Třetí výprava za kořeny rodu - nález dalších větví rodu
Reportáž z výpravy Vladimíra a Martina, do kraje předků
Start v pátek 10.6.2022
- Kovářov - hledání stop po Kabátech na místním hřbitově
- Klisinec - hledání Kabátů v místě, kde byl starostou obce Karel Kabát
V Klisinci nebyl signál a tak jsme nemohli využít mapy. Proto jsme
vytáhli z auta koloběžky a začali objíždět vesnici. Po pár minutách jsme narazili na starou paní u rybníka a zeptali se, kde najdeme Kabátovi. Paní nám ukázala do dáli, na vzdálenou stavbu a poradila i cestu k objektu. Vrátili jsme se k autu, naložili koloběžky a rozjeli se k objektu. Za plotem nás přivítal jen štěkající pes a na zvonění nikdo nereagoval. Když jsme se dostatečně seznámili se psem, a ten přestal štěkat, rozmýšleli jsme co dál, když nikdo není doma. Chvíli jsme ještě čekali v autě a pak už jsme chtěli odjet. V tom přijelo po cestě auto a zastavilo vedle nás. Pán si nás přísně prohlížel, kdo že mu to stojí na parkovišti u domu. Byl to Petr Kabát, majitel objektu a námi hledaný člověk. Vyprávěl jsem Petrovi o mé práci se sestavením rodokmenu a z našeho povídání vzešlo dalších 18 členů Kabátovy rodiny. Podařilo se doplnit nedokončenou větev Kabátů v Klisinci... Důležité setkání!
Ten den jsme ještě zvládli navštívit objekt ve Zlučíně, kde nyní žijí Pešičkovi. Rodina Pešičků souvisí s Kabátovými, takže se dá říct, že objekt stále spadá do rozšířené rodiny. V Záluží jsme marně klepali na okénko, tak někdy příště... V Dobré Vodě se nám také nepodařilo nikoho přistihnout, inu byl pátek... V Níkovicích jsme našli opuštěný dům, tak těžko říct, zda tam ještě někdo dojíždí.
Večer jsme se jeli ubytovat do penzionu Dalmo, kde jsme už loni s Martinem pobývali...
Sobota 11.6.2022
Po snídani v penzionu jsme se rozjeli za tetou Slávkou, do Krašovické cihelny. Měli jsme drobné zpoždění, protože nás zlobil motor. Aby taky nezlobil, když mu došel olej... V Petrovicích na pumpě jsme olej doplnili a dorazili do cihelny. Společně jsme jeli navštívit pana Jiřího do Vilasovy Lhoty a zadařilo se.
Pan Jiří nám upřesnil některé letopočty v rodu a doplnil jména ze své větve, která se rozšířila do Vilasovy Lhoty kolem roku 1810. Pak jsme se přesunuli do cihelny, kde nás čekalo setkání rodiny s bratrancem Františkem.
Následně jsme vyrazili s Martinem do Krásné Hory nad Vltavou, kde jsme nejprve spořádali oběd a pak navštívili Zahradnictví rodiny Kabátovy tamtéž. Kabátovi jsme vlastně přepadli, protože nás nečekali. Pan Vladimír nám poskytl podklady o své rodové větvi a díky tomu se mi podařilo napojit se na větev Kabátů z Rybníčku. Celkem se podařilo do Mapy Kabátů přidat 30 lidí a prodloužit větev z Rybníčku, která se napojila kolem roku 1790. Následně jsme se vydali na cestu do Sedlece. Cestou byly Chyšky a tak mě napadlo zastavit se na místě, kde byl naposledy zapsán v matrice Matěj Kabát. Stojíme před zahradou toho domu a vypadá to, že jsou doma. Náhle se někdo mihnul na terase. Oslovil jsem paní, která se snažila skrýt. Hovořím o Matěji Kabátovi, který zřejmě míval v tomto domě kovárnu. Paní povídá, že to byl její praděda. Já povídám, že to byl i můj praděda. Věřte, nevěřte, už jsem zase ulovil pořádný kus historie. Sedli jsme si na zahrádce a bavili se o bývalé kovárně, zrušeném schodišti na terasu, dětech Matěje Kabáta a zase máme nějaké nové poznatky o našem rodu. Foto s paní Janou...
Pak už jsme se vydali zpět do penzionu a zbytek dne strávili u bazénu a na minigolfu.
Neděle 12.6.2022
Po snídani jsme se sbalili a opustili penzion. Nastartovali jsme a šli pro jistotu zkontrolovat stav oleje. Olej by potřeboval doplnit, tak jsme zabouchli kapotu a chtěli se vydat k benzínce. Auto se však uzamklo a nepustilo nás dovnitř. A tak jsme stáli před nastartovaným autem a nemohli jsme dál. Hledali jsme pomoc, ale nedařilo se ani na lince 1224 pro pomoc řidičům. Byla prostě neděle. Po 3/4 hodině jsem rozbil okénko u spolujezdce, vypnul motor a začala likvidace skla. Lidé z penzionu nám pomohli se zalepením okna a po další půlhodině jsme mohli vyrazit na plánovanou cestu do Zeměráje v Kovářově. To byla odměna pro Martina, že měl trpělivost v pátrání.
Navštívili jsme různé aktivity, hledali poklad, na archeologickém pracovišti našli předměty zaváté pískem...
Martin si vyrobil hrneček ve skanzenu Hrušov, prošli jsme kilometrovou bosou stezku a došli si na oběd. Po nálezu pokladu jsme se vydali zpět domů. Cesta byla dlouhá, museli jsme jet pomalu, kvůli fólii v okénku...
Tak tolik reportáž z cesty za předky...
Vladimír
