Parapsychologie část 1.
10. 12. 2009
Člověka od nepaměti děsilo, ale zároveň lákalo a přitahovalo vše, co bylo neznámé, neprozkoumané či nevysvětlitelné. Jednoduše řečeno - tajemné. Strach před čímsi neznámým, resp. neznalost příčin, sváděla a dosud svádí k tomu, že to, co není možné logicky nebo „selským rozumem" objasnit, tudíž pochopit (tzv. paranormální jevy), raději popíráme.
Co je vlastně parapsychologie, kterou její kritikové vidí jako „cosi" mezi magií a fantastickými, ničím nepodloženými představami? Je to nová věda, která studuje jevy, jež unikají našim pěti smyslům a které se dají jen částečně vysvětlit nejnovějšími vědeckými poznatky, i když v posledních letech doznala tato věda značného posunu kupředu. Dnešní parapsychologie, dříve považovaná za součást metafyziky (první filosofie), má své počátky na konci 19. století. Od té doby se paranormálními jevy zabývalo mnoho vědců. Existuje však jen velmi málo parapsychologických jevů, které se pokusně dají objasnit. Nepochybně se vám nebo vašim známým již stalo, že jste se při toulkách neznámými krajinami setkali s úkazem, že náhodně navštívená nebo dosud vámi nenavštívená oblast, ba dokonce objekt či most nebo hrad vám byly povědomé. Navíc jste měli pocit, že jste v těchto místech již byli. Důvěrně jste poznávali dům i louku před ním, stromy, které tam rostly již za vašeho dřívějšího pobytu. Ale ať jste přemýšleli jakkoli důkladně, nebyli jste schopni tuto skutečnost logicky vysvětlit. Bez jakéhokoliv dalšího uvažování jste tuto záhadu pustili z hlavy a vzpomněli si na ni nejvýše tehdy, když se něco podobného stalo někomu z vašeho okolí. Byla to, podle vás, jen náhoda: pouhá fikce, kterou nebudete dále zkoumat. Podle dalšího pojednání zjistíte, že jste se více či méně mýlili. Příhod, které zažily stovky lidí je mnoho. Když je posloucháme, máme ve většině případů smíšené pocity, jindy jim vůbec nevěnujeme pozornost. „Jsou to prostě výmysly," říkáme si. Jedna moje známá - starší, velice rozumná a logicky uvažující zdravotní sestra z malého městečka ve východních Cechách se za svého pobytu v lázních při náhodné rozpravě o podivných situacích silně ohradila proti jakémukoliv zlehčování nevysvětlitelných záhad. Všichni u stolu byli tenkrát překvapeni, že tato podle jejich mínění velmi střízlivě uvažující žena je najednou tak rozhořčena. Ještě než vylíčila svůj příběh, neodpustila si vědecké konstatování, že „náhody neexistují, vše je předem dáno" Jak to vlastně bylo: Sestřička jezdila po mnoho let den co den z malé vesnice do zdravotního střediska v onom malém městě. Každé ráno vstala v pět hodin (prý si kolik let už ani nemusela natahovat budíka) a před šestou již stála na zastávce autobusu, který jezdil do města každé dvě hodiny. Jednoho dne se však stalo něco neobvyklého. Onen pověstný a vždy spolehlivý „vnitřní budík" ji zklamal a ona se probudila o více jak hodinu později. Byla z toho nešťastná. To se jí přece jakživo nestalo, co bude dělat, vždyť přijde o celé dvě hodiny později, zoufala si. Nervózně se oblékla, upravila a spěchala na zastávku. Autobus přijel přesně v osm. Krátce poté, co nastoupila, oslovil ji řidič: „To máte, sestřičko, štěstí, že jedete dneska se mnou. Ten váš autobus v šest hodin ošklivě havaroval a co víc, pán, který seděl na tom „vašem" sedadle, je po smrti!" Paní nevěřícně vytřeštila oči. Přestože si s útrpností a lítostí vzpomněla na onoho mrtvého pána, nemohla se vzpamatovat z toho, že se to stalo právě v ten den a dokonce v tu hodinu, ve které celá léta jezdila ona. Kdo ji varoval, aby nejezdila, aby zaspala? Je to pár let, ale ona známá, která je již v důchodu a nemusí proto chvátat na „ten svůj" autobus, si stále s podivnou náhodou (?) láme hlavu. V žádném případě není pochyb, že se děje cosi „mezi nebem a zemí", na co neznáme odpověď, přestože žijeme v moderním světě. To, co bylo před pár stoletími považováno za mýty a šarlatánství, našlo v moderní době své uplatnění. Například hypnóza, která byla dříve hádankou a patřila mezi okultismus a magii, se nyní používá v psychologii a lékařství. Ještě před nedávném například zavrhovalo euroamerické lékařství východoasijské léčebné metody. Dnes lékaři tyto léčebné metody studují a s úspěchem je používají, ačkoliv jejich vědecká podstata není vyjasněna. Paranormální jev je velmi často vysvětlován spiritistickým působením, to znamená, že je připisován intervenci duchů zemřelých nebo démonům. Dnes se však ví o dynamice hloubkových vrstev lidské duše alespoň tolik, že je možné pojmenovat podvědomý hloubkový vyvolávač paranormálních jevů a pochopit jeho význam v komunikaci podvědomí. Věda nemůže dosud dát hodnověrnou odpověď na to, jak paranormální jevy vznikají. Není rovněž schopna pojmenovat energie, které je způsobují, zejména při psycho-kinezi, což znamená pohyb hmoty prostřednictvím energie duševna. Dosud můžeme uvádět jen pouhé hypotézy, jako tomu bylo kdysi u elektřiny, kdy lidé neznali podstatu vzniku, ale zajímali se pouze o její působení. Proto je nanejvýš důležité, aby parapsychologové, resp. léčitelé, měli tutéž profesní zodpovědnost ke společnosti, jako ji mají lékaři. Paranormální jevy jsou přírodní jevy, jež jsou provázeny komunikací mezi lidmi a dalšími subjekty. Komunikace mezi dvěma subjekty je spojujícím elementem. Rozlišujeme dvě formy paranormálních jevů: forma psycho-intelektuální, což je komunikace v prostoru prostřednictvím lidské duše (telepatie, jasnovidectví, předvídání neboli prekognice), forma psychokinetických jevů, kdy působí energie ducha na energii hmoty. Komunikace s podvědomím Naše životní zkušenosti jsou okódovány (tj. trvale označeny záznamem) biologickými reakcemi nejen v našem mozku, ale zobrazí se rovněž v našem podvědomí. Podvědomí člověka je odděleno od ostatních individuálních podvědomí. Mimo tato podvědomí existuje všeobecné univerzální podvědomí, kde všechny informace představují všeobecnou rezervu, k níž má každý člověk v určité situaci přístup. Tyto informace přesahují hranice individuálního podvědomí. Propojení nastává jen v krátkých intervalech v mezních situacích, které osobnost člověka podněcují. Jsou to například uvědomění si existence vlastních paranormálních schopností, emoce, velké nebezpečí, nebezpečí smrti, silné emocionální zážitky, citová spojení osob nebo mystické zážitky, tj. splynutí člověka s Bohem. „Spínač" propojení funguje při dvou typických situacích: - ve snu a při všech změněných stavech vědomí, které se projeví při různých stavech hypnózy, navozeného spánku, při stavu autosugestivně navozeném
-autohypnóze a v transu,
- při normálním vědomí u osob, které jsou para-normálně nadány. Rozlišujeme tři druhy komunikace: telepatický kontakt, jasnovidectví a kontakt mezi duší a hmotou (psychokinezi). Předvídání (prekognice) působí nejvíce přes telepatii a přecitlivělost člověka (tj. vlastnost vnímat pocity, které ostatní nevnímají). Psychologie lidského těla - duše (Psýché - ze starořečtiny = duše) Podle psychoanalytiků S. Freuda a C. G. Junga obsahuje duše tři vrstvy: individuální podvědomí, vědomí a všeobecné, tj. univerzální podvědomí. Individuální podvědomí je nejhlubším a největším dílem duše. Jsou zde „uskladněny" všechny zkušenosti našeho života. Dále je zde část podvědomí nazvaná ono a část nazvaná nad já. V části ono se nacházejí primitivní a egoistické instinkty člověka. Tato část jedná podle nálady člověka a nebere ohled na morální zásady a požadavky skutečnosti. Je chaotická, neorganizovaná, je zdrojem pudů a instinktů. Odpovídá vitalitě, kterou člověk dostane při narození. Až se tato část vyčerpá, dochází ke smrti člověka. Část podvědomí zvaná nad já je výsledkem výchovy rodiny a prostředí. Jedná podvědomě a nikoliv na základě morálních představ. Vytváří specifický druh programu a jako taková je nelítostná a sterilní. Utrpí-li porážku - když zvítězí primitivní pudy - má pocit viny a dochází k sebepotrestání, které může lidem přinášet mnoho utrpení. Vědomí je „poznávacím centrem" lidského bytí. Zachovává člověku vědomí vlastní identity udržuje kontakt s realitou a neustále se přetváří. Je to nejlépe organizovaná a nejsouvislejší část naší duše. Chrání osobnost pomocí vlastních obranných mechanismů. Ty tvoří protiváhu k instinktům a pudům podvědomí. V podvědomí tvoří velkou část zapomenuté a uplynulé události, které vědomí pro neschopnost uchovat je v paměti už neobsahuje. Volním způsobem nebo v hypnóze, v traumatu nebo v znecitlivění (anestézii) může vzpomínka dojít na povrch do vědomí. Všeobecné, univerzální podvědomí má v lidském podvědomí možnost propojení se a navázání na univerzální podvědomí, které je v hyperprostoru univerza. Je to společné dědictví celého lidstva. Tvoří je energetické duševní projekce myšlenek, emocí, víry a zážitků lidstva. Skládá se z nesmírného množství individuálních podvědomí osob živých i zemřelých. Duše je sídlem, kde se skutečnost člověka konkretizuje, kde vznikají podvědomé a vědomé motivace. Duše je jakési zavazadlo, které každý nosí s sebou jako výsledek svých jednání v dobrém i zlém smyslu. Duševní složka existence člověka je důsledkem materiálního života a duchovních zkušeností. Materiální zkušeností rozumíme např. jídlo. Pokud se modlíme, je to duchovní zkušenost. Naše duše ale registruje obojí činnost jako zkušenost. Tak vzniká syntéza lidských energetických zkušeností. Může se stát, že duchovní - spirituální impulsy vyvolají psychokinetické jevy. Tyto impulsy však nejdříve ovlivňují duši, která pak svým vědomím nebo podvědomím vyvolá paranormální jevy. Paranormální jevy jsou podmíněny člověkem, tím již je vyloučena spiritistická domněnka. Spiritismus a spiritualismus (učení, že všechny hmotné jevy jsou produktem ducha) mají znaky tzv. paranáboženského hnutí. Snižují Boha na úroveň člověka a náboženství pokládají za svaté. Jestliže médium údajně „hovoří se zemřelými, s Kristem" a člověk zde obdrží radu nebo je doprovázen a milován, vede to k sakralizování náboženství (týká se jevů při bohoslužbách). Základem zde není víra, ale poselství, které má nerozhodným lidem sloužit jako důkaz. Tyto důkazy však vymizí, protože jsou jen důsledkem telepatie média a jeho podvědomí. Proto stojí spiritismus mimo křesťanství. Médium je zde pod vlivem nově vytvořené osobnosti ducha zemřelého. Magie Je formou podvědomé sebeochrany. Podvědomé já vypracovalo již u primitivního člověka magické sebeobranné mechanismy. Je to pokus člověka zachytit přírodní síly a ovládat je. Náboženské rituály, zaklínání zlých duchů, magické a uctívané kouzelné předměty -fetiše, amulety, které mají člověka ochránit před vlivy škodlivých energií, a nejrůznější talismany mají původ ve strachu člověka před přírodními jevy. Dnešní mágové pracují ve stejném oboru s iluzionisty. Jejich sugestivní síla spočívá v přecitlivělosti, kdy vnímají i ty sebeslabší podněty, které normální osobě uniknou, a v psychické interakci, pomocí níž získávají informace od napojené osoby. Paranormální jevy nemají nic společného s božstvím. Je to vzájemné prolínání dvou způsobů lidského života - tělesného a duševního. Podvěsek mozkový - třetí oko Podvěsek mozkový je žláza s vnitřní sekrecí při mezi-mozku. Poněvadž k ní proniká přes šev, který dělí čelní kosti, slabé světlo, může toto třetí oko registrovat světelné rozdíly. Přestože leží tato žláza hluboko v mozku, vnímá slabě světlo a současně jsou slunečním světlem do jisté míry ovlivňovány tělesné i duševní pochody. Záhada třetího oka Původ a sídlo telepatie je otazníkem, stejně jako i mnohé ostatní parapsychologické schopnosti a tajemství lidské duše vůbec. Úplné vyjasnění telepatie by také lépe objasnilo kontakt člověka s energetickými záznamy zemřelých lidí. Původcem a sídlem telepatie je patrně duše, duchovní tělo člověka. Pro to svědčí skutečnost, že každý člověk bez výjimky může být za příznivých okolností telepaticky činný. To, že parapsycholog David Hoy není daleko od pravdy, dosvědčují některé příběhy, kterých se denně odehrávají desítky, a my jim v denním shonu většinou nevěnujeme pozornost. Také se vám stalo, že jste chtěli zatelefonovat svému známému a dříve, než jste vytočili číslo, telefon zazvonil a známý se ohlásil? Konstatování: „Člověče, ty mi snad čteš myšlenky, teď právě jsem ti chtěl zavolat," není konstatováním pouhé náhody. Existují i případy, kdy člověk se schopností vysílat silné telepatické signály dokázal korigovat myšlení a chování lidí na tisícikilometrové vzdálenosti. Velmi časté jsou také „náhody", kdy se dva lidé potkají v místech, kde by se rozhodně nehledali, kdyby se měli setkat. Oba jsou překvapeni, když ten druhý prohlásí: „Jak je to možné, právě jsem na tebe myslel." Jedna paní líčila, jak prapodivně se zachovala, když cosi hledala ve svém bytě:
„Představte si," vyprávěla překotně a již z jejího hlasu byla znát obava, zda se jí vše pouze nezdálo, že se jí náhodní posluchači budou smát nebo ji považovat za blázna. „Potřebovala jsem se podívat do diáře na svůj program na příští týden a obtelefonovat pár známých. Svůj diář mám vždy po ruce na konferenčním stolku v hale, kam jej pokládám vždy, když se vracím domů. Vykročila jsem směrem do haly, ale najednou mě napadlo, že se musím nutně podívat do koupelny, jako by mi to „kdosi" přikázal. Vůbec nevím, proč jsem do té koupelny vůbec šla, vždyť jsem byla již na odchodu a neměla jsem tam co pohledávat. Jaké bylo moje zděšení, když jsem uviděla, že vana již skoro přetéká, protože z roztočeného kohoutku se valí voda. Leknutím jsem se nemohla ani pohnout, abych vodu rychle zastavila. Nemám ponětí, jak se to mohlo stát a co mě varovalo před hrozící kalamitou. Na každý pád jsem dala vše do pořádku a odešla z koupelny. Ještě v hale, kde jsem si vzala diář a chystala se odejít, mně to nedalo a já se šla do koupelny přesvědčit, zda voda opět neproudí z mnou pečlivě uzavřených kohoutků. Nic se však již nedělo, ale po celý den jsem trnula hrůzou, s čím se večer doma setkám." Je to snad také „jen náhoda"? Parapsycholog David Hoy, přední americký odborník v oboru telepatie, říká, že: „Každý člověk může přinést duševní schopnost příjmu a vysílání telepatických dojmů. Přepnutím na nosné vlny může lidský mozek přijímat informace ze všech zemí světa a ze světa mimosmyslového. Naladění na vysílací kanál mozku určitého člověka má srovnání s laděním přijímače rozhlasu nebo televize. Při tajných výzkumech hraje technická telepatie velkou úlohu, např. při zřizování vysílačů myšlenek."
Co je vlastně parapsychologie, kterou její kritikové vidí jako „cosi" mezi magií a fantastickými, ničím nepodloženými představami? Je to nová věda, která studuje jevy, jež unikají našim pěti smyslům a které se dají jen částečně vysvětlit nejnovějšími vědeckými poznatky, i když v posledních letech doznala tato věda značného posunu kupředu. Dnešní parapsychologie, dříve považovaná za součást metafyziky (první filosofie), má své počátky na konci 19. století. Od té doby se paranormálními jevy zabývalo mnoho vědců. Existuje však jen velmi málo parapsychologických jevů, které se pokusně dají objasnit. Nepochybně se vám nebo vašim známým již stalo, že jste se při toulkách neznámými krajinami setkali s úkazem, že náhodně navštívená nebo dosud vámi nenavštívená oblast, ba dokonce objekt či most nebo hrad vám byly povědomé. Navíc jste měli pocit, že jste v těchto místech již byli. Důvěrně jste poznávali dům i louku před ním, stromy, které tam rostly již za vašeho dřívějšího pobytu. Ale ať jste přemýšleli jakkoli důkladně, nebyli jste schopni tuto skutečnost logicky vysvětlit. Bez jakéhokoliv dalšího uvažování jste tuto záhadu pustili z hlavy a vzpomněli si na ni nejvýše tehdy, když se něco podobného stalo někomu z vašeho okolí. Byla to, podle vás, jen náhoda: pouhá fikce, kterou nebudete dále zkoumat. Podle dalšího pojednání zjistíte, že jste se více či méně mýlili. Příhod, které zažily stovky lidí je mnoho. Když je posloucháme, máme ve většině případů smíšené pocity, jindy jim vůbec nevěnujeme pozornost. „Jsou to prostě výmysly," říkáme si. Jedna moje známá - starší, velice rozumná a logicky uvažující zdravotní sestra z malého městečka ve východních Cechách se za svého pobytu v lázních při náhodné rozpravě o podivných situacích silně ohradila proti jakémukoliv zlehčování nevysvětlitelných záhad. Všichni u stolu byli tenkrát překvapeni, že tato podle jejich mínění velmi střízlivě uvažující žena je najednou tak rozhořčena. Ještě než vylíčila svůj příběh, neodpustila si vědecké konstatování, že „náhody neexistují, vše je předem dáno" Jak to vlastně bylo: Sestřička jezdila po mnoho let den co den z malé vesnice do zdravotního střediska v onom malém městě. Každé ráno vstala v pět hodin (prý si kolik let už ani nemusela natahovat budíka) a před šestou již stála na zastávce autobusu, který jezdil do města každé dvě hodiny. Jednoho dne se však stalo něco neobvyklého. Onen pověstný a vždy spolehlivý „vnitřní budík" ji zklamal a ona se probudila o více jak hodinu později. Byla z toho nešťastná. To se jí přece jakživo nestalo, co bude dělat, vždyť přijde o celé dvě hodiny později, zoufala si. Nervózně se oblékla, upravila a spěchala na zastávku. Autobus přijel přesně v osm. Krátce poté, co nastoupila, oslovil ji řidič: „To máte, sestřičko, štěstí, že jedete dneska se mnou. Ten váš autobus v šest hodin ošklivě havaroval a co víc, pán, který seděl na tom „vašem" sedadle, je po smrti!" Paní nevěřícně vytřeštila oči. Přestože si s útrpností a lítostí vzpomněla na onoho mrtvého pána, nemohla se vzpamatovat z toho, že se to stalo právě v ten den a dokonce v tu hodinu, ve které celá léta jezdila ona. Kdo ji varoval, aby nejezdila, aby zaspala? Je to pár let, ale ona známá, která je již v důchodu a nemusí proto chvátat na „ten svůj" autobus, si stále s podivnou náhodou (?) láme hlavu. V žádném případě není pochyb, že se děje cosi „mezi nebem a zemí", na co neznáme odpověď, přestože žijeme v moderním světě. To, co bylo před pár stoletími považováno za mýty a šarlatánství, našlo v moderní době své uplatnění. Například hypnóza, která byla dříve hádankou a patřila mezi okultismus a magii, se nyní používá v psychologii a lékařství. Ještě před nedávném například zavrhovalo euroamerické lékařství východoasijské léčebné metody. Dnes lékaři tyto léčebné metody studují a s úspěchem je používají, ačkoliv jejich vědecká podstata není vyjasněna. Paranormální jev je velmi často vysvětlován spiritistickým působením, to znamená, že je připisován intervenci duchů zemřelých nebo démonům. Dnes se však ví o dynamice hloubkových vrstev lidské duše alespoň tolik, že je možné pojmenovat podvědomý hloubkový vyvolávač paranormálních jevů a pochopit jeho význam v komunikaci podvědomí. Věda nemůže dosud dát hodnověrnou odpověď na to, jak paranormální jevy vznikají. Není rovněž schopna pojmenovat energie, které je způsobují, zejména při psycho-kinezi, což znamená pohyb hmoty prostřednictvím energie duševna. Dosud můžeme uvádět jen pouhé hypotézy, jako tomu bylo kdysi u elektřiny, kdy lidé neznali podstatu vzniku, ale zajímali se pouze o její působení. Proto je nanejvýš důležité, aby parapsychologové, resp. léčitelé, měli tutéž profesní zodpovědnost ke společnosti, jako ji mají lékaři. Paranormální jevy jsou přírodní jevy, jež jsou provázeny komunikací mezi lidmi a dalšími subjekty. Komunikace mezi dvěma subjekty je spojujícím elementem. Rozlišujeme dvě formy paranormálních jevů: forma psycho-intelektuální, což je komunikace v prostoru prostřednictvím lidské duše (telepatie, jasnovidectví, předvídání neboli prekognice), forma psychokinetických jevů, kdy působí energie ducha na energii hmoty. Komunikace s podvědomím Naše životní zkušenosti jsou okódovány (tj. trvale označeny záznamem) biologickými reakcemi nejen v našem mozku, ale zobrazí se rovněž v našem podvědomí. Podvědomí člověka je odděleno od ostatních individuálních podvědomí. Mimo tato podvědomí existuje všeobecné univerzální podvědomí, kde všechny informace představují všeobecnou rezervu, k níž má každý člověk v určité situaci přístup. Tyto informace přesahují hranice individuálního podvědomí. Propojení nastává jen v krátkých intervalech v mezních situacích, které osobnost člověka podněcují. Jsou to například uvědomění si existence vlastních paranormálních schopností, emoce, velké nebezpečí, nebezpečí smrti, silné emocionální zážitky, citová spojení osob nebo mystické zážitky, tj. splynutí člověka s Bohem. „Spínač" propojení funguje při dvou typických situacích: - ve snu a při všech změněných stavech vědomí, které se projeví při různých stavech hypnózy, navozeného spánku, při stavu autosugestivně navozeném
-autohypnóze a v transu,
- při normálním vědomí u osob, které jsou para-normálně nadány. Rozlišujeme tři druhy komunikace: telepatický kontakt, jasnovidectví a kontakt mezi duší a hmotou (psychokinezi). Předvídání (prekognice) působí nejvíce přes telepatii a přecitlivělost člověka (tj. vlastnost vnímat pocity, které ostatní nevnímají). Psychologie lidského těla - duše (Psýché - ze starořečtiny = duše) Podle psychoanalytiků S. Freuda a C. G. Junga obsahuje duše tři vrstvy: individuální podvědomí, vědomí a všeobecné, tj. univerzální podvědomí. Individuální podvědomí je nejhlubším a největším dílem duše. Jsou zde „uskladněny" všechny zkušenosti našeho života. Dále je zde část podvědomí nazvaná ono a část nazvaná nad já. V části ono se nacházejí primitivní a egoistické instinkty člověka. Tato část jedná podle nálady člověka a nebere ohled na morální zásady a požadavky skutečnosti. Je chaotická, neorganizovaná, je zdrojem pudů a instinktů. Odpovídá vitalitě, kterou člověk dostane při narození. Až se tato část vyčerpá, dochází ke smrti člověka. Část podvědomí zvaná nad já je výsledkem výchovy rodiny a prostředí. Jedná podvědomě a nikoliv na základě morálních představ. Vytváří specifický druh programu a jako taková je nelítostná a sterilní. Utrpí-li porážku - když zvítězí primitivní pudy - má pocit viny a dochází k sebepotrestání, které může lidem přinášet mnoho utrpení. Vědomí je „poznávacím centrem" lidského bytí. Zachovává člověku vědomí vlastní identity udržuje kontakt s realitou a neustále se přetváří. Je to nejlépe organizovaná a nejsouvislejší část naší duše. Chrání osobnost pomocí vlastních obranných mechanismů. Ty tvoří protiváhu k instinktům a pudům podvědomí. V podvědomí tvoří velkou část zapomenuté a uplynulé události, které vědomí pro neschopnost uchovat je v paměti už neobsahuje. Volním způsobem nebo v hypnóze, v traumatu nebo v znecitlivění (anestézii) může vzpomínka dojít na povrch do vědomí. Všeobecné, univerzální podvědomí má v lidském podvědomí možnost propojení se a navázání na univerzální podvědomí, které je v hyperprostoru univerza. Je to společné dědictví celého lidstva. Tvoří je energetické duševní projekce myšlenek, emocí, víry a zážitků lidstva. Skládá se z nesmírného množství individuálních podvědomí osob živých i zemřelých. Duše je sídlem, kde se skutečnost člověka konkretizuje, kde vznikají podvědomé a vědomé motivace. Duše je jakési zavazadlo, které každý nosí s sebou jako výsledek svých jednání v dobrém i zlém smyslu. Duševní složka existence člověka je důsledkem materiálního života a duchovních zkušeností. Materiální zkušeností rozumíme např. jídlo. Pokud se modlíme, je to duchovní zkušenost. Naše duše ale registruje obojí činnost jako zkušenost. Tak vzniká syntéza lidských energetických zkušeností. Může se stát, že duchovní - spirituální impulsy vyvolají psychokinetické jevy. Tyto impulsy však nejdříve ovlivňují duši, která pak svým vědomím nebo podvědomím vyvolá paranormální jevy. Paranormální jevy jsou podmíněny člověkem, tím již je vyloučena spiritistická domněnka. Spiritismus a spiritualismus (učení, že všechny hmotné jevy jsou produktem ducha) mají znaky tzv. paranáboženského hnutí. Snižují Boha na úroveň člověka a náboženství pokládají za svaté. Jestliže médium údajně „hovoří se zemřelými, s Kristem" a člověk zde obdrží radu nebo je doprovázen a milován, vede to k sakralizování náboženství (týká se jevů při bohoslužbách). Základem zde není víra, ale poselství, které má nerozhodným lidem sloužit jako důkaz. Tyto důkazy však vymizí, protože jsou jen důsledkem telepatie média a jeho podvědomí. Proto stojí spiritismus mimo křesťanství. Médium je zde pod vlivem nově vytvořené osobnosti ducha zemřelého. Magie Je formou podvědomé sebeochrany. Podvědomé já vypracovalo již u primitivního člověka magické sebeobranné mechanismy. Je to pokus člověka zachytit přírodní síly a ovládat je. Náboženské rituály, zaklínání zlých duchů, magické a uctívané kouzelné předměty -fetiše, amulety, které mají člověka ochránit před vlivy škodlivých energií, a nejrůznější talismany mají původ ve strachu člověka před přírodními jevy. Dnešní mágové pracují ve stejném oboru s iluzionisty. Jejich sugestivní síla spočívá v přecitlivělosti, kdy vnímají i ty sebeslabší podněty, které normální osobě uniknou, a v psychické interakci, pomocí níž získávají informace od napojené osoby. Paranormální jevy nemají nic společného s božstvím. Je to vzájemné prolínání dvou způsobů lidského života - tělesného a duševního. Podvěsek mozkový - třetí oko Podvěsek mozkový je žláza s vnitřní sekrecí při mezi-mozku. Poněvadž k ní proniká přes šev, který dělí čelní kosti, slabé světlo, může toto třetí oko registrovat světelné rozdíly. Přestože leží tato žláza hluboko v mozku, vnímá slabě světlo a současně jsou slunečním světlem do jisté míry ovlivňovány tělesné i duševní pochody. Záhada třetího oka Původ a sídlo telepatie je otazníkem, stejně jako i mnohé ostatní parapsychologické schopnosti a tajemství lidské duše vůbec. Úplné vyjasnění telepatie by také lépe objasnilo kontakt člověka s energetickými záznamy zemřelých lidí. Původcem a sídlem telepatie je patrně duše, duchovní tělo člověka. Pro to svědčí skutečnost, že každý člověk bez výjimky může být za příznivých okolností telepaticky činný. To, že parapsycholog David Hoy není daleko od pravdy, dosvědčují některé příběhy, kterých se denně odehrávají desítky, a my jim v denním shonu většinou nevěnujeme pozornost. Také se vám stalo, že jste chtěli zatelefonovat svému známému a dříve, než jste vytočili číslo, telefon zazvonil a známý se ohlásil? Konstatování: „Člověče, ty mi snad čteš myšlenky, teď právě jsem ti chtěl zavolat," není konstatováním pouhé náhody. Existují i případy, kdy člověk se schopností vysílat silné telepatické signály dokázal korigovat myšlení a chování lidí na tisícikilometrové vzdálenosti. Velmi časté jsou také „náhody", kdy se dva lidé potkají v místech, kde by se rozhodně nehledali, kdyby se měli setkat. Oba jsou překvapeni, když ten druhý prohlásí: „Jak je to možné, právě jsem na tebe myslel." Jedna paní líčila, jak prapodivně se zachovala, když cosi hledala ve svém bytě:
„Představte si," vyprávěla překotně a již z jejího hlasu byla znát obava, zda se jí vše pouze nezdálo, že se jí náhodní posluchači budou smát nebo ji považovat za blázna. „Potřebovala jsem se podívat do diáře na svůj program na příští týden a obtelefonovat pár známých. Svůj diář mám vždy po ruce na konferenčním stolku v hale, kam jej pokládám vždy, když se vracím domů. Vykročila jsem směrem do haly, ale najednou mě napadlo, že se musím nutně podívat do koupelny, jako by mi to „kdosi" přikázal. Vůbec nevím, proč jsem do té koupelny vůbec šla, vždyť jsem byla již na odchodu a neměla jsem tam co pohledávat. Jaké bylo moje zděšení, když jsem uviděla, že vana již skoro přetéká, protože z roztočeného kohoutku se valí voda. Leknutím jsem se nemohla ani pohnout, abych vodu rychle zastavila. Nemám ponětí, jak se to mohlo stát a co mě varovalo před hrozící kalamitou. Na každý pád jsem dala vše do pořádku a odešla z koupelny. Ještě v hale, kde jsem si vzala diář a chystala se odejít, mně to nedalo a já se šla do koupelny přesvědčit, zda voda opět neproudí z mnou pečlivě uzavřených kohoutků. Nic se však již nedělo, ale po celý den jsem trnula hrůzou, s čím se večer doma setkám." Je to snad také „jen náhoda"? Parapsycholog David Hoy, přední americký odborník v oboru telepatie, říká, že: „Každý člověk může přinést duševní schopnost příjmu a vysílání telepatických dojmů. Přepnutím na nosné vlny může lidský mozek přijímat informace ze všech zemí světa a ze světa mimosmyslového. Naladění na vysílací kanál mozku určitého člověka má srovnání s laděním přijímače rozhlasu nebo televize. Při tajných výzkumech hraje technická telepatie velkou úlohu, např. při zřizování vysílačů myšlenek."
Mozkový podvěsek, žláza s vnitřní sekrecí, která vnímá slabě rozdíly světla, byla označována za třetí oko již u pradávných kultů. Tato žláza je zásobárnou serotoninu pro velký mozek, tím je zdrojem koncentrace a fantazie a má nesmírný význam pro vývoj telepatických a jasnovideckých schopností.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář