Puťák Jeseníky, 25.-28.8.2011
30. 8. 2011
Blíží se konec prázdnin, udeřily největší hice za celé léto a my vyrážíme na puťák. Scházíme se ve čtvrtek ráno ve stejné sestavě co loni – dva vůdcové, dva rádcové a kamarád Maik. Vlakem jedeme do Bruntálu, odtud pokračujeme autobusem do Karlovy Studánky. Cestou probíráme trasu, Choroš nás ubezpečuje, že 700 metrů převýšení nic není, načež Daník prohlásí, že pro něho je i sedm hodně…
Z Karlovy Studánky (800 m n. m.) vyrážíme v deset hodin údolím říčky Bílé Opavy. Terén je divoký, vpravdě horský, říčka se valí skalnatým údolím, tvoří několik vodopádů, místy se leze po žebřících a můstcích. Je to náročné, ale moc se nám to líbí a ani nepozorujeme, jak pěkně nabíráme výškové metry. Svačíme u chaty Barborka s výhledem na Petrovy kameny a pak už stoupáme rovnou na Praděd, nejvyšší moravskou horu (1492 m n. m.). Překonání oddílového výškového rekordu oslavujeme první kofolou a vrcholovou fotkou.
Scházíme k chatě Švýcárně, cestu lemují keříky s ohromnými borůvkami a fotogenické pahýly uschlých smrků. Na Švýcárně nás čeká druhá kofola, doplňujeme vodu a vyrážíme na poslední dva kilásky dne. To ovšem není bez nesnází, neboť pověříme Daníka, aby na rozcestníku zjistil, po které značce máme jít – při tom vyjde najevo, že Daník nerozlišuje turistické značky podle barev, ale podle toho, zda jsou na rozcestníku tabulky staré, nové, plechové či jiné. (Nakonec se ukázalo, že značky, které Daník považoval za staré, jsou novější než ty, o kterých tvrdil, že jsou nové, a že plechové jsou úplně všechny.) Za těchto okolností můžeme dosažení turistického přístřešku Kamzík, kde chceme tábořit, považovat za úspěch. Radek sice prohlašuje, že má z přístřešku divný pocit, a dokládá to tím, že se několikrát praštil do hlavy a pak ještě zakopl do kaluže, ale jinak je zde hezky, krásný výhled na Dlouhé stráně, zapadající slunce a v noci otevřený pohled na oblohu posetou hvězdami. Nacházíme se ve výšce 1 200 m.
Vaříme večeři, čteme pověst o stvoření Jesenicka a odpočíváme. V devět už je tma a my jsme zalezlí ve spacácích – dnes se bude spát pod širákem vedle přístřešku.
Vstáváme v sedm hodin promáčení rosou. Vaříme snídani, mezitím na sluníčku sušíme spacáky a vyrážíme. Procházíme rašeliniště na Malém Jezerníku, zastavujeme se na skalce – Choroš po ní lozí a my ostatní se kocháme výhledem. V dálce na obzoru se tyčí vrch Vozka se skaliskem na vrcholu, kam dorazíme dnes odpoledne. Předtím nás ale čeká sestup do Červenohorského sedla, kofola a jiné pochutiny, výstup na Bílý sloup a Červenou horu, bílá kamenitá cesta, horský les, pohled na vzdalující se Praděd, bezmračná obloha, připalující slunce.
V poledním vedru dorazíme k Vřesové studánce, jsou odtud opět nádherné výhledy, ale hlavně se zde nachází pramen, vyvěrající v kamenné kapličce, takže je tam o něco snesitelnější teplota než venku. Ovšem Daník tvrdí, že je mu zima, a projevuje obavy z nachlazení.
Další zastávka je u říčky Hučivé Desné, která v těchto vysokých polohách vypadá zatím jako potok. Osvěžujeme se v jejích velmi chladivých vodách, obědváme a stoupáme na Vozku. Jeho vrcholu dominují malebná sedmimetrová skaliska a fičí tu slušný vítr. Nastává velké focení skal i výhledů, průzkum, odpočinek.
Z Vozky to není daleko na druhý nejvyšší vrchol našeho putování, Keprník (1 422 m n. m.). Vichr sílí. Co ještě psát o dalekých výhledech na hory, které jsme už zdolali, a na jiné, které máme před sebou? O skalkách, mohutných smrcích, kosodřevině, o celé té kráse kolem? To se nedá popsat, to se musí vidět.Sestupujeme přes Šerák a Černavu nad vesnici Ramzovou a utáboříme se na kraji smrkového lesa vedle sjezdovky. Dusíme nalezené houby, večeříme a už za šera stavíme stany.
Noc je jasná a plná hvězd, vítr však sílí a divoce kymácí kmeny stromů. Nespíme ani dvě hodiny, když se ozve obávaný praskot a kdesi dál v lese padá větev. Krátká porada a rozhodujeme se pro ústup. Balíme, bouráme stany, jde nám to rychle a beze zmatků, táborové noční poplachy zřejmě odvedly své. Je jedenáct hodin, když s ulehčením opouštíme les a po sjezdovce scházíme do Ramzové. Vlakové nádraží je zavřené, ale mají tu pěknou autobusovou zastávku, velkou a čistou, takže netrvá dlouho a roztahujeme spacáky na podlaze. Je chvíli po půlnoci a my podruhé uléháme ke spánku.
Pár minut po šesté budím bratry něžnou větou: „Vstávejte, vy bezďáci!“ Vítr fičí stále, už ale méně, obloha je jasná a zanedlouho se do údolí dostanou i sluneční paprsky. Spalo se docela dobře, jen nás rušila projíždějící auta. Rychle balíme a hned vyrážíme dále. Po asi třech kilometrech opouštíme civilizaci, a tak u potoka konečně nastává čas na snídani, hygienu a odpočinek po nepříliš vydaném spánku.
A zase jedeme dál. Jelikož jsme se od tábora neviděli, je Daník nevyšputaný, a tak otravuje, kudy chodí. Choroše střídavě obviňuje z toho, že je buď protivný, nebo že se neraduje. Když se Chordovi (a občas i někomu jinému) v sebeobraně podaří Daníka sem tam něčím urazit, vyhlašuje Daník ignor, tj. dělá, že tu dotyčný provinilec vůbec není. Trest se ovšem míjí účinkem, protože ignor všichni přijímají s ulehčením jako vítaný oddech a nezřídka dělají vše proto, aby se do ignoru dostali… Před polednem dorazíme k chatě Paprsek a plánovaná kofola se zvrhne v oběd – mají výborné borůvkové knedlíky, svíčkovou, poháry apod. Debatujeme při tom o nastávajícím oddílovém roce, ale asi nebyl dobrý nápad řešit to u jídla, neboť výsledek naší porady je následující: 15 let Bílých hadů – žranice na Výročním splazu. Sto let českého skautingu – žranice na táboře. Roverská akce – žranice na chatě. Bude to pěkný rok 
.
.Dnes je odpočinkový den, takže do večera už ujedeme jen pár kilometrů – kolem Medvědí boudy na Kunčickou horu, tam opouštíme červenou hřebenovku a scházíme nad Staré Město. Tábořiště posléze najdeme v údolíčku na pastvině. Zatahuje se a citelně ochlazuje. Stavíme stany na kousku rovné země, dnes už snad pod nimi strávíme celou noc. Brzy uléháme. Pozdě večer přichází bouřka a slejvák, ale některé to ani neprobudí.
Poslední ráno, nedělní, je chladné. Oblačností se prodírá sluníčko a z lesů stoupá pára. Dnes jsme sbalení velmi rychle a svižně vyrážíme. Nemůžu si odpustit informaci, že neplánovaně procházíme místy, kde jsme s Chorošem před dvěma lety skládali vůdcovské zkoušky a činovnický slib… U kapličky v Kunčicích čteme Hru na veselou skromnost a pak už rovnou kráčíme do Starého Města pod Sněžníkem na vlak. Dorazíme tak akorát před jeho příjezdem.
Daník Chorošovi sám od sebe slibuje, že ho začne otravovat až v Bruntálu. Choroš nadšen souhlasí, neboť tentokrát přes Bruntál vůbec nepojedeme. Když se to Daník dozví, vyhlásí ignor Chorošovi i všem, kdo se tomu smějí…
Třikrát přestupujeme a už v jednu jsme ve Studénce.
Ušli jsme asi 60 km.
Bylo to moc fajn, díky všem!
Z.
Náhledy fotografií ze složky Puťák Jeseníky, 25.-28.8.2011
