Kowai Yume

Hovím si v posteli a přemýšlím, jak to bude dál. Ano Sena miluju celým svým srdcem, ale touha po Nikkovi se čím dál tím víc zvětšuje. Je to strašné mučení, když žijete v domě s někým, koho byste se chtěli dotýkat a hýčkat, ale nemůžete, protože milujete jiného a nechcete mu ublížit. Sen ví co k Nikkovi cítím, ale nevím, zda by byl schopen snést v mé posteli i jiného muže.

„Měl by sis své myšlenky lépe chránit,“ ozve se ode dveří náhle. Rychle se vymrštím do sedu a podívám se ke dveřím. Stojí tam Yuuka, ta na mě taky promluvila a vedle ní Chika. Mlčky je pozoruji a snažím se v jejich tvářích, tedy hlavně v Chikově vyčíst na co právě myslí.

„Chci, abys byl šťastný,“ ozve se za nimi a všichni leknutím nadskočíme. Sen se protáhne do pokoje a postaví se k Chikovi. Zaraženě na něj hledíme, neschopni přijít na to co má namysli. Ale když se pozorněji podívám do jeho očí, dojdou mi jeho slova.

„Nikdy bych neudělal nic, co by tě ranilo,“ vydechnu a natáhnu k němu ruku. Sen ke mně přijde a sedne si mi na klín. Chika s Yuukou se na sebe podivně podívají a pak nás nechají o samotě.

„Nikko už hodně dlouho nepocítil ten omamný pocit lásky. Pokud je to i tento pocit, který tě k němu táhne, přeju si, aby ses tomu přestal bránit. Pochopitelně jen pokud se tvá láska ke mně nezmění,“ zašeptá mi do ucha a já se na něj nechápavě podívám.

„Jsi si tím opravdu jistý?“ optám se ho v mrákotách. Řeknu vám, že tohle jsem si ani ve snu nedokázal představit. Sen lehce přikývne a přisaje se mi na rty. S radostí se do polibku přidám a vychutnávám si jeho hebké rty. Povalím ho na postel a s touhou v očích se nad něj nakloním.

„Nikdy se mé city k tobě nezmění,“ zašeptám mu od ucha a započnu další polibek, do kterého vložím celou svou lásku. Sen mi dá své ruce za krk, a když si mě k sobě přitáhne až na doraz, dlaněmi mi zajede pod tričko a hladí mě po zádech kam, až dosáhne. Když už nemáme k dispozici žádný vzduch, odtrhneme se od sebe a já putuji k jeho krku, který zasypu motýlími polibky. Pak ho naráz zbavím všeho oblečení a Sen mi to stejnou mincí oplatí. Zbaví mě i kalhot a využije toho, že sedím, silou mě donutí si lehnout a on si mě uvězní pod sebou. Rty laská mé tělo, jakoby to bylo to nejcennější na světě a mě tím přivádí k šílenství. Nakonec se dostane i k mé chloubě, se kterou si začne hrát a na můj, touhou po něm zmučený výraz nebere ohledy. Naštěstí se mi podaří se vzepřít a opět stanu nad ním a začnu ho mučit stejně, jako on mučil mě. Jen s tím rozdílem že já ho můžu mučit i samotným roztahováním, které ho tam vzrušuje.

„Prosím, už to nevydržím,“ vydechne naléhavě, když už mu mé prsty nestačí. Smiluji se nad ním, vytáhnu prsty a nahradím se svým, už ztvrdlým penisem. Když jsem v něm celý, Sen na nic nečeká a začne se pohybovat boky a touhou zastřeným pohledem mě prosí o připojení se. Opět mu vyhovím a zapojím se do přirážení, čímž za několik minut zapříčiním naše vyvrcholení. Unaveně se svalím vedle něj a Sen se ke mně přitulí.

„Byl jsi úžasný,“ zašeptá do ticha.

„Ty taky, miláčku. Co takhle pořádnou vanu?“ navrhnu mu a Sen mi s úsměvem na tváři přikývne. Vstanu a přemístím se do koupelny, kde začnu napouštět vanu. Když je vana skoro napuštěná objeví se v koupelně můj poklad a společně se do vany naložíme. Natáhnu se pro houby a začneme se navzájem umývat a přitom si užívat blízkost toho druhého. Když jsme hotoví, vylezeme z vany, osušíme se a oblečeni do pohodlného oblečení si v objetí lehneme zpět do postele. Asi hodinu na to k nám vtrhne vyděšený Nikko.

„Co se stalo?“ optám se nechápavě a sleduji, jak se snaží popadnout dech.

„Minorova. Minorova armáda se dostala do pevnosti,“ vyhrkne najednou a mi na něj nevěřícně vykulíme oči.

„Jak se dostali přes hradby?“ optám se neschopen to pobrat. Ty hradby jsou nepřekonatelný, nechápu to. Podle Nikkova bezradného výrazu pochopím, že ani on to nechápe. Rychle na sebe hodíme oblečení vhodné pro boj a vydáme se za ostatními. Jen abych vše upřesnil, kolem Ichirova hradu je zahrada, bojiště a nádvoří to vše je obehnáno obrovskou hradbou, přes kterou se nikomu nikdy nepovedlo projít, tedy až doteď. S ostatními se střetneme na nádvoří, kde se již odehrává menší krveprolití. Chika je ve své děsivě vypadající podobě a jak jsem si stihl všimnout i jeho nálada teď není dvakrát přátelská, takže svými zbraněmi ohání jako smyslů zbavený a tvoří tak kolem sebe krvavou lázeň. Se Senem se připojíme k Ichirovi, protože má menší potíže s obrovskou přesilou nepřátel.

„Zatraceně, tihle jsou silnější než ti posledně, hlídejte si záda,“ křikne na nás Kano a dál se věnuje našim nepřátelům. Letmo zahlédnu Juna, který i když je slepý, se svými dvěmi velkými a vysoce ostrými hvězdicemi nikdy nemine svůj cíl a nepřátelé kolem něj padají k zemi jako mouchy.

„Je neuvěřitelný, že?“ ozve se vedle mě Ichiro který postřehl můj pohled. Přikývnu a už se věnuji dvěma démonům, kteří na mě zaútočili. Je to ironie, bojovat s vlastním lidem. Naštěstí je tu hodně těch, co svým vládcům zůstali věrní a ti nám nesmírně pomáhají. Po chvíli se celým nádvoří rozlehne psí vrčení a varovné zaštěkání. Všichni přítomní ztuhneme a díváme se na nadměrně velkého Kerbera. Jen pro informaci Kerberos je tříhlavý pes, s dračím ohonem a na hlavách místo srsti hady. Je to bájné zvíře, které hlídalo vstupní bránu do podsvětí patřící Hádovi bohu podsvětí. Teď je tím tvorem Chika a zápasí s proměněnými vlkodlaky. Naštěstí se vzpamatuji jako jeden z prvních a tak mám možnost své nepřátelé překvapit a tím pádem je zabít.

„Madoka!!“ vykřikne Sen několik metrů ode mě. Rychle se podívám tím směrem a uvidím Sena, jak se nešťastně sklání nad Madokou která nehybně leží na zemi.

„Sene za tebou!!“ zakřičím na něj, když se za ním objeví nějaká démonka. Sen mě ale nejspíš nevnímá a tak se k nim rychle rozeběhnu. Bohužel mu démonka stihne vrazit dýku do zad. Nepříčetně se na ní vrhnu a se vší nenávistí jí rozsekám na kusy. Pak se skloním nad Senem a Madokou. Zjistím že Madoka už se mrtvá a ani se nedivím, protože má v srdci zabodnutý šíp a Senovi už dochází kyslík, protože mu dýka zasáhla plíci. Rychle vyhledám Yuuku a ta se ke mně okamžitě přiřítí a začne ho léčit.

„Musím vytáhnout tu dýku, s ní nemůžu léčit, ale když jí vytáhnu, tak okamžitě zemře,“ vyhrkne nešťastně a mě začnou z očí stékat proudy slz.

„Ta-Tadao, prosím buď s ním šťastný,“ vysouká ze sebe posledním dechem a pak se mi bezvládně svěsí v náruči.

„NE!! Prosím neumírej mi, prosím!!“ zařvu přes celé nádvoří, takže to zaslechnou i ostatní včetně Chiky, který když zahlédne bezvládná těla Sena a Madoky, jeho aura nabude ničivých rozměrů a jeho ocas se rozštěpí a neuvěřitelnou rychlostí prolétne všemi nepřáteli na celém nádvoří a všechna těla zuřivě odhodí za hradby. Ti co byli v tu chvíli ve vzduchu, se dají rychle na ústup, ale to mi už mého milovaného bratra nevrátí.