Hvězdná Brána Pegasus - 4 - Vojevůdce
Stargate Pegasus : Divitae - 04 - The Leader
Učit se a nemyslet,
to je ztráta času;
myslet a nepoučit se,
to je nebezpečné.
Postava kráčí zaprášenou chodbou, nevidíme ji do tváře. Chodba je železobetonová konstrukce, ale na mnoha místech jsou díry po vystřelených kusech, z kterých trčí pokroucené výztužné tyče, pod postavou se ozývá cinkání nábojnic. Míjí místnost, ve které Hadí stráže právě zmasakrovaly u zdi několik zkrvavených postav v cárech vojenských uniforem. Jde dál rázným krokem.
Nyní vidíme, že není sama, jsou za ním čtyři Hadí strážci. Nyní již vidíme tvář oné postavy. Apophis.
Vchází do tmavé místnosti, ze které se ozývá křik. Na zemi leží mnohokrát bitý a mučený Maybourne.
„Neměj strach. Ty žít budeš, abys sloužil svému bohu co nejlépe.“
Jeden z Hadích strážců mu podá kanopu. Apophis naprosto klidný, vytahuje z ní symbionta. Chvíli ho jen tak drží v ruce, a Apophis se na něj dívá skrz oči svého hostitele. Jde jen o moment, než mu zažhnou oči, a zvolna otevře ruku, ze které se Goa'uld vyprostí.
Plazí se po zemi jako had, a zamíří přímo k Maybourneovi. Na okamžik se zdá jakoby Goa'uld váhal, ale taktéž jen na okamžik. Symbiont vydá ostrý pískavý tón a pronikne do hostitele skrz hrudník. Krátký výkřik
Harryho Maybournea se rozléhá kolem, i přes bezvýrazné tváře Jaffů.
Maybourne pomalu vstane, rozhlédne se, a samozřejmě – žlutá zář vycházející z očí mírně osvítí zaprášenou tmavou místnost. Rozvážně kráčí k Apophisovi, poklekne před ním.
„Vstaň.“ Leagnar poslechne. Tvář hostitelé má typicky lhostejný výraz
„Váš služebník je vám nesmírně vděčen, lorde Apophisi.“ řekne Leagnar potichu.
Přestože to Goa'uldi nemají ve zvyku – Apophis se skutečně krátce a tiše rozesmál. Nebo bychom to tak mohli nazvat.
„Ví to?“ zeptá se Apophis
„Ano, všechno. Měl jste pravdu lorde, jako ostatně vždy.“ dodá Leagnar netečně
A oba vyjdou i s Jaffy z místnosti.
Podivně osvětlená místnost, napohled antické konstrukce. Jedinými zdroji světla jsou svítilny, zaražené ve stěnách, osvětlujíc interiér. Několik postav obchází místnost. Vidíme, že to jsou zcela jistě Tok'rové, dle uniforem.
Pozorujeme jednu…Tok'ru?
Je to Antička Ayana. Ostatní zřejmě již dávno ví, co je zač. Tok'ra Zanuf jí podá modravý svazek konektorů.
Otevře obvodovou část, míní zřejmě pracovat přímo na rozvodech.
Ayana po chvíli opatrně zapojuje konektory s koncovými podlouhlými bílými krystaly do vnitřku antického zařízení.
„Přijímám data. Téměř jsme u konce.“ říká Zanuf u goa'uldské příkazové konzoli
„Jak vysoké je opotřebení?“ zeptá se strojeně Selmak
„Prakticky žádné. Tedy abych byl konkrétnější – systém hlásí určité mírné defekty způsobené dílčími závadami v energetických převodech. Jinak byly tvé předpoklady správné, Selmak.“ odpoví Zanuf
„Dokážeme jej tedy napájet bez potíží?“
„V tom nevidím žádných problémů. S ohledem na to, jak je tento výtvor situován, je zázrak, že je nepoškozený.“
„Co se generátoru štítu týče…“ tázavě říká Selmak
„…i tento předpoklad je pravdivý. (pauza) Jaká škoda. Tak mocný a přitom křehký výtvor.“ Dopoví Zanuf zamyšleně, odcházeje k transportním kruhům. Selmak ani Ayanu to nepřekvapuje.
Čtvrtá osoba, které jsme zatím ještě neviděli do tváře se zapojí do rozhovoru, jde o Tok'ru Deleka.
„Sice je pravdou že zde žádný štítový generátor nebyl, a nejspíše ani nepočítali s jeho zabudováním, v tom případě bychom tuto chybu měli napravit.“
„A jak by sis to konkrétně představoval, Daleku?“ tázavě, až „teal'covsky“ pozvedne obočí Jacob
„Použijeme generátor štítu z Ha'taku. Vytvořit jiný by zabralo příliš času, ovšem takto…“ odpovídá Delek
„Naše jediné velké bojové plavidlo zbavit štítu? Zešílel jsi, Daleku?“ zvolá Jacob
„Co takhle obě konstrukce propojit?“ zeptá se náhle Ayana, která právě skončila s propojením rozvodů.
Oba Tok'rové se k ní otáčejí, a v jejich tvářích se jasně zjeví smíšené pocity.
„Bylo by to vůbec možné?“ pochybovačně se zeptá, již zase Selmak
„No prosím, na výběr máme ze dvou možností – buď je propojíme, nebo máme jeden obyčejný Ha'tak a, sice neuvěřitelně silnou energetickou zbraň, ale bez pohonu, a tak křehkou, že stačí jediný zásah a je bezcenná.“
Oba Tok'rové se nyní podívají na sebe. Uvažují o tom, něco na Ayanině návrhu přece jen bude.
„Samozřejmě, o takové záležitosti musíme jednat s Radou.“ řekne Delek
Po chvíli práce zůstane v místnosti Jacob/Selmak jen s Ayanou.
„Jak je vlastně možné, že Antikové vytvořili něco tak mocného a zároveň křehkého?“ zeptá se jí Jacob
Ayana se slabě usměje, a zadívá se do jeho přátelských očí, v nichž je stále rozeznat bolest nad ztrátou dcery.
„Mé vzpomínky na ostatní z mé rasy již odvál čas, to ostatně víš. Řekla bych, že se nezaobírali přílišnými detaily.“
Antička si všimne, že chce mluvit ještě o něčem. Zaujme jí to.
„Ale o tom jsi mluvit nechtěl, že?“ zeptá se ho
„Nejen na to (odmlka) Potřebuji, aby jste mi s něčím pomohla Ayano, a pomoct mi můžete jedině vy. Není to nic proti Tok'rům!“ řekne, když se Ayana zatváří nejistě „Jde však o velmi důležitou informaci.“ dodá Jacob
Bynarr a Svarog hovoří o samotě v soukromé komnatě, blízko pel'taku Bynarrova Ha'taku.
„Leagnar se těší k nám urážlivou, nezaslouženou přízní Apophise.“
„I mého pána Sokara znepokojuje jeho náhlé znovuobjevení se. Apophis mu však bezvýhradně důvěřuje, a to mému pánu postačuje k určité opatrné důvěře i k němu.“
„To vím nejlépe právě já. (odmlka) Jsem mnohem starší a zkušenější, než ta podlá špína.“
„Jsou snad nějaké důkazy o ní?“
„Naneštěstí ne. Je zrádce. Jsem o tom pevně přesvědčen.“
„Wraithové znající naši taktiku a technologie? To je směšné “
„Ano! Přesně! Jak by se dozvěděli v krátkém čase tolik vědomostí o nás? A jak skončila Zipacnova flotila?
Apophis věří, že to byla past, a Zipacna byl hlupák, však já se nenechám obelstít. (pohlédne na Bynarra)
Ty jistě také ne, Bynarre.“ rozezleně řekne Svarog
„Pouze jednou jsem to dopustil…“ řekne temně Bynarr, zažhne jedním zbývajícím okem, a odchází.
Svarog pozoruje jeho odchod, otočí se ke zdi a vytáhne z kapsy příruční komunikační kouli.
„Víš, co máš dělat. Zbytek odměny dostaneš po splnění úkolu, na němž jsme se dohodli.“
Znovu ji zastrčí do kapsy a odchází směrem ke kruhům. Doprovází jej pouze jeho lo'taur.
Jsme v blízkosti planety Nasya, onen svět, na kterém se pokoušel skrýt Jolinar z Malkshuru.
Vidíme prapodivnou směsici lodí – několik zřejmě Hebridenských, Tollánské křižníky, osm lodí Asgardů třídy Biliskner.
Zbylých pět má zvláštní doutníkový tvar, zatím nikdy neviděný, Z jednoho Biliskneru projdou paprsky do okolí celé „flotily“ a přenášíme se do jeho interiéru, až do místnosti se stolem ve tvaru pětiúhelníku. Sedí u něj pět zástupců. Asgard a čtyři lidé, každý ve zcela odlišném odění.
Lidé se sobě na chvíli dívají do očí, to již však začne hovořit Asgard.
„Pozdravy vám. Pro začátek jednání bude nejvíce vhodné se představit. Jsem Freyr.“
Tollán, jehož teď jasně poznáváme, povstává. Je to starší muž, s krátkou, pěstěnou bradkou.
„Člen Kurie, Omoc z Tollánské Republiky.“ a znovu se posadí, vstane člověk naproti něj.
„Ministr obrany Tlaxcallas, zástupce Orbány.“ zvolá muž menšího vzrůstu, ale s bojovným vzezřením
„Likos Hellman, velvyslanec Hebridenské Federace.“ řekne
U čtvrtého člověka si nyní všimneme, že to není člověk, ale Tok'ra.
„Garshaw z Belotu, Nejvyšší Rada Tok'rů.“ řekne co nejvíce zdvořile
Orbánský ministr si Tok'ru měří s vyzývavým výrazem ve tváři a řekne, dříve než někdo jiný.
„Odmítám jednat s Goa'uldem. Ať máte názory jakkoliv jiné.“ řekne Tlaxcallas co nejvíce urážlivě
„Tento způsob jednání je velmi kontraproduktivní, ministře. Předávám slovo zástupci Tollány, jak jistě víte, právě oni navrhli toto setkání.“ řekne Freyr mírně.
Orbánec proti tomu nic nenamítne, ale stále hledí na Garshaw pohledem, z něhož se prýští průzračná a upřímná nenávist, že to otřášlo i Tok'rou.
„Pokud nebudeme jednat a to hned, všichni budeme postupně vyhlazeni (obrátí se k Freyrovi) A až skončí s námi, jednoho dne se rozhodnou zničit i vaši rasu!“ zvolá zástupce Hebridenu.
„To je velmi nepravděpodobné. (odmlka) Pravdou je to, že ještě nedávno jsme bojovali s nepřítelem mnohem horším než Goa'uldi (zdůrazní „mnohem“, že si to vyslouží pozornost Tollánce) a nemáme ani zdaleka dostatek sil na zničení Sokara a Apophise.“
„Kdyby nezlikvidovali ty…Noxy, nechali by nás Tolláni i vy bez výčitek svědomí vyhladit!“ vykřikne Tlaxcallas
„Mýlite se, ministře.“ klidně odpoví Omoc „Goa'uldi nešli cíleně po vás a vašich lidech, vyhlazují světy už nejen pro otroky a své vlastní zvrhlé potěšení, ale proto, že z nás, lidí, kteří se jim nepodvolili, mají strach.
1969.
Tým SG-1 na poslední chvíli prochází aktivní bránou, která je má poslat zpět do budoucnosti.
2187.
Vycházejí z brány, a zjišťují, že jsou daleko v budoucnosti. Netuší však, až jak daleko.
Cassandra v bílých šatech jim říká, že na ně čekala celý svůj život, a pomocí zařízení na ruce se zeleným krystalem, aktivuje bránu. SG-1 se s ní loučí, a odcházejí.
Chvíli pozoruje již neaktivní bránu. Někdo přijde, a Cassandra se otočí.
„V pořádku?“ zeptá se jí
„Vrátili se. (pauza) Přesně, jak i měli.“ odpovídá klidným hlasem Cassandra
„Takže problém je vyřešen.“
„Ano.“
Vidíme konečně postavě do tváře, která je sice notně zestárlá, ale má pevný krok i hlas.
„Pak bychom už měli jít.“ řekne generál de Mertens normálním hlasem. Cassandra jde napřed, ale generál se ještě ohlédne, a sám na chvíli ustrne pohledem na bránu. Zažhnou mu oči.
Obléhána a téměř vyhlazená Orbána. Z orbanských pyramidových budov v hlavním městě stoupají oblaka kouře a prachu, zakrývajících oblohu, všude slyšíme exploze a výstřely zbraňových pulsů. Ha'tak klesne do atmosféry z orbity, přímo na město. Plazmové bomby a pulsy padají po salvách do trosek, země je v jednom plameni a puká, zbývající konstrukce se taví a rozpadají v rozžhavený prach, rozsévajíce smrt i pro několik zbývajících obyvatel, zoufale se dosud krčících v podzemních krytech, kde naživu již zbývalo jen něco málo žen a dětí.
Vysoké vlny ohně a plazmy se rozlévají do všech stran, proměňujíc i nejbližší okolí ve strašlivé inferno.
Na oběžné dráze je asi tucet Ha'taků, alespoň tolik jich prozatím vidíme.
Pravděpodobně ani nečekaly, že z hyperprostoru vylétne flotila v ne právě obvyklém složení typů lodí, a začnou plnou silou bušit do goa'uldských štítů. Orbánské doutníkové lodě střílejí saltově z předku lodi, střely vypadají podobně jako od Ha'taků, ale menší a s větší kadencí.
Asgardské Bilisknery sestřelují Ha'tak vzlétající jím vstříc z atmosféry, stejný co před chvíli bombardoval v nízké výšce. Ostatní lodě Goa'uldů se začnou bránit a manévrovat, rychle však přicházejí o štíty. Ha'tak, který dostal dva přímé zásahy do trupu, se stal neovladatelným. Na pel'taku lodi Jaffa vykonává poslední službu svému bohu.
„Mai'tac!“ křičí své poslední slovo Jaffa
Ha'tak, než jej stačí definitivně dorazit, narazí do trupu orbánské lodi, její trup puká, a její sekce
jednotlivě vybuchují.
Bilisknery se drží nejvíce zpátky, jejich zbraně způsobují rychlé selhávání goa'uldských štítů, zatímco rychlé Hebridenské křižníky z nich sonickými zbraněmi odstřelují kusy konstrukcí. Orbáni se zaměřují především na Alkeshe.
Až na dva z nich, všechny goa'uldské lodě u planety byly zničeny. Úplně. A jen se ztrátami dvou lidských lodí.
Přelétáváme na můstek orbánské lodi. Na kapitánském křesle sedí Tlaxcallas. Gratuluje posádce.
„Výborně. Tolláni by již měli být u Hebridenu. (sám k sobě) Snad se nám podařilo útok načasovat přesně…“
Nox. Klidný svět, bez jakékoli známky nesmírné vyspělosti rasy, na této planetě odpradávna žijící.
Dvojice jeho obyvatel sedí na jedné stráni. Kdykoli se mohou vrátit na své neviditelné město, plující vzduchem, jen kdyby chtěli. Jeden z nich má narůžovělé, druhý spíše namodralé podivné oblečení.
„Jak je vesmír velký, Ohpere?“ zeptá se zvědavě malý Nafrayu
„To neví nikdo, Nafrayu (usměje se na něj) Pokud vím, ptal jsi se mě na to již nesčíslněkrát, chlapče.“
„Já vím (umíněně) Ale někdo to může znát!“ pokračuje stále Nafrayu
„Nevěděli to ani Antikové. A víš, kolikrát jsi o nich již slyšel, co znali a dokázali. Když ani oni…“
Ohper se otočí, a zahlédne záblesk. Divá se na něj jen snad půl vteřiny.
Blízko hranice atmosféry planety se na asi na sekundu otevře hyperprostorové okno, z něj vylétává jakýsi černý předmět o velikosti asi třech Alkeshů, o okamžik později, sotva jej zahlédneme, zmizí v neskutečně zářivém světle. Během následujícího okamžiku se celý povrch planety rozžhaví a puká.
Povrch se trhá ještě hloubějí, a vidíme probleskující jádro. Nová exploze, tentokrát zevnitř, a planeta se rozpadla na mrak popela a žhavých kusů horniny, vzápětí chladnoucích v kosmickém vakuu.
Ocitáme se přímo v pozemní bitvě. Darty a Kluzáky mezi sebou svádí souboje v různých výškách, toho si však sotva všímají vojáci z Tau'ri a Jaffové, postupujících a střílejících do nepřátelských postavení. Někteří z Jaffů mají dosud neviděný typ brnění – kov je vrtven v „šupinách“, helma podobná Hadí, ale menší, a jejich tyčová zbraň je vybavena optikou a TER granátometem, viděným obvykle u ash'raků.
Alkesh prolétává nad územím nikoho a sype bomby, přeorávaje už i tak zničený povrch. Dva z Dartů se odpojují z jedné formace, a pronásledují jej, bombardér se pokouší uniknout, ale je zasažen do motorů, až přejde do nekontrolovatelného pádu do blízkého jezera.
I z povrchu vy mohli bojující pouhým okem spatřit, že na orbitě také nemá několik bojových lodí na růžích ustláno.
„Kree shal kek!“ křičí temně jeden z Jaffů a výstřelem v tu chvíli doslova rozsekne Wraitha vedví.
Mezi Wraithskou pěchotou se občas minou i lidé v hnědých uniformách s neznámými typy palných zbraní. Tau'riové i Jaffové tak nyní sami vidí na vlastní oči, že ty povídačky o lidských uctívačích Wraithů jsou pravdivé.
Voják Tau'ri kryjící se za žulovou skálou, sebou zničehonic trhne, z úst a především z krku se v proudech vyvalí z těla krev. Uctívač totiž se proplížil za něj, a trhnul zakřivenou čepelí. Tau'ri byl mrtvý dříve, než si uvědomil, že je s ním konec. Nedaleko něj bojující voják si uctívače stačí všimnout, ale ten na nic nečeká, nůž letí vzduchem, a zabodává se Tau'riovi přímo do srdce, v té samé chvíli, když zamířil zbraň.
Rána z tyčové zbraně. Několik ran po ní následující. Z uctívače zbyla jen beztvará spálená hmota. Jaffa spáleninu pošlape, a zaujímá pozici mrtvého Tau'rijce.
Jaffa uslyší kovový rachot, ale oddechne si. Tau'rijské bojové vozidlo právě rozstřeluje kanonem blízkou pozici uctívačů. Po chvilce se snad odnikud objeví skupina Wraithů, a čímsi co připomíná velkou kuši, střílejí na tank zářící modrou kouli. Sotva se zachytí na pancíří, modravý výboj se vyšlehne z koule, a tank se na místě…slisuje, a spadne na bok. Než Wraithové uniknou, jednoho z nich stačí ukrytý Jaffa zabít pulsem.
Souboje stíhačů se přenesly mnohem níže k bojišti. Jeden z Kluzáků likviduje Dart, ale vzápětí jej zničí jiný.
Na válečníky obou stran se sypou kousky kovu a těžkého prachu.
Apophisova mateřská loď na okraji Pegasu.
„Asgardé porušili veškeré dohody. Velmi se ponížili tím, že se zbytečně pustili do války kvůli chamradi, která odmítá sloužit svému bohu.“ říká Apophis Leagnarovi se zlobou v očích, i bez jejich žhnutí jasně viditelnou.
„Způsobil to Sokar?“ optá se Leagnar
„Ano, Noxové byli vyhlazeni a spolu s nimi i jejich planeta. (pauza) Setkal jsem se již s nimi tváří v tvář, bylo to zbytečné, a pokud právě to donutilo Asgardy jednat…“
„…pak jsou na tom Asgardi tak, že jsou donuceni pomoci, ale jen několika loděmi.“ Leagnar se ušklíbne
„Jsem potěšen tvou intuicí, Leagnare. Proč by posílali jen několik lodí? Zjevně na tom nejsou nejlépe.“
„Dle slov Svaroga může jít jen o předvoj invaze.“ odpověděl Leagnar klidně
„Svarog mi rovněž verně slouží, ale je přespříliš opatrný až zbabělý! (odmlka) Nejlépe mi slouží, jen pokud plní do písmene mé příkazy, tuto skutečnost jistě znáš.“
„Je to tak zlé, lorde?“ klidným tónem se Leagnar optá a pokračuje ledabyle „Koneckonců, je to tak nejlépe.“
Apophis se k němu tázavě otočí.
„Nyní, když vám lorde Tau'ri slouží, Tolláni a zbytek těch ubožáku zakončí svou troufalou cestu drzosti, Asgardé již nebudou mít na vybranou, než souhlasit s novou dohodou.“ dokončí Leagnar
„Přesně víš, co ti tvůj bůh chtěl sám říci.“ s úsměvem dodá Apophis
„Vím, co dělat v případě potíží.“ odpoví Leagnar
„Kdybych si nebyl jistý, že ano, nikdy bych tě nepověřil velením ve válce s Wraithy.“
„Dokud se nevrátíte, udělám vše pro svou věrnost vám.“ řekne Leagnar
„Tak na to nezpomeň. (kývne směrem k východu) Můžes již odejít.“
Bitva na planetě skončila. Kluzáky a Alkeshe dle jednoho z Jaffských velitelů právě masakrují poslední sporadický odpor ve skalách. Jaffové patrně odešli, nebo byli převeleni někam jinam. Náhle se z jednoho kráteru vynoří několik raněných uctívačů, s rukama nad hlavou, kříčích nějakou hatmatilkou. Vojáci z Tau'ri, kteří si toho všimnou se otočí, ale důstojník je vedoucí neslyšně kývne na dva vojáky, ti k nim jdou, zatímco důstojník odchází s četou jinam.
„Přišli jste pozdě pánové. Všechny místa už jsou prodaný.“ řekne španělsky s úšklebem jeden z nich
Oba vojáci namíří zbraněmi (jsou to AK-74M) na vzdávající se uctívače, a oba do nich vystřílí zásobníky.
Přebíjejí si zbraně, a spěchají směrem k ostatním.
Druhému se najednou zdá, že tělo Wraitha se pohnulo. Vztekle k němu přiběhne, a tak dlouho a nepříčetně dupe po jeho hlavě okovanými botami, dokud z něj nezbyde beztvárá kaše.
Na tělo ještě s odporem plivne, připevní si pušku k rameni a vrací se.
Konečně vidíme oddíl Jaffů o několik kilometrů dále. Kel'nosh nařídí Jaffům v oném novém typu brnění, ať se rozdělí a pokračují. On sám jde skrz nějaký kamenný vchod do údolí.
V údolí je dva na kusy rozlomená a napůl zarostlá Antická loď, ale ne typu Aurora. Proletává nad ní několik letek Kluzáků, bitvou ve svém okolí je nedotčená, ale okolo celého údolí doutnají trosky tanků a BVP, goa'uldských pozemních transportérů, trosky pokryté těly nepřátel i vlastních válečníků.