Válka ve Vietnamu
Z Wikipedie, otevrené encyklopedie
Válka ve Vietnamu byla válka, která mezi lety 1964 a 1975 proběhla jako pozemní válka v Jížním Vietnamu a pohranicních oblastech Kambodže a Ladosu a jako bombardovací válka (operace Rolling Thunder ) nad Severním Vietnamem.
Ve Vietnamu je tento konflikt známý jako americká válka . Intervence USA ve Vietnamu znamenala vlastne jen poslední eskalaci tricetiletého ozbrojeného konfliktu, který zacal v roce 1945/46 odporem vietnamských komunistů a jiných skupin proti setrvání, resp. návratu francouzské koloniální nadvlády (vizte též Válka v Indočíně). Proto se casto udává i drívejší zacátek vietnamské války, nejcasteji rok 1957.
Na jedné strane bojovala aliance USA a Vietnamské republiky (Jižní Vietnam), podporovaná menšími kontingenty ze zemí SEATO ( Austrálie, Nový Zéland, Jížní Korea, Zhajsko a Filipíny). Na strane druhé to byla aliance Vietnamské demokratické republiky (Severní Vietnam) a Národní fronty osvobození Jižnho Vietnamu ( Vietkong), partyzánské komunistické organizace infiltrující Jižní Vietnam. SSSR a Čína poskytovaly Severnímu Vietnamu a Národní fronte osvobození vojenskou pomoc, prímo však nezasahovaly. Od roku 1970 USA rozšírily vojenské akce, zejména bombardování, na sousední státy Kambodžu a Laos.
Válka byla vedena se znacnou krutostí, pri níž trpeli civilisté (masakr v My Lai, ale i povraždení 3 000 osob Vietkongem behem docasné okupace mesta Hue v únoru 1969) a bylo niceno životní prostredí: USA použily proti rostlinným porostum defoliant orange, po odlistení totiž prales prestal partyzánum sloužit jako bezpecný úkryt. Agent orange je však také velmi silný jed, který lidem zpusobuje rakovinu a poškozuje jejich dědičný materiál( DNA). I po desetiletích se proto ve Vietnamu a americkým vojákum, kterí se s agent orange dostali do kontaktu, rodí postižené deti. Dále byla použita kyselina dymethylarsinová( agent blue) na znicení úrod rýže.
Vypuknutí války
Situace ve Vietnamu se zacala brzy zhoršovat, nastalo nestabilní období strídání vlád, problémy zacaly i s partyzány, kterí byli shodou okolností do té doby v útlumu kvuli rozbrojum ve vlastních radách. Roku 1963 bylo ve Vietnamu už 16 000 Americanu, vetšinou vojenští poradci a jiní odborníci, kterí se boju s partyzány prímo neúcastnili.
30. července 1964 se malé jihovietnamské komando úcastnilo akce, jejímž cílem bylo znicení radarových stanic poblíž pobreží Severního Vietnamu. Akce probehla v pohranicních oblastech a na malých ostrovech nedaleko severovietnamského pobreží. V oblasti (ale údajne stále v mezinárodních vodách) se vyskytoval i hlídkující americký torpédoborec Maddox . Ten 2. srpna pri odplouvání z oblasti v Tonkinském zálivu napadly tri torpédové cluny severovietnamského námornictva, pokládající ho za jihovietnamskou lod. Maddox s leteckou podporou jeden clun potopil a dva poškodil, pricemž sám byl zasažen jedinou kulometnou strelou.
4. srpna Maddox spolu s dalším torpédoborcem Turner C. Joy zhruba dve hodiny ostrelovaly radarové cíle, které považovaly za severovietnamské torpédové cluny. Pravdepodobne šlo pouze o rušení bourkou a mylné vyhodnocení signálu sonaru. Vietnam jakoukoli vojenskou akci dodnes popírá; nekterí kritikové americké vlády dokonce tvrdí, že incident byl zámerne pripraven s cílem ospravedlnit vstup do války.
Americký prezident nejprve varoval Hanoj pred nevyprovokovanými útoky. Po druhém incidentu schválil jednorázové letecké údery na cíle v Severním Vietnamu a vystoupil v televizi s projevem k národu.
Prvních náletu (5. srpna 1964) se krome letadel jihovietnamského letectva úcastnila i americká letadla ze 3 letadlových lodí v Jihocínském mori. 7. srpna schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která prezidenta opravnovala k „použití síly na pomoc obrane svobody kteréhokoli státu SEATO“. Zatímco se boje v Jižním Vietnamu pomalu stupnovaly, prešlo koncem roku 1964 Ho-Ci-Minovou stezkou více než 10 000 vojáku VLA, aby podporili partyzánské jednotky na jihu.
Konec války (1973-75)
Parížská mírová konference Síla náletu komunisty prinutila poprvé si seriózne sednout k jednacímu stolu. Parížské jednání je možné považovat za zrazení Jižního Vietnamu ze strany USA. Dohoda mezi USA, Jižným Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem byla nakonec podepsána koncem ledna 1973 v Paríži. Meli se ukoncit bojové operace všech bojujících stran, a USA meli stáhnout zbytek svých vojáku z Vietnamu v prubehu 60 dní.
Jihovietnamský prezident Thieu oznacil dohodu za faktickou kapitulaci své zeme, protože dobre vedel, že komunisti ji budou ignorovat. Komunisti ji ignorovali i pres to, že do Vietnamu byla vyslána mezinárodní mise, která mela na její dodržování dohlížet. Thieu to však musel akceptovat, dohoda by byla platná i bez toho, že by ji podepsali predstavitelé Jižního Vietnamu, zeme na jejímž území probíhal v podstate celý konflikt. Rozdíl by byl jen v tom, že potom by už Jižní Vietnam nemohl ocekávat ze strany USA jakoukoliv pomoc. Práve v té dobe (zacátek roku 1972) propukla v USA aféra Watergate a Vietnam se naráz ztratil ze sféry zájmu amerických politických špicek. Nepomohlo ani ubezpecení Nixona, že USA podporí Jižní Vietnam v prípade jakékoliv severovietnamské agrese. Od pocátku prímerí do konce roku 1974 zahynulo v bojích s komunisty 14 000 vojáku ARVN.