Kowai Yume

(Hanako)

Arden je opět pokryt bílou, studenou a přesto uklidňující pokrývkou. Sníh si před pár dny vytvořil pevný základ, na kterém denně přibývají centimetry nového sněhu. Zprvu to vyvolalo menší rozruch a obavy z dalšího nebezpečného ledu, ale po spatření pravého a teplo dávajícího slunce se obyvatelé uklidnili a naladili se do předvánoční nálady. Pojmenování Vánoce jsme převzali od lidí ze Země. V pravém jméně tyto svátky nazýváme Svátky naplněných srdcí a den spadající na 24. prosince nazýváme Svátek Božího světla. Je to takové uctění síly a věčnosti tohoto světla a proto se také tento den svítí jedině světlem Božím. Tento rok to bude obzvláště emocionálně silným svátkem, neboť nás toto světlo zachránilo od krutosti suchého ledu a dlouhotrvající tmy. V domě již pár dní vládne klidná, uvolněná atmosféra, kterou ještě umocňuje dvojí hra na klavír v podání Shiroyi a Ravena. Sice každý upřednostňuje jiný styl hudby, ale protentokrát se sladili a většinou hrají sváteční melodie. Navíc se profláklo, že Akuma a Ziki hrají na housle a tak jsme je hned zapřáhli. Osobně si myslím, že duo housle klavír je to nejkrásnější spojení hudebních nástrojů vůbec. To samozřejmě nenechá nikoho dlouho v klidu a tak si skoro každý pobrukuje slova patřící k oněm melodiím. Nejsilnější je to večer, kdy se všichni sejdeme ve velkém salónu a ve sborovém provedení si od srdce zpíváme. Na letošní svátky jsme k nám pozvali Kamiho se ženou a Akuma pozval Ronoveho s přítelkyní. Většinově se s ním známe a výjimkám jsme udělali takovou menší představovačku. Naštěstí i takový zabedněnec jako je Akuma ctí tyto svátky a snaží se být co nejvíce nekonfliktní. Shiroye to ani moc problémy nedělá, ten si prostě hledí svého a nijak a ničím neprovokuje. Horší vztahy mají stále Nari a Yami, ale Yami je natolik taktní, že se v Nariho přítomnosti zdržuje jen v nutných chvílích a v zásadě se nepokouší o provokaci. Jednoduše se plně věnuje Arami a zajišťuje jí zábavu. Dokonce se už stalo, že jsem ji nachytala, jak se v noci vkrádá do jeho pokoje. Kdybych si nebyla jistá, že udržují vztah pouze založený na přátelství, myslela bych si, že jsou milenci. To bych vzhledem k jejímu věku nesnesla a Yamiho zadupala do země. Naštěstí mi to také bylo hned vysvětleno. Arami prý poslední dobou mývá noční můry a tak je s ním domluvena, že u něj může kdykoliv přespat. Je to sice nezvyklé, protože pro mě by Yami byl ten poslední, za kým bych šla po prožití noční můry. Ale jsem za to ráda, protože Arami nikdy neměla nikoho, kdo by se jí tak moc věnoval a byl ochoten s ní trávit veškerý volný čas. Během hloubání nad jejich vztahem si užívám Ravenovo klavírní sólo, které mi udržuje vnitřní klid a pohodu.

"Uklidňující, nemyslíš?" ozve se vedle mě Shiroya. Jeho tichý melodický hlas ke mně pronikne jako vánek a já jen žasnu nad jeho laskavým postojem, který v posledních dnech uplatňuje.

"To ano jste opravdu úžasní," odpovím a přitom se mi na tváři vyrýsuje úsměv.

"Hm děkuji za poklonu nebo to spíš patřilo Ravenovi?" optá se s jistou poznámkou v hlase. Jako na povel zrudnu a naštvaně se na něj otočím.

"Říkala jsem ti, abys mi nečetl myšlenky!" zaútočím a Shiroya se od srdce rozesměje.

"To také respektuji. Obličej je jako zrcadlo odrážející tvé momentální pocity a ty tvé jsou více než výmluvné. Je snadné pochopit, že ti je drahý a myslím, že nejsem jediný, kdo si toho všiml," šeptne mi do ucha a pak se vypaří jako pára nad hrncem. Zůstanu zaraženě stát a přemítám si jeho slova. To už je to se mnou tak vážné? Opravdu jsem tak průhledná?

"Děje se něco? Vypadáš jako bys viděla ducha," optá se mě s úsměvem Raven. Ani jsem nezaregistrovala, že přestal hrát a teď stojí v mé těsné blízkosti.

"Věk ani zkušenosti to nezmění," vydechnu, aniž bych si uvědomovala, co vlastně říkám. Je jasné, že netuší, o čem mluvím, ale pochybuji, že bych měla na to vysvětlit to právě jemu.

"Máš na mysli lásku?" řekne a já se na něj konečně podívám.

"Jak víš, o čem mluvím?" vydechnu zmateně.

"Ještě nedávno jsem si myslel, že nikdy nebudu milovat nikoho jiného než svou drahocennou ženu. A dnes? Ačkoliv jsem po smrti, byl mi darován nový život, díky kterému jsem měl možnost poznat novou lásku, o které doufám, že mé city opětuje a bude se mnou chtít žít až do naší další a tentokrát poslední smrti," pronese s láskou a přitom se ke mně přiblíží natolik, aby narušil můj osobní prostor. S jeho slovy mi začne srdce zběsile bušit a dech se mi o tempo zrychlí. Je možné, že má láska není jen jednostranná? Opravdu se mi tu teď vyznal ze svých citů?

"Uvědomuješ si, do čeho se hrneš? Tvá láska je nevyzpytatelná, nespoutaná, paličatá a navíc má dva dospělé syny," nabádám ho k pečlivému uvážení.

"Jsem si těchto rizik vědom a jsem ochoten je všechny podstoupit. Miluji tě Hanako," vyzná se mi a obdaruje mě krásným úsměvem.

"Taky tě miluji," oplatím mu, zkrátím vzdálenost mezi námi na nulu a přitisknu se mu na horké rty. Raven se nenechá dlouho pobízet a z jemného doteku vytvoří vášnivý polibek.

(Azrael)

"Jdeme s Kiriakim do jídelny, kde se bude za několik minut konat oběd a když procházíme kolem velkého salónu, spatřím něco, co mi vezme dech.

"Hej Nari, co bys řekl na třetího otce?" zařvu na bráchu, který jde námi.

"Co? Tebe Kiriaki přetáhl něčím přes hlavu ne?" vrátí mi to s vytřeštěnýma očima a jakmile je u nás, nahlédne do místnosti. Tam teď stojí mamka s Ravenem rudí až za ušima a přistiženým pohledem.

"No co jsou mladí, tak ať si užívají," přidá se k nám Shiroya, kterého mamka propíchne očima.

"Vždyť jo, kdo se taky na to měl dívat? Chodili kolem sebe jako kolem horké kaše," ohradím se žertovně a nakonec jim popřejeme hodně štěstí. Je na nich vidět, jak jim ze srdce spadl obrovský kámen. Přeci nebudeme naší milované mamince šlapat po štěstí. Společně se pak přesuneme do jídelny, kde mamka oficiálně ohlásí vztah s Ravenem. Všichni sborově zajásají, že k tomu konečně došlo. Jen Gabriel je trochu skleslý, nejspíš má mamku stále moc rád, ale pochybuji, že by se pokusil o nějaký rozvrat. Za příjemné konverzace poobědváme a pak na nás padne nelehký úkol. Je nám totiž řečeno, že se všichni povinně účastníme pečení cukroví. Upřímně se obávám toho, že vše co upeču já, bude zdraví nebezpečný, protože jsem to v životě nedělal a už na vaření jsem anti talent. Někteří se toho ujmou s radostí a já jen zírám, jakou radost může někomu udělat taková titěrná práce. Nejvíc si to asi užívá Arami s Yamim, protože ti se u toho řehtají jak trhlí a s těstem dělají vše možné jen ne to, co mají. Naštěstí je po nějaké době srovná Mira se Shiroyou a tak se nakonec dočkáme i výtvorů od nich. Původně měli dělat tvary, jako jsou hvězdičky či zvonečky, ale to by nebyli oni, kdyby z toho neudělali všemožné patvary, postižená zvířátka nebo já nevím co ještě. Nikdo to raději nekomentoval a byli jsme rádi, že se Arami baví. Já s Kiriakim jsme dostali na starosti kokosové kuličky, takže jsem z toho celkem vyvázl. Obalování kuliček do kokosu díky bohu zvládám. Trvá nám snad celou věčnost, než máme všechno hotové a konečný počet druhů se vyšplhá na rovných 30. Zděsím se tak vysokého čísla, protože jsem ani netušil, že jich tolik existuje.

"Se nediv. Jsou posbírané z různých světů. Jiný svět jiné tradice a také jiné cukroví," informuje mě Fóxa.

"Dobře to chápu, jen by mě zajímalo, kdo to všechno sní," povzdechnu si nad tou hromadou cukroví. Typuju to tak na 4 kila od každého druhu. Je sice pravda, že je nás hodně, celkem 24, ale to není jediné jídlo, které o těchto svátcích musíme sníst. Včera se například na zahradě záhadně objevila káď se 6 kapry a v mrazáku jsem našel 5 kilo masa. Přesněji 3 kila kuřecího a 2 kila vepřového.

"Moc vám všem děkuji za pomoc a pro dnešek už vás propustím, ale zítra nás čeká další práce a to dělba bramborového salátu a porcování masa. Takže zapomeňte na nějaké ponocování a pořádně si odpočiňte," zavelí Mira a já se už teď zítřka bojím. Při zvážení kolik cukroví a masa máme, počítám s několika desítkami kil salátu. Navíc mi k tomuto závěru napomáhá znalost matky, která vždy dělá dvakrát více jídla než je zapotřebí. S blížícím se večer se shromáždíme v salónu a každý si najdeme zábavu. Yami, Arami, Kira a Fóxa si rozdělají člověče, nezlob se, naši hudebníci se chopí svých nástrojů a ostatní se povětšinou se pohodlně usadí do křesel a zavedou své konverzace a přitom si užívají příjemnou atmosféru. Pro tentokrát se s Kiriakim společného večera neúčastníme a v tichosti se zašijeme v našem pokoji.

"Jsem celý upatlaný od cukroví. Dáme vanu nebo sprchu?" mrknu na svého miláčka a ten hned pochopí, co přesně mám na mysli.

"Sprchu. Je to praktičtější," blýskne se mu v očích chtíč a vzápětí mě už vášnivě líbá a táhne do koupelny. Tam se vzájemně vysvlékneme z oblečení, které nám velmi zavází, a vplujeme do sprchy. Během velmi příjemného mazlení na sebe pustíme teplou vodu a mezi sebe nalijeme mýdlo, aby nám to lépe klouzalo. Miláček mi slastně vzdychá do ucha a to mě příjemně vzrušuje. Rozhodnu, že mazlení bylo už dost a začnu si ho připravovat na svůj vstup. Nemusím se ani nijak zvlášť snažit protože mi jeho otvůrek vychází vstříc a bez protestu mé prsty nechává projít. Jakmile je připraven, chytím mé zlatíčko za zadeček a nechám ho, aby omotal nohy kolem mého pasu. Pak už do něj jen opatrně vniknu a po malé pauze se v něm začnu hýbat. S nárůstem chtíče po vyvrcholení přidáváme na tempu, dokud toho nedosáhneme. Potom co se tak stane, z něj vyklouznu a pokračujeme v předešlém mazlení.

"Jsi mi poslední dobou nějaký nadržený, miláčku. Děláme to nejméně dvakrát denně a ty jsi stále plný energie," podiví se s úsměvem a při zmínce o energii mi rukou přejede po penisu.

"To proto, že tě každým dnem miluji víc a víc. Je těžké tě mít po boku a nesmět se tě dotýkat. Mohl bych tím zkazit mravní výchovu Serienových dětí a za to by mi asi moc nepoděkoval," vydechnu zkroušeně. Kiriakiho to samozřejmě rozesměje a přitom popadne mycí houbu a mýdlo. Vzájemně se umyjeme a osušíme. Nazí se pak rozvalíme na posteli a užíváme si přítomnost toho druhého.

(Serien)

Probudím se krásného rána 23. prosince a zjistím, že jsem uvězněn z jedné strany Naramienem a z druhé Shiroyou.  Řeknu vám, že takové okupování nezažívám často a navíc mi to dnes moc radosti nepřináší, protože nutně potřebuji na záchod. Nechci je budit, protože je ještě brzy, ale nejspíš budu muset, jinak se odsud nedostanu. Napadne mě vzbudit jen jednoho, to mi k úniku bude stačit, ale teď je otázkou koho. Dost uvažuji o Shiroye, protože Nari je co se vstávání týče hrozný a stoprocentně by mi něco pěkného řekl. Nahnu se nad Shiroyu a jemnými polibky se ho budím. Netrvá dlouho a upře na mě svůj rubínový pohled.

"Dobré ráno," zavrní a vrátí mi polibek.

"Dobré. Pustíš mě prosím, potřebuji si odskočit," šeptnu a osvětlím mu to probuzení.

"Jistě, ale jen pokud se nám hned vrátíš," usměje se a udělá mi dost prostoru na opuštění postele. V rychlosti vykonám svou potřebu a přesně podle jeho podmínky se vrátím zpět. Nari se přitom nevzbudí a Shiroya se mi opět uvelebí na levé straně hrudi.

"To máš z toho, že si před spaním dáváš sklenici vody," rýpne si Shiroya a kousne mě do ramene. Tuto poznámku nijak nekomentuji, protože je pravdivá ale to kousnutí mu jen tak nedaruji a celým tělem ho uvězním na lůžku. V očích se mu nebezpečně zablýskne a hned na to mám jeho ruku v kalhotách. Zaviju, když mi ho začne honit a navíc se přestanu soustředit, takže to dopadne tak, že já ležím a Shiroya si mi sedne přesně na vzrušený klín. Takový rozruch už Nariho probudí a upřímně na nás zírá jako kráva na nově natřená vrata.

"Vidíš, co jsi způsobil? Jsi zlobivý chlapec a zasloužíš si potrestání, že Mie?" optá se smyslně a přitom ho osloví jinou částí jména. Nevím, jak se to stalo ale jednou se Shiroya rozhodl, že když mu ostatní říkají Nari tak on mu bude říkat Mie.

"Hm jsem stejného názoru. Nemám rád, když jsem buzen a navíc jsem měl krásný sen," přidá se k němu a přisune se k nám. Během vteřiny jsem zbaven kalhot a můj penis je v obležení dvou neposedných jazýčků. Abych byl upřímný, nejsem si jistý, jestli budu mít dost sil na to je oba zvládat.

"Už vím, na co umřu," vydechnu mezi slastným vzdycháním. Těmito slovy je docela zaskočím, takže přestanou se svou činností a nyní na mě upírají svůj zrak.

"Ty plánuješ umírat? Na co prosím tě? A uvědom si, že pak budeme opuštění a velmi smutní. Nikdy nemůžeš vědět, co se může stát, když nás necháš o samotě a opuštěný," ujme se slova Shiroya.

"No právě, já umřu na sexuální vyčerpání. Netušil jsem, že vaše potřeby vydají za šest lidí," odpovím bezradně. To opět vyvolá dva nechápavé pohledy a vzápětí výbuch smíchu. Oba se smějí jako blázni a drží se za bříška, jak do nich dostávají křeče.

"Tak tohle tě trápí? Miláčku, neboj, my tě nenecháme umřít, a kdybys náhodou byl vyčerpán, věřím, že si na přechodnou dobu vystačíme sami," mrkne na mě Nari, když se trochu uklidní a Shiroya jeho slovům jen přikyvuje.

"Jsem rád, že vím o své nahraditelnosti," zahraju si na ublíženého a citově raněného milence. To je nenechá ani chvilku chladnými a už se mi hrnou kolem krku.

"Nejsi nahraditelný, jsi náš hlavní zdroj uspokojení a to ty držíš naší lásku pohromadě," lípne mi pusu Shiroya a jako odplatu za blbé kecy se vrátí k předešlému mučení, které doženou až k mému vyvrcholení. K ničemu dalšímu již nedojde, protože mi je řečeno, že dnes musíme být fit a sex by mě jen vyčerpal. Výborně, použijí proti mně má vlastní slova. Začínám si myslet, že selhávám v jejich kontrole. Asi budou potřebovat srovnat, aby si uvědomili, kdo tu velí. Bože za co mě trestáš, že mi dáváš na starost takové zdivočilé šelmičky. Nechám nesmyslného uvažování a raději se skočím opláchnout. Když se vrátím zpět, ty potvůrky jsou už oblečené a podávají mi oblečení. S díky se obléknu a pak se společně vydáme na snídani. Kupodivu nejsme poslední. Chybí tu Yami a Arami, kteří se hrnou do jídelny hned po nás.

"Stalo se něco? Není zvykem, abyste chodili poslední," podiví se Clarisa.

"My bychom přišli dřív jenže jí probudit je nesnadný úkol," postěžuje si Yami a prstem ukáže na Arami. Ta si jen povzdechne a vzápětí si pořádně zívne. Zdá se, že toho moc nenaspala. Všichni se usadíme na svá místa a hned jak nám je doneseno jídlo pustíme se do něj. Po snídani se musíme všichni shromáždit v kuchyni a tak na nás čeká šok. Tři velké mísy plné brambor a další mísy s dalšími potřebnými ingrediencemi. Jsme rozděleni do skupinek a podle přesných instrukcí zaděláváme salát. Netrvá to nijak dlouho a salát je hotov ale to množství je gigantické a podle Hanako to je přibližně 25 kilo salátu.

"Bože proč toho je tolik? To v životě nemůžeme spořádat," vydechnu s náběhem na infarkt. Ostatní to samozřejmě rozesměje a jen nad mojí poznámkou mávnou rukou. Jediný kdo se mnou soucítí je Azrael, který je tu asi jediný zcela normální. Zbytek dne proběhne v předvánoční náladě a po obědě se vydáme do Sironu, abychom nakoupili dárky. Nejvíc si to užívají holky a my to strpíme jen z nutnosti. Nakupování nikdy nebylo mnou vyhledávanou zábavou, a proto si dám naspěch a k mé radosti mi je štěstí nakloněno a pro všechny seženu krásné dárky a to bez větší námahy. Jakmile mají všichni nakoupeno, vrátíme se domů a dárky uklidíme do svých skrýší. Stromeček budu letos strojit spolu s Azraelem a otcem a pevně doufám, že to proběhne hladce. Stromek máme již postavený v salónu u okna a nám už jen v noci zbývá ho slavnostně ozdobit, abychom pod něj mohli zítra dát dárky. Obvykle slavíme Vánoce v obýváku, ale pro letošní hojnou účast jsme to museli přesunout do salónu, který je mnohem větší.

(Shiroya)

Dnes jdeme nezvykle brzy spát a to hlavně kvůli Mie, který se na zítřek těší snad víc než Arami. Je jako malý. Nijak proti této brzké hodině neprotestuji, protože jsem unavený a postel vítám s otevřenou náručí. Zachumláme se do peřin a Serien nám popřeje dobrou noc s tím, že ještě není ospalý, a kdyby náhodou tak bude v salónu. Je mi hned jasné, že bude zdobit stromeček, ale neceknu ani slovíčko. Jsem na ten jejich výtvor zvědavý a popravdě i já jsem na zítřek natěšený a to hlavně proto, že to jsou moje první opravdové Vánoce. To je všem zřejmé vzhledem k tomu, že jsem byl celé roky sám. Ale abych si uchoval svou hrdost a dospělost, chovám se taktně a své dětinské pocity nedávám nikomu na obdiv. Jediný kdo opravdu ví, jak to prožívám je Yami, který mě má přečteného jako jeho nejoblíbenější knihu. Neunikne mu žádný z letmých a neuchráněných úsměvů či jiných projevů radosti nebo smutku. Vše hned ví a je připraven mi kdykoliv pomoci nebo si vyslechnout mé problémy. Jsem nesmírně rád, že ho mám po boku stejně jako Nikolaje a své dva miláčky. Bez nich si svůj život nedokážu představit.

"Shiroya?" šeptne Mie, pár minut potom co nás Serien opustí.

"Hm? Nemůžeš usnout?" usměju se a přitáhnu si ho k sobě blíž. Navíc zjistím, že má nohy studené jako led a tak si je nohou přitáhnu a nechám ho, aby mi strčil chodidla mezi lýtka a tím si je ohřál.

"Co myslíš, že nám Serien koupil?" vyřkne po chvilce váhání, co ho trápí. Úsměv se mi po jeho slovech ještě rozšíří a mám co dělat abych se nerozesmál. Kdybyste viděli, jak roztomile se u toho stydí, s chutí byste ho snědli.

"To opravdu netuším, ale zajisté to bude něco krásného. Bude to od něj první dárek, který dostaneme. Věřím, že nám udělá velikou radost," odpovím a Mie s úsměvem přitaká. Poté se trochu zavrtí, aby našel tu správnou polohu, a do minutky spí, jako když ho do vody hodí. Já i přes únavu, kterou pociťuji, nemůžu za boha usnout a to i do té doby než se vrátí Serien. Ten se mě trochu lekne, protože nečekal, že bude někdo z nás vzhůru.

"Proč nespíš?" špitne, aby nevzbudil Mie a lípne mi pusu.

"Nevím, nejde mi usnout," povzdechnu si a pohladím Mie po vlasech. Vím, že to zbožňuje a tvrdí mi, že pokud ho někdo víská ve vlasech tak má krásné sny. Serien se v rychlosti umyje a pak si vleze k nám do postele.

"Už jsem tady, třeba teď usneš," pronese a přitiskne si nás k sobě. Moc jeho slova neberu, ale nakonec se ukáže, že má pravdu a já jsem do pár minut ponořený do říše snů. Ráno se vzbudím jako první a pohledem na hodiny zjistím, že je něco málo po sedmé hodině. Mie se Serienem dál tvrdě spí a tak se potichu vyhrabu z postele a zavřu se v koupelně. Vysvleču se z kalhot a dám si osvěžující sprchu a rovnou si umyju vlasy. Sice nejsou nijak mastné, ale když jsou ty Vánoce tak ať jsou krásně umyté. Po sprše si vyčistím zuby, obleču se do připraveného oblečení a nakonec si ručníkem vysuším umyté vlasy a rozčešu si je. Rozhodnu se je nechat dál spát, tak se vypařím z pokoje a zajdu do kuchyně.

"Dobré ráno, dnes nějak brzy," ozve se Nikolaj, který připravuje kávu.

"Dobré. Asi už mám naspáno," povzdechnu si. Taky mi to přijde divný. Jindy spím mnohem déle a nestává se, abych z nás tří byl vzhůru první tak jako dneska. Nechám to být, stejně příčinu nezjistím a s díky si od Nikolaje převezmu hrnek s lahodně vonícím kafíčkem. Napadne mě se podívat na stromeček a upřímně mě to co spatřím, ohromí. On už ten stromek stál za obdiv neozdobený ale teď je to naprosto nádherné, přepychové. Dokonce si troufám říci, že nic krásnějšího jsem za celý svůj dlouhý život nespatřil. Stromek se pyšní směsicí tmavě modrých, fialových a stříbrných ozdob tvarovaných do koulí, hvězdiček či rampouchů. Mezi ozdobami jsou natažené stuhy a řetěz světýlek s ledovým světlem.

"Chlapy se opravdu překonali, že?" optá se vedle mě Xari.

"To jo, je to něco co ani slovy nedokážu popsat," vydechnu mezitím, co stále rentgenuji stromek. Během rána si všichni obyvatelé domu stromek prohlédnou a mohou na jeho kráse oči nechat. O snídani je to také hlavním tématem a na zdobitele je házená samá chvála. Jakmile máme snědeno, nanosíme pod stromek všechny dárky a kvůli některým nedočkavcům je salón uzamčen. Přeci nemůžeme dopustit, aby někdo zkazil efekt překvapení, který dárky při rozbalování vytvářejí. Největší potíže máme s Arami, ale tu si na starosti převzal opět Yami a ten už zaručí, že se k dárkům nedostane.

"Ještě chvíli v tom pokračuj a zaručuju ti, že nic nedostaneš," vyhrožuje jí a naštěstí se to nemíjí účinkem a i přes pár protestů se o vloupání nepokouší. Ale musím říci, že by to bylo opravdu něco. Arami jako zlodějka se vkrádá do salónu a vykrádá dárky. Yami by z fleku mohl hrát policajta a jsem si jist, že by zloděje nenechal bez trestu. Večer se kvapem blíží a kolem páté hodiny se začnou smažit kapři a řízky. Polívka prochází konečnou fází zahuštění krupicí a smaží se houska. Salát se z mís přendává na sváteční talíře, zdobí se kuřecí šunkou, přepůlenými kyselými okurkami a půlkami vajec natvrdo. Ziki, Clarisa a Fóxa se ujímají přípravy jídelního stolu a Arami, aby se zabavila, skládá ubrousky do talířů. Prostě tu má každý co na práci. Kami to má z nás asi nejtěžší, protože už celý den navštěvuje města a vesnice a s přáním krásných svátků rozdává boží světlo. To samozřejmě zažehne i tady, a když se vrátí s tím, že je hotov, těší se už jen na jídlo a večer strávený v klidu a míru. Po odbití šesté hodiny se všichni shromáždíme v jídelně a zaujmeme svá místa. Hodnosti hostitele se pro náš vysoký počet zhostí Hanako, Kami žena Maria a Clarisa, která zastupuje Miru. Ta o nějakém zastupování zprvu nechtěla ani slyšet, ale přehlasovali jsme jí s tím, že je ve vysokém stupni těhotenství a tudíž se musí šetřit. Polévka je rozlitá do všech přítomných talířů, misky s kousky housky rozmístěny po stole tak, aby každý dosáhl, a večeře může začít. Vzhledem k pravidlu, že u jídla se nemluví, máme pro odstranění ticha puštěný gramofon s vánočními koledami. Po polívce přijde hlavní chod a zprvu jsem nevěřil, ale většina té hromady jídla se opravdu snědla a vážně nevím, kdo se o to postaral, protože mě stačil jeden řízek, kousek kapra a trocha salátu abych byl najeden k prasknutí. Jakmile máme všichni snědeno, začne se s mytím nádobí, nesnědené jídlo vracíme zpět do lednice a celkově po sobě uklízíme. Nemůžeme přeci jít ke stromku, aniž bychom po sobě neuklidili. Během slabé půl hodinky máme hotovo a Gabriel, který se tajně vytratil do doteď zamčeného salónu, nás svolává zvoněním na zvoneček. Vždy jsem věděl, že je Arami rychlá ale takovou rychlost co nasadí, aby byla v cíli, co nejrychleji jsem opravdu nečekal. Všem její nedočkavost vykouzlí úsměvy na tvářích a postupně obsadíme všechna místa k sezení. Rozdáváním dárečků pověříme ty nejmladší, to znamená Arami a Kiru, který jí v tom více než ochotně pomůže. Balíčků všech druhů a velikostí je tu požehnaně takže jim rozdávání zabere dost času, ale přeci jen se dočkáme doručení posledního dárečku svému majiteli, kterým se stanu já. Podle vizitky na dárku poznám, že je od Seriena a proto si ho jako překvapení nechám na konec a v rozbalování postupuju ve stejném pořadí, v jakém jsem je obdržel. S každým odhaleným tajemstvím jsem šťastnější a hlavně natěšenější na ten úplně poslední. Dary se převážně skládají z krásného a občas i vtipného oblečení, knih nebo kosmetiky a dalších drobností. A pak to přijde. Do ruky mi padne poslední dárek, a jak zjistím Mie je na tom stejně. Vyměníme si pohledy typu, že to otevřeme společně a na pomyslné tři otevřeme prakticky totožné krabičky. Následuje dvojí lapání po dechu a já nevěřím vlastním očím. V krabičce totiž spatřím nádherný stříbrný řetízek s červeným srdíčkem a k tomu náramek ověnčený dalšími pěti totožnými červenými srdíčky. Navzájem si to s Mie ukážeme a zjistím, že dostal to samé jen s tím rozdílem, že jeho srdíčka mají nebesky modrou barvu. Jakmile ovládneme vzájemný úžas, stočíme své pohledy na Seriena a naráz se mu s velikými díky vrhneme kolem krku a zahrneme ho hromadou polibků. Serien nám pak připne řetízky i náramky a tím uzavřeme rozbalování dárků. Nakonec si zazpíváme několik koled a na závěr si všichni přiťukneme aperitivem s hromadným přáním.

"Šťastné a veselé!"