Parypsychologie část 12.-Telepatie
Telepatie je působení myšlenek a citů vlastního vědomí na podvědomí druhých osob na dálku. Je to přímé vnímání nálad, myšlení, pocitů, dojmů a úmyslů od nás vzdálených osob. Je to přirozená schopnost stojící na základě přírodních věd. Myšlenky se přenášejí ponejvíc, myslí-li někdo velmi živě na druhého, přičemž se vytvoří mezi vysílajícím a příjemcem druh duševního rozkazu jako při hypnotickém spánku. Samo o sobě přenášení myšlenek telepatické jevy nezpůsobuje, nejsou-li k tomu dány podmínky. Čtení myšlenek druhé osoby spočívá ve schopnosti vnímat vyzařované myšlenky a rozumět jim. Přijímací schopnost, tj. možnost dát se ovlivnit druhou osobou, není známkou slabé vůle. Každá myšlenka, chtěná nebo nahodilá, vytváří myšlenkové vlny, kmity, které se šíří do prostoru a vyvolávají u jiných lidí větší nebo menší dojem. Síření se děje přímočaře, přičemž se pozornost příjemce obrátí na dárce záchvěvů. Usměrníme-li však myšlenku na určitou osobu, získávají kmity na energii jako na směrové antény. Čím pasivnější je příjemce, ti lepší je výsledek přenosu. Uvede-li se příjemce do aktivního stavu, zruší příjem. Přenášeny mohou být nejenom okamžité myšlenky, představy, předtuchy a živé sny, ale i dojmy zažité v minulosti, které uchováváme v paměti. Na tom spočívá známý jev sympatie nebo antipatie. Je možné sestavit i diagnózu nemoci při psychickém propojení. Vylíčení detailů ze života neznámé osoby je v podstatě telepatický příjem jejích myšlenek. Přenášení myšlenek je možno rozdělit na tři druhy: a) Přenášení vědomých myšlenek na osoby k tomu připravené, buď ve stavu hypnózy nebo při vědomém bdělém stavu.
b) Přenášení vědomých myšlenek na osoby ve stavu nepřipraveném.
c) Bezděčné přenášení podvědomých myšlenek na cizí mozek úplně nepřipravený. Podvědomé myšlenky byly dříve v naší vědomé paměti, po zapomenutí přešly do podvědomí. Silný sympatický vztah činí osoby přístupné vzájemnému vlivu přenášení myšlenek a dojmů. Kde příjemce vlivu je často přístupný a připravený, není třeba vůle. Myšlenka se přenáší sama nebo stačí pouhý živě představený rozkaz. Při důkladně provedeném přenosu myšlenky se přemůže i silnější vůle a přímý odpor, neděje se to však přímým znásilněním vůle příjemce, nýbrž jakýmsi fyzickým nutkáním a pokušením nebo nepokojem, vlastní vůle rozhodne pak svobodně. Telepatie působí jen na představu, náladu a cit, nikoliv na mravní vůli. Sem až nesahá působení duševních sil. V okamžiku přenesení myšlenky převládne vědomí vysílatele v obou vědomích. Podmínky pro telepatický přenos Okolnosti příznivé k ovlivnění příjemce jsou, když vědomí příjemce je vzdáleno - např. ve spánku. Mnoho telepatických přenosů vzniká ve spánku. Koncentrovaná myšlenka v nebezpečí, např. v nebezpečí smrti, vnikne snadno do podvědomí spícího a vyvolá telepatický nebo jasnovidecký přenos. Za normálních okolností nepůsobí myšlenka vysílatele na příjemce proto, že je přítomno vědomí. Jsou-li oba při obyčejném vědomí, nelze telepatický styk navázat. Při telepatickém přenosu je třeba se soustředit jak na myšlenku (zprávu), tak i na osobu příjemce. Osobu a zprávu je třeba uvést do úzké spojitosti, tj. navázat živý kontakt. Nesmíme být zaujati sebou a naším osobním zájmem, ale příjemcem a snahou získat ho pro naši myšlenku. Musíme být ve stavu napjaté pozornosti na osobu a zprávu, kterou přenášíme. Má-li být přenos účinný, je nutno, aby celá bytost spolupůsobila. Učme se myslet jen na to, co činíme, jinak tříštíme svou bytost. Branou k nejhlubším silám duše je cit. Činí nás přístupné pro jemné záchvěvy myšlenkové energie. Sympatie je schopnost lidí přijímat navzájem duševním přenosem své poznatky a dojmy se stejně rezonujícím podvědomím. Mozky mají sladěný příjem zpráv. Vysílající se musí přivést do stavu zvýšené aktivnosti, jeho vědomí se musí co nejvíce soustředit do ohniska svého přání. Musí vyvolat stav napjaté duchapřítomnosti, a dovede-li to, i stav úzkostlivě nezbytné tužby. Jinak vznikají telepatické jevy jen samovolně ve chvílích hrůzy, úzkosti, strachu a dalších emocí. Příjemce musí být ve stavu pasivnosti, vědomí a vůle poněkud vzdálené a musí setrvat v klidné nečinnosti bez těkání myšlenek. Ve spánku je jeho podvědomí snáze přístupné cizí myšlence, která se projeví jako sen. Okolí vysílatele pokud možno přizpůsobit, lepší je šero, tma, ticho a vědomí bez těkání myšlenek. Okolí příjemce musí být opačné, lehká únava, hluk v okolí, jednotvárnost, šero, tma a zklidnění mysli. Přenos myšlenek Přenos myšlenek se děje různým způsobem. Messing - jedno ze slavných médií, jednou řekl: „Myšlenky lidí ke mně přicházejí jako obrazy." Přenos myšlenek se děje jako vnitřní hlas (slyšení myšlenek), jako písmo (čtení myšlenek) nebo jako obrazová vidina. Od tohoto obrazového přenosu myšlenek je už jen malý krok k myšlenkové projekci a myšlenkové fotografii, jak dokázal americký psychofotograf Ted Serios: ukazuje schopnost promítání vlastních myšlenek jako obrazů na obyčejný filmový pás. Tento postup se nazývá myšlenková fotografie. Nová věda tento jev prozkoumává. Serios může skryté myšlenky jiných osob také přenášet na film. Dokáže fotografovat také zbraně a letadla, tj. tajné zbraně a tajné projekty při myšlenkové fotografii. Dokázal fotografovat vesmírnou loď v projektu a projekt autobusu. Zde se dobře osvědčila polaroidní kamera s okamžitým vyvoláním filmových záběrů myšlenek. Funkce myšlenkové fotografie je v blízké souvislosti s dlouho známým fenoménem ideoplastiky, ztvárňování myšlenek, dnes související s funkcí bioplazmatického pole. Vědec Notzing popisuje již v roce 1914 materializování bioplazmatické energie vycházející z rukou média: „Za pološera jsem viděl velmi dobře svazek lepkavé šedobílé hmoty." Když vědec odřízl část tohoto svazku, dávalo médium najevo bolest. Tato studená lepkavá hmota tvoří materiál, na němž se lidské myšlenky zrcadlí. Tak jsou například přijaty myšlenky a z nich jsou formovány obrazy, které při další materializaci představují například části těla nebo celé tělo. Na tuto bioplazmatic-kou hmotu lze tedy promítat koncentrovaným myšlením obrazy. Cizí manipulace na této bioplazmatické hmotě, jako trhání, řezání a bodáni, znamenaly pro médium bolest a škody na zdraví. Známá vědecká pracovnice v oboru parapsychologie Alexandra Neelová, která prožila léta v tibetských klášterech, popisuje formy myšlenkové projekce, které jsou materializovány z bioplazmatické hmoty. Jsou vytvořeny lidské postavy, ťulpasové, kteří se chovají a jednají tak, jak už neurčuje vedení a vůle myšlenkového stvořitele. V této souvislosti popisuje Neelová ideoplastiky v Tibetu. Kůň uhání a řehtá. Na jeho hřbetě sedí fantomový jezdec, který sestoupí s koně a mluví s ostatními lidmi na silnici a chová se jako skutečný člověk. Ve fantomové budově mohou skuteční lidé přenocovat. Fantomový jezdec a budova jsou ideoplastické předměty vytvořené silou myšlenek. Také v západním světě jsou známé případy myšlenkových obrazů, které nabyly fyzickou formu. Rovněž i fenomény apportů, označované dříve jako zázraky, jsou uváděny v Bibli - Novém zákoně. (Nasycení tisíců lidí několika chleby, svatba v Kanaan atd.) Zázrak s vínem provedl ostatně také farář z Arsu ve Francii. Musí být nevyčerpatelný zdroj těch předmětů, které se dají vytvořit myšlenkovou projekcí na bioplazmatickou hmotu. Nad to se vytvořil zřejmě během milionů let lidských dějin univerzální zdroj vědomostí a zkušeností, který se dá telepaticky „načepovat" a využít. Tam je nashromážděno všechno, co kdy lidé poznali a zažili. Náhle se objevující knihy ze všech dob, které skrývají záhadná vědění a odhalují velká tajemství a hádanky, pocházejí pravděpodobně z toho galaktického, kosmického zdroje vědomostí a zkušeností. Tyto energie proudily telepaticky do mozků osob nadaných schopností vnímání a byly zveřejněny. Člověk našeho století by se tedy musel naučit dovést do přítomnosti zdroje nepřehledných řetězů z minulosti. Novodobé teorie říkají, že vědomí a informace nemusí být vázány na hmotnou formu. Vědomí o kosmickém rezervoáru vědomostí je již obsaženo ve starých kronikách Hindů. Jak zvládnout mechanismus telepatie? Shromažďování zkušeností ve vztahu k telepatii je bezpochyby spojeno s mnoha obtížemi, protože stále vystupují vysílací a přijímací poruchy působením cizích myšlenkových vln. Je třeba vyvinout metodu, jak se odstínit proti cizím spontánním, náhodným nebo vědomým vlnám. Je tedy třeba: a) Stanovit si cíl. (Určitý cíl nebo určitou osobu.)
b) Uskutečnit si vlastní přání a sny. (Například pěstovat skrytý talent, získat informace o událostech, získat přátelství osoby atd.)
c) Koncentrovat se na podstatné, na jedinou myšlenku a tuto opakovaně vysílat v různých intervalech. Ostatní myšlenky během této doby z vědomí odpojit.
d) Ukazovat připravenost k vysílání i přijímání myšlenek.
e) Cvikem dosahujete úspěchu. Každému člověku je dána dispozice se alespoň teoreticky uvést do situace, kdy přemůže faktor prostor -čas. Nahlédneme-li do světa zvířat a hmyzu, zjistíme, že používají jakési přijímací a vysílací zařízení, které však u člověka zakrňovaly od okamžiku, kdy začal své myšlenky vyjadřovat artikulovanou řečí. Zprávy osob nadaných schopností vnímání paranormálních jevů Na všech kontinentech jsou média, která jsou konzultována pro své neobyčejné jasnovidecké schopnosti. Parapsychologové se ptali řady z nich, jak toto nadání u sebe zjistila a jaké vysvětlení by pro to asi měla. Paní Buchelová říká:
„Nevím, zda jsem přišla už jako jasnovidka na svět. Byla jsem ještě zcela malé děvče a viděla jsem najednou mého bratra ležet mrtvého na silnici v krvi. Matka mě za to vyplísnila. Několik dnů nato byl bratr skutečně usmrcen automobilem. Od té doby mě matka brala vážně. Jednoho dne ke mně přišla španělská cikánka, která byla po 17 let jednou z nejvyhlášenějších jasnovidek v Madridu. Náhle ze dne na den u ní tato schopnost zcela selhala. Řekla mi: Jy máš tu schopnost, kterou jsem já neodvolatelně ztratila!' Vědci jsou toho názoru, že jsem jako computer, který myšlenky, přání, naděje, starosti a tajemství ostatních vyzví a výsledek vypoví jako proroctví. Nevím, ale to už souhlasí proto, že všechno musí přijít tak, jak to člověk v sobě nosí. Během let jsem učinila tuto zkušenost: Osobní kontakt je pro jasnovidectví nejlepší. Není-li to možné, stačí fotografie z poslední doby s podpisem. Snad to souvisíš tím, že musím pochopit člověka v jeho okamžitém prostoru a času, abych naznačila pokračování jeho okamžitého prostoru a času do budoucnosti. Čas se v mých rukou jakoby rozplývá." Paní Niessenová říká:
„Bylo mi osm dní, když matka zemřela. Bratři přišli do sirotčince a já jsem byla darována chudší rodině. Moje druhá matka musela pracovat, a tak jsem byla často sama. V pěti letech, když jsem seděla u hračky, viděla jsem náhle bíle oblečeného mnicha, který se usmíval. Měl dlouhý bílý vous a bílou kutnu s velkým růžencem. Po tomto zjevení se u mne náhle objevila schopnost jasnovidectví. V okolí jsem často předpovídala události a lidé se mi vysmáli. Později jsem viděla už předem druhou světovou válku a smrt svého muže. Velmi jsem trpěla díky vědomí vidět nadcházející události. V šoku při bombardování města mne jasnovidectví opustilo, ale pak se náhle zase dostavilo. Předpověděla jsem smrt kamaráda mého druhého muže, který pak zahynul při důlní katastrofě. Můj muž byl tohoto osudu ušetřen, protože uposlechl mé rady a nejel toho dne do dolu. Předpověděla jsem stavbu berlínské zdi a v roce 1961 arabsko-židovskou válku, smrt Konráda Adenauera, smrt Johna F. Kennedyho a jeho bratra Roberta Kennedyho. V roce 1964 ke mně přišel jeden muž a žádal mne o radu. Chtěl přísti den letět na Mallorcu. Radila jsem mu, aby let posunul o 24 hodin s tímto odůvodněním: Vidím v horách pastýře se stádem ovcí a koz, jedno ze zvírat vám běží před vůz.' Muž však mé rady neuposlechl a letěl v určeném termínu na Mallorcu. Týž den při cestě zpět k letišti jel s vozem velkou rychlostí a před vůz mu vběhlo zvíře ze stáda jednoho pastýře. Při nehodě muž na místě zahynul. Zprávu mi přinesla jeho žena." Jeane Dixonová (Kassandra z Washingtonu) říká: „Když jsem začala správně mluvit, pozorovala na mně moje matka něco neobyčejného. Řekla jsem jí, že se otec vrátí z cesty se psem pro mne. Bydleli jsme v Kalifornii a otec byl na obchodní cestě v Chicagu. Donesl mi psa, přesně takového, jakého jsem matce popsala. Jindy jsem se ptala matky po dopise s černým rámem. Za deset dnů došlo oznámeni' o smrti dědečka. Matka pozorovala, že nevyprávím pohádky, jaké si děti často vymýšlejí. Když mi bylo osm let, přicházeli k nám známí i neznámí lidé. Jednou se mne ptala mladá dáma, zda má vzdát svou divadelní kariéru. Viděla jsem mnoho velkých dolarových bankovek a řekla jsem jí, aby zůstala herečkou. Krátce před druhou světovou válkou jsem se vdala. Můj muž byl o mém nadání v plné šíři přesvědčen až tehdy, když jsem mu zachránila život. Jednou odpoledne balil kufr na cestu do Chicaga. Náhle jsem viděla jasně zřícení letadla. Prosila jsem ho, aby jel vlakem. Dopravní letadlo, kde si muž objednal letenku, se zřítilo krátce před Chicagem. Nikdo katastrofu nepřežil. Slyším jen hlas, který ve mně hovoří, já nikdy neřeknu, co si myslím. Mnohdy stačí, když se špičkou prstu dotknu návštěvníka a okamžitě o něm vím, co mu přinese budoucnost. Nejvýznamnější jsou pro mne zjevení, které mám nechtěně a překvapivě. Když taková vidina přijde, změní se kolem mne všechno, dokonce i vzduch. Stojím sama na vyvýšeném místě a hledím dolů. Nic se mě nemůže dotknout. Tyto vidiny jdou velmi často za blízkou budoucnost." Pan Gruenig říká:
„Můj dědeček byl znám jasnovidectvím a hodně lidí ho vyhledávalo. Myslím, že jsem jeho nadání zdědil. Již jako třináctiletý jsem dovedl předpovědět události, které se brzy vyplnily. Varoval jsem učitele před návštěvou cirkusu, že lev napadne a těžce zraní krotite-le. Když se to skutečně stalo, řekl učitel, že jsem ve svazku s ďáblem. Krátce nato jsem volal na dvoře školy: ,Pozor, on spadne!' Za nějakou dobu spadl spolužák s tyče na šplhání v tělocvičně a zabil se. Ředitel mi zakázal dále šířit neklid. Brzy jsem pochopil, že mám povinnost lidi varovat. Bylo to pro mne velké zatížení, protože 80% lidí, kteří za mnou přišli, chtěli slyšet pouze pozitivní předpověď. Ale já musím ve 20% zcela jasně a otevřeně říci nepříjemnou pravdu, protože tato pravda pro ně znamená pomoc. Vidím své poslání ve varování osudem pronásledovaných lidí před nebezpečím. Pokouším se svou úlohu vidět v mediální životní pomoci."
Paní Soleilová říká:
„Moje činnost je závislá od vývoje mého dětství. Byla jsem velmi věděníchtivá, velmi brzy jsem odložila školní učebnice a četla vědecké knihy. Dědeček, kterého fascinovala astronomie, mne zasvětil do dějin hvězdářství. V deseti letech jsem měla první vidinu. Často jsem navštěvovala hřbitov v Blois pro jeho klid a také pro množství květin. Jednou jsem tam zažila silnou bouřku bez deště a náhle jsem viděla celý sluneční systém, zrození a formování planet. Druhou vidinu jsem měla v 17 letech. Na jaře za hezkého počasí jsme si vyprávěly se stejně starými kamarádkami. Náhle jsem viděla jednu z nich vzplanout v ohni a řekla jsem jí: ,Ty shoříš zaživa!' O několik měsíců později vzplanul její oděv při manipulaci s lihovým vařičem a popáleniny byly tak těžké, že zemřela. Tato událost mne hluboce zasáhla a ovlivnila moji pozdější kariéru jasnovidce. Chtěla bych nejdříve říci, že výraz jasnovidectví je používán jako označení nejrůznějších věcí. Je používán pro telepatii (pro přenos myšlenek a dojmů), pro předtuchu (ohlášení se budoucí události) a pro psychometrii (označení pro vědomí, které obdržíme při dotyku předmětů). V každém případě je výraz jasnovidectví dvojího významu a svádí nezasvěcené k mínění a k názorům, které pocházejí z obrazů nebo symbolů. Přitom je to skutečně zřídka, kdy se sama zmohu k nějakému vidění. To, co je označováno jako jasnovidectví, a co já raději nazvu intuitivní vědění, je svět sám pro sebe, jehož tajemství věda dosud nerozluštila."