Kowai Yume

Nenávidím tenhle svět. Je prolezlý špínou a neštěstím. Neštěstí je mé druhé jméno. Chodím po světě a rozdávám neštěstí. V mé jaguáří podobě rozdávám smrt. Podívám se ven z okna. Je úplněk, jediná noc kdy jsem šťastný. Jedině při úplňku se s ním mohu setkat. Proměním se v jaguára a upaluji do blízkého lesa. Proplétám se mezi stromy, když konečně dorazím k našemu stromu, kdy na mě už čeká můj nádherný gepard.  Přejdu k němu a dotknu se svým čumákem toho jeho. Rei se na mě usměje a promění se na člověka. Já udělám to samé a hned se mu přisaju na rty. Líbáme se tak dlouho, dokud nám nedojde dech. Pak se mi Rei přisaje na krk a začne mě svlékat. Během vteřiny jsme oba nazí a Rei si do pusy bere jednu z mých bradavek. Chvíli se s ní mazlí a pak to samé udělá i s tou druhou. Potom sjede jazykem na mé bříško a zasype ho motýlími polibky. Když si Rei všimne mého vztyčeného penisu, usměje se a olízne ho po celé délce. Já slastně vzdychnu a prohnu se proti němu. Rei vyhoví mému nevyslovenému přání a vezme si můj penis do úst. Zatímco si s ním pohrává, tak mě dvěma prsty roztahuje. Když jsem připravený, vytáhne prsty, nechá můj penis a stoupne si. Otočí si mě zády a nechá mě, abych si omotal ruce kolem jeho hlavy. Opatrně do mě začne vnikat, a když je ve mně celý, přestane se hýbat, abych si na něj zvyk. Po chvíli se pohnu a dám mu znamení, že může začít. Rei začne přirážet a zvyšovat tempo. Po několika vášnivých přírazech oba vyvrcholíme a Rei ze mě vyklouzne. Otočím se k němu čelem a hladově ho políbím.

„Miluju tě,“ řeknu, když se od něj odlepím.

„Já tebe taky, Ikki,“ usměje se. Pak se oblíkneme, sedneme si do trávy a opřeme se o náš strom. Ležíme tak asi hodinu, když se Rei zvedne. „Už musím jít,“ řekne smutně. Mrzí mě, že už musí jít a tak jen kývnu. Rei se na mě ještě usměje a promění se na geparda. Nechá se ode mě pohladit a rozeběhne se lesem do neznáma. Když si to tak vezmu, tak Reie vůbec neznám. Vím jen, jak se jmenuje, věk, to, že je napůl člověk a napůl gepard a to, že ho miluju. Ještě chvíli tu sedím a pak se proměním v jaguára a uháním domů. Ani v půli cesty zaregistruju, že mě někdo sleduje a proto přidám na tempu. Bohužel mě ten někdo dohoní a třískne se mnou o strom takovou silou, že ihned ztratím vědomí.

***********************

Sleduji je, jak se vášnivě milují a už teď vím, že musí být můj. Celou dobu rentgenuju jeho krásné tělo a toho druhého si nevšímám, jako by tam ani nebyl. Když skončí, tak si tam sednou a odpočívají. Asi po hodině jen tak letmo zaregistruju, že se ten druhý zvedne, promění se a někam odběhne. Po chvíli to udělá i on a překvapí mě jeho druhá podoba. Jaguár, jeden z nejnebezpečnějších šelem. Podle jeho už na dálku hebké, černé srsti a ledových, černých očí poznám, že se jedná a jednoho z šelem, kterým se přezdívá smrt. Vybral jsem si dobře, jako člověk rozdává neštěstí a jako jaguár smrt. Když proběhne kolem mé skrýše, tak se vydám za ním. Po chvíli zbystří, že ho sleduji a nasadí rychlejší tempo. Musím uznat, že je rychlý, ale já jsem rychlejší. Doženu ho a třísknu s ním o strom takovou silou, že hned ztratí vědomí. Tak to se mi povedlo a ani to nestálo moc sil. Proměním se do své lidské podoby a vezmu ho do náruče. Za deset minut jsem na svém panství a nesu si svůj úlovek k sobě do pokoje. Položím si ho na postel a připnu mu obojek a řetězem ho uvážu k čelu železné postele tak aby se mohl pohybovat po pokoji. Když jsem s ním hotov, svléknu se a jdu se osprchovat. Ve sprše přemýšlím nad tím, jak bude asi vyvádět, až se probere. Vylezu ze sprchy a osuším se. Obleču si modré, pohodlné kalhoty a vrátím se do pokoje. Sednu si na postel a prohlížím si ho. Neodolám a pohladím ho po jeho hebké srsti. Je tak příjemná na dotek, že by kupci za ní dali cokoliv, aby jí získali. Přestanu myslet na takový kraviny a radši se půjdu najíst. V kuchyni je pusto, taky co bych chtěl ve tři ráno. Rozhlédnu se a všimnu si velkého přiklopeného tácu na stole a hned mi dojde, že mi tu Leila, naše kuchařka, připravila večeři, abych nechcípl hlady, až se vrátím z lovu. Odklopím tác a spatřím dva kusy krásného, čerstvého, koňského masa. To miluju. Rychle se do toho pustím, a když mám první kus snědený, uslyším dutou ránu. Nechám maso masem a vydám se do svého pokoje. Otevřu dveře a uvidím, jak se na zemi u postele válí klučina a snaží se přetrhnout řetěz.

„Klidně to vzdej, je to marný. To nepřetrhneš, ani kdyby ses postavil na uši,“ upozorním ho s úsměvem na rtech. Klučina se na mě jen zle podívá a dál se snaží přetrhnout řetěz. Když konečně pochopí, že je to marný, začne se rvát s obojkem na krku. Po chvíli usoudí, že i to je marný, tak se promění v jaguára, vyskočí si na postel a rezignovaně si lehne. Usměju se a odběhnu do kuchyně. Tam popadnu tác s druhým kusem masa a vrátím se do pokoje.

„Máš hlad?“ optám se a postavím před něj tác s masem. Jaguárek na mě upře svůj černý pohled a pak začne očuchávat maso. Po chvilce váhání se do něj nakonec zakousne a ve vteřině je snědené. Odnesu tác do kuchyně, a když se vrátím tak už klidně oddychuje. Opatrně ho zvednu a spolu sním, si lehnu do postele. Přitáhnu si ho do náruče a přikryju nás.

***********************

Probudí mě vůně čerstvého masa. Když otevřu oči a rozhlédnu se, zjistím, že to všechno, co se včera stalo, nebyl sen. Jsem v krásném velkém pokoji, dělaném do dvou odstínů modré. Stěny, nábytek i doplňky jsou krásně sladěny. Jediné, co neladí, je obojek na mém krku a řetěz, kterým jsem připoutaný k železné posteli. Otevřou se dveře a já znovu ucítím tu vůni. Ve dveřích stojí muž s obrovským tácem. Přistoupí k posteli a položí ho přede mě. Odklopí ho a já spatřím krásné, čerstvé maso. Ihned se do něj zakousnu a za pár minut je maso pryč. Muž se lehce usměje, vezme si tác a odejde. Po chvíli do pokoje vejde jiný muž a já v něm hned poznám, toho ze včerejška a usoudím, že to on mě unesl.

„Jakpak ses vyspinkal? A chutnala ti pozdní snídaně?“ optá se jemným hlasem. Stoupnu si na packy a začnu na něj vrčet. Co je sakra zač? Unese si mě a pak dělá jako by nic.

„No tak, nevrč a odpověz mi,“ domáhá se odpovědi.

„Nebýt přivázaný spalo by se mi líp, ale snídaně byla dobrá, děkuju,“ štěknu, ale pak zmírním a poděkuju.

„Není zač a ten řetěz je jen dočasný, abys mi neutekl,“ vysvětlí. Nechápavě se na něj podívám a zkouším z jeho temně modrých očí vyčíst, co má v plánu.

„Proč jsi mě unesl?“ optám se nabroušeně.