Kowai Yume

Uprostřed noci mě probere hlasitý výkřik mého spolunocležníka. Okamžitě se k němu přisunu a snažím se ho uklidnit.

„Klid to bude dobrý, byl to jen sen,“ utěšuji ho a přitom ho objímám a hladím po vlasech. Za těch pár dní společného soužití jsem si na to zvykl a navíc jsem k Tadaovi začal pociťovat jistou náklonnost. Nejspíš jsem propadl jeho kouzlu a myslím, že jsem se do něj zamiloval. Je to zvláštní. Dřív byl mým nepřítelem a teď ho miluju, ale jak se říká, zeď mezi nenávistí a láskou je tak tenká, že ani nepostřehnete, kdy se dostanete na druhou stranu. No jo láska je nevyzpytatelná věc.

„Kdy. Kdy to skončí? Kdy mě to přestane strašit?“ vyhrkne tiše a po tvářích mu začnou stékat slzy.

„To nevím, ale věř mi, jednou to skončí,“ utěšuju ho a Tadao se na mě podívá uslzenýma očima.

„Chtěl, abychom byli šťastní, ale já se teď bojím, že jakmile mi opětuješ mou lásku, ztratím i tebe,“ řekne mi s pohledem upřeným do mých očí. Chvíli na něj nechápavě koukám, ale pak se k němu přiblížím jen na několik málo centimetrů a nakonec se mu přisaju na rty.

„Možná proto máš stále ten sen. Bojíš se získat mojí lásku a přitom si ani neuvědomuješ, že já jsem se do tebe už zamiloval a trhá mi srdce tě vidět takhle zničeného,“ pronesu, když se od něj odlepím. Tadao na mě zírá jako na zjevení, neschopen jakéhokoli slova. Povalím ho na postel a obkročmo si na něj sednu.

„Opravdu to chceš? Nechci, aby ses kvůli mně do toho nutil,“ vydechne smutně a já ho naštvaně bouchnu do hrudi.

„Miluju tě a věř, že kdybych to tak necítil, nedokázal bych ti to říct,“ prohlásím a znovu se mu přilepím na rty, jen s tím rozdílem, že tentokrát se dočkám odezvi. Tadao mi vášnivě polibky vrací a přitom ze sebe strháváme těch pár kousků oblečení, co máme na sobě. Tadao mi prsty jemně přejíždí po jizvách, a když zabloudí na záda, zatlačí na místa, kde se ukrývají křídla a pod tím tlakem nemám jinou možnost než je roztáhnout. Dlaněmi přejíždí po perutích křídel a tím ve mě vyvolává neskutečnou rozkoš. Křídla jsou totiž velmi citlivé partie a Tadao to moc dobře ví. Vjede i do míst u jehlic a podle jeho zkoumavého pohledu, čeká, že vyjeknu bolestí, ale to se už nestane.

„To není od tebe moc hezké, že mi nevěříš. To, že mě to přestalo bolet, bylo pro mě znamení, že jsem se do tebe zamiloval, přijal jsem tvůj dar,“ zašeptám mu do ucha, které následně olíznu a mě se dostane patřičné reakce, v podobě slastného vydechnutí. Slabina. Spokojeně se usměju a rty pokračuju přes krk, na hrudník až k bradavkám, kterým se chvíli věnuju a pak se letmými polibky dostanu až k jeho již ztopořenému penisu, kde se nejistě zastavím. Tadao mou nejistotu vycítí a ujme se velení.

„K tomu budeš mít příležitost jindy,“ pronese s úsměvem a začne mě laskat po celém těle a nakonec si začne zkušeně hrát s mým penisem. Pod jeho zkušenými doteky mám pocit, že úplně roztaju a zešílím. Tadao se po chvíli přestane věnovat mému penisu a přesune se níž až k mé dírce a začne mě opatrně roztahovat. Zprvu to docela bolí, ale jakmile se prsty dotkne určitého místa, vyhrknu slastí. Když si myslí, že jsem připravený, prsty ze mě vyndá a tázavě se na mě podívá. S pohledem zakaleným touhou lehce přikývnu a Tadao do mě začne pomalu vnikat. Opět se dostaví jistá bolest, a proto se pevně chytnu prostěradla, ale bolest pak zase přejde a to už je ve mně celý. Jakmile jsme zcela spojení, prostoupí námi jakási síla. Oběma nám vyraší křídla a rozzáří se. Navíc se mám prodlouží vlasy, takže je máme až k lopatkám. Oba na sebe nechápavě zíráme a zkoumáme toho druhého.

„Co se to stalo?“ vydechnu.

„To nevím ale až to dokončíme, zjistíme to,“ usměje se a pomalu začne přirážet. Okamžitě se k němu přidám a přitáhnu si jeho rty k polibku. Když nám dojde dech, odtrhneme se od sebe a Tadao si mě přitáhne do sedu. S radostí tuto polohu příjmu, protože teď nemůžeme křídla zatáhnout a není zrovna pohodlné na nich ležet. Obejmu ho kolem krku a také ho obejmu křídly. Tadao mě chytne za boky a též mě obejme křídly. Myslím, že teď vypadáme jako černobílá kukla, ale popravdě nám to je jedno. Tadao mi pomáhá s nasedání a po několika minutách oba vyvrcholíme.

„Pojďme se vykoupat, ať zabijeme čas do snídaně,“ navrhnu mu a opatrně si stoupnu. Tadao mi pomůže a v koupelně mě posadí na okraj vany. Nahnu se ke kohoutku a nastavím teplotu vody. Mezitím co se vana napouští, pozoruju Tadaa jak se prohlíží v zrcadle a sám si několikrát prsty pročísnu svou novou délku vlasů.

„Zajímalo by mě, co to znamená,“ řekne zamyšleně a otočí se ke mně čelem. Jen pokrčím rameny a zastavím vodu. Společně se do ní naložíme a relaxujeme. Přitáhnu si k sobě jedno křídlo a pořádně si prohlédnu tu jehlici. Až teď si všimnu, jak jsou ta černá peříčka propracovaná a když se jinak natočí tak hází modré odlesky. Asi po dvou hodinách relaxování se umyjeme a vylezeme z vany. Osušíme se a oblékneme se do čistého oblečení. Bohužel si nemůžeme ani jeden vzít tričko, protože to přes křídla nenatáhneme. Pak si ještě upravíme prodloužené vlasy, a když se blíží čas snídaně, vydáme se do jídelny, kde už někteří jsou. Když nás spatří, nechápavě vykulí oči a nastane hrobové ticho.

„Vidím, že už jste spolu spali,“ řekne klidně Chika a Kano, který právě jedl, se zakucká.

„Jo, ale přitom se nám stalo tohle, navíc teď nemůžeme zatáhnout křídla,“ odpoví Tadao.

„To protože jste vešli do nového stupně moci. Stává se to, když začnete nový život. Vaše síla se zvětšila, prodloužili se vám vlasy a i vaše zbraně jsou teď silnější,“ odpoví Chika a Lerian mu přikyvuje. Oba si přivoláme své zbraně a ztuhneme. Tadaův meč se o několik centimetrů prodloužil, rozšířil a také má mnohem ostřejší ostří a mé dýky se proměnili ve velmi ostré trojzubce.

„Paráda,“ vydechne Tadao a když se konečně vzpamatujeme, zbraně necháme zmizet a sedneme si ke stolu.

„Po snídani vám něco připravím na ty křídla,“ pronese Lerian a pak už se v klidu nasnídáme. Když Lerian s Chikou dojí, někam asi na dvacet minut zmizí a pak se objeví se dvěma lahvičkami, které nám přikážou vypít. Když tak učiníme, křídla se sama zatáhnou a já pocítím úlevu.

„Děkujeme,“ odpovím za nás oba a Lerian zas odejde.

„Už je ti líp?“ optá se Tadaa Chika.

„Jo, myslím, že už nebudu mít ty sny,“ odpoví poukazujíc na naše milování.

„Sluší vám to,“ poukáže na naše vlasy.

„Taky si myslím,“ usměju se. Chika přikývne na srozuměnou a vrátí se ke Kanovi.

„Tak co dnes podnikneme?“ optám se.

„Co bys řekl na nákupy?“ navrhne a já se na něj pochybně podívám.

„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo před Vánoci kňučel, že nákupy nesnáší?“ optám se, se založenýma rukama.

„To jo, nesnáším je, ale zjistil jsem, že mám málo triček, takže si musím nějaké přikoupit,“ okamžitě mi vysvětluje náhlou změnu. Ještě chvíli si ho měřím pohledem a nakonec uznám, že je to dobrý nápad a odkývnu mu to. Zaběhneme do pokoje pro nějaká trička a řekneme ostatním, že jdeme do města, aby nás nehledali. Po půl hodině cesty se dostaneme do jednoho městečka, kde se to hemží obchůdky s oblečením. Postupně je všechny začneme procházet a v každém si něco koupíme.

„Co myslíš, sluší mi to?“ optá se mě Tadao když vyleze ze zkušební kabinky. Okamžitě zapomenu dýchat a prodavačky na něm můžou oči nechat.

„Zamítá se,“ odpovím tvrdě.

„Proč? Myslel jsem, že mi to bude slušet,“ posmutní.

„Právě až moc,“ šeptnu ale Tadao mě slyšel. Trochu se rozhlédne a zjistí, že po něm všichni slintají.

„Ty žárlíš,“ řekne s úsměvem a ve mně by se krve nedořezal.

„Co to plácáš, já nežárlím,“ vyhrknu, ale bohužel opak je pravdou. To je jasný, že žárlím, když vypadá tak sexy. Černé upnuté kalhoty s páskem a rudá košile, kterou má zapnutou jen z poloviny, takže odhaluje celý svůj vypracovaný hrudník. Tadao se sladce usměje a náruživě mě obejme a přitiskne se mi na rty. Prodavačky, které se na nás právě dívají, ztuhnou v kámen a tupě na nás zírají.

„Jsem neuvěřitelně šťastný, víš to?“ optá se, když se ode mě odtrhne.

„Vím a pospěš si, nemáme na nákupy celý den,“ popoháním ho. Ještě než zaleze zpět do kabinky, oznámí mi, že tohle si bere a pak, že už se vrátíme domů. Zase si prosadil svou. Převlíkne se, zaplatí a  ruku v ruce se vydáme zpět domů.