Kowai Yume

Vytasíme své zbraně a začneme se bít s našimi nepřáteli. Je docela smutné, když musím zabíjet i jsou rasu, ale zde není jiná možnost. Buď já, nebo oni. Chika roztáhne svá křídla a zaútočí na draky, kteří nás chtěli napadnout ze vzduchu. Okamžitě je začne trhat na kusy a jejich těla házet do skupinek nepřátel a tím značně snižovat jejich počet. Já s Yuukou, Hiroshim a Namiko bojuji s elfy a anděly. Akira ve své dračí podobě s Aoi, Ume a Hikari likvidují s draky a lidi. No abych pravdu řekl, lidé spíš v boji překážejí. Nemají žádnou schopnost a jsou lehce zranitelní, takže je draci musí navíc chránit. Madoka, Sen, Maro a Shiori bojují s vlkodlaky a s několika démony a Ichiro, Jun a Naomi se bijí s upíry a ostatními démony. Tadao pomáhá Chikovi a zároveň mu kryje záda. A Nikko bojuje s Minorem. Mám o Chiku a ostatní strach aby nebyli nějak zraněni, ale nemůžu se po nich ani pořádně podívat protože na mě útočí ze všech stran. Chvílemi stihnu zkontrolovat situaci kolem sebe a zjišťuji, že počet nepřátel rapidně klesá a někteří už dokonce utíkají z boje. To mě částečně uklidní, ale naopak mě znervózňuje to, že nikde nemohu najít Chiku a nepříjemný pocit u srdce mi říká, že je něco špatně. Něco se mu muselo stát. Asi po půl hodině krvavého boje se dají na ústup a Minora před smrtící ranou Nikka zachrání jeden z žijících draků a odletí s ním pryč. Když se vše uklidní, Sen s Yuukou začnou všem ošetřovat četná ale naštěstí jen lehká zranění. Zběsile se rozhlížím po Chikovi, ale nikde ho nemohu najít.

„Kde je Chika?“ optám se naléhavě ostatních. Ti se také začnou rozhlížet, takže pochopím, že ti o něm neví. Když už se chvi vydat do zbytku hradu, ozve se celým sídlem nepřestavitelně bolestný řev, který patří Chikovi. Okamžitě vystřelím do míst, odkud si myslím, že řev vychází. Vrazím do pokoje ze kterého řev vychází a ztuhnu. Chika se na zemi svíjí v křečích a bolestí způsobenými jeho vlastními ocasy, kterými je Chika nyní přímo prošpikován. Nad ním se sklání nějaký démon, který jak poznám, ovládá Chikovo tělo.

„Ale, ale koho to tu máme. Vypadá to, že jsme příliš hluční,“ řekne s úsměvem za, který ho chci okamžitě zabít.

„Pusť ho!“ zavrčím temně ve chvíli, kdy do místnosti dorazí Tadao se Senem.

„Darine, pusť ho, nebo budu nucen tě zabít,“ řekne chladně Sen a podívá se démonovi přímo do očí.

„Jdete proti svým kvůli někomu, jako je on? Není nic než zrůda, nepatří do žádné rasy, není tu pro něj místo,“ řekne tvrdě a chystá se znovu něco Chikovi provést. Ale než to stačí vykonat, Sen na něj pošle kouzlo beroucí život všem, na který je dotyčný čaroděj naštvaný, anebo je přímo nenávidí. Démon už se nestihne nijak bránit a rozpadne se na prach. Rychle přiskočím k Chikovi a snažím se zjistit, jestli vnímá.

„Miláčku, vnímáš mě?“ optám se tiše se slzami v očích.

„Já. Nedokázal jsem se mu ubránit. Ovládl mé tělo, nemohl jsem tomu už zabránit,“ řekne sotva slyšitelně a začne ztrácet vědomí.

„Chika teď nesmíš omdlít. Vyléčím tě, ale musíš ze sebe vytáhnout ocasy,“ vyhrkne rychle Sen a já se na něj podívám jako na blázna.

„Ty ses snad úplně zbláznil. Když je vytáhne, vykrvácí,“ zavrčím na něj.

„Když je má v sobě nemohu ho léčit. Chceš snad, aby tu za pár hodin umřel na vyčerpání a ztrátu krve?“ vyjede na mě vynervovaně. Chvíli na něj jen civím a pak uznám, že má pravdu. Nutíme Chiku, aby Sena poslech a když ze sebe konečně ty ocasy vytáhne, znovu bolestně vykřikne a pak upadne do bezvědomí. Pod ním se hned začne tvořit kaluž krve a Sen okamžitě zahájí léčbu. Ten poslední Chikův výkřik k nám přilákal i ostatní a všichni zalapali po dechu, když spatřili scénu před sebou.

„Yuuko pojď mi pomoc,“ požádá o pomoc Sen a Yuuka okamžitě přiskočí k němu a zahájí i svou léčbu.

„Co se stalo?“ vyhrkne Nikko, který se konečně vzpamatoval.

„Jeden démon ovládl jeho tělo a donutil ho, aby sám sebe probodal ocasy,“ vysvětlí rychle Tadao. Já se jen mlčky dívám jak se Chikovi zacelují rány, ale při pohledu na obrovskou kaluž krve se obávám, aby to přežil. Asi po půl hodině skončí s léčbou a mě nařídí, abych ho nesl. Nemusí mě dvakrát pobízet a Chiku zvednu z kaluže krve, kterou má částečně nasáklou v obleku a jdu s ním ke kočáru. Nenese se mi zrovna nejlíp, protože je ve své druhé podobě, což znamenají křídla a rozštěpené ocasy, který mi dost překáží. Opatrně nastoupím do kočáru a dám pokyn kočímu, aby jel zpět do Ichirova hradu. Celou cestu kontroluji, jestli dýchá nebo někde ještě nekrvácí. Když jsme na místě, odnesu ho do našeho pokoje a tam zamířím rovnou do koupelny. Tam nás oba svleču, protože se část krve přenesla i na mě a napustím vanu. Opatrně s ním vlezu do vany a pečlivě nás umyji. Během mytí se Chika probere, ale vnímá jen tak napůl.

„Jak ti je?“ optám se jemně.

„Bolí mě celé tělo,“ odpoví tiše.

„To brzy přejde. Teď tě pořádně umyji a půjdeme si lehnout,“ řeknu a pokračuji v mytí.

„Promiň,“ vydechne a očí mu začnou stékat slzy. Nechápavě se na něj podívám a setřu mu slzy z tváří.

„Za co se omlouváš?“ optám se.

„Nebyl jsem schopen se ubránit a teď ti přidělávám jen starosti,“ vysouká ze sebe a rozbrečí se ještě víc.

„Ty hlupáčku, to není tvoje vina,“ uklidňuju ho, a když jsme oba čistí, vylezu s ním z vany a opatrně ho usuším. Pak ho odnesu do postele, kde ho zabalím do peřiny a lehnu si k němu.

                                                                     ***************

Už je to týden co jsme byli na velmi neobvyklém plese a který skončil bitvou a vážným zraněním Chiky. Naštěstí ho Sen s Yuukou zachránili ale i po týdnu není ve své formě. Chůzi má velmi nejistou proto s ním vždy někdo je, aby ho popřípadě zachytil a pomohl mu.  Zpozorovali jsme, že ani moc nejí, což se nikomu z nás vůbec nelíbí. To malý vlče Chika a jeho rodina se na přání Kana též přestěhovali do mého teď našeho společného hradu. Když s tímto návrhem Kano přišel, přišlo mi to jako skvělý nápad, protože to vlče Chiku zbožňuje a denně si s ním, hraje a my znovu máme možnost vidět Chikův úsměv. První tři dny musel zůstat ve své zrůdné podobě, protože neměl dostatek síly na přeměnu. Sen ho denně kontroluje a pozoruje čím dál větší zlepšení. Dnes má Chika mnohem lepší náladu a také víc jí. Moc jsem to nechápal, ale když mi jeho otec prozradil, že to je poprvé, co Vánoce prožije s někým, kdo ho miluje a s přáteli, tak jsem to pochopil. Večer zapálíme druhou adventní svíčku a budeme si znovu užívat tu předvánoční atmosféru. Sice to bude jiný věnec, ale to nevadí. Odpoledne se Sen a Jun pustí do přípravy chlebíčků a jednohubek. Já s Tadaem a Nikkem zajdeme do sklípku a začneme vybírat víno na večer. Když se konečně dohodneme na jedné značce, popadneme několik lahví na dáme je pořádně vychladit.

„Kde jsou vůbec Maro s Kiriou?“ optá se Kano.

„Celý den nevytáhli paty z pokoje a upřímně radši nechci vědět, co všechno tam dělají,“ ozve se Chika, který si na zemi hraje s vlčetem.

„Jestli někdo máte zájem vidět dívčí zápasy, tak ve společenské místnosti máte možnost,“ vejde do jídelny Hiroshi, která je propojená s kuchyní.

„Co tím myslíš?“ optá se zaskočeně Tadao.

„Myslím tím to, že naše milé dámy tam zdobí stromek nebo se ho zdobit snaží. Nemohou se dohodnout jak na barvě, tak na stylu ve kterém to budou zdobit,“ povzdechne si Hiroshi a sedne si na židli. Asi po hodině neustálého křiku ze společenské místnosti se vše uklidní a dámy vyjdou spokojené s úsměvy na tvářích.

„Tak jste to nakonec přežili?“ rýpne se Hiroshi do Yuuky, kterou si stáhnul na klín. Ta ho jen s uraženým pohledem bouchne do žeber a nekomentuje to. Sen s Junem nám oznámí, abychom se přemístili do oné společenské místnosti a odnesli tam tácy s jídlem, víno a skleničky. Oba Chikové začnou obdivovat nádherně vyzdobený dva a půl metrů vysoký strom a tím vytváří ruměnce na tvářích všech dam, které se na tom podílely. Když dorazí poslední opozdilci, Tadao otevře první lahev vína a začne ho rozlévat do skleniček. Sen naopak otevře lahev s Coca colou a nalije malému Chikovi a Kiriovi.

„Proč taky nemůžu mít víno?“ fňuká Kiria.

„Protože ti ještě nebylo patnáct,“ ukončí tuto krátkou debatu tvrdě Chika. Když máme všichni co pít, zapálí Chika dvě svíčky na věnci a poté si přiťukneme.

Ps: zde mají plnoletost již v patnácti... XD