Psychologické problémy
Úvod: Život každému z nás předkládá problémy nejrůznějšího charakteru, které se dožadují řešení. Existují problémy akutní a chronické, povrchní a hluboké, vědomé a nevědomé, řešitelné a neřešitelné, matematické, logistické, ekonomické, náboženské, politické, vojenské, psychologické. Problémy nevyhnutelně patří k životu. Každý problém odráží nějakou psychologickou nebo biologickou potřebu člověka. Z hlediska následující eseje jsou významné problémy psychologické. Většina lidí má v určité míře určité psychologické problémy. K řešení problémů používáme jako nástroj myšlení.
Definice: Slovo problém pochází z řečtiny, ze slova πρόβλημα „probléma“, a znamená „něco, co bylo předloženo k řešení“. Problém tak představuje nějakou výzvu nebo otázku, která se dožaduje řešení. Psychologický problém je něco, čemu plně nerozumíme, co nejsme schopni vyřešit, na co neznáme odpověď, do čeho nejsme schopni plně proniknout, pochopit a vyřešit to a tak to ukončit. Psychologické problém je tedy něco neukončeného, co se neustále vrací a opakuje.
Příklady problémů: Spektrum našich psychologických problémů je velice pestré. Některé problémy jsou přechodné a povrchové, jiné mohou být velmi hluboké a chronické, některé jsou vědomé, jiné jsou nevědomé. Všichni jsme ve svém životě pravděpodobně nějaké psychologické problémy potkali a nějaké nás možná stále trápí, takže máme intuitivní představu o tom, co je to psychologický problém, tj. záležitost, kterou plně nechápeme a která se proto neustále vrací. Máme problémy ve svých mezilidských vztazích, se svým partnerem, dětmi, rodiči, společností. Máme problémy v práci. Máme problémy s láskou, zda milujeme a zda jsme milováni. Psychologickým problémem se může stát nemoc a chronická bolest, smrt někoho blízkého, závislost na alkoholu, zda jsme úspěšní nebo neúspěšní. Máme problem s přizpůsobením se společnosti, problémy s morálkou, etikou, naplněním, ctižádostí, závistí. Máme problémy s ohledem na budoucnost, s ohledem na peníze, na Boha. Máme problem samoty, stáří a smrti, problém agrese a násilí, problém spravedlnosti a pravdy. Problémů je bezpočet. Téměř všechno se může stát psychologickým problémem. Symptomem i příčinou problémů jsou různé druhy psychologického utrpení, komplex méněcennosti, pocity viny, strach, vnitřní zranění, konflikty atd.
Kognitivní anatomie problému: Psychologické jádro každého problému tvoří nesoulad mezi tím, jaké něco je a mezi tím, jaké bychom chtěli, aby to bylo. Jedná se o inkongruenci mezi situací danou a situací žádoucí. (Istzustand vs Sollzustand), S Ist-stavem jsme nespokojení a soll-stav chceme dosáhnout. Tato inkongruence v nás způsobuje napětí, a toto napětí nás motivuje k hledání řešení. Problém je tedy z psychologického hlediska situace, ve které je dán cíl a hledají se způsoby k jeho dosažení. K hledání řešení slouží různé strategie, například metoda pokus a omyl nižších živočichů, u vyšších živočichů a u člověka pak myšlení, a zejména jeho nejvyšší forma - pojmově logické analytické myšlení. Jednou z možných definic myšlení je, že se jedná o nástroj k řešení problémů. Myšlení k řešení problémů používání různé strategie, zejména schematizaci problému, rozložení na jednodušší podproblémy, logický rozbor situace, hledání strategie k řešení na základě minulé zkušenosti. Řešením problémů obecně se zabývá například heuristika, ovšem psychologické problémy jsou trochu složitější díky silné roli emocí a díky existenci vnitřních konfliktů (viz oddíl o konfliktech)
Psychologický konflikt je obsažen v každém problému, buď mezi Sollstavema Iststavem, nebo mezi dvěma různými alternativami dosažení cíle
Co dělá mysl s problémy: Problém na mysl působí rušivě a způsobuje stav vnitřního napětí a rozrušení (disturbance). My se to napětí snažíme uvolnit různými způsoby. Automatickou instinktivní reakcí mysli na problém je snaha nalézt odpověď, řešení, překonat jej, změnit nežádoucí situaci na žádoucí, ostranit napětí. Pokud to napětí nedovedeme uvolnit vyřešením problému, tak se ten problém snažíme odsunout nebo potlačit. K redukci napětí způsobeného neřešenými problémy používáme taky různé úniky: hledáme pomoc u někoho druhého, aby naše problémy vyřešil, vrháme se do činnosti, modlíme se, unikáme k alkoholu, vybijeme to napětí v nenávisti a agresi, hledáme zapoměnutí v různých aktivitách, utápíme se v sebelítosti. Nevědomky jsme si vypěstovali celou síť úniků, racionálních a iracionálních, intelektuálních. Všechny tyto úniky nám pomáhají na problémy zapomenout, potlačit je. Všechny úniky před problémy jsou však jen dočasné. Pokud problém vytěsníme z vědomí do nevědomí, tak jej neostraníme. On v nás jako neuzavřený a nevyřešený fragment existuje dál a působí na nás z nevědomí, projevuje se v našem životě ve formě agování, neustále se vrací zpět a vyplouvá znovu na povrch. Další problém úniků je v tom, že úniky vytváří zvyky a ze zvyků se postupně stávají závislosti a každá závislost generuje strach
Co problémy dělají s námi: Chronicky neřešené problémy v nás hlodají a způsobují stavy psychovegetativního napětí, což se v psychologické rovině projevuje jako starosti, hloubání (Grübeln), vnitřní neklid. V somatické rovině jako aktivace sympatického nervového systému se všemi doprovodnými psychosomatickými jevy jako jsou bolesti hlavy, nespavost, zažívací potíže, zvýšený svalový tonus s možným vznikem bolestí atd. Hluboké a závažné problémy mohou vést k psychickým poruchám různého stupně závažnosti.
Neřešitelný nebo neuspokojivě vyřešený psychologický problém vede ke stavům frustrace. Frustrace způsobuje pocit životní nepohody a neuspokojení a automaticky spouští určité nevědomé defenzivní reakce. Jednou z možných reakcí na frustraci je agrese směřovaná k ostranění překážky. Pokud odtranění překážky není možné, dojde k jejímu přesměrování na náhradní objekt, potlačení, nebo racionalizaci. Myšlení jako řešení problému je vždy činnost vědomá, reakce na frustraci jsou automatické, nevědomé, iracionální. Obrazně řečeno: problémy zatěžují naši mysl i srdce a způsobují zmatek a úpadek mysli, protože mysl chycená v problémech není schopna uvažovat jasně. Problém představuje určité zablokování spontánního pohybu mysli.
Hypotetické mechanismy vzniku problémů: Lidský život je neustálým proudem výzev a nových situací. Každá výzva vyžaduje adekvátní reakci a přizpůsobení z naší strany. Pokud nejsme schopni na výzvu adekvátně reagovat, tak v nás zanechá určité reziduum, které se stane psychologickým problémem. Problémy jsou tedy rezidua minulých výzev, na které jsme nebyli schopni adekvátně a úplně reagovat. Tyto neúplné reakce v nás uvíznou jako problém, jako něco neukončeného, nedořešeného, co si přenášíme s sebou dál a co působí nejrůznější další problémy.
V následujícím přehledu bych chtěl vysvětlit několik hlavních hypotetických mechanismů
Konfliktmodel – problémy způsobené nitropsychickými konflikty mezi různými motivačními systémy. Patogenní jsou zejména tzv. vývojové konflikty odehrávající se v tzv. kritických fázích psychického vývoje. V průběhu pozdějšího života může dojít k jejich reaktivaci. viz. Oddíl konflikty. Příkladem konfliktů jsou i inhibice.
Defizitmodel – Lidské já má určité funkce a díky traumatickým vlivům okolí nedošlo k plnému vývinu některých funkcí lidského já. Tyto poruchy se nazývají jako Ich-schwäche nebo Strukturelle-Ich-Störungen. Hlavní funkcí lidského já je hledání kompromisu mezi vnitřními potřebami a požadavky a omezeními vnějšího okolí. Díky slabému já podléhá člověk snadno různým vnitřním impulsům (Impulskontrollstörung) nebo vlivům okolí. Do této oblasti patří i různé deficity v sociálních kompetencích, určité nevyzrálé aspekty osobnosti, nenaučené strategie jednání
Traumamodel: viz oddíl psychologická traumata
Lernmodel: Buď jsme se nenaučili něco, co jsme se naučit měli (deficit psychosociálních kompetencí), nebo jsme se naučili něco, co jsme se naučit neměli (maladaptivní obranné mechanismy a různé zlozvyky). Z teorie učení vychází zejména behaviorální psychologické přístupy s teorií operantního podmiňování. Behaviorání přístupy nejsou v žádném rozporu s psychodynamickými směry, naopak se vzájemně velmi dobře doplňují.
Circulus vitiosus: Naše jednání představuje únik před problémy, přičemž problémy jsou důsledkem tohoto jednání v minulosti, tím pádem se jedná o pozitivní zpětnou vazbu. Naučené stereotypy a vzorce jednání nás přivádí do stále stejných problémových situací, a následky těchto situací posilují ony naučené stereotypy. Jako příklad lze uvést známe rčení, že „násilí plodí násilí“. Agrese z naší strany vytváří agresivní reakci okolí, na kterou reagujeme agresivně a tak se vytváří začarovaný kruh agrese. Nebo alkohol je příčinou problémů, které řešíme pitím alkoholu. Nebo sociální izolace vede k depresi a deprese posiluje sociální izolaci atd.
Jak se problémů zbavit?:
Psychologické problémy se od technických problémů liší výraznou rolí emocí a nevědomých psychologických faktorů a díky tomu nejsou řešitelné na čistě rozumové úrovni. Hlubší psychologické problémy jsou jako onen pověstný ledovec, z něhož jen 1/10 se nachází nad hladinou vědomí a zbytek leží v mlhavých vodách nevědomí. Řešení těchto problémů je možné až na hlubší úrovni, která zahrnuje jako pochopení rozumové, tak pochopení emocionální.
Pochopení psychologických problémů vyžaduje, abychom jim věnovali plnou pozornost. Žádný z našich problémů však pro nás není tak vážný, abychom mu věnovali plnou pozornost, proto se většinou spokojíme jen s povrchními odpověďmi. Chceme na problém co nejrychleji zapomenout, odložit jej a věnovat se něčemu jinému. Jen když se nás nějaký problém dotkne velmi intimně, jako v případě smrti, bankrotu, nebo když nás opustí manželka či manžel, jen tehdy tomu problému dovolíme, aby se z něj stala krize. Většinou se snažíme problémům nedovolit, aby v našem životě vyvolaly opravdovou krizi, odsouváme je pomocí racionalizujících vysvětlení, pomocí slov, úniků a různých obranných mechanismů. Abychom však problém mohli vyřešit, tak musíme objevit, proč vůbec vznikl, musíme ten problém pochopit až k jeho kořenům. Aby mohlo dojít k vyřešení, tak je nutné problém prožívat do větší hloubky. My však problémy nechceme prožívat hlouběji, nechceme jim dovolit, aby v našem vědomí vyvolaly krizi, a tak je přehlušujeme, odsouváme je do pozadí a snažíme se předstírat, že neexistují. Máme vybudovanou rafinovanou síť úniků před problémy. Avšak to, před čím utečeme a co potlačíme, se nevyřeší, ale bude to pod povrchem žít dál. Psychologické problémy jsou fragmenty a pozůstatky zkušeností, které jsme nedostatečně pochopili, které jsme nepronikli dostatečně do hloubky a která v nás proto dále žijí.
Je logicky jasné, že člověk nemůže pochopit něco, před čím se snaží utíkat, co se snaží potlačit nebo odsunout. Problém je nutno přímo konfrontovat. Je třeba přestat utíkat a začit problému naslouchat, učit se z něj, začít jej plně vnímat. Spousta našich problémů leží dost hluboce až v něvědomí, máme v sobě psychická zranění a traumata, máme v sobě vnitřní nevědomé konflikty, úzkosti, strachy, závislosti. Všechno toto je třeba pochopit a tím pochopením se od toho osvobodit. Ne to potlačit, ale naopak to nechat projevit se, vykvést. A všechno co vykvete, tak odkvete a nebude nás to už dále obtěžovat, protože jsem to plně pochopili, od kořenů až ke květům. Musíme nechat vykvést své strachy, své utrpení, svá zranění, své konflikty. Jen až toto vše odkvete a vykvete a tím se to vyprázní, může existovat svoboda. Problém je třeba vnitřně prožít v celém jeho rozsahu a vnitřně jej vyřešit, ne jej odreagovat na venek. Ale aby člověk mohl nechat své problémy tímto způsobem vykvést, tak jim musí přestat klást odpor, musí je přestat potlačovat a odsouvat, musí na ně přestat reagovat a jen jim věnovat plnou pozornost.
To pochopení má formu jistého druhu těžko popsatelného vhledu, který není pohledem směrem zvenčí na určitý problém (jakoby z pohledu vnějšího neúčastného pozorovatele), ale je pohledem směrem zevnitř (člověk vidí sebe sama jako aktivní součást toho problému). Pokud se na problém díváme kvaziobjektivně zvenčí, tak nemáme možnost jej změnit, zatímco pokud vidíme sami sebe jako aktivní součást problému, tak máme šanci jej překonat. Nejedná se tedy o abstraktní představu, kterou si o problému vytvořil intelekt. Problém je třeba vidět v teď a nyní, jak ve mně působí, jak mne nutí dělat určité věci, hledat úniky, jak já sám jsem tím problémem. Důležitou součástí toho vhledu je, že ten problém vnímá v jeho celku, integrálně, tj. nejen určitý jeho aspekt. Dejme tomu, že mám nějaký komplex. Pak nestačí vnímat jen vnější důsledky toho komplexu, ale je třeba jej začít prožívat do největší hloubky, je třeba jej začít vnímat v jeho celku, od kořenů až po větvě v podobě reakcí na něj, tj. jak vznikl, jak se udržuje, jak se prolíná celým vnitřním životem, jak ovlivňuje celé jednání. Toto vnitřní vidění je klíčem k osvobození se. To samé platí pro jakýkoliv jiný problém, ať už se jedná o vnitřních zranění, nebo různé formy strachu. Pokud mám určitý strach, tak je třeba ten strach spatřit v jeho celku, v jeho příčinách i v jeho důsledcíh. Takový celistvý pohled nebo vhled člověka osvobodí. Je to složité to popsat nebo vysvětlit, není to abstraktní filosofie, člověk to musí zažít. Pokud dokážete takto vysledovat a pochopit jeden jediný problém, tak pochopíte a vyřešíte i všechny ostatní. Žádný problém není izolovaný sám o sobě, ale je provázaný s jinými problémy a všechny problémy se nakonec sbíhají v jednom středu, kterým jste vy. Proto pokud pochopíte sebe sama ve vztahu k těmto problémům, tak je i vyřešíte. Řešení problému se nenachází nikde vně, ale v problému samotném, v mysli samotné, protože mysl sama je tímto problémem Svobodná mysl je taková mysl, která nemá žádný problém, která nemusí vynákladat energii na potlačení něčeho, vyřešení něčeho, překonání něčeho. Problémy nám nabízí možnost růstu. Osvobodit se od problému znamená pochopit mysl, která ten problém vytváří. Problém není něco izolovaného od mysli samotné
Shrnutí: Problém lze vyřešit jen hlubokým pochopením. Aby mohlo dojít k léčení, tak je nutno celý prožitkový komplex problému nechat vstoupit do vědomí a tam jej vnitřně vyřešit a integrovat, nestačí problém odreagovat na venek Hlavní překážkou je, že nejsme ochotni problém konfrontovat a věnovat mu plnou pozornost. Mnohdy je snažší pochopit teorii relativity, než pochopit svůj vlastní život.