obdobné tvrze mívaly dvě až tři světnice s trámovými stropy pro šlechtu, čeledník, kuchyni, nějaké komory a sklep. Býval tam také „arest„-komůrka, do které byli zavíráni provinilí poddaní. V těsné blízkostí tvrze stával dvůr, který zajišťoval obyvatele tvrze základními zemědělskými produkty, jako masem, mlékem, vejci, drůbeží a velmi pravděpodobně i ovčí vlnou, lnem i konopím. První prakšičtí zemani byli většinou chudí šlechtici. Všichni byli určitě pyšní na svůj erb a na meč po boku. Jejich život se však málo lišil od života obyčejného sedláka. Přestože fyzicky nepracovali, museli řídit chod statku a dohlížet na provádění zemědělských prací. Jejich zábavou tak byl jen lov zvěře, v neděli návštěva služeb božích v kostele v Uherském Brodě a o jarmarku nebo o pouti schůzka a popití s okolními drobnými šlechtici. Zemani byli sice většinou chudí jako kostelní myši, ale pohlíželi spatra na měšťany, kteří žili ze své práce v blahobytu a na sedláky, kteří mu nestáli ani za povšimnutí.
Když už tvrz a přilehlý dvůr, nacházející se uprostřed vesnice, zemanům technicky a prostorově nevyhovoval, postavili si nad vesnicí nový. První dvůr nad vesnicí postavil asi některý z bohatých prakšických zemanů ( písemné materiály nejsou zatím známy) Snad některý ze zemanů šlechtického rodu Prakšických ze Zástřizl. Tento rod založil Hynek ze Zástřizl, který přijal biskupské prakšické léno v roce 1511 a začal se psát Hynek Prakšický ze Zástřizl. Jeho potomci pak kromě Prakšic, kde byli stále jako biskupovi lenníci, vlastnili i mnoho okolních vesnic a později i panství buchlovské a hrad Buchlov. Tento majetek byl již jejich „svobodné zboží“ (alodiální ). Dvůr nad vesnicí, který známe již ze současné podoby, přestavěli Kaunicé někdy kolem roku 1800. Dvůr začali nazývat velkostatkem a dostal číslo popisné 57.
Původní starý dvůr ve vesnici zůstal. Měl č.p. 1. Když v něm roku 1834 vyhořela pálírna, koupila ho obec Prakšice a začala ho pronajímat různým, nejčastěji židovským, hospodským. Jeden z dalších argumentů podporujících existenci tajemného podzemí v těchto místech je skutečnost, že gravitační záchody v poslední tzv. Záhorovské hospodě, se nemusely ve své historii nikdy vybírat, neboť jejich už ne tak tajemný obsah, se někam vždycky ztratil...( to potvrzuje i jeden z posledních hospodských na staré Záhorovské hospodě pan Jaroslav Moravčík (1952)
Ale zpět k tajné chodbě. Její účel byl většinou všude a vždycky stejný. Umožnit obyvatelům uniknout před nepřítelem do bezpečí. A že se těch vojsk za ty staletí našim krajem přehnalo. Blízkost uhersko-moravské hranice to jen umocňovala. V Prakšicích a okolí v dávné minulosti plenili frankové, maďaři, tataři, mongolové, husité, švédové, kuruci, prusové a mnozí další.. Jaká byla možnost obrany obyvatel Prakšic a tvrze před nimi ? Jediná. Utéct včas do lesů. Neboť bránit malou tvrz před pravidelným vojskem nešlo. Jediná účinná varianta obrany byl včasný útěk obyvatel tvrze a to možná právě pomocí naší tajné chodby.
Tolik k vysvětlení existence a účelům možné tajné chodby. Přestože její existence patří asi jen do oblasti fantazie a lidové tvořivosti ( při budování silnice v roce 1989 se její stavitelé dostali hodně hluboko pod úroveň Záhorovké hospody a na žádnou chodbu nenarazili ), mohli jsme si udělat z předchozích řádků malý obrázek o prakšické tvrzi a jejich obyvatelích. V místech a okolí původního starého zemanského prakšického dvora se určitě skrývá ještě mnoho tajemství. Důkazem toho je i svědectví Josefa Vlka (1916.) z č.44. Ten si pamatoval, že když byl ještě kluk, tak se jednou po dešti při sesuvu půdy objevila ve stráni za hubáčkovou zahradou kostra jezdce na koni. ( viz ilustrační foto č.2) Rovněž zde byly později nalezeny i staré římské mince. Ale to by už byla úplně jiná a ještě starší možná historie naší obce...
Fotky jsou přiloženy v fotogalerii.Odkaz naleznete dole.
Zapsal František Buráň, Pod Vinohrady 120
26.10.09