Občasník 3.
Račínský občasník
www.racin-obcasnik.estranky.cz
3. číslo, prosinec - 2009
Milí čtenáři,
adventní čas, jeho neodmyslitelná součást, jeho vyvrcholení je Štědrý večer. Čas pohádek, porozumění, odpočinku, klidu, míru, tradic, radosti, blízkých setkání
a odpuštění.
Přáli bychom Vám, aby právě takový byl i Váš vánoční čas a nejen ten.
Ať nikdo nezůstane u stromečku osamocen, ať si každý vzpomene také na ty, kteří tu již nejsou, zůstali však v srdcích, ať jsme všichni společně obklopeni láskou.
Do nového roku 2010 především pevné zdraví, od kominíčka štěstí, úspěchy doma
i v zaměstnání, peněz tak akorát a denně úsměv na tváři.
Petra a Jaroslav Kubíčkovi + spol. bez r. o. J
Něco o Račíně část 3.
Další známá historie je až z období po událostech revolučního roku 1948. S novým mladým panovníkem, Františkem Josefem I., nastaly v našich zemích nebývalé územně-správní reformy, vznikly kraje, soudní a politické okresy, obce a jejich samosprávy. Stát s obyvateli budoval správní základy svého působení, včetně zákonodárství, které v podstatě funguje dodnes. Jak píše Dr. Průža ve své Přibyslavské kronice: R. 1865 oznámil obci c.k. okresní jako politický úřad výnos českého místodržitelství a zemského výboru, kterým v život povolává se osmnáctičlenné okresní zastupitelstvo přibyslavské. Skupina velkostatkářů vyslala do něho tři členy, město Přibyslav dva, Borová a Vojnův Městec po jednom, ostatní venkovské obce jedenáct členů.
K samosprávnému okresu přibyslavskému přivtěleny byly tyto obce: Borová, Buková, Dobrá s Keřkovem, Dvorky, Dvůr Dolní a Horní, Nové Dvory, Hesov, Stříbrné Horky, Železné Horky, Hřiště, Nová Huť, samota Hynkovec, Česká a Německá Jablonná, Karlov, Losenice Malá a Velká, Modlíkov, Nížkov, Peršíkov, Polnička, Pořežín, město Přibyslav, Radostín, Račín, Ronov, Rosička, Samotín, Sázava Horní a Dolní, Stržanov, Světnov, Špinhof, Šenfeld, Šicendorf Český, Škrdlovice, Uhry, Vepřová, Vojnův Městec, Volešná s Pořičí.
Račín byl v letech 1850 až 1924 (dle první školní kroniky a jistě omylem již od roku 1823) spojen s obcí Vepřovou, tam také byla obec přiškolena, farností patřila k Velké Losenici. Do vzniku okresů byl Račín pod samosprávou panství Polná. Samostatnost si udržel až do roku 1964, kdy byl přijen k Polničce. Osamostnil se v roce 1992, a tak to, dá-li PánBůh, nějaký čas zůstane.
Složení zastupitelstva.
Po tři volební období, od roku 1992, byl starostou pan František Dvořák, jeho zástupcem nejdříve pan Jaroslav Kubíček II., později pan Martin Zich.
Od roku 2002, starostou Ing. Ivo Mittermayer, místostarostou Ing. Ivan Mokříš, Renáta a Luděk Machovi, Jan Zach, Ivan Reinoha, Jaroslav Kubíček III..
Od posledních voleb roku 2006 zvolen starostou Jiří Subý, místostarostou Ing. Ivan Mokříš, Jana Mokříšová, Renáta a Luděk Machovi, Jaroslav Kubíček III., Leoš Zich.
V druhé polovině roku 2009 se snížil počet zastupitelů na 5 členů. Odešli Ing. Ivan Mokříš a Bc. Jana Mokříšová, místostarostou byl nově zvolen pan Leoš Zich.
A kroniky další?
Během Světových válek byly pamětní knihy na nějaký čas odebrány, případně uloženy v městě Brně. Poté se do nich zaznamenávalo s jistou opatrností.
Ještě zmínka o válce, ve Světové padli: Fr. Zvolánek, Jan Veselý, Fr. Mach,
invalidní zůstali: V. Zástěra, který přišel o oko, J. Král měl kratší nohu, Kubíček trpěl vysýcháním míchy, v zajetí byl Jos. Kocián,
legionáři bojující v zahraničí: Jan Dvořák, Fr. Wasserbauer.
V roce 2005 byla založena nová kronika P. Kubíčkovou B., která po dohodě s tehdejším zastupitelstvem nebyla vedena podle metodických návodů, neschvalovala ji žádná letopisecká komise. V roce 2008 došlo k jejímu odebrání. V jejím obsahu nebylo shledáno, že by uvedené údaje neodpovídaly pravdě, pouze nesplňovala a porušovala současné zákony ČR.
Od roku 2008 jsou vedeny dvě knihy. První je kronika dle požadovaných zákonů a vede ji paní Olina Wasserbauerová. Druhá je neoficiální Pamětní kniha obce Račín, navazující na původní knihu z roku 2005, vedená opět P. Kubíčkovou Balcarovou.
Pokračování opět přístě..............
(zdroj - Písání vybrané ze vzpomínek, kronik a knih pamětních na obec Račín, vydané Obecním úřadem v Račíně, 25. června 2005, neoficiální Pamětní kniha u Kubíčků)
Události ve zkratce .
říjen 2009
- Začátkem října byl zakoupen a navezen materiál na stavbu Splaškové kanalizace a ČOV Račín. Započaly se práce ohledně realizace dlouhoočekávané kanalizace. Do obce přijelo množství těžké techniky a byl uložen potřebný materiál za rybníkem Jordán. Toto dílo bylo započato u místního vepřína, postupně zasáhne celou obec, proto je provoz po místních komunikacích omezen.Prosíme tímto projíždějící i místní o obezřetnost a ohleduplnost. Věřme, že se dílo co nejdříve podaří a obyvatelé malé vesničky si budou moci brzy oddychnout.
- V sobotu 3. října došlo místními rybáři k výlovu rybníka Jordán. Úlovek byl skvělý, oběd „u Hasičárny“ výborný, neboť z obalovaných kapříků nezbyl ani kousíček, proto náležitě díky celé rodině Dvořákových.
- První sníh letos napadl opravdu nečekaně brzy, v polovině října. Chvilku to sice v Račíně připomínalo pohádkově Ladovskou zimu, nevydržela však dlouho a jak rychle napadl, tak rychle roztál.
- Za obecní budovou byla aktéry sázky oficiálně předána a opečena výhra z pochodu do Brna. Nejednalo se pouze o maso, ale také o tekutiny s obsahem alkoholu, které neodmyslitelně k oslavám zde patří. Fotografie z této akce je možné si prohlédnout na nástěnce v prostorách místní Račínské hospůdky.
listopad 2009
- Počasí si opět pohrávalo, sníh roztál, opět napadnul, mrzlo a pro změnu se oteplilo.
- Důrazné upozornění od starosty obce na nepovolenou skládku na parcele č. 267 –úvoz nad Veselovými. Za přestupek hrozí případným hříšníkům pokuta až 5 000,- Kč.
- A zase Míša Olšiak spjatý s rakem v Račíně. Tento umělec slavnostně předal zastupitelům města Žďár n. S. Své dílo, které je poblíž skutečné zemské hranice Čechy-Morava. Jedná se o hraniční kámen, který střeží český lev a moravská orlice.
- Ke konci měsíce došlo k úplné uzavírce silnice II/350. Důvodem bylo prořezání stromoví, které bylo nebezpečné silničnímu provozu.
- Ve směru z Račína na Vepřovou, přímo u vyústění asfaltové silničky u rybníka Mlejňák byla částečně poškozena hlavní silnice. Proto řidiči pozor, ať nepřehlédnete!
- Nejspíše v noci ze soboty na neděli 15.11.2009 došlo neznámým pachatelem (pachateli) k poškození dvou automobilů, zaparkovaných v blízkosti obecní budovy. Lupiči si odnesli převážně elektroniku. Tato událost byla nahlášena Policii ČR, která na místě později vyšetřovala.
- Konec měsíce již patřil přípravám na Advent. Děti z Račína, které navštěvují MŠ a ZŠ ve Vepřové, se za doprovodu písní a přednesu zúčatnily slavnostního rozsvěcení vánočního stromu v této obci (foto z této akce naleznete na internetových stránkách).
prosinec 2009
- Také letos navštívili naše ratolesti Mikuláš s andělem a čerty, kteří budili již z povzdálí respekt. Zlobivé děti postrašili a ty hodné odměnili. Díky a zase za rok.
- Začátkem prosince byla ve Vepřové výstava betlémů a vánoční výzdoby. K vidění byla mnohá rukodělná díla, překrásná vánoční výzdoba i inspirace pro přípravu vánoč. tabule. Zastoupen byl také Račín, a to dvěma ze dřeva vyrobenými betlémy.
+ děti navštěvující ZŠ a MŠ ve Vepřové se za doprovodu zpěvu a přednesu básniček zúčastnily slavnostního rozsvícení vánočního stromu
- V Račíně byl stromeček rozsvícen na Mikuláše 5. prosince 2009
A na co se těšit........?
- No přece na Ježíška. Na to, že nový rok 2010 ve zdraví a radosti prožijeme a přežijeme J
- Na možný přírůstek obyvatel.
- Na Pyžamovou party, která bývá v březnu. Termín bude ještě upřesněn na internetových stránkách www.racin-obcasnik.estranky.cz
Gratulace, výročí, oslavy, narození...
Všem oslavencům přejeme hlavně a hlavně zdraví, mnoho sil , štěstí od kominíčka, plnou náruč lásky nejen od nejbližších, ale také od ostatních místních usedlíků a lidí, kteří přejí opravdu od srdce jen to nejlepší, pozitivní, nejhezčí
do dalších let.
- v měsíci prosinec oslaví paní Eva Zachová 65 let
- v únoru 2010 pěkných 40 let předchozí starosta Račína pan Ing. Ivo Mittermayer
- březen patří paní Renatě Zálešákové a jejím kulatým 50. narozeninám a také paní Aleně Srpové, která oslaví 55. výročí
NOVINKA....čerstvě narozená miminka.....
Koncem října přibylo v Račíně miminko, jedná se o holčičku Klárku Říhovou.
To je skvělá zprávička,
že na svět přišla holčička.
Malá očka, jemné vlásky,
je důkazem Vaší lásky.
Milý taťko, maminko,
máte krásné miminko.
Ať má život šťastný a dlouhý,
ať naplní si všechny touhy.
Mnoho štěstí, lásky a zdraví
Vám všem přejí všichni Račíňáci.
Vánoční inspirace do kuchyně
Domácí kokosové Raffaello kuličky
INGREDIENCE:
- 150g kokosové moučky
- 200g sušeného mléka (nízkotučného)
- 250g Hery
- 1dl vody
- 1 vanilkový cukr
- 150g cukru krystal
- 4 rozdrcené dortové oplatky
- 50g kokosu na obalování
- mandle, lískové oříšky nebo vlašské ořechy
Vodu s cukrem uvaříme na sirup. Do vychlazeného sirupu přidáme kokos, sušené mléko, měkkou Heru, oplatky a vypracujeme masu, z které formujeme kuličky (ruce si občas namočíme ve studené vodě). Doprostřed dáme mandli (nebo jiný oříšek), obalíme v kokosu a ukládáme do papírových košíčků. Z této dávky připravíme asi 50 kuliček.
Netradiční vánoční kapr
Připravte si:
1 velký kapr, 2 dcl pomerančového džusu, špetku soli, špetku mletého pepře, 20 dkg šunky, hladká mouka, 2 vejce, strouhanka, olej, máslo, tvrdý sýr,
Postup přípravy:
Kapra očistíme, omyjeme, vykostíme a naporcujeme. Porce vložíme do mísy, zalijeme pomerančovým džusem a necháme přes noc odležet. Potom porce vyjmeme, osušíme, osolíme, okořeníme, zabalíme do plátků šunky, obalíme v trojobalu a smažíme na rozpáleném oleji dozlatova. Hotové posypeme strouhaným sýrem.
Pryskyřice (lidově smola, smůla)
Jelikož hrozně rád naslouchám vyprávění ze starých časů, které bravurně ovládá a vypráví pan Zich, dostali jsme se onehdy ke smůle. Já si ji pamatuji hlavně při svých hříšcích z mládí, kdy se mi lepila na paty. No a u paty to tehdy začalo, když jsem šlápl na hřebík, který mi projel chodidlem tak rychle, že jsem nestačil - ani nic. Tehdy žil ještě můj děda, který nelenil, doslova zaběhl do lesa, donesl smolu, potřel poraněné místo z obou stran a mně se noha zahojila bez sebemenších komplikací. Později jsem ji žvýkal jako žvýkačku a dodnes si pamatuji jeji nezaměnitelnou chuť. Když jsem to po několika letech zkusil znova, mnou nalezená byla odlišná. Takže to tenkrát ani nebyla smůla, spíše štěstí. Proto není smůla jako smůla, existuje mnoho druhů a je umění najít tu pravou.......
Díky tomuto tématu mne napadlo vyhledat něco málo o ní.
(J. Kubíček)
Pryskyřice (lidově smola, smůla)
je výměšek, který produkuje řada rostlin, zejména jehličnatých stromů a obsahující zejména uhlovodíky. Používá se např. pro výrobu laků, lepidel nebo kadidla a parfémů. Zkamenělá pryskyřice se označuje jako jantar. Jako pryskyřice se také označují syntetické výrobky podobných vlastností.
Pryskyřici obsahují i jehlice stromů; některé druhy ji dokonce přímo z jehlic vylučují (borovice osinatá).
Biologický význam
Pryskyřice teče ve dřevní hmotě pryskyřičnými kanálky a přirozeně chrání stromy při poranění kůry či dřeva a také proti parazitickému hmyzu, například kůrovci. Vnikne-li hmyz pod kůru, začne v poškozeném místě téci míza, pryskyřice hmyz přilepí a zalepí jeho dýchací otvory. Zdravé stromy jsou tak schopny bránit se napadení kůrovcem. Naopak stromy oslabené nebo nemocné produkují pryskyřice málo a kůrovcům podléhají.
Chemické složení
Pryskyřice vylučovaná stromy je kapalina s velkou viskozitou tvořená těkavými látkami, převážně terpeny v nichž jsou rozpuštěny netěkavé složky díky kterým je pryskyřice lepivá. U některých druhů je terpenů velmi málo a rozpouštědlem je převážně n-heptan (borovice Jeffreyova). Díky vysoké čistotě heptanu získaného z borovic destilací je možno použít jej pro definování nulového bodu stupnice oktanových čísel benzínu. Příbuzná borovice těžká, jež se borovici Jeffreyově velmi podobá, však obsahuje terpeny. V některých provozech destilujících pryskyřici v Kalifornii došlo v minulosti k explozím v důsledku záměny obou druhů které byly mylně považovány za jediný druh. K rozřazení druhů došlo teprve roku 1853.
Použití
Díky své vysoké hořlavosti se pryskyřice dříve používala pro výrobu pochodní. Tvrdé pryskyřice jako např. kopál se dnes používají pro výrobu laků a cementu. Naproti tomu měkčí pryskyřice obsahující esenciální oleje se využívají při výrobě léčiv a kadidla.
Pryskyřice se užívá k přípravě náplastí. Kousek pryskyřice se rozehřeje a nanese na kus plátna v tenké vrstvě. Tato náplast se potom přiloží na omrzlé místo nebo sval či kloub, v němž se ozývají staré rev-matické bolesti.
Využití při výrobě pivovarnických sudů a přípravě laků, barviv, v provaznictví a obuvnictví.
Zahřátím čerstvé pryskyřice vzniká kalafuna, jež se používá pro přípravu smyčců smyčcových nástrojů.
Devatero zapomenutých řemesel
Být celý život smolařem, není zrovna životní výhra. Nic se vám nedaří, smůla se vám lepí na paty. Jak se hezky česky říká, jste pechfógl. Být smolařem ale může také znamenat, že budete smůlu přímo vyhledávat. Čím víc smůly, tím lepší život. To jsou paradoxy! Dnes už si totiž nikdo nepamatuje muže, kteří si na živobytí vydělávali prodejem smůly. Kupovat si smůlu, jaká pošetilost, kdyby se tak raději dalo koupit štěstí. No a vidíte, byly doby, kdy smůly nebylo nikdy dost. Kdo nevěří, ať nikam neběží, ale čte následující řádky, které mu představí i další starobylá řemesla.
Již z 11. století jsou u nás známi smolaři – pekelníci (picarii), kteří vymazávali dřevěné nádobí smolou. Služeb smolařů využívali hlavně bečváři, kteří si nechávali smolou vylévat sudy. Smola se získávala sběrem přírodní pryskyřice. Ta se dále zpracovávala pražením (rozpouštěním). Vařila se v měděném kotli, kam se přidávala voda, aby se pryskyřice nepřipálila. Po převaření se pryskyřice nechala zchladnout a pak se přelila do hrubého ve vodě namočeného pytle. Pod lisem se přes hrubou tkaninu pytle pryskyřice filtrovala. Při mírném tlaku se získávala čistá tzv. žlutá smola, při silnějším tlaku pak již ne úplně čistá černá smola. Ze žluté smoly se pak pomocí dalších postupů a přísad získávaly vzácnější druhy smoly. Takovou byla i smola bílá čili kalafuna. Smola ševcovská čili lodní se připravovala z dehtu. Její použití vyplývá už z názvu, používala se k impregnaci kůže nebo k vymazávání trupů lodí.
Byla tu řeč o dehtu čili kolomazi, dříve velmi žádané surovině. Ta se získávala poněkud složitější cestou než vlastní smola, tzv. suchou destilací dřeva. Co si pod tím představit? Představte si milíř, tedy kopuli ze dřeva, uvnitř které hořel oheň a jejíž povrch byl neprodyšně uzavřen drny, hlínou a navlhčeným mourem. Uvnitř milíře docházelo k nedokonalému spalování dřeva – karbonizaci. Prostě takhle se vyrábělo dřevěné uhlí. A kdo vyráběl uhlí, no, no přeci uhlíř. Tohle byste mohli vážně vědět, určitě jste někdy viděli pohádku o pyšné princezně. Milíře v lesích sice již dávno vyhasly, ale dřevěné uhlí používáme dodnes ke grilování. Jeho spotřeba je tak oproti minulosti minimální. Dříve se používalo především jako topivo v železářských pecích. Při pálení dřevěného uhlí v milíři vznikaly tři složky: plynná, pevná (uhlí) a kapalná (dehet). Množství kapalné složky záleželo na výběru dřeva. Nejvíce dehtu dávalo dřevo z borovic, obzvláště pak staré pařezy z borovic skácených před několika lety. Dehet čili kolomaz vykupovali potulní kolomazníci. Ti po vesnicích vozívali na trakaři nebo vozíku kolomaz v soudku spolu se soudkem oleje, jímž se musela ztuhlá kolomaz ředit. Kolomaz se používala například k mazání dřevěných ložisek.
Když už jsme jednou byli v lese, nesmíme zapomenout i na popeláře. Nechci vám samozřejmě tvrdit, že se mezi milíři proháněly kukavozy s muži v oranžových vestách. Popeláři podobně jako uhlíři a smolaři pálili dřevo, ale až na popel. Popel byl totiž důležitou přísadou při výrobě skla, býval součástí vsázky do sklářských pecí. Louhováním popela se pak vyráběla látka zvaná potaš. Potaš se používal nejen ve sklářské výrobě ale i ve výrobě textilní a mydlářské. Na jeho přípravu se však spotřebovalo obrovské množství dřeva, a tak jeho výroba ze dřeva byla ještě na sklonku 18. století zakázána.
A víte, kdo to byl Honza Sanytrník? Já ho znal chudáka. Kopal za Bohemku, pak dělal funkcionáře a nakonec si hodil mašli. Ale to sem nepatří. Sanytrník ještě než se stal fotbalistou a získal velké S, vykopával ze země ledek. Ledku se totiž říkalo sanitr či salnitr a místu, kde se zpracovával pak saliterna. Bývalo tam smradu jako v hradu. Tak proč byl tento dusičnan tolik zajímavý, že stálo zato podstupovat smradlavou proceduru. Ledek byl totiž výchozí surovinou pro výrobu střelného prachu. Jeho význam tedy s rozvojem střelných zbraní stoupal. Takže to bývalo docela dobré živobytí. A kdože vyráběl střelný prach? Opět "těžká" otázka. Přeci prachař. To byla opravdu lehká otázka. Ale co takhle říci, co dělali ručnikáři. Ručníky? Haha, no to jste vedle jak ta jedle. Ručnice přece, o kterých jistě každý ví, že to byly palné zbraně, předchůdci dnešních pušek.
Ale dost bylo smradu a kouře, pojďme raději za zviřátky. Ale předem varuji, žádné čtení pro děti to nebude. Následující řádky jsou určeny pouze silným povahám, zvláště před nimi varuji pány v plné síle. Řeč totiž bude o miškařích, nunvářích, ludvářích, lumbařích či lumbačácích. Tak co pánové jste stále v klidu. A co když řeknu zvěroklestič. Již vás začíná svírat úzkost. Ano již zřejmě tušíte správně, mluvíme zde o lidech, kteří řemeslně zručně připravovali samce hospodářských zvířat o jejich samčí pýchu. Dámy, nesmějte se, samičky také nebývaly kastrace ušetřeny. Ale můžu vás uklidnit, většinou to byly pěkné svině. Nunváři dělali z hřebců valachy, z býků voly čili bulíky, z beranů skopce, ze sviní nunvy čili mišky, z kohoutů kapouny. Proboha proč to všechno, ptáte se s nohama křížem. To máte tak, zvířata se kleštěním zklidní, stanou se ovladatelnější a způsobilejší k práci, některá získávají na tučnosti, jejich maso je křehčí a šťavnatější, někdy dokonce ztrácí nepříjemný zápach. Takže nám to matka příroda jistě odpustí.
A nakonec se pomodlíme. A to nejlépe v kostele, že. A ke kostelu neodmyslitelně patří majestátní zvuk varhan. A kdože rozeznívá varhany. Varhaník, řeknete bez váhání. No, není to tak docela pravda, bez vzduchu v píšťalách by varhaník nevyloudil ani tón. Takže někdo musel šlapat měchy a kdo jiný by to byl než měchošlap. Velice důležitá osoba v kostele. Bohužel však špatně placená, a tak měchošlap býval často i kostelníkem, případně hrobníkem.
A tak jsme se z lesa dostali až do hrobu a to je opravdu konec.
Něco pro zasmání...
Maminka volá z kuchyně na Pepíčka: ,, Pepíčku, nechceš vylízat misku?" A pepíček odpovídá:¨,,A která vlastně letos vyhrála??"
Tak ten nemá chybu
Děti se ptají tatínka, proč má tak velké oči.
A tatínek říká:
"Víte, děti, já jsem měl velmi těžké dětství, často jsem plakal, proto mám teď tak velké oči."
A z kuchyně se ozve manželka:
"Kdybys raději víc čůral....."
Povídala kráva krávě: Až tam přijdu čtyřikrát, Druhá kráva na to vece: ale krávou zůstaneš!“ |
|
Na konci mše se kněz ptá: "Kolik z vás odpustilo svým nepřátelům?" |
Žena se ptá manžela:
"Viděl jsi někdy zmuchlanou stovku?"
"Ne," říká muž znuděným hlasem. Manželka před ním zmuchlá stovku.
"A viděl jsi někdy zmuchlanou tisícovku?"
"Ne."
"Tak se podívej..." a muchlá před ním tisícovku. Pak se ho ptá:
"A viděls někdy zmuchlaných osm set tisíc?"
Muž na to nechápavým hlasem: "Ne..."
"Tak to se jdi podívat, stojí v garáži."
Dvě blondýnky jdou do lesa pro vánoční stromeček. Po dvou hodinách hledání se jedna zeptá té druhé:
"Tak co?"
"Ále, nikde nic."
"Víš co? Tak vezmeme nějaký bez ozdob."
Víte co miluji na rodině s více členy? Tu rozmanitost, každý den mě nasere někdo jiný .
Pranostiky, citáty...
V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.
Ať si v zimě chlad, jen když není hlad.
Z filmu Líbáš jako Bůh: „Tváří v tvář věčnosti mám podezření, že příští život se nekoná a co není teď, už nikdy nebude.“
Platón: „ V péči o štěstí druhých nacházíme své vlastní.“
Euripidés : „Je hlupák ten, pro koho majetek, bohatství, moc a velikost má větší cenu než poklad, jímž je věrný přítel.“
Novalis : „Podstatou člověka je pravda. Pokud se člověk vzdá pravdy, vzdává se sám sebe. Není tu řeč o lhaní, nýbrž o jednání proti vlastnímu přesvědčení.“
Božena Němcová : „Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.“
Theodore Roosevelt : „Mnohem lepší je odvážit se velkých věcí, získat slavná vítězství, i když se střídavými nezdary, než se řadit k těm ubohým duchům, kteří se ani moc neradují, ani netrpí, protože žijí v šedivém soumraku bez vítězství a porážek.“
Napoleon Bonaparte: (před Elbou) „ Živý darebák je víc než mrtvý císař.“
A nakonec......
Račínské pohádky
aneb čtení pro malé
Silniděr se Silniplátem
To už milé děti víte, že vesničku Račín protíná jedna hlavní silnice, po které se řítí autíčka, motorky a náklaďáky často až nepřiměřenou rychlostí.
Jsou tam však i jiné cesty a cestičky. Hlavně v přepěkných, místy hlubokých lesích, ve kterých se snadno zamotá i místní starousedlík při sběru lesního bohatství. Nikdy však neodchází s prázdnou, odnáší si neocenitelné poklady plné vitamínů a látek prospěšných pro zdraví človíčka. Jsou jimi třeba: borůvky, brusinky, klikva, maliny, ostružiny, houby, šípky a bylinky.
A právě na takové lesní silničce, cestičce, pěšince můžete narazit na dva, na pohled rozdílné skřítečky.
Jsou to dvojčata, bráškové Silniděr a Silniplát.
Silniděr je o malinko starší, menší, podsadité postavy, narozdíl od Silnipláta. Nadělá mnoho škody. Potlouká se po příkopech, právě u silnic, někdy i pod nimi a nedá jim pokoje. Nahlodává je, okousává, podrývá a ničí. On byl totiž, již od dětství zlobivý.
Tenkrát vyrůstal se svým bráškou u sedláka. Kde co mohl, tak tam něco Silniděr uzobl, na práci příliš nebyl, lehce se do sena svalil. A jak tak jedl, rostl spíš do šířky.
Protože neodolal ani čerstvě natočenému pivečku do džbánku, které si sedlák položil po práci vedle lavice, na které pak často na pár minut zdřímnul, napil se ho vychytralý skřítek a už nikdy více nevyrostl.
Proto děti pivo nepijí, vědí, že by také už nevyrosly.
Neodradila ho ani selka, která nesla ve džberu čerstvé mléko od krávy, jak šla kolem, slaměné brčko nepozorovaně vkloulo do bílé pochoutky a smetana usazená nahoře už mizela.
Fikaný skřet si vždy přišel na své. V mléku však bylo tolik vápníku, který pomohl v růstu zoubkům, že mu zuby natolik zesílili, že s nimi potom mohl skály lámat.
A tak, když ho ze statku vyhnali, právě kvůli natropeným škodám, aby netrpěl hlady, okusil vše, co se mu jen naskytlo. Zůstal v nedalekých lesích kol Račína a ze všeho nejvíc mu zachutnaly asfaltové silnice. Nepohrdnul ani kameny a kamínky, jenž jsou v různě propletených lesních pěšinkách zašlapány. Je to pro něj takový medový perníček.
Silniplát je naopak hubený, vysoký skřítek, který se snadno schová za větev stromu. Je jako proutek, který se ve větru ohýbá. On byl od jakživa pracovitý, kde mohl, tam pomohl.
U sedláka dříví štípal, nosil dobytku a drůbeži krmení, na poli s voli oral, prostě vše dobře udělal.
Když tehdá jeho bratra vyhodili, on, jelikož je jeho dvojčetem, nechtěl ho nechat napospas osudu, a tak službu vypověděl a za bráškou se do lesa vydal.
Jemu stačilo ke štěstí málo, mnoho toho nikdá moc nepojedl, začal tedy sběrem právě oněch lesních plodů, které si na zimu sušil.
Po několika měsících si Silniplát povšiml, že jsou mnohé cesty, silnice a pěšiny v lesích kol Račína poničeny a zeptal se tedy bratra, jestli o tom něco neví. Ten mu odpověděl:
„Možná vím, možná povím, co za to, brácho?“
A Silniplát na to:
„Jelikož jsem bratrem tvým a nerad bych, aby ti bylo ublíženo, jelikož tuším, žes to ty poničil, pomohu ti.“
Silniděr jen smutně pokrčil rameny, věděl, že svou vinu nezapře. Věděl také, že ten kdo ho chytí, za jeho činy ho potrestá. Zeptal se tedy co s tím, že si svou chuť k jídlu odepřít nemůže.
Hodný bráška mu slíbil, že škody mu bude pomáhat zase napravit, ale jak už to tak na tom světě chodí ........ něco za něco. Za to, že mu pomůže bude Silniděr sušit kaluže, do krmelců seno v zimě nosit, lesní bobule pro zvířátka sušit.
Souhlasit tedy Silniděr s mladším.
Od těch dob je o silnice a cesty v okolí Račína dobře postaráno. Silniplát vyspraví kdejaké díry a Silniděr se naopak v zimním období postará o hladová zvířátka.
Ten dělá to a ten zas tohle, ........to vám je děti slavná píseň k filmu Císařův pekař a Pekařův císař, kterou společně s hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem napsal jeden velice moudrý a milý pán, jmenoval se Jan Werich .....a všichni dohromady uděláme moc!
A tak je to nejen se skřítky, ale i s námi se všemi.
Tak jako si pomáhají skřítkové, měli by si pomáhat také lidé, od malých až po dospělé, jen tak může být v zemi vesele.
Petra Kubíčková B.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Názory čtenářů se nemusí shodovat s názorem lidí, kteří přispívají do tohoto občasníku, dále vydavatelů.
Za případné chybné informace se předem omlouváme, neboť nelze docílit toho, být neomylní.
Pokud má někdo zájem o gratulaci blízké osobě, či jinou propagaci, rádi uveřejníme jeho příspěvek, je samozřejmé, že se k blahopřáním připojíme.
Srdečně děkujeme za pomoc, sponzoring a příspěvky od všech lidí dobré vůle.