Kowai Yume

 (Tren)

V poslední chvíli zachytím Anori, která se odporoučela k zemi. Průchod mezi dimenzemi je vždycky náročný a pro ni je to teprve druhý přechod. Ani já na tom nejsem nejlépe, oslabilo mě to, ale už jsem trochu zvyklý. Pohlédnu jí do tváře. Tohle vypadá, že se jen tak neprobudí. Shlédnu dolů do příkrého kopce, pod kterým se ještě několik kilometrů táhne pás lesa. Tak tohle s ní v náručí nikdy nesejdu. Mám jen dvě možnosti. Buď tu s ní počkám, než se probudí, ale to je moc riskantní a navíc bude brzy tma. Druhá možnost je, že s ní poletím. To bude také náročné. Jednak mě přechod oslabil a taky je to dost daleko. Radši poletím. Upravím si Anori v náručí, roztáhnu křídla, odrazím se a dostanu se do vzduchu. Letím už skoro deset minut, když se daleko přede mnou objeví dvě vesnice. Z jedné silně vycítím démonickou auru, z té druhé andělskou. Přemýšlím, do které zamířit, kde to bude bezpečnější. Mě, jako míšence obou těchto ras mezi sebe rozhodně nepřijmou. U nich je míšení ras stále tabu a navíc, nikoho jako já ani neznají, u nich Shikumi neexistují. Rozhodnu se přistát, když ten zbytek dojdeme pěšky, budu mít víc času si to rozmyslet. Jsem už jen pár metrů nad zemí, když v tom se Anori probudí a začne hystericky křičet. Leknutím přestanu mávat křídly, tím pádem přistaneme velmi tvrdě. Hned jak se vzpamatuju, vyplašeně začnu zjišťovat, jestli se nezranila.

„Ne, jsem v pořádku, naštěstí jsem dopadla na tebe. A co ty zlato?“ odpoví mi s pokusem o vtip.

„Haha moc vtipné,“ pronesu ironicky a až teprve teď si uvědomím, že nás celou dobu někdo pozoruje. Ohlédnu se a pohled zaměřím na vyděšenou stařenku stojící opodál s košíkem plným bylin.

„Dobrý den,“ pozdravíme s Anori sborově a čekáme, co se bude dít dál. Chvíli si nás zkoumavě prohlíží, teda hlavně mě.

„Vy asi nebude odsud, že?“ zeptá se opatrně.

„Ne, my jsme od sousedů,“ prohlásí Anori a stařenka se usměje nad jejím vyjadřováním. Asi bych jí měl zakázat mluvit.

„Předpokládám, že asi budete mít problém s přenocováním, že?“ zeptá se, se starostlivým úsměvem.

„Nejspíš,“ přikývnu.

„Bydlím na konci vesnice, nebude tedy problém se u mě schovat, myslím, že by nebylo dobré, kdyby vás viděli ostatní obyvatelé,“ oznámí nám klidně a vydá se vyšlapanou pěšinou ven z lesa.

„Můžeme jí věřit?“ špitne mi Anori do ucha.

„Jinou možnost nemáme,“ odpovím po pravdě a následuji stařenku. Všimnu si, že stařenka se opírá o berličku a košík jí v pohybu spíš zavází.

„Ukažte, vezmu vám ten košík,“ nabídnu se a stařenka mi ho s poděkování podá.

„Na co máte ty byliny?“ optá se Anori. Střelím po ní pohledem, je vážně trochu nevychovaná. Stařence její zvědavost nijak nevadí a s pousmáním jí odpoví, že si z nich připravuje čaje a masti. Netrvá dlouho a dojdeme k malé a skromné chaloupce. Stařenka nás dovede dovnitř a nabídne nám čaj a něco k snědku. Anori nedůvěřivě rentgenuje hrnek před sebou, a proto ji ujistím, že je to obyčejný ovocný čaj. Viditelně si oddychne a s trochou opatrností se napije.

„Když už vás tu schovávám, mohu alespoň vědět, proč tu jste?“ zeptá se stařenka.

„No, víte, potřebujeme se dostat k Akuma-sama a máme informace o tom, že se zdržuje i zde,“ objasním jí to.

„Myslím, že ho najdete u jeho milence Gabriela. A ten bydlí ve velké vile ve středu tohoto kraje,“ odpoví. Na to, že bydlí u hranic je velmi informovaná. Ale vzhledem k aféře jménem Gabriel se tomu ani nedivím, vědí to vlastně všichni. Není zvykem, aby se archanděl zapletl s Pánem pekel a začal s ním žít.

„Myslí tím toho archanděla?“ zeptá se zmateně Anori. Musím se opravit, neví to všichni.

„Bývalého archanděla. Od doby co se zamiloval do Akumy-sama je z něj démon,“ informuju jí.

„Moment, znamená to, že je na chlapy?“ dojde jí najednou.

„Tady to není až tak neobvyklí úkaz,“ odpoví místo mě stařenka.

„Zvláštní,“ pronese zamyšleně.

„My tu zase nemáme míšence,“ pokrčí rameny, navede nás do pokoje, kde si můžeme odpočinout a pak odejde nahoru do svého pokoje s tím, že už je unavená.

************

Brzy ráno se nasnídáme, poděkujeme a rozloučíme se se stařenkou a vydáme se na dlouhou cestu, kterou nám popsala.

„To budeme muset jít celou cestu pěšky?“ zakňourá Anori.

„No, jestli mi předvedeš takový jekot, jako včera, tak ano,“ ujistím ji.

„Jak by bylo tobě, kdyby ses probudil ve vzduchu? Ale slibuji, že budu mlčet,“ slíbí mi a chytne mě kolem krku. Vezmu ji do náruče a vznesu se do vzduchu. Rozhlédnu se kolem a vyrazím. K poledni se před námi objeví město a já se rozhodnu zeptat se na bližší informace k naší cestě. Z města vycítím převážně andělskou auru a tak, když zatáhnu křídla, nemusely by nastat žádné komplikace. Místní mi cestu ochotně ukážou, už to není daleko, za což jsem rád. Teď mě tak napadá, co jim vlastně řekneme, až tam dorazíme. Necháme to náhodě. Vezmu Anori za ruku a vedu ji směrem, který mi ukázali. Trvá necelou půl hodinku, než dorazíme k luxusně vypadající vile. Tak takhle si žije milenec Akuma-sama. Dojdeme k hlavním dveřím, kde se zastavím a na chvíli se zamyslím, co teď. Než se stihnu vzpamatovat, Anori přejde ke dveřím a zaklepe. Ta holka se mi snad jenom zdá.

„To by mě zajímalo, co jim teď jako chceš říct,“ odtuším.

„Nad tím jsem ještě nepřemýšlela, od toho mám tebe,“ odpoví mi s úsměvem na rtech. To mi ještě scházelo. Dveře otevře muž na první pohled komorník. Přelétne nás obezřetným pohledem a já na chvíli zapomenu, proč tu vlastně jsme.

„Přejete si?“ zeptá se. Zvažuji jak mu odpovědět.

„Děje se něco, Rame?“ ozve se za komorníkem mužský hlas.

„Přišli jsme za Akuma-sama,“ osvětlím rychle naší přítomnost a muž se peprně ušklíbne.

„Co mu potřebujete?“ vyptává se.

„Myslíme si, že nám může pomoct. Potřebujeme se dostat do temnoty…,“ začnu, ale on mě přeruší.

„Ten vám rozhodně nepomůže, ale je tu někdo kdo by mohl a sám se tam taky snaží dostat,“ ušklíbne se a pozve nás dovnitř. Projdeme snad celé přízemí, než nás zavede na zahradu, kde jsou asi všichni obyvatelé domu a grilují. Trochu mě zaskočí, že v domě démonů nás provádí anděl. A když se navíc jeden z démonů rozeběhne proti nám a našemu průvodci skočí kolem krku, nestačím se divit a Anori lehce zčervená. Začínám brát stařenčina slova smrtelně vážně.

(Anori)

Tren představí nás dva a vzápětí nás zavalí vlna jmen všech okolo. Asi mi bude chvíli trvat, než v tom zorientuju. Jedna z dívek, jmenuje se tuším Clarisa si mě velmi nechápavě prohlíží a začne něco šeptat té vedle. Tren jim velice stručně vysvětlí, proč jsme tady, a já jen čekám, jak se bude situace vyvíjet. Ostatní jen přikývnou, že rozumí a nabídnou nám místa k sezení. Tren se posadí vedle Azraela se Serienem, který mi někoho připomíná a začne s nimi podrobněji probírat naši malou záležitost. Proč zrovna s ním? Až nějakou chvíli poté mi dojde, že je to ten první muž z mého snu. Trenovi to došlo dřív než mě, proto se baví zrovna s ním. Mě si odchytí Clarisa se Ziki.

„Není ti v tom oblečení trochu vedro?“ optá se mě Clarisa.

„Je, ale co s tím nadělám. Tohle je nejkratší možná varianta, co si můžu obléknout v našem světě,“ pokrčím rameny.

„No, ale tady nejsi ve vašem světě a my tě tu nenecháme se takhle pařit. Pojď za námi, něco ti půjčíme,“ usměje se Clarisa a vede mě do domu.

„Proč si myslím, že se mi to nebude líbit?“ uslyším ještě za sebou Trena. Holky mě dovedou do jednoho z pokojů v prvním patře a tam mi přikážou se svléknout do spodního prádla. Obdivně si mě prohlédnou a pak na mě začnou zkoušet všemožné modely. Nakonec mě navléknou do kraťoučkých kraťásků ze světlé rifloviny a světle žlutého vzdušného tílečka se špagetovými ramínky a hlubokým výstřihem.

„Za tohle mě Tren zabije,“ ohodnotím svůj vzhled v zrcadle.

„Nemusí se bát, tady po tobě nikdo z mužů slintat nebude,“ uchechtne se Ziki a poukáže na skutečnost, že tu jsou skoro samí homosexuálové.

„Vysvětlíš to tak hezky i jemu?“ podívám se na ni s prosbou v očích. Cestou zpět na zahradu se mě zmocní nervozita z Trenovy reakce. Jakmile mě Tren uvidí, ztuhne a křečovitě zalapá po dechu, čímž k nám přitáhne pozornost ostatních.

„Páni, jeden by na tobě oči nechal,“ prohlásí Mira a Trenovi z obličeje vyprchá veškerá barva. Tohle není dobré, ještě chvíli mě budou obdivovat a vybouchne.

„Není ti nic? Jsi celý bledý,“ optá se ho Serien.

„Ne nic mi není. Jen nejsem zvyklý vidět ji takhle odhalenou,“ odpoví Tren a mě je jasné, že scénu udělá, až budeme někde sami.

„Počkat, vy nejste pár? No víš, vypadáte tak,“ vyhrkne překvapeně Serien. Zrudnu, to jsme tak nápadní? Přejdu k Trenovi a posadím se mu na klín. On už něco vymyslí.

„Jistěže jsme, já myslel veřejně odhalenou,“ upřesní Tren svojí původní odpověď. Serien se na něj podívá jako na blázna, ale pak mu to nejspíš dojde a toto téma raději opustí. Celou naši debatu ukončí dvojčata, která začnou na stůl nosit ugrilované jídlo. Zbytek dne pak prožijeme v jejich příjemné společnosti. Navečer nás Azrael odvede do jednoho z volných pokojů, kde už je připravená velká manželská postel.

„Pokud by vám to nevadilo, řekl bych vám ještě pár detailů, které byste měli vědět,“ oba přikývneme a pozveme ho dál. Jako první se dozvíme jak to teď vlastně je s Akuma-sama. Poví nám, že se Akuma-sama bál moci, kterou Shiroya disponoval a proto mu sebral tělo i s částí jeho moci a to pak pohřbil v hlubinách temnoty, kam se ani Shiroya dostat nemůže. Touto informací se nám osvětlí další část Anorina snu. Dále pokračuje tím, že nás seznámí s mužem jménem Naramien, který se narodil jako Shiroyova kopie, aby mu po dosažení určitého věku mohl propůjčit své tělo. Naramien je syn Hanako a tudíž Azraelův bratr, ale otce mají jiné. Nakonec se dovíme o aféře s archandělem Michaelem a o tom jak se Shiroya do Naramiena vtělil.

„Jo, a abych nezapomněl. Serien je zamilovaný do Naramiena a naopak. Zároveň se pak zamiloval do Shiroyi. Je to takový zamotaný trojúhelník,“ dovypráví Azrael a s přáním dobré noci se odebere do vedlejšího pokoje.