Nejlepší vysvětlení Buddhových učení pochází od samotného Buddhy. V sanskrtu se tato učení nazývají dharma a v tibetštině čhö. Obojí znamená „jak se věci mají”. Na buddhismus tedy můžeme pohlížet jako na soubor nástrojů, které nám umožňují vidět věci takové, jaké doopravdy jsou, teď a tady. V buddhismu nejsou žádná dogmata ani tabu. Buddhova učení mají za cíl plný rozvoj a svobodu těla, řeči a mysli.
Buddha se narodil před cca 2560 lety v Indii v královské rodině ve vysoce rozvinuté kultuře. Mladý princ vyrůstal ve vysoce privilegovaných podmínkách a až do svých dvaceti devíti let poznal jen samou radost. Když poprvé ve svém životě opustil palác, jeho svět se obrátil vzhůru nohama. Ve třech po sobě následujících dnech uviděl velmi nemocného člověka, starce a mrtvého. Když poznal nevyhnutelnost stáří, nemoci, smrti a pomíjivosti všeho, hluboce se zarmoutil. Příštího rána potkal jogína v hluboké meditaci a jejich mysli se setkaly. Inspirován tímto zážitkem, opustil princ svůj domov a rodinu a vydal se na cestu napříč svou zemí s cílem najít učení k překonání utrpení a smrti. Učil se u nejrůznějších učitelů, ale ani jeden z nich ho nebyl schopen dovést ke konečnému cíli.
Ve věku 35 let, po šesti letech hluboké meditace, rozpoznal opravdovou podstatu mysli a dosáhl stav buddhy. Probudil v sobě podstatu všech věcí: vševědoucí prostor, který všechno umožňuje, jeho zářivou jasnost, která hravě vyjadřuje bohatost mysli, a její neomezenou lásku bez jakýchkoliv překážek. Během příštích 45 let Buddha naučil metodám vedoucím k dosažení cíle osvícení tisíce nadaných žáků.
Je buddhismus filozofie, psychologie nebo náboženství?
Buddhismus můžeme považovat za filozofii do té míry, že jeho učení představují kompletní a logický názor, ale buddhismus není jen filozofií. Filozofie dokáže vysvětlit věci na formální úrovni slov a názorů, kdežto Buddhova učení pracují s člověkem jako celkem. I když filozofická i buddhistická praxe vede k jasnosti myšlení, pouze buddhismus může vést k trvalým přeměnám, protože nám dává praktický klíč k vnitřním i vnějším událostem zažívaným v každodenním životě. Kvůli schopnosti Buddhových učení měnit lidi, kteří je praktikují, považují někteří lidé buddhismus za určitý druh psychologie. Nejrůznější psychologické školy se všechny pokoušejí pomáhat lidem, aby nebyli zátěží pro společnost ani neměli příliš mnoho osobních problémů. I když buddhismus i psychologie mají schopnost lidi měnit, buddhismus je určen těm, kteří jsou již zdraví. Můžeme říci, že buddhismus začíná tam, kde psychologie končí. Buddhismus Diamantové cesty nachází použití v okamžiku, kdy je člověk již stabilní, kdy zažívá prostor jako radost a ne jako hrozbu. Od této úrovně rozvíjejí buddhistická učení neomezenou odvahu, radost a lásku, jež jsou vrozeným bohatstvím mysli. Když člověk aplikuje tato učení ve svém životě, rozvine hlubokou důvěru v jejich schopnost dávat všem situacím příchuť významu a růstu. Jakmile vzroste uvědomění si podmíněné podstaty všech věcí, odpadnou ztuhlé koncepty a přirozeně se objeví dokonalé vlastnosti těla, řeči a mysli. Konečný výsledek praxe – plné osvícení neboli stav buddhy – překračuje intelektuální či terapeutické cíle filozofie i psychologie. Je to stav dokonalosti mimo veškeré koncepty. Buddhismus je více než 2 500 let staré náboženství prožitku, které je kombinací logického pohledu a přeměňující síly s metodami vedoucími k dosažení trvalých a nadosobních psychických stavů.
Jaké jsou základní body v buddhismu?
V buddhismu jsou Čtyři základní myšlenky, které dávají našemu životu trvalý smysl. První věc, které si ceníme, je velmi vzácná a obdivuhodná příležitost, že se můžeme setkat s osvícenými učeními, pracovat s nimi a učit se z nich. Všechny bytosti chtějí najít štěstí a vyhnout se utrpení. I obyčejný mravenec leze velmi daleko, aby se vyhnul zabití, a lidské bytosti by šly kamkoliv, aby se cítily dobře. Kontakt s učeními, které nás vedou k trvalému štěstí, je tedy velmi důležitý.
Dále chápeme, že tato příležitost nebude trvat věčně. Všechno, co se narodilo, zase zemře, všechno, co je složené, se opět rozpadne a všechno, co se objevilo, zase zmizí. Náš čas je omezený. Je jisté, že náš život skončí, ale my nevíme kdy. Takže uvědomění si toho, že máme nyní tuto šanci a opravdu ji chceme využít, je také neobyčejně cenné.
Za třetí si uvědomujeme, že svět je ve skutečnosti maticí příčin a následků a že naše současné činy, slova a myšlenky vytvářejí naši budoucnost. Ať již si to uvědomujeme nebo ne, všechno, co děláme, říkáme nebo si myslíme, zanechává otisky v našem nitru i ve vnějším světě. Tyto otisky později dozrají a projeví se odpovídajícím způsobem. Zejména negativní otisky se v budoucnosti projeví jako utrpení nebo nepříjemné situace, pokud nepoužijeme meditace, které je rozpouštějí.
Nakonec si uvědomujeme skutečnost, že vlastně nemáme jinou možnost, než použít tato učení. Osvícení je nejvyšší radostí. Nic není úplnějšího a více naplňujícího než tento stav jednoty se všemi věcmi, všemi časy, všemi bytostmi a všemi směry. A také, jak můžeme být prospěšní druhým, pokud jsme sami zmatení a trpíme?
Zvážíme-li všechny tyto čtyři faktory, získáme základ pro buddhistickou praxi a meditaci. Naproti tomu, když budeme ulpívat na našich běžných hodnotách, nemůžeme se vyhnout utrpení. Když budeme nadále uvažovat způsobem „já jsem mým tělem” nebo „to jsou moje věci”, stáří, nemoci, smrt a ztráta budou neobyčejně nepříjemné. Nikdo se nevyhne bolesti, když bude říkat: „Ty věci s tím osvícením jsou pro mě moc těžké,” protože jestliže jsme se narodili, určitě také zemřeme. V životě není vyšší cíl než hledání hodnot, které natrvalo překonají utrpení a smrt. Prospěch z osvícení je tedy nezměrný, jak pro nás tak pro všechny ostatní bytosti.
Existují různé druhy buddhismu?
Buddha předal pokyny třem hlavním typům lidí. Těm, kteří se chtěli vyhnout utrpení, předal informace o příčině a následku. Ti, kteří chtěli dělat víc pro druhé, obdrželi pokyny k soucitu a moudrosti. S lidmi, kteří měli silnou důvěru v buddhovskou podstatu sebe sama i ostatních, se Buddha podělil o přímý pohled mysli nazývaný Velké pečeti (tib. čhagčhen, skt. mahámudra). První z těchto úrovní se nazývá „Malá cesta” (skt. hínajána) neboli théraváda, učení starších, druhá „Velká cesta” neboli mahájána a třetí „Diamantová cesta” neboli vadžrajána.
odkaz: www.bdc.cz