Mikulov - Mistrovství ČR
22. 7. 2011
Mikulov – Mistrovství ČR - 22.-24.7.2011
Do Mikulova jsme dorazili v pátek, prošli veterinou, dali koníky do ohrádky a čekali na rozpravu. Poté jsem se zvážila a s děckama jsme trochu popili, Radek to zapil trochu víc J a bavili se celkem do dlouho. Pak chvilku spinkání a snídaně pro koníky. Lenka, která mě měla s Radkem chladit jako řidič přijela přesně jak bylo domluveno, takže když jsme se s Medym chystali na start, byl už náš chladící tým kompletní a myslím, že dokonce i vyrazili na trať.
Před startem se Medy těšil, ale jakoby věděl, že tento dostih není jen nějaký šoulání, krásně se soustředil a skoro vůbec nejankovatěl, jak to má ve zvyku. Po odstartování jsme se drželi někde uprostřed první skupinky, šlo mi o to, nepřepálit to a dát Medymu možnost se dobře rozpohybovat. Cca na 5. km se Lucka s Žoly trhly a o docela velký kus naší skupince odjely, my se ale s Medym nenechali vyhecovat a počkali si na příhodnější chvíli, pak v místě, kde se šlo po louce, mírně kopcem dolů jsme ho pustila, věděla jsem, že okovaný je přesně na tento terén a tento podklad, takže jsem si jen hlídala, abych mu při tom fofru z kopce nevadila a abych vybrala tu brutální zatáčku, co nás dole čekala. Během minutky jsme Lucku s Žoly dojeli a pak jsme jeli skoro celé první kolo společně. Koníci se střídali na vedoucí pozici, velmi rychlý klus se střídal s uvoněným protáhlým cvalem. Ke konci etapy Lucka zbrzdila a co jsem pochopila, přidala se k lotu koní za námi. My si s Medym dojeli do cíle prvního kola sami. Ostatní byli jen pár minut za námi.
Do druhýho kola jsme startovali s cca 1 minutovým náskokem na Petra, ale Medy si začal volit tempo hned od začátku sám, tentokrát už jsem ho nechala a jeli jsme si cestou necestou a zpívali si a když jsme rychlým cvalem jeli po dlouhé cestě mezi polama, hodila jsem oteže Medymu na krk, roztáhla ruce a letěla jsem J bylo to super kolo, užili jsme si to, jako když nám rupne a jedem doma divoký, veselý trénink. Na chladících bodech ze mě měli srandu a ptali se, jestli jsem cestou náhodou něco nepila.. Ale prostě jsem byla plná endorfinů, protože to bylo úplně úžasný s jakou chutí Medy šlapal, jak se mu to líbilo a hlavně to, že jsem ho letos poprvé nemusela brzdit, to se nám asi oběma líbilo ze všeho nejvíc. Po příjezdu z druhýho kola se Medy choval opět jako profesionál, napít, vyčůrat, veterina a pak občestrvení a hurá do dalšího kola.
V té době už mi bylo jedno co jedem za závod a kdo je za námi jak daleko, užívala jsem si tu volnost a pohodu a zdravý adrenalin, prostě ta souhra mezi Medym a mnou, že jsme se prostě jen bavili a bylo nám do jisté míry jedno, že jedem tak důležitý dostih. Ale během přestávky za mnou přišel Radek a povídal mi, že nás několik koní stíhá, což mi v tu chvíli přišlo docela směšný, protože my si s Medym nikoho nevšimli, nikdo za námi dobrých 5 min nebyl a tak nás povídání o tom, že sem půlka těch koní přišla vyhrát a stíhají nás, prostě mi to bylo jedno. Medy šlapal jak hodinky :)
Do třetího kola jsme vyjeli zase samotní ale zhruba na 6.km nás dojela Markéta a když se blížila vypadalo to, že místo vytrvalosti jede rovinu.. přicválala k nám a předjela nás. Chvilku jsme s Medym nevědeli co si myslet, mě se rozhodně nechtělo se s nikým honit, doteď jsme si dostih užívali, nelibilo se mi, že se teď budem s někým přetahovat. Takže jsme se na Nanu chtěli s Medym podivat, chvilku jsme šli hlava, hlava a pak jsme s Medym usoudili, že tento koník je unavený a nemá smysl ho chtít přecválat, takže jsme další kilometry posledního kola jeli s Nanu společně. Po chvíli jsme Nanu předběhli a zpomalili tempo na rychlý klus, Markéta pořád cválala a mě to přišlo uplně nesmyslný hnaní se dopředu. Ale Markéta furt trvala na tom, že nás všichni dohání. A přitom Radek s Lenkou na chlazení říkali, že žádný chladíci auta nepotkávají ani když odjíždí na další chladící bod. Pak jsme potkali na trati Andrejku s Romanem, projeli kolem nich a Medy si vylítl kopeček před dalším chlazením, tam nám Markéta zůstala kus za námi a bylo jasný, že koník je víc než unavený. Když Medy pil a Markéta přijela, koník se jí uplně rozklepal a my jim půjčili Medyho bederku a pak už jsme pokračovali s Medym zase sami. Chtěla jsem zvolnit, protože těch cca 10km s Markétou jsme jeli jak dobytci, furt prodlouženým cvalem, ale Medy nechtěl. Cca 3km před cílem nás dojela paní na kobylce, co jeli 120 a prosila mě, jestli nemůžu jít s ní, že jí kobylka moc nechce dopředu, když jde sama, a tak jsme s Medym zpomalili do klusu a šli s nimi tak, aby jim to aspon trochu pomohlo. Pak okolo nás proletěla jedna slověnka skoro tryskem a paní říkala, že jede asi můj dostih, a že mám jet za ní.. Ale my se s Medym dohodli, že 2km před cílem nikoho stíhat nebudem, bylo tam bahno a sračky a v takovým terénu já nerada dělám kraviny, takže jsme je nechali být a dál jsme jeli s paní a její kobylkou. 1km před cílem jsme naposledy ochladili a pak už jsme paní nechali samotnou a já pustila Medyho at si ten konec užije ve svým tempu. Do cílové rovinky jsme přijeli klusem a Medy si nacválal, tak jsem ho nechala, byl to super pocit, že je v takové kondici a baví ho to. Po příjezdu se Medy napil, vyčůral a šli jsme do veterin, kde nám komise veterinářů pověděla, že Medy prošel. Takže radost největší, škočila jsem mu na krk a byla radostí bez sebe.
Když jsem Medyho odváděla do ohrádky, právě z veterin odcházela Kája, které právě veterináři pověděli, že Karsen taky prošel a prcek mi skočil do náruče s pláčem jen co mezi námi nebylo hrazení. Byl to super pocit. Kája štastná, já štastná, koníci v pořádku a nakonec prošla veterinou i Pavla se Splitem, takže 3x neskutečná radost a štěstí :)
Poté později odpoledne se konaly ceny kondice, nám už se s Medym nechtělo mezi lidi ani jednomu, ale byla to povinnost.
V neděli dopoledne bylo vyhlášení :
A Medy se ukázal : 1. místo CEI*, 1. místo mistrovství ČR a udělena cena kondice v obou soutěžích.
Není co dodat, užili jsme si to, Medy byl úžasný a to, že mu přezdívali Robokop, to nevadí, já vím, že jeho srdce je na správným místě :).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář