POPÁTÉ VE VELKÉM FINÁLE!
SKZ Radlice mají další pohár z Mutyněvsi! 

ZOUFALCI 2015. Parta kolem Davida a Martina se po pěti letech od „Restartu 2010“ zase oblékla do bílých dresů a v afrických subtropech vybojovala v neděli 5. července 2015 na VII. ročníku Jatka Cupu stříbrnou příčku. Zleva nahoře Michal a Bonda Novákové, Martin Šťastný, Jarin Škoda a dole David Stehlík, Peťa Holoubek, David Šprincl, Píza Vevera a mladá kustodka letošního týmu Linda.

SKZ Radlice – to je na mutyněvských Jatka Cupech neuvěřitelná jistota! I když se na sedmý ročník sjela největší konkurence v dějinách, nechali Zoufalci zlaté týmy předchozích let za sebou. Takže zatímco vítězové z roku 2013 Leštiči hráli až o páté a obhájci zlata Jatka jen o třetí místo, Zoufalci si to přes tři vítězství nasměrovali popáté za sebou do velkého finále. A v něm sehráli s profesionálním týmem jindřichohradeckých Bulánků zcela vyrovnanou partii, kterou rozhodl až gól sto sekund před koncem celého Jatka Cupu 2015.

(Konečně) nominační netrable
Zatímco v minulosti se party pro Mutyněves skládaly hodně složitě, na prahu 23. sezony zůstaly všechny peripetie zakopané daleko nejen od jihočeských planin. Však hned první únorové echo od kápi Davida znělo hodně optimisticky: „Ahoj, kamarádi! Po smolně prohraném finále Jatka Cupu 2014 jsme si slíbili, že v roce 2015 se to zlato pokusíme urvat ve stejné sestavě, jen s už nechybějícím hrdinou zlatého Hradišťka 2014 tátou Pízou v kase. Proto píši přednostně vám, hvězdám minulé sezony. Zvu vás tímto do sestavy SKZ Radlice pro letošní ročník. Ten se uskuteční o prodlouženém víkendu 5. července. Pevně věřím, že když píši takto dopředu, tak si na tyto dny nenaplánujete nic s rodinami daleko od domova a my se všichni v Mutyňce sejdeme!"

Jako první – téměř okamžitě – odpověděl David Stehlík: „Zdar Davide, okamžitě si to píšu do kalendáře. Pokud se nestane něco nepředvídatelného, můžeš se mnou počítat!“ A hned vzápětí poslal zdravici úspěšný střelec z loňské finále Novas: „Jasně beru na vědomí.:-)“ Když se zanedlouho ozval i Píza, Jarin a Bondys, byla kostra týmu jasná: „Turnaj v Mutyňce je tradice, se mnou můžete počítat! A už teď se těším!“ vzkázal třeba Bonda.

Netradičně mezi posledními přijal nominaci Martin Šťastný, vítěz Jatka Cupů 2011 a 2012: „Omlouvám se za pozdní reakci. Pokud tomu bude osud nakloněn, tedy budu fit, podaří se mi dohnat ztracenou fyzickou kondici, manželka neporodí předčasně, nenechám si po dvouletém půstu způsobeném zraněním ujít šanci porvat se o mutyňské zlato! Mějte se dobře a v létě na viděnou,“ napsal Martin z Dačic.

Nabrušte nože. Vlastně kopačky!
O čtyři měsíce později Martin naopak jako první zareagoval na připomínku, která přiletěla k osmi nominovaným Zoufalcům v půlce června: „Všichni správní Zoufalci! Každoroční otevírání sezony našeho letního klubu SKZ Radlice se kvapem blíží. Turnaj v Mutyněvsi, z něhož jsme si odvezli v letech 2011 a 2012 zlata a 2013 a 2014 stříbra, se koná netradičně v neděli 5. července, neb v pondělí je státní svátek. Spíš než sestoupit k bronzové cestě chceme samozřejmě po třech letech nahodit sinusoidu ke zlatu a k tomu je bezpodmínečně nutné postavit nejhvězdnější sestavu, protože síla soupeřů rok od roku stoupá. V turnaji samozřejmě figurují domácí borci z SK Jatka, co nás loni zaskočili ve finále, ale i Leštiči, které jsme v boji o postup udolali až na penalty a další a další včetně ambiciózních nováčků. Turnajová kvóta osmi týmů je dávno plná, další mužstva jsou na čekačce náhradníků. Věřím, že turnaj máte tak jako naše brankářská hvězda ze zlatého Hradišťka 2014 Píza zakroužkovaný oranžově v kalendáři. Zoufalým Radlicím na prahu 23. sezony SKZ zdar a soupeřům na Jatkách zmar! Těším se na vás, kamarádi!“ psal věčný motivátor a autor finálových gólů Jatka Cupů 2012 a 2013 David.

„Ahoj všem Zoufalcům! Po delším sportovním výpadku můžu - a to velmi rád - potvrdit svou účast! Pevně věřím, že se sejde jako obvykle natolik kvalitní a soudržný tým Zoufalců, který v cestě za dalším triumfem nezastaví žádná z chystaných překážek a že budeme opět rázně promlouvat do bojů o příčky nejvyšší. Co se týká načasování formy, tak to je velký otazník. Téměř osmnáctiměsíční pauzu od fotbalu jsem ukončil kolem vánočních svátků, od té doby pokouším operované koleno stále více – a zdá se býti připravené. Takže pevně věřím v jeho stabilitu a na horké mutyněvské půdě nedám nic zadarmo!“ slíbil Martin. A nebyl sám. „Zdravím všechny Zoufalce, je neuvěřitelné jak ten rok zase utekl. Já jsem se celý rok poctivě připravoval na opravdové vyvrcholení sezony v Mutyňce a už teď se moc těším, až turnaj vypukne. Termín jsem zapsal do rodinného plánovacího kalendáře, takže nic nebrání mojí účasti na této oslavě fotbalu :-) Takže sportu zdar a fotbalu zvlášť,“ přidal se Bondys, bez něhož si SKZ Radlice druhého desetiletí 21. století nejde představit. A jak se nám kluk letos vybarvuje i slovně! Bravo, Bonda!

Po ročním výpadku se navíc připojil k týmu i nejlepší střelec sezony 2012 Petr Holoubek: „I já hlásím fyzickou připravenost - pokud jde o tu fotbalovou, tak to se uvidí přímo na bojišti. Pevně však věřím, že na mě nebude loňský výpadek znát. Takže, Zoufalci, na 5. 7. nabrušte kopačky a jde se na to!“ burcoval Peťa. Největší kámen spadl Zoufalcům z beder díky Pízovi - gólmanovi, co si dvakrát z radlické branky podmanil turnaj v Hradišťku. Mutyněves měl ale v roce 2015 zažít vůbec poprvé! „Letos nerodím, i výstavy jsem odložil, jedu a těším se,“ napsal všem pochybovačům Píza.

Ohlídej ten los!
Zoufalci počítali, že turnaj zahájí jako tradičně proti pražskému Motorletu. Los v předvečer turnaje rozhodl jinak. A SKZ po „skupině smrti“ z loňska docela přál. Přiřkl jim oblíbeného soupeře z Hospříze, s nímž si Zoufalci zatím vždy poradili, jindřichohradecké Vajgar bojz, s nimiž se pro změnu v Mutyněvsi zatím míjeli a pak tradičního soupeře: domácí SK Jatka. Už po losu tak bylo zřejmé, že se loňské finále Radlice – Mutyněves opakovat nebude, na odvetu dojde už ve skupině. „Protože letitý plán, hrát ve dvou skupinách po čtyřech mužstvech, už - vypadá to - nebude problém. Letos jsme měli dokonce tři družstva jako náhradníky, takový byl zájem! Kapacitu turnaje ale nemůžeme zvětšit, ledaže bychom postavili druhé hřiště,“ vysvětlil Michal Bedrna z pořadatelského týmu.

Prolog: to jsou nováčci!
Druhá skupina se nakonec ukázala těžší, což nejlépe vystihuje fakt, že pražský Motorlet, v minulosti opakovaný medailista, v ní skončí až čtvrtý a SK Leštiči, vítězové 2013, třetí. Dva nové týmy na turnaji totiž přiváží na turnaj dosud nevídanou profi-kvalitu. FC Meďové, dorostenci ročníku 1997 z Jindřichova Hradce, vletí na Leštiče bez bázně a hany a typický obranářský tým rozpráší v prvním zápase 4:0. „Část z nich se vlastně účastnila našeho turnaje před třemi a více lety. Nyní opětovně přijeli a logicky mnohem silnější,“ hodnotí Michal Bedrna.

Úplný nováček Jatka Cupů „Bulánci“ jsou ještě silnější. „Už od jejich příjezdu bylo jasné, že se jedná o téměř profesionální tým se zázemím. Vlastně se zapotí až ve finále,“ dodává na adresu celku s celým názvem FK Bulánci RS Střechy Jindřichův Hradec Michal Bedrna. Otevírací zápas neděle v 10:15 dopoledne to ukazuje v plné nahotě. Bulánci naloží Motorletu výprask 6:1 a mladíky z Prahy otráví už v době, kdy se tropické slunce teprve dere přes vysoké stromy na skvěle připravené mutyněvské hřiště…

Základní skupina
SKZ RADLICE – HOSPŘÍZ 2:0 [0:0]
Hospříz, to je na Jatka Cupu tradice. Radlice se s týmem kolem Riga mladšího, který nezapře podobu s Cristianem Ronaldem, utkaly už při své premiérové účasti v roce 2011, díky trefě Martina Šťastného vyhráli 1:0 a tyhle tři body významně přispěly k prvnímu mutyněvskému zlatu pro SKZ. No a loňská kanonáda 6:2, kterou zařídili góly Jarin, Novas, Bonda a svým jubilejním čtyřicátým hattrickem v dresu SKZ David Šprincl, je ještě v živé paměti bohaté kroniky Zoufalců. Zmíněná čtveřice střelců vybíhá – na rozdíl od hospřízské CR7 – na mutyněvský pažit i letos. Hraje se hóóódně otevřený fotbal, první šanci má Hospříz, Zoufalci odpovídají skvěle sehraným protiútokem, Jarinovu skvostnou nabídku na gól ale Peťa odmítá a prázdnou kasu přestřeluje. Radlice to může skoro mrzet, soupeř jde totiž vzápětí úplně sám na Pízu, ten naštěstí vytahuje první kouzlo ze svého pivního klobouku. Druhou tutovku SKZ zahazuje David Stehlík, který od Jarina (jak jinak) dostává rovněž gólovou pobídku. „A já ji tak zazdím,“ zlobí se David S. No a když se rovněž jen zastřeluje loňský hattrikář David Š., Novas v ložence sestřelí (dnes rozhodně ne naposledy) gólmana a David S. trefí jen tyčku, končí poločas plný šancí kupodivu 0:0. 

Avšak druhá půlka, to už je jízda! A hned od 1. minuty, kdy si Bonda ťukne balon s Jarinem a nabíhající Novas efektně přes hlavu vymetá růžek hospřízské branky – 1:0. A uteče sotva osmdesát sekund, když Jarin zvyšuje na 2:0. Definitivní razítko má po krásném pasu od Novase na kopačce kápo David, zakončuje úplně stejně jako při památné tři roky staré trefě proti Sqvadře, která zajistila Zoufalcům druhé mutyněvské zlato – tedy po náběhu zprava střelou mezi tyčku a gólmana. Ten ale v poslední setině vytahuje špičkou kopačky míč na roh. Poslední minuty už hraje soupeř vabank, takže Zoufalci chodí sami na gólmana v jednom, ve dvou... LečmJarin ani Peťa svá sólíčka nedotáhnout. Fanoušky SKZ to mrzet nemusí: tři body jsou doma a vzhledem k tomu, že při remízách se vždy kopou penalty a při rovnosti bodů rozhoduje vzájemný zápas, je všem jasné, že o skóre na turnaji nejde ani z 0,01 ‰.
Branky: Michal Novák, Jarin Škoda

Intermezzo #1: Počtvrté na Jatka
SKZ Radlice vs. SK Jatka Mutyněves, dějství čtvrté! Zápasy tak podobných vesnic a tak zrcadlových týmů se už dávno staly ozdobou Jatka Cupů. Vždyť se nyní potkají počtvrté z pěti možných scénářů… Častěji ve svých třiadvacetiletých dějinách hráli Zoufalci jen s Křídlovickou Brno, Volfířovem a týmy Indiánů velkého náčelníka Romanasa I.

Na předchozí zápasy mají výborné vzpomínky nejen Radličtí, ale i diváci, protože duel Jatek s Radlicemi vždy přinesl trefu, která bez servítek aspirovala na gól turnaje. První duel v roce 2011 rozhodla skvostná kombinace Erika Doležela s Martinem Šťastným. SKZ se právě tímto vítězstvím vrátil do hry o zlato a nakonec ho získal. Bez tří bodů nad Jatkami by neskončil SKZ zlatý, ale čtvrtý...

I o rok později na Jatka Cupu 2012 vynesla výhra Radlic 2:0 Zoufalce až na zlatý stupínek. Na gól turnaje tady aspiroval dokonalý angličan Petra Holoubka. No a šajtle Honzy Vítečka, která rozhodla velké finále 2014 je ještě v živé paměti obou týmů.

Kdo se bude radovat napočtvrté? Vrátí Radlice Mutyňce loňskou porážku? Naváží Jatka na výkon z úvodního duelu, v němž rozprášila jindřichohradecké Vajgar bojz 3:0, s nimiž přitom před rokem vyzrála až na penalty? Tak či onak je jasné, že zápas o zlato tentokrát čeká jen na jednoho z loňských finalistů. Budou to Jatka, nebo Radlice?

SKZ RADLICE – JATKA MUTYNEVĚS 1:0 [1:0]
Všichni v areálu čekají opatrný zápas – a on opatrný opravdu je. Ale stejně jako loni, kdy pár sekund po úvodním hvizdu Zoufalci udeřili gólově, se opět velmi brzy radují Radlice. První roh zápasu pošle Novas na rozběhnutého Bondu a jeho přesná pumelice se třepetá v síti. „Sedla mi teda parádně!“ raduje se Bonda, když už po dvou minutkách střídá. Proč by ne? Má splněno! Mutyněvsí ale nepříznivý stav 0:1 neotřese, ba právě naopak. Nádherně vykombinují radlickou obranu včetně položeného Pízy, míč už míří do opuštěné branky Zoufalců, když kde se vezme, tu se vezme na brankové čáře kopačka Davida Stehlíka a jistý gól posílá z brány ven. I dál jsou Jatka lepší, na ránu z druhé vlny nedosáhne ani Píza… - a SKZ zachrání tyč. Uff!

Druhou půlku začnou opět lépe Radlice, Novas zprava skvěle vymíchá mutyněvské beky, aby předložil Peťovi přesnou náhru před branku – a tyč zvoní i za už překonaným Vaškem Prinzem, který bude na konci turnaje zaslouženě vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje. Se Zoufalci ale od této tyčky už žádnou práci nemá. Radlice, poučeny obratem v loňském finále, dokonale vykrývají prostor a brání tři body, které je téměř jistě posouvají popáté v řadě do zápasu o mutyněvské zlato! „Ale upřímně, byli jsme lepší, co říkáte, Zoufalci?“ utrousí při podávání rukou domácí borci. „Nezastíráme,“ uznává Jarin. „Minimálně jste hráli líp než v loni,“ přikyvují další radličtí pamětníci finále 2014: Davidové, Novas s Bondou i Velký Pepa s Dáňou, kteří nervydrásající duel sledují z hlediště.
Branka: Bonda Novák

Intermezzo #2: Heslo zní „Regenerace!“
Radličtí Zoufalci zažili za pět let svých vystoupení na Jatka Cupech lecjaké stavy. Intermezza, která je na tomto oficiálním klubovém webu popisují v záložkách 19., 20., 21. a 22. sezony, je vystihují jak náladou, tak svými názvy. Ať jde o „Pohřební intermezzo“ po dvou prohraných zápasech premiéry 2011, která i tak skončila zlatě. Nebo o hokejové „Vzpomínkové intermezzo“ před rozhodující bitvou o zlato proti Sqvadře 2012, která dala vzpomenout na dávné radlické bitvy s Klepákem 1995-2000. Nebo „Fičák!“ a „Počty u klobásek“, jež doprovázely napínavý Jatka Cup 2013, ale i zamyšlení nad „Velkým derby“ při loňském ročníku.

Letos Zoufalci ani moc nepočítají, ani si neobjednávají černé čaje s rakvičkami, teď jsou po dvou zápasech v takové pohodě, že se nemusejí ohlížet na soupeře, poslední duel mohou klidně prohrát a navíc jim rozpis turnaje nabízí neskutečně velkorysou stotřicetiminutovou pauzu. Po dramatickém duelu s Mutyněvsí se totiž musí nejprve dohrát duely druhého kola, v nichž Bulánci udolají Médi 1:0 a Hospříz si poradí s Vajgar bojz 2:0, což SKZ definitivně posílá bez ohledu na závěrečné vystoupení ve skupině do finále. A pak ještě tři střetnutí kola třetího, neb duel Radlic s Vajgarem je na pořadu až jako poslední. Další průběh turnaje na vlastní oči vidí jen někteří Zoufalci – Petr využívá volné dvouhodinovky na návštěvu poutě, zatímco největší skupina si to namíří poprvé za pět let k rybníku, který dal Mutyněvsi jméno…

… Mutina – zabírající plochu přes sedmdesát hektarů – leží jen pět minut pěšky od hřiště, Zoufalci okusí jeho chladné vody poprvé až L. P. 2015. Aby však ne, když teploměr ukazuje sedmatřicet ve stínu. „To je panečku regenerace!“ pochvalují si Jarin s Novasem po krk naložení ve vodě rybníka, který vymyslel a vyměřil hradecký hejtman Jan Šťastný Pušperský roku 1560, kdy potřeboval dostatek vody pro nově vznikající panskou pilu při zámku v Jindřichově Hradci, protože vody z Ratmíráku a Vajgaru pro celoroční chod pily nedostačovaly. „Vrátíme se sem i před finále, co vy na to? Vždyť budeme mít zase skoro dvě hoďky volna,“ napadá Davida. „A vezmeme všechny kluky,“ čvachtají si Škoďák s Michalem. Jak řeknou, tak se i stane. Nejprve ale musí vyřídit záležitost zvanou 104. utkání SKZ do bohatého Almanachu Radlic.

SKZ RADLICE – VAJGAR BOJZ 2:1 [2:1]
A soupeř pro 104. zápas dějin je zbrusu nový: i když oba týmy nehrají na Jatka Cupech poprvé, ve vzájemném střetnutí se ještě nepotkali. Jde v něm čistě o prestiž – vzhledem k předchozím výsledkům je jisté, že Radlice nemohou skončit jinak než první a Bojz jinak než čtvrtí. Do sestavy SKZ naskakuje už i osmý člen letošní party Martin, který si do Mutyňky naplánoval velkolepý návrat po operaci a rekonvalescenci zraněného kolena. Smutná rodinná událost sice jeho příjezd zkomplikovala, ale spolutvůrce zlatých mutyněvských časů nakonec dres s číslem 9 pár minut před třetí odpoledne obléká přes hlavu a hned naskakuje do základní sestavy – jak jinak než do útoku po bok letitého parťáka Davida, s nímž byl prakticky u všeho, co Radlice za dvacet let prožily. Vždyť útok David Š. + Martin Š., to tu bylo už v roce 1995, kdy se pod jejich společnými góly prolamovala Křídlovická Brno. Martinova přítomnost na hřišti je okamžitě znát, ač je začátek je ze strany Zoufalců snad až moc profesorský a mutyňské hřiště poznává v posledním zápase skupin hned dvě poprvé: Radlice dostávají první gól a Vajgarští svůj první dávají – 0:1. „Nepískneme konec? Nebo aspoň poločas?“ žadoní Bojz. Sudí je proti a Zoufalci zbytek času do půlky využívají ke dvěma excelentním akcím, jež dělí sotva minuta. Bondys nejprve naservíruje míč Peťovi půlmetr před brankovou čáru, což už nejlepší střelec 20. sezony a palič těch následujících zkrátka nemůže přestřelit – 1:1. A za pár desítek sekund Bondys podobně vyzve ke gólu Novase – 2:1. Poločas.

Ten druhý začíná zajímavým zářezem brankáře Vajgar Bojz Lukáše „Kalkyho“ Kalkuse. Sympaťák, který strávil roky v jednom paneláku s kapitánem SKZ Davidem, se mohl stát právoplatným členem Zoufalců pro VI. ročník Jatka Cupu, když měly Radlice tolik potíží s obsazením postu brankáře (Majklovo pracovní zaneprázdnění, Pízův porod a Sněhulákovo koleno). Když ho David rok a kousek zpátky zkouší, píše Kalky, že by moc rád, ale v sobotu 5. července 2014 má nějaký turnaj v Mutyněvsi. „No, na ten jsem tě právě chtěl zlanařit…“ Na rok starém turnaji končí Vajgar bojz sedmí, Zoufalci stříbrní. Teď mají Radlice znovu jisté minimálně stříbro, zatímco Bojz přinejlepším opět sedmičku. „Mohl's mít dvě placky, Kalky,“ směje se před zápasem David a samotný Lukáš ukazuje, proč o něj loni Zoufalci tak stáli. Vedle famózních zákroků se ukáže právě zkraje druhého poločasu proti SKZ, když nařízený nepřímý kop za nepovolenou malou domů Pízovi rozehrají Vajgarští dozadu právě na Kalkyho a jeho rána otřese břevnem radlické branky. Snad aby to měli David s Lukášem na remízku, zakličkuje si těsně před koncem ve vápně soupeře i kapitán Zoufalců a lehký oblouček posílá přes padajícího Lukáše do… - tyčky. Hned poté píská sudí konec zápasu i celého programu ve skupinách.
Branky: Petr Holoubek, Michal Novák

Skupina A
Jatka Mutyněves - Vajgar bojz 3:0, SKZ Radlice - Hospříz 2:0, SKZ Radlice – Mutyněves 1:0, Hospříz - Vajgar bojz 2:0, Mutyněves – Hospříz 4:0, SKZ Radlice - Vajgar bojz 2:1

Tabulka
1. SKZ Radlice 5:1 9
2. Jatka Mutyněves 7:1 6
3. Hospříz 2:6 3
4. Vajgar bojz 1:7 0

Skupina B
Motorlet Praha - Bulánci J. Hradec 1:6, Leštiči - Méďové J. Hradec 0:4, Motorlet - Leštiči 1:2 po penaltách, Méďové - Bulánci 0:1, Méďové - Motorlet 2:1, Leštiči – Bulánci 1:2.

Tabulka
1. Bulánci 9:2 9
2. Méďové 6:2 6
3. Leštiči 3:7 2
4. Motorlet 3:10 1

Zápasy o umístění
O 7. MÍSTO: Motorlet Praha - Vajgar bojz 4:1
Vajgar bojz si sotva vydechnou po prohře s SKZ Radlice a musí na pažit znovu. Právě oni, kteří doplatili na nemoc části týmu a museli hrát celý turnaj bez střídání, což při africkém počasí, kdy už je snad i víc než 37 stupňů, není zrovna nevýznamné. Sympaťáci z Jindřichova Hradce i proto končí nakonec ještě o příčku hůř než před rokem. Soupeřem o předposlední flek na turnaji je jim možná překvapivě SK Motorlet, medailista z let 2011 a 2012, jehož výkony ale mají na Jatka Cupech klesající tendenci. „Výsledek celého turnaje tým opět, jako se již poslední léta stalo zvykem, sváděl na gólmana. Z mého pohledu to tím nebylo – nebo minimálně jen částečně. V posledních letech je to u Motorletu stále stejné. Je to tým kombinovaný dorostenci s jejich rodiči či kamarády rodičů. Myslím si, že by tým měl být postaven na dorostencích a dospělí by se je měli snažit jen vhodně doplnit. Skutečnost je ale taková, že v okamžiku, když se týmu nedaří, dospělí si myslí, že to svým výkonem strhnou a přestanou prakticky střídat. Důsledkem toho, zvlášť v počasí, jaké bylo, jsou ale spíš prohry, než cokoliv jiného,“ hodnotí vystoupení Motorletu jeden z pořadatelů a pamětník všech sedmi Jatka Cupů Michal Bedrna. Má pravdu: Motorlet letos vyhraje až na čtvrtý pokus a končí sedmý.

O 5. MÍSTO: Leštiči – Hospříz 1:0
Další překvapení: Leštičům, vítězům ročníku 2013 a medailistům 2014, se nedaří jako v předchozích ročnících. S oběma týmy z Jindřichova Hradce pod jmény Méďové a Bulánci prohrávají, Motorlet poráží na penalty, takže s pouhými dvěma body hrají až o pátý stupínek konečného pořadí. Uspějí svým typickým způsobem, soupeř jim ale dá pěkně zabrat. Je jím Hospříz, která letos přijela v trochu jiném složení než předchozí léta. Bez již zmíněné hvězdy Riga mladšího „Ronalda“ ale hrají lépe než s ním. „Podali velmi sympatický a sportovní výkon. Doufám, že příští rok zůstanou tradičním účastníkem,“ věří Michal Bedrna. 
 
O 3. MÍSTO: Jatka Mutyněves – FC Méďové J. Hradec 2:1
Méďové jdou do zápasu rozhodně jako favorité. Domácí ale mají v zádech skvělé publikum a na své straně samozřejmě i dokonalou znalost hřiště. „Zejména každé díry,“ směje se Michal Bedrna. Také jdou do vedení po úniku Huga mladšího a - jak ukáže video - po chybě soupeřova brankáře. Médi to na chvíli zaskočí, ale rychle se vzpamatují a prudkou střelou zpoza vápna, kdy Jatka soupeřova útočníka pozdě dostoupí, srovnávají na poločasových 1:1. Na úvod druhé půle se domácím skvěle vydaří vítězná akce. „Zelí zatáhl míč doleva a přihrál na druhého útočníka Aleše. Ten viděl, že je tísněn, a tak blafákem přenechal míč mně a já po zpracování prostřelil vše, co stálo v cestě. A byla to opět vítězná šajtle!“ raduje se Michal Bedrna. Po tomto gólu Mutyněves uplatní taktiku z loňského finále proti SKZ Radlice: „Prostě jsme to zavřeli. Nebo chcete-li hráli prešovský beton. V kombinaci s bezchybným brankářem a trochou štěstí přišlo vítězství. Jsme třetí a slavíme,“ dodává šťastně šéf bronzového týmu.

Intermezzo #3: Velká finále Jatka Cupů
Zoufalci přijeli do Mutyněvsi poprvé v roce 2011 – a Jatka Cupy od té doby neznají jiný vrchol turnaje než ten, v němž nastoupí Radlice. Pět let přiválo SKZ pod kopačky pět různých soků do mače o zlato. Schválně, kdo si všechny bitvy pamatuje?

III. ročník 2011: SKZ RADLICE – VESELÝ MIX 4:1
Neskutečně zamotaný turnaj, kdy to po dvou porážkách Zoufalců vypadalo na nějaké páté místo. Před posledním kolem se ale tabulka díky několika překvapivým výsledků otočila do podoby Veselý mix 12, Motorlet 9, Ratmírov 9, Radlice 9, Jindřiš 6, Hospříz 6, Mutyněves 3. V souboji dvou pokořitelů SKZ stačilo Motorletu zvítězit nad Jindřiší v normální hrací době a bral by zlato. Pražané ale v nejnervóznějším duelu turnaje finišovali s Jindřiší 0:0, za výhru na penalty si připsali jen dva body a skončili turnaj se ziskem 11. Domácí Jatka nemohla skončit lépe než sedmá, přesto v zápase o nic porazila se 13 góly dosud nejproduktivnější Ratmírov 1:0. Dva týmy bez šance na medaile tak Radlicím poslaly před úplně posledním duelem celého dne dar z nebes: výhra nad Veselým mixem mohla přinést zlato SKZ. Nabuzení neskutečně zamotaným vývojem v tabulce se na zelené borce Zoufalci vyřítili jak lavina. Jednu z prvních vln proměnil Erik, Majkl vytáhl jasný gól těsně nad branku, další pumelici vyškrábl na břevno, půle i tak skončila 1:1. Poslední poločas celého Jatka cupu 2011 ale přinesl nejkrásnější úsek celého radlického vystoupení na něm. Radimův bratrský pas proměnil Martin efektní patičkou, Eriksson se po chvíli vydal na druhý výlet z postu libera a nálada SKZ se zvedla na vrchol euforie – 3:1! Zatímco trojka David, Erik, Tomáš jistila na obranné části kosočtverce defenzivu, Martin na jeho útočném hrotu završil svou celodenní bilanci na šest tref. Zlato jelo do Radlic!

IV. ročník 2012: SKZ RADLICE – SQVADRA J. HRADEC 1:0
Sqvadra připomínající skladbou hráčů hokejový Klepák z bitev konce minulého století se výhrou nad Motorletem 1:0 dostala do stejné pozice jako SKZ loni – výhra v posledním utkání s Radlicemi by pro ní značila celkový triumf. I když se turnaj ještě nehrál na oficiální finále, stalo se to, co před rokem: poslední utkání se pro Radlice i pro Sqvadru změnil v zápas o zlato. Navzdory zraněným žebrům a před dvěma hodinami zlomenému palci na pravé noze se vrátil do sestavy David Šprincl a nakonec se právě on stal zlatým žolíkem. To když Martin trpělivě počkal s přihrávkou na rozbíhajícího se Bondu, ten naopak bez váhání posunul na Davida, jenž si zprava sběhl za oba obránce a levačkou poslal Radlice na zlatý piedestal. Hokejisté navzdory nepříznivému stavu dál trpělivě hráli zezadu a spoléhali na potřebné dva kontry – jenže při tom prvním se osamocenému útočníkovi v zeleném zamotal před dobře vyběhnuvším Sněhulákem míč pod nohama. Za další čtyři minuty už si forvard Sqvadry s Petrem poradil a typicky hokejovým blafákem poslal míč do sítě... - jenže Sněhulák předvedl neskutečný skok zpátky k brance a po úžasné robinzonádě vypíchl konečky prstů míč z čáry ven do pole. Návrat do prvních sezon SKZ Radlice byl skoro idylický: Sněhulák vychytal dvě nutné gólovky a David zlatým gólem zařídil výhru. Zlato z Mutyněvsi jelo po roce znovu do Radlic!

V. ročník 2013: SKZ RADLICE – LEŠTIČI 1:2
Zoufalce poslaly do finále výhry nad Kardašovou Řečicí 2:0, jindřichohradeckým Nonstopem 3:0 a pražským Motorletem 2:0. Vrchol turnaje připomínal se vším všudy rok starou bitvu se Sqvadrou. Hodně opatrné, devět a půl minuty se ani jedna z obran nedopustila sebemenší chybičky. Ta přišla až těsně před přestávkou. Když Peťa začal místo přihrávky Davidovi ladit kopačky ke střele, slétli se k němu oba beci Leštičů a na druhou stranu zapomněli. Petrovu střelu gólman vyrazil, ale David míč, který už už letěl do autu, stihl a levačkou poslal tak jako loni se Sqvadrou Radlice do vedení. Sedm poločasů a obrana SKZ a Majkl v brance se chlubili neskutečnou bilancí: pořád nedostali gól. Majkl už ale necítil ruku nastřelenou ve skupině s Motorletem, u níž večerní rentgen odhalil naštípnutou kost zápěstí. Navíc to nebyla jediná ruka, která zasáhla do děje finále. Brzy po přestávce nastřelili Leštiči tu Robinovu, sudí ukázal na přímý kop, ale ještě než pískl, soupeř poslal míč do sítě. Marné byly protesty Radlic, branka bez píšťalky a dostavěné zdi platila. Zoufalci se ještě nestačili z podivného okamžiku vzpamatovat a soupeř skóroval podruhé. SKZ znovu zabral na plný plyn a na konci mel dvě obrovské šance na vyrovnání. „Chybělo fakt málo. Když si ale přeberu fakt, že nám ve finále chytal Majkl se zlomenou rukou, že nám vyjma Velkého Zoufalce a Sněhuláka vůbec nikdo nefandil a že jinak naprosto skvělý rozhodčí poprvé a naposledy na turnaji chyboval zrovna při zahrávání přímého kopu proti nám, musíme to brát jako řízení osudu. A třeba by nás za rok už nepozvali,“ vystihl náladu Zoufalců Peťa Holoubek.

VI. ročník 2014: SKZ RADLICE - SK JATKA MUTYNĚVES 1:2
Tentokrát vedla cesta do finále přes výhry nad Motorletem 4:2, Hospřízí 6:2 a penaltovém rozuzlení bezbrankové bitvy proti Leštičům. Do finále vlétli Zoufalci ve velkém stylu: první minuta a obr šance Radlic, kterou ale překombinovaly. Druhá, další ťukes a Michalův gól na 1:0, po němž jakoby se gestem Novas spíš omlouval, že to z nulového úhlu trefil, než by slavil. Jakoby si snad Zoufalci byli jistí, jakoby za vrchol dne považovali duel s Leštiči, jakoby celodenní vzepětí sympatických Jatkařů, jimž přál finále celý areál a Radlice jakbysmet, nebrali vážně… Nečekaná chyba nejzkušenějšího ze Zoufalců Jarina skončila úprkem osamoceného soupeře na Sněhuláka a Jatka vstřelila poprvé v dějinách Radlicím gól. Vyslanci SKZ dál kombinovali až do kuchyně, místo aby stříleli, gólman Mutyňky byl jedním slovem fantastický, a tak zápas skončil snad jediným možným rozuzlením: Zoufalci tak moc nechtěli penalty, že v poslední minutě nechali utéct hned trojku domácích snajprů, šajtli Honzy Vítečka neměla ani obrana, ani Sněhulák – a na odpověď už zbývaly jen vteřiny. A i když rána Jarina z poslední pětisekundovky byla jedovatá jako sviňa, o pár čísel minula bránu. Po dvou zlatech dvě stříbra - jak to bude popáté?

Intermezzo #4: 16.55, jdeme na to!
Zoufalci mají za sebou druhou koupací „regeneraci“ v Mutině, jíž se tentokrát účastní vedle Davida, Jarina a Novase i zbytek týmu – Peťa, Martin, Bonda, druhý David. Jen Píza neporušuje svůj rituál v křesílku a s chmelovým vitamínem sleduje všechny zápasy o umístění. Základ 1+4 a ještě tři Zoufalci na lavičce je zatím nejrozvětvenější sestava, jakou kdy Radlice do Mutyňky  přivezly. Ale Bulánci jsou na tom ještě lépe – střídají dvě kompletní čtyřky. SKZ nastupuje do finále s výkopem v 16:55 se zdravým respektem k soupeři: už kvůli jeho výsledkům na turnaji, ale také pověsti, která ho na Jindřichohradecku celý rok provází, evidentní sehranosti všech devíti Bulánků a v neposlední řadě díky výrazně mladšímu věkovému průměru.

FINÁLE JATKA CUPU 2015
SKZ RADLICE – FK BULÁNCI 0:2 [0:0]

Na hřišti ale není nabušenost, fyzička a sehranost mládí zpočátku vůbec vidět. SKZ rozjíždí finále mnohem lépe a netrvá to dlouho, než donutí Bulánky k první chybě: Martin s Novasem se vřítí sami do rozhozené obrany a co chybí k úvodnímu gólu?! Vzápětí se ukazuje Jarin – pálí levou, vzápětí pravou, jedovky to jsou to obě jak šíp Apačů. A když má vzápětí ke gólu nedaleko i David, vedou Zoufalci na šance 4:0. „Se trefujem', to je důležitý!“ burcuje Bonda, který se vzápětí také ukáže v dobré šanci. Bulánci se dostávají ke slovu až ke konci poločasu - ale všechny tři jejich šance pořádně pálí Pízu v rukavicích. I když je tedy zápas spíš svázaný taktikou, příležitostí vidí mutyněvský areál víc než dost. „Až překvapuje, kolik jich bylo, když je utkání zatím spíš vyčkávačka,“ shodují se na lavičce Stehlos s Peťou.

Druhá půle startuje akcí, která už po vedoucí brance doslova řve: Bulánci se pustí do útoku v kompletní čtyřce, jenže míč se odrazí zpět, vyrazí za ním Novas a jde z půlky hřiště nikým neatakován sám na gólmana Bulánků. Rozhodne se pro střelu a prdou jako z vysokokadenčního MG-42 trefuje brankáře přímo do hlavy. Logicky se dlouho nehraje, zatímco Michal přemítá, že měl situaci vyřešit technicky. „Střelu jen naznačit, on i tak vyskočil, poslat mu to po zemi, vedli bychom a vyhráli. Ale i ta střela, co jsem žíhnul, kdyby šla o deset čísel do strany, tak ji neměl ani náhodou,“ má Novas jasno, když si situaci během zbytku dne ještě několikrát přehrává. Šancí rozhodnout ale mají Zoufalci ještě mraky – Novas krásně sklepává míč na Petra, po jeho ráně, která vlní síť, už někteří zvedají ruce, ale jde bohužel jen o boční síťku. „První půli jsme byli lepší a dvě největší šance po přestávce jsme měli zase my. Tak kdy už ksakru?“ bědují Zoufalci. Ale nevzdávají se! Peťa hraje svůj nejlepší zápas na turnaji, obranou Bulánků si vyšlápne jak buldozer, až ho třetí sok viditelně stáhne za dres k zemi. Přímák by si možná sudí písknout troufl, ale tohle už je tak blízko branky, že by musel ukázat na penaltu. A to se mu nechce. Finále nabírá grády, další dvě šance – a ze strany soupeře zřejmě vůbec největší – patří Bulánkům. V první tutovce přestřelují poloodkrytou branku. Po první větší chybě obrany SKZ pak podrží Radlice svým nejlepším zákrokem Píza. Do konce chybí už jen okamžiky, kdy se na zteč branky vydává Novas a pět metrů od svatyně Bulánků je tvrdě sražený k zemi. „Co chceš víc? Tohle už je vážně desítka!“ vyletí jindy velký kliďas Martin Štastný. Píšťalka ale mlčí... Vzápětí nechává rozsvištět svou rychlonožku Jarin a míjí klec jen o centimetry. Poslední šanci Zoufalců má na noze Martin, efektně se proplete obranou, ale nezakončí. „Má to pořád v sobě, ale ty dva roky bez fotbalu jsou zkrátka v koncovce znát,“ komentují to oba Davidové z lavičky, na níž už stejně jako diváci tuší, že finále spěje do penaltového rozuzlení. Osud je ale proti: sto sekund před koncem končí míč z kopačky SKZ zbytečně v zámezí a následný roh přináší gól Bulánků. „Jak můžeme v malém fotbale dostat gól hlavou?“ sype si popel na hlavu Jarin. Podruhé za sebou zažívá ve finále Jatka Cupů stejný okamžik – jeho zaváhání při bránění znamená tak jako loni gól zadarmo. „Nečekal jsem, že Píza půjde na tyč. Kdyby zůstal, míč by mu skončil krásně v náručí…“ Je odehráno osmnáct a půl minuty z finále, Zoufalci se vrhají do útoku ve čtyřech, Jarin opět pálí zdálky, sudí se sice dívá na hodinky, ale jakoby se mu nechtělo finále ukončit. Snad tak dlouho nastavuje kvůli ošetřování brankáře z úvodu poločasu. Třeba vidí, že Zoufalcům upřel dvě penalty. Tak či onak přidává k finále přes dvě minuty navíc. Konec letošnímu Jatka Cupu foukne až poté, co ve třetí minutě nastavení uteče do „obrany bez obrany“ forvard Bulánků a dává výsledku konečnou pečeť. „Tohle jsme si, kluci, vážně nezasloužili,“ shoduje se všech osm Zoufalců, které ale může hřát fakt, že na hřišti nechali v pátém finále v řadě všechno, ale úplně všechno…

ZOUFALCI U MUTINY 2015: zleva Bonda Novák, Jarin Škoda, Michal Novák, Petr Holoubek, Martin Šťastný, kronikářka klubu Dáňa Šprinclová, brankář Richard Vevera, spoluzakladatel SKZ Josef Šprincl, kapitán týmu David Šprincl, David Stehlík a vepředu nejmladší z fanynek Linda.

SKZ RADLICE 2015

1 Richard „Píza“ Vevera
Přijel znaven sobotním turnajem v tenise, na němž vedro k zalknutí zahnal třemi desítkami piveček a nějakou tu vyprázdněnou plzničku vyndal i ráno v Mutyňce ze své nové H1, k níž si přibalil i řidiče. Na rozdíl od ostatních Zoufalců rezignoval na koupání v Mutině a regeneroval po svém: v dovezeném křesílku a zakoupených zlaťácích s bílou pěnou. Mluví za něj výsledky: první zápas s nulou, druhý taky tak. Jen na gólu, co rozhodl finále, se nemohl s Jarinem shodnout: má si gólman v malém fotbale hlídat spíš přední tyč, nebo střed brány? Kluci mají rok na to, aby se dohodli…
 
5 Petr „Peťa“ Holoubek
Návrat zlatého střelce sezony 2012, jemuž o rok později zvlhl prach a sezonu 2014 – ač nerad – vynechal celou. Teď se vrátil, šancí měl kopy a když už jich v turnaji tolik zahodil, všichni Zoufalci věřili, že to velké přijde ve finále. V něm dřel, lítal, byl všude, ale obrovitánskou šanci do sítě neprocpal. Jaký pech! Srdcem Zoufalec jako řemen se mohl stál hrdinou, jehož tým odnese na rukou. Takhle dostane „jen“ pozvánku na další turnaj. Díky, Peťo, za nasazení: herní i morální, které je pro chod SKZ stejně důležité.

6 Jaroslav „Jarin“ Škoda
Zase bylo znát, jak obrovský má nejstarší ze Zoufalců přehled ve hře. Lepšího nástupce legendárního Erika E-33 si Radlice zkrátka nemohly přát! Pouze škoda, že se Škoda trefil v Mutyněvsi jen jedinkrát. Přitom v samotném finále měl střel, že mohl klidně zopakovat své gólové galapředstavení ze zlatého turnaje v Hradišťku 2014 nebo aspoň čtyři branky, které vsítil na Jatka Cupu vloni. Ale asi mu nebylo souzeno, jak ukázala dohra v Radlicích, kdy mastil karty do pěti ráno, ale taky to v nich dotáhl jen ke stříbru…

8 Michal „Novas“ Novák
Atlet dne, po hřišti lítal, strašně moc chtěl při své druhé účasti turnaj vyhrát. Nevyšlo to, když soupeřovu brankáři pouze ustřelil hlavu. A těch šancí, co připravil ostatním Zoufalcům! Hrál evidentně s ještě větším nasazením než loni. „A bude to tak dál a dál. Protože do Mutyněvse budu zkrátka jezdit s SKZ tak dlouho, až to zlato urvu,“ byla jeho poslední slova, než v Radlicích č. p. 18 zmožen oslavou s pivem, gulášem, slivovicí a utopenci padl na gauč a usnul: jak jinak než zabalený ve vlajce klubu, s čepicí SKZ na hlavě a balonem u čela.

9 Martin „Marťas“ Šťastný
Ze všech Zoufalců to měl letos nejtěžší. Na turnaj se moc těšil – už proto, že poslední dva roky kvůli vážně zraněnému kolenu jen přihlížel statečnému boji kamarádů. Ale když byl turnaj za dveřmi, potkala ho smutná rodinná událost. Přesto v polovině turnaje dorazil, s Vajgar bojz se rozehřál a ve finále hrál jak za starých časů. Všichni si byli téměř jistí, že právě Martin bude tím, kdo v kolotoči gólovek rozhodne. Nestalo se. Jenže za rok bude ještě lepšejší a v radostnějším rozpoložení. Držíme ti palce, Marťasi!

10 Bohumír „Bonda“ Novák
Přivezl si formu jako zvon, což jen dokládá fakt, že si při rozdělování dresů řekl o triko s číslem 10 na zádech – jeho letitý majitel David mu ho s radostí přenechal. A Bonda s ním válel. Jeho gól domácí Mutyněvsi, který poslal SKZ Radlice do finále, patřil k nejkrásnějším, jaké kdy na Jatka Cupech padly. Nakonec byl jeho jediným, přesto kdybychom měli vybrat nejlepší Bondův turnaj za SKZ Radlice, ukážeme vedle zlatého Hradišťka 2014 právě na Mutyňku 2015. Nejvytíženější hráč SKZ posledních čtyř let zkrátka hraje čím dál líp!

11 David „Kápo“ Šprincl
V minulosti oblékl všechny dresy, které Radlice kdy měly: od památného čísla 89 přes oranžovou 14, žlutavou epizodu s numerem 22 po zmíněnou dlouholetou 10. Jeho pátým číslem v dějinách se stal dres se dvěma jedničkami, což snad mělo ukázat ostatním, jaká dvě umístění (1 a 1) už z Jatka Cupů podobně jako Martin má – a moc chtěl jedničku číslo tři převzít při závěrečném vyhlašování i pro své kamarády. Nepovedlo se, i když i on mohl ke svým důležitým gólům ve finále Jatka Cupů 2012 a 2013 přidat další slávu, co není jen polní trávou.

12 David „Slalom“ Stehlík
Bez debat největší posila obrany, která za poslední rok do řad SKZ Radlice připlula. Zase se odhodlal ke svému pověstnému slalomu, zase si sypal popel na hlavu, když spálil tutovku, co mu s Hospřízí připravil Jarin (jako loni, jako loni…), ale hlavně opět fantasticky bránil a mnohdy nasazoval možné i nemožné figury, aby ochránil čistý štít svého mužstva. A dramatický moment, kdy vykopl proti Mutyněvsi míč z prázdné brány, v níž už ho viděli všichni fanoušci domácích, zůstane ještě dlouho v paměti: právě tenhle okamžik vlastně poslal Radlice popáté v řadě do velkého finále.

Pět ohlásků na pátý pohár... 
Vydal jsem se jako nikdy!
Pěkné foto do archivu mám! Je vidět, že jsem se na turnaji hodně vydal…
Michal „Novas“ Novák, 4:15 ráno

Nechali jsme tam vážně všechno…
Tak se opět rok s rokem sešel a skupinka Zoufalců z Radlic v čele s Velkým Pepou a jeho synem Davidem – naším kapitánem – vyjela do světa, konkrétně k rybníku Mutina, dobývat slávu, lesk a vavříny pro svůj sportovní klub. A jak už to bývá u nás zvykem, tak jsme si opět nekladli malé cíle. Finále byl totiž ten základní, který jsme si stanovili, a to i s ohledem na to, že jsme zase o rok starší a jsou mezi námi i borci, kteří se už nezadržitelně blíží k životní padesátce. Stačilo ale přijet, nasát týmovou atmosféru a bylo všem jasné, že finále nás nemine a základní meta bude splněna. Tým na hřišti se vhodně doplňoval, každý věděl, co má hrát – útočníci věděli, že mají útočit, obránci zase bránit a Píza v radlické svatyni chytat. S touto jednoduchou, ale velice účinnou taktikou a s diváky – přinejmenším s Velkým Pepou, jeho chotí Dáňou a dalšími přidruženými Zoufalci – v zádech jsme zase sahali po metě nejvyšší. A pokud bychom ve finále proměnili alespoň jednu z vyložených šancí a v závěru nedostali náhodný gól, tak mohla být naše radost skutečně megazoufalá. Ale nemusí pršet, hlavně, že kape a my si můžeme opravdu s čistým štítem říct, že jsme celý turnaj dřeli, nechali na kolbišti všechno (včetně sedmi kolíků z mých kopaček) a jen shodou náhod ve finále neporazili početný a futsalovou ligou protřelý tým dvacelitetých fotbalistů. Říká se do třetice všeho dobrého a my jsme toto rčení nechtěli porušovat, a proto jsme třetí rok po sobě brali stříbrné placky. Co dodat na závěr? Snad jen to, že nechci ani domyslet, jak by Novas vypadal, kdybychom byli zlatí!? Ještě, že máme iba to striebro. Pro zdraví Novase jen a jen dobře…
Petr Holoubek, jenž vstřelil na turnaji svůj 18. gól za SKZ

Radlický duch žije ještě víc! Říkám díky, mé ka-tet!
Odmakali jsme skvělý turnaj a nemáme se vůbec za co stydět. Můžeme se možná zlobit jen na to, že hrát takto finále i v letech 2013 a 2014, neměli jsme z Jatka Cupů dvě zlata, ale čtyři. Ale vem, Mutino, výsledky! Hra a hlavně parta je tím, co nás na sedmém ročníku tak zdobilo! Jsem nadšený z toho, kam se aktuální sestava SKZ dostala. Když se před třemi roky objevil Bonda, netipoval bych, že od Mutyňky 2012 to bude právě on, který jako jediný z nás nevynechá ani jeden zápas Radlic. Však jich má na kontě již 27 a patří mu už páté místo v historických tabulkách! A úplně stejně cítím loňský příchod slalomáře Davida Stehlíka. Jsou to kluci, kteří pro SKZ dýchají podobně jako už léta Petr s Martinem – a právě tohle je věc, která drží akcie našeho výjimečného klubu tak vysoko. A Jarin s Novasem, kteří přiběhli do týmu Zoufalců po mé větvi? Přál bych vám je vidět po turnaji, jak se rozparádili v Radlicích! Na koupališti, v hospodě (kde už dávno před naším příchodem starousedlíci i bývalí hráči věděli, že máme pátý pohár, a gratulovali nám), ba i na hřišti na kopci. Kluci trvali na tom, že se musejí jít podívat tam, kde vznikly ty bohaté dějiny klubu zvaného přes dvaadvacet let SKZ Radlice. Hřiště už sice tu a tam trochu víc pokrývá mech, ale duch mu zůstal. A když jsem slyšel Michala s Járou říct: „Tady musíme odehrát turnaj ke čtvrtstoletí klubu…“ Baže, jak mě to zahřálo u srdce! Žvanili jsme o Radlicích do pěti ráno, strašně moc si to užili a několikrát litovali, že jste s námi nebyli i vy, Martine, Pízo, Bondo, Peťo, Davide. Poslední měsíce jsem strávil se ságou Temná věž, která v mnohém vystihuje i náš klub: není důležité, jestli na konci najdeme zlatý nebo stříbrný pohár. Jde o cestu, která k nim vede. Cítím se jako hlavní hrdina Roland se svým ka-tet, tedy se společníky, které spojuje jeden osud. A všem vám, správným Zoufalcům, říkám ve 23. sezoně fotbalových Radlic díky!
David Šprincl, kapitán SKZ 1993-2015

Bulánci si se zkušenostmi čtyřicátníků nevěděli rady
Mužstvo SKZ Radlice se dokázalo v Mutyněvsi popáté v řadě probojovat do finále, kde bylo jindřichohradeckým Bulánkům naprosto vyrovnaným soupeřem. Tradiční klub od Dačic, který letos slaví již třiadvacet roků působnosti, v boji o prvenství Bulánky místy přehrával, což bylo překvapující. Role favorita mladému celku z Jindřichova Hradce přitížila, tým s věkovým průměrem dvaceti let si se zkušenostmi čtyřicátníků nevěděl rady a byl rád, že jejich příležitosti přečkal bez úhony. Zoufalci do sbírky přidali třetí stříbrnou příčku v řadě, k tomu z letopočtů 2011 a 2012 mají v držení i dvě zlata. Co zacinká příště, Zoufalci?
Roman Pišný, známý jihočeský novinář

Důstojné finále turnaje
Naše prohra s Radlicemi sice znamenala nemožnost obhájení loňského prvenství, nicméně my jsme byli spokojeni. Z mého pohledu jsme potvrdili stoupající fotbalovou formu. V našich zápasech jsme občas a čím dál častěji hráli fotbal. S SKZ Radlice jsme sice prohráli, ale ve skutečnosti jsme jim byli důstojnějším soupeřem než při loňském finále, kdy jsme se celý zápas spíše bránili a z rychlého protiútoku dali vítězný gól. Letos to z mého pohledu byl vyrovnaný zápas, o čemž svědčí i výsledek 0:1 a zvláště v druhém poločase se Zoufalci spíš bránili – naše statistiky říkají, že dokonce ani jednou nevystřelili na naši branku (jednou ano – tyčka). Ale jednogólový náskok z prvního poločasu se jim podařilo ubránit. Tím ale rozhodně nechci říct, že jejich vítězství nebylo zasloužené. Gól, který dali, byl výstavní, rána prakticky nechytatelná. Hráči SKZ Radlice tak šli opět do finále a stali se určitě nejčastějším finálovým účastníkem, k čemuž je jim nutné blahopřát. Favoritem finále tentokrát nebyli, mladíci Bulánci podávali v turnaji vyrovnané a přesvědčivé výkony. Ve finále bylo vidět, že přeci jen horké počasí ubralo všem dost sil a tak byl zápas poměrně opatrný a také po celou dobu vyrovnaný. Bulánci strhli vítězství na svou stranu až ke konci. Jednoznačné to ale rozhodně nebylo a myslím si, že Bulánci se přesvědčili, že špatnou úroveň náš turnaj nemá. Finále to bylo určitě důstojné.
Michal Bedrna, Jatka Mutyněves

PĚT MUTYNĚVSKÝCH POHÁRŮ V RADLICÍCH! Velký Zoufalec Pepa drží ten úplně první za vítězství 2011, Novas potěžkává druhý zlaťák z roku 2012 a Dáňa, Jarin a David stříbrné kalichy z let 2013, 2014 a 2015. Co přibude na poličku v Radlicích v roce 2016?