Potkani
Potkan nebo potkan obecný (Rattus norvegicus) je hlodavec rodu krysa často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní boltce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek. Potkan se dožívá 3-4 let v laboratorních podmínkách, v přírodě až dva roky.
Potkan dosahuje hmotnosti průměrně 400-600 g, v dobrých podmínkách až do 900 g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o 1/3 menší. Délka těla bývá v rozmezí 160 – 270 mm.
Potkan je kosmopolitní a synantropní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století[1].
Potkan se začal v 50 letech 20. století používat pro laboratorní účely díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a své inteligenci. Pro laboratorní účely se používá domestikovaná varieta Rattus norvergicus var. alba, která má sníženou schopnost přenášení chorob. V 80. – 90. letech 20. století se potkan rozšířil do domácností, kam jej donesli někteří ze zaměstnanců laboratoří. Postupem času vznikaly křížením odlišné barevné variety a potkan si získal na popularitě.
Samice mívá pářící období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 23 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 8 až 13 mláďat, ale není výjimkou vrh o počtu 16, výjimečně až 20 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14. – 16. dne. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Potkan je pohlavně dospělý po 5 až 8 týdnech. Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 a více vrhů. Samice potkanů mají schopnost v rané fázi březosti ukončit tuto březost během nevhodných podmínek nebo zejména z důvodu, že se setká s vhodnějším samcem s lepším genetickým potenciálem.
Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i v dnešní době včetně různých důmyslných hubících prostředků. Díky tomu se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.
Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Alfa zvířata – zpravidla zakladatelé skupiny – ovlivňují celou kolonii. Naproti tomu jsou ve skupině i zvířata velmi podřízená – mohou to být potomci jiného páru skupiny či staří potkani, kteří jsou permanentně terorizováni zbytkem kolonie (potkan podobně jako člověk silně podléhá stresu a toto je způsob "odreagování se"). Těmto jedincům je také upírána potrava, mají funkci "ochutnavače". Při objevu neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první.[2] Pokud tento "test" přežijí, zdroj pak ochutná i zbytek skupiny. Právě to je jeden z aspektů, proč potkan tak zarputile odolává jedům a dalším návnadám "na krysy". Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km², na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.
Šlechtěná bílá varieta potkana, určená původně k pokusným účelům. Tato varieta na rozdíl od potkana obecného nemá schopnost hostit různé nebezpečné nemoci a je možné ji ochočit.
Tento poddruh je rozšířen v domácnostech jako ochočené domácí zvíře. Podle názvu za slovem „var.“ je označení barevné variety nebo variety s jinou stavbou těla nebo druhem srsti.