Chotěboř-stálá expozice J. Prucha
Stálá expozice Jindřicha Pruchy
Historik umění Jan Tomeš o mnichovské tvorbě Jindřicha Pruchy z roku 1912 říká: “Zamyslíme-li se nad mnichovským rokem, vidíme, že po uměleckoprodukční stránce byl téměř neplodný.” Přesto otevíráme novou expozici k 100. výročí malířova úmrtí právě tímto obdobím - tzv. mnichovskou kresbou.
Ta představuje řadu portrétů a podobizen, které rozhodně nemůžeme nazvat chudými, neboť v nich svým „dotykovým rukopisem osobité impresivní podoby“ (Zdeněk Sejček) daleko překročil tehdejší mnichovskou Akademii a dal jim tak vlastní výraz. Portrétní kresba ale nebyla cestou, která by v jeho díle dominovala. Velice brzy u něj opět převládla láska ke krajině, což je poloha, kterou u Jindřicha Pruchy známe především.
Jindřich Prucha se narodil 29. září 1886 v Uherském Hradišti. Jeho otec pracoval ve službách četnictva a Pruchovi se často stěhovali. Pruchova životní cesta vedla z rodného města přes Klatovy, Čáslav, Prahu a Mnichov, aby se nakonec usadil na samotě zvané Županda u Běstviny v Železných horách. První kreslířské pokusy zaznamenali rodiče u Jindřicha už v útlém dětství. Při studiu gymnázia v Čáslavi začal výtvarné nadání více rozvíjet. Ačkoliv poté začal studovat na filosofické fakultě, umělecký směr v něm zcela převládl. Počátečními neúspěchy ve výtvarném spolku Mánes či na Akademii výtvarných umění se Jindřich nenechal odradit a inspirován impresionismem dál pracoval na vlastní tvorbě. Jeho přednostním zájmem se stala impresionistická, výrazně expresívní a fauvistická malba. Náměty obrazů i barevné provedení svědčí o intenzivním vnitřním prožitku, opakovaném hledání a nových začátcích.
Po předčasném ukončení studia na mnichovské Malířské akademii Prucha přesídlil zpět do krajiny Železných hor, která se mu stala osudovým životním místem. Čerpal z odkazu tradiční krajinomalby a ve svém okolí našel motivy pro mnoho obrazů i kreseb. Smrt do života Jindřicha Pruchy zasáhla 1. září 1914, kdy padl v bojích první světové války na frontě v Haliči.