Kowai Yume

(Serien)

Ocitnu se na neznámém místě, které mi připomíná rozlehlou poušť. Kolem mě je naprosto pusto a v dálce vidím jedinou budovu široko daleko. Je to velmi velké sídlo, takže mám možnost ho vidět i na velkou vzdálenost. Zvířata, která zahlédnu, jsou znetvořená a díky tomu si odvodím, že jsem v temnotě, protože jedině tam se s nimi mohu setkat. Pak se přede mnou objeví Lena a naznačí mi, abych jí následoval, a zamíří k onomu sídlu. Učiním tak a Lena mě dovede do místnosti hluboko v podzemí. Místnost je zcela prázdná, jen uprostřed se vznáší oválné zrcadlo. Přejdu k němu a nahlédnu do něj. Dost mě vyděsí, když v něm neuvidím svůj odraz, ale černou rakev ovázanou silnými řetězy, který jsou spojeny velkými bytelnými visacími zámky. Ty se odemknou a řetězy sklouznou z rakve, která se následně otevře, a já ztuhnu. V rakvi leží Shiroya, ovázaný stejnými řetězy jako byla rakev a ani se nehne. Pak se rakev zavře a řetězy se k ní znovu přimknou. Nechápavě se podívám na Lenu, ale ta mi pochopitelně neodpoví a já se najednou ocitnu ve svém pokoji.

„To byl sen,“ povzdechnu si a Lena se mi zavrtí v klíně. Sedím v tichosti v křesle, dokud mi někdo nezaklepe na dveře. Pozvu dotyčného dál a dovnitř vejde Azrael.

„Prý ses po mě sháněl? Cos potřeboval?“ optá se s úsměvem, ale mě moc do smíchu není. Lena se mírně naježí a vyskočí si na parapet tak aby od něj byla co nejdál.

„Sháněl jsem se proto, že mi přišlo divné, jak ses vypařil. Ptal jsem se na tebe Kiriakiho a víš, co se stalo? Řekl mi, že neví, kde jsi. Lhal mi, věděl to, a proto se tě ptám, kde jsi byl,“ zavrčím a vstanu.

„To se ti mám zpovídat? Nemám důvod ti říkat kam, s kým, za kým ani na jak dlouho někam jdu,“ vrátí mi to a úsměv z jeho tváře zmizí. Pak se otočí na patě a s třísknutím dveří odejde.

********

(Azrael)

Třísknu s dveřmi od Serienova pokoje a rázně si to namířím do svého pokoje, kam vlítnu jako vichřice. Kiriaki se mě pochopitelně lekne a ihned se mě ptá, co se stalo.

„Myslí si, že mě může hlídat, že mi může poroučet,“ vztekám se a Kiriaki na mě kouká, jako kdybych spadl z višně.

„O kom mluvíš?“ optá se mě zmateně Kiriaki, který sedí v křesle u okna.

„O Serienovi. Vyptával je mě, kde jsem byl a navíc mě nepřímo obvinil z toho, že tě nutím lhát,“ zavrčím už mírně klidněji, kleknu si před něj a položím si hlavu do jeho klína. Kiriaki si jen povzdychne a začne mě výskat ve vlasech. Užívám si ten úžasný pocit blaha, který mnou prostupuje, a snažím se nemyslet na problémy, které tu teď máme.

„Jak se jim daří?“ optá se mě po několika minutách ticha.

„Celkem dobře, příště tě vezmu s sebou, aby ses s nimi taky viděl. Dali mi prostředníka, který nám otevře pentagram, takže to bude bez problému,“ odpovím a zpod trička mi vyleze malá, zelená ještěrka. Kiriakimu se okamžitě rozzáří oči jako žárovky a hned si ještěrku vezme na ruku.

„Zvláštní. Nemá žádné viditelné zranění nebo znetvoření,“ pronese udiveně a ještěrku si prohlíží ze všech možných stran.

„To proto, že jí její majitelé úmyslně otrávili,“ odpovím a rozesměju se. Kiriaki totiž nasadí ublížený výraz a začne se s ještěrkou mazlit a říkat jí, že už jí nikdo neublíží. Pak po mě hodí pohled vraha za to, že se tomu směju a nafoukne se. Po chvíli zase splaskne, protože má další otázku.

„Jak se vlastně jmenuje?“ optá se.

„Yuda,“ odpovím a pak už ztichneme a užíváme si přítomnost toho druhého. Už pomalu usínám, když na svém krku ucítím miláčkovi rty. Vzhlédnu k němu a přisaju se na jeho sladké rty. Kiriaki mi hladově polibky oplácí a přitom mě zbavuje trička. Mezi polibky se přesuneme na postel, kde ho pod sebou uvězním. Ten mě začne hladit na prsou a pak se mi dobývat do kalhot. Chytím mu ruce a jednou rukou mu je uvězním nad hlavou. Kiriaki po mě hodí naštvaný pohled a vší silou se snaží osvobodit si ruce. Užívám si pohled na jeho bezmocnost a přitom zaznamenám, že je velmi vzrušený což se podepisuje i na jeho klínu. Na jeho ruce použiju poutací kouzlo a tím si uvolním obě ruce. Celého ho vysvleču a jemnými krouživými pohyby ho začnu hladit po celém těle, ale klínu se záměrně vyhýbám. Kiriaki se svíjí jako had a vzrušené steny už nemá sílu potlačovat a tak se projevuje naplno. Když už je na konci svých sil začne mě titulovat velmi pěknými slovy a to už se slituju a začnu se věnovat jeho plně vzrušenému klínu a dírce. Opatrně si ho připravím, několikrát si do pusy strčím celý jeho penis, a když už začne vysíleně prosit, ať už to skončím, rozhodnu se ho dál netrápit a pomalu do něj vniknu. Kiriaki se bohužel s pomalým vstupem nespokojí a prudce přirazí proti mně. Okamžitě se mu z úst vydere slastný sten a začne proti mně přirážet. S radostí se k němu přidám a schválně přírazy zpomaluju. Kiriaki mi na to odpovídá zrychlením a proto mu chytnu boky, abych ho zbrzdil.

„Mučíš mě, prosím udělej mě,“ zakňučí a snaží se mi ruce odtrhnout od jeho boků.

„Dočkej času, chci si tě pořádně užít,“ škádlím ho, ale nakonec také zrychlím a po několika minutách se blížíme k vrcholu.

„Udělej se do mě, chci to cítit,“ zavrní a já mu jeho prosbu mile rád splním a udělám se do něj. Jakmile v sobě ucítí mé pulzující vyvrcholení, udělá se také. Odvolám znehybňující kouzlo a svalím se vedle něj. Kiriaki se ke mně přitulí a věnuje mi vášnivý polibek. Ležíme v objetí a vydýcháváme se z vášnivého milování.

********

(Aoi)

Společně se svým drakem se vrátím do nebe, kde už na mě čeká Kami.

„Jak to šlo?“ optá se a na čele se mu objeví vráska od toho, jak se mračí.

„Přesně jak jsem předpokládal. Když jsem zaútočil na ti dva, Shiroya s Naramienem se tam objevili a zachránili je. Dokonce mi dali celkem výhodnou nabídku. I s předešlými útoky mám prý deset možností je zabít. Mám to brát jako deset božích přikázání. Musím uznat, že jsou velmi vynalézavý a hlavně Shiroya,“ podám mu zprávu, která ho pochopitelně moc nepotěší. Myslí si, že je zabiju hned při prvním setkání, v tom je stejný jako Akuma. No jo bratři se nezapřou. Ale já na rozdíl od nich si tuhle hru mile rád zahraju.

„Kolik máš ještě možností?“ optá se mě naštvaně.

„Sedm,“ odpovím a to už mě Kami propustí s tím abych jim teď chvíli dal pokoj. Zajdu do pokoje, který dřív patřil Naramienovi a hned jak vejdu, ucítím jeho nádhernou vůni smíšenou s pachem smrti. Věděl jsem, že Michaela nenáviděl, ale nikdy bych si nepomyslel, že by ho byl schopen zabít. Ale když ho zabíjel, musela už mu v žilách kolovat démoní krev jinak by se Michael neproměnil v prach. Je to stejně zvláštní. Rozdvojila se mu osobnost, ale mě ne. Navíc se Shiroya může zjevovat mimo Naramienovo tělo, takže musím mít vlastní tělo a to mi nedává smysl. Je možné, aby se zrodily dvě naprosto identické osoby, aniž by byli příbuzní? A kde je vůbec Shiroyovo tělo? A proč ho nepoužívá? S těmito otázkami odejdu k sobě a rozhodnu se, dát si pořádnou koupel. Vysvleču se a rozčešu si své k lopatkám dlouhé, medové vlasy melírované rudou, znakem démoní krve. Naložím se do vany, kterou jsem si napustil a začnu přemýšlet o Naramienovi. Naramiena tu měli všichni rádi a měl mnoho nápadníků a on si vybral démona. Nikdy nepochopím co na tom Serienovi vidí.