ALTERNATIVNÍ STRATEGIE UČENÍ
Referát
Jakékoliv osvojování poznatků má dvě fáze: 1.fázi studia a 2. fázi učení.
Studium představuje seznamování se s látkou formou pozvolného čtení, aby byl dobře zachycen obsah a smysl každé myšlenky. Při studiu je užitečná strukturace látky prostřednictvím osobitého stylu podtrhávání hlavních a doplňujících informací, popř. pořizování si výtahů látky formou výpisků, jejich doplňování a stálá logická restrukturace, až po konečný schematický přehled základních pojmů a jejich vztahů.
Vlastní učení pak spočívá především ve střídavém čtení a odříkání látky zpaměti.
Druhy učení
učení senzomotorické = smyslově pohybové (mechanické osvojování manuálních zručností a návyků, spočívající v integraci prvků úkonu, na rozdíl od prostého spojování),
verbální učení (paměťové osvojení sledu slovních odpovědí či textů – párově, sériově či volněji, účinnost je dána rozsahem, povahou, složitostí, rozlišitelností i pozicí v řadě osvojovaného materiálu),
pojmové učení ( vytváření, osvojování a strukturování pojmů myšlenkovými operacemi, zvl. zobecňováním a abstrakcí, včetně logických operací, nejlépe v návaznosti na zkušenost),
problémové učení (samostatné odhalování principů řešení a jejich přenos na analogické situace) a sociální učení (osvojování postojů, rolí atp. na základě společenských požadavků).
Učit se lze také bezděčně či záměrně, nahodile či systematicky, podvědomě (sugescí, sympatií, nápodobou) či s plnou účasti vědomí, ve skupině či individuálně atp.
Efektivní učení
Každý je jedinečný – a to platí i pro řešení otázky efektivního studia. Existují sice obecné rady, ty je ale zapotřebí domyslet pro každého z nás – musíme je přizpůsobit vlastní osobnosti.
Rozpoznat vlastní problém
Nikdo nás nezná lépe než my sami. Většinou si jsme vědomi některých zlých návyků a nedostatků. Důležité je také říct si, jestli to chceme opravdu změnit.
Plánovat
Než se začneme učit, musíme přesně vědět
● co se máme naučit
● do kdy se to máme naučit
● jak si rozdělíme práci
Důležité je, abychom si ještě před započetím vlastního studia udělali rámcovou představu.
Hybnou silou je zájem:
Co nás baví, lépe pochopíme a utkví nám to pevněji v paměti. Špatná paměť bývá málokdy neschopností uchovat něco v paměti, častěji je to projev nedostatečného zájmu. Někdy nás jednotvárná práce nebo studium obtížné látky nebaví. V takovém případě to můžeme zkusit s autosugescí.
Pokusme se sami v sobě vzbudit dojem, že na studované látce je přece jen cosi zajímavého. Znovu a znovu si opakujeme: „Studium mě těší. Má takové a takové zajímavé momenty.“ Tímto zdánlivě naivním způsobem dosahoval kdysi francouzský apatykář Coué pozoruhodných výsledků. Pacienti se zbavovali různých drobných neduhů pouhým opakováním:“Vede se mi den ze dne v každém směru lépe.“
Dobré výsledky povzbuzují
Nejlepší motivací je samozřejmě úspěch. Musíme:
postupovat krok za krokem,
určit si dílčí cíle,
předsevzít si pouze to, co můžeme stihnout (zklamání snižuje odvahu).
Cílená příprava zkoušky
Zkoušku můžeme simulovat i doma, kdy jeden představuje zkoušeného a druhý zkoušející ho. Abychom předešli stresu ze zkoušky, snažíme si průběh a konec zkoušky vizualizovat – přenést budoucnost do přítomnosti. Pokud jsme se opravdu na zkoušku připravovali, můžeme zavřít oči a vybavovat si celý její hladký průběh, to jak jsme okouzlili zkoušejícího, že nám div negratuluje.
● Pracujme vytrvale
Ten, kdo se jí nedostává, vytkne si bližší cíle.
● Učme se s chutí
Co děláme rádi, daří se nám lépe. Strach je největší brzdou při učení. I další destruktivní emoce jako nenávist, hněv apod. jsou škodlivé.
● Ujasněme si smysl studia daného učiva
Prožitek smysluplnosti toho, co konáme příznivě ovlivňuje efektivitu našeho snažení.
● Rozvrhněme si dobře práci a čas
Je zapotřebí najít optimální studijní čas v rytmech dne, týdne, měsíce. Každý má svůj „nejvhodnější čas“ pro studium. Lišíme se také co do doby, po kterou dokážeme soustředěně pracovat, co do potřeby přestávek a jejich využití
● Vypěstujme si důvěru ve vlastní síly
Kdo vytváří hodnoty – a k těm lze počítat i získávání vědomostí - , má plné právo na sebevědomí.
● Pracujme svědomitě
Nedbalost nutí opakovat některé úkony a tím vede k časovým ztrátám
● Správně dýchejme a dbejme na dostatek pohybu
Při duševní činnosti se v mozku projevuje zvýšená potřeba kyslíku.
● Vytvořme si příjemné prostředí
Při testování barev okolí bylo zjištěno, že nejlepších výsledků při učení se dosahuje při pastelovém žlutooranžovém odstínu.
● Teplotu místnosti udržujme na přiměřené výši
Počasí ovlivňuje duševní výkonnost. Optimální teplota je prý 18 °C.
● Dbejme na správnou výživu
Duševním pracovníkům se doporučuje jíst hojně bílkovin, vitamínů a minerálních látek.
● Studujme kolektivně
Diskuse, vzájemné zkoušení, převyprávění, informace o přečteném a vzájemná inspirace – to vše jsou významní činitelé efektivnosti studia.
Triky a tipy na lepší učení
Mnemotechnika – podle jednotlivých představových typů pomáhá kreslení, rýmovačky, tělesná motorika, využití barev, apod. Velmi obvyklé jsou mnemotechnické pomůcky s počátečními písmeny, čísly jako letopočty, jmény, kdy objevujeme skryté slovní či početní hříčky. Právě u mnemotechniky se však ukazuje, že některé její metody vyžadují neúměrně mnoho námahy a času. Třeba čísla prý příliš zatěžují paměť a je účelnější si je poznamenávat, aby si paměť zachovala kapacitu pro důležitější věci.
Další, v tomto případě slušnější příklad, jak si zapamatovat Ludolfovo číslo PÍ na 12 desetinných míst:
„Lín a kapr u hráze, prohlédli si rybáře. Udici měl novou, jikrnáči neuplovou.“
3, 1 4 1 5 9 2 6 5 3 5 8 9
Počet písmen v jednotlivých slovech básničky udává číslice :3,141592653589
Kartotéka –Pomocí kartotéky se dá učební látka rozložit na velmi malé učební jednotky, kdy opakujeme opravdu pouze to, co ještě neumíme.Autoři většinou doporučují založit si pětidílnou kartotéku a podle ovládání či neovládání látky na jednotlivých kartičkách třídit úplně zapamatované, nezažité a neznámé informace. Všechno, co jsme zvládli, můžeme z kartotéky vyřadit.
Ranschbergova brzda – Pokud chceme učební látku opakovat, měli bychom s ohledem na to, že se látku učíme poprvé, změnit okolí, denní dobu, pořadí a způsob postupu. Tímto se totiž naučená látka uloží na různých asociačních drahách a později se může snadněji vybavit. Je třeba dbát na to, aby se podobné věci neučily za sebou, protože zde vzniká jakási brzda z podobnosti, která se podle maďarského psychologa, profesora Pála Ranschberga (1870 – 1945) jmenuje Ranschbergova brzda.
Zapojení obou hemisfér – Skutečnost, že levá strana kůry velkého mozku plní u většiny lidí důležitou úlohu v procesu slyšení, mluvení, kontroly pravé ruky – bývá interpretována tak, že levá hemisféra má být dominantní. K přecenění levé hemisféry přispěl nakonec svým dílem i náš duchovní vývoj. Levá strana mozku je totiž sídlem analytického, „logického“ myšlení, které jsme po staletí jednostranně stavěli do popředí.
Pravá hemisféra je naopak specializovaná na příjem a zpracování akustických vjemů, emocionálních dojmů a prostorového vnímání. Přichází k závěrům na základě neverbálních informací a pracuje s intuicí a pomocí obrazové představivosti. Jestliže se nám podaří zkombinovat schopnosti obou polovin mozku, tedy racionální i obrazné, dosáhneme nejvyšší efektivity způsobu práce mozku. Měli bychom podporovat a rozvíjet myšlení v obrazech, pomocí fantazie a imaginace, snažit se při učení nemluvit monotónně. Při monotónním hlase se totiž aktivuje pouze levá hemisféra, avšak jakmile se verbální informace podá citově rázně a rytmicky členitě, zvýší se účast pravé hemisféry.
Hudba – Vztah mezi hudebním taktem a lidským tepem objevil již kolem roku 300 před n.l. Heropilos. Počet dob v hudbě poslouchané při učení by měl odpovídat tepu v klidu – asi 60 – 70 úderů za minutu. Hudba má budit v žákovi důvěru, dát mu pocit vnitřního klidu a jistoty.
Učení před spaním- Výzkumy zjistily, že kdo se učí během dne, uchová si ze všeho asi devět procent, pokud hned na to dělá něco jiného. Kdo se však učí večer a pak spí, podrží si z naučeného asi padesát procent. Stejně dobré výsledky nastávají, i když si po učení během dne krátce zdřímneme. Naopak prý není vhodné učení po probuzení.
Učení se přetížením (paralelní učení)– Mozek může současně přijímat dva učební programy. Z toho důvodu přehráváme levé hemisféře z pravého ucha příjemný lehký program, zatímco pravou hemisféru zaměstnáváme z levého ucha náročným učebním programem. Levá polovina je přetížena sledováním nesmyslných úkolů, za které pravá polovina neodpovídá, a tak se mohou v paměti ukládat.
Individuální přístup ke studiu
Lidé mají rozdílné studijní návyky. Někdo se např. učí lépe ve dne, jiný v noci. Víme ze zkušenosti, že někteří lidé jsou již brzy ráno schopni plného výkonu, kdežto jiné potřebují delší „rozběh“, než dosáhnou maximálního výkonu. Přitom hraje významnou úlohu nejen doba studia, ale i individuální pracovní rytmus. Někteří studující dosahují nejlepších výsledků tím, že si na studium vyhradí delší časový úsek, kdežto jiní se soustřeďují na kratší partie a potřebují častější přestávky.